Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ve dne policista, v noci tajemný závodník. Godfrey Qualls se dočkal neobvyklé pocty

Ondřej Mára Ondřej Mára 23. 11. 2022 • 04:03
27
2
Zobrazit náhledy (27)
The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger) The Black Ghost (Dodge Challenger)

Během dne dohlížel na pořádek v policejní uniformě, v noci závodil na ulicích. Zní to skoro jako scénář filmu, ale bylo to realita. Godfrey Qualls žil neobvyklý život, řídil neobvyklý stroj a dočkal se neobvyklé pocty.

Black Ghost, což by se dalo přeložit jako Černý Duch nebo Černý Přízrak, je v Detroitu dodnes obrovským pojmem. Šlo totiž o tajemný Dodge Challenger ve vrcholné specifikaci, který se začátkem sedmdesátých let objevoval v ulicích, během závodů porazil prakticky každého soupeře a následně na několik týdnů či měsíců zmizel. A pak se situace opakovala. Asi jen málokoho by přitom tehdy napadlo, že za jeho volantem seděl policista.

Oním policistou byl jistý Godfrey Qualls, jehož rodina se do Detroitu přestěhovala kvůli práci v automobilovém průmyslu. Samotný Godfrey však nezačínal v automobilce, ale v armádě. Qualls sloužil u 82. výsadkové divizi, se kterou se během šedesátých let účastnil bojů během občanské války v Dominikánské republice. Zde byl také raněn a odnesl si vyznamenání Purpurové srdce.

Video se připravuje ...

Služba v americké armádě ho bavila a užíval si jí. Dokonce to během interview, které s ním bylo natáčeno v roce 2015, popsal jako závislost. Chyběla mu však rodina v Detroitu. Po odchodu z armády tak přesídlil do centra amerického automobilového průmyslu, kde nastoupil u policie. Ostatně u sboru mohl využít i hodně z toho, co se naučil v armádě.

Velkou část své služby přitom strávil za řidítky motocyklu jako dopravní policista. Jak přitom v dokumentu popisují jeho známí, Qualls nebyl typem policisty, který by zbytečně rozdával pokuty za drobné přestupky. Měl odhad na lidi, věděl jak se k nim chovat a údajně byl skutečně respektovaným policistou. V té době ale nejspíš jen málokdo věděl, že byl ještě respektovanějším závodníkem.

Když si totiž vybíral svůj nový vůz, rozhodl se pro to nejlepší, co bylo tou dobou k dispozici. V roce 1969 si tak objednal nový Dodge Challenger s příplatkovým atmosférickým motorem 426 HEMI V8. Jen pro dokreslení obrazu – Chrysler vyvinul motor HEMI během šedesátých let jako závodní motor. Od roku 1966 byl tento závodní motor dostupný také pro silniční vozy a okamžitě vyvolal obrovský poprask.

Označení 426 odkazovalo na objem v krychlových palcích, jinak řečeno šlo o 7,0litrový motor V8. Na svou dobu přitom disponoval skutečně působivým výkonem cca 425 koní a točivým momentem asi 664 Nm. Podle některých informací však automobilka výkon motoru spíš podhodnocovala a naměřit se mu dalo i 470 koní. Na tehdejší poměry šlo o monstrum. Totéž se však dá říct o celém stroji, který měl působivou konfiguraci.

Video se připravuje ...

Základem byl Dodge Challenger R/T, u kterého si Qualls musel za motor 426 HEMI citelně připlatit. Připlácelo se však za mnohem víc věcí. Například za paket Super Track Pak s čtyřstupňovou manuální převodovkou v podlaze s  dřevěným madlem od Hurst, masivní zadní nápravu Sure-Grip Dana 60 s převodem 4,10, robustnější podvozek, atd. Qualls si po technické stránce nakonfiguroval prakticky to nejlepší, co mohla automobilka nabídnout. Ale nezůstalo jen u techniky.

Policista si totiž připlatil také za paket Special Edition, který vozu přidal hezké dekory interiéru i bohaté chromované zdobení exteriéru. Za příplatek byl také bílý „čmeláčí“ pruh na víku kufru, víčko nádrže mělo otvírání ve stylu NASCAR a neobvyklé uzamykání, zatímco na kapotě byly výrazné s jistícími očky. Vůz byl standardně osazen jen levým zpětným zrcátkem, Qualls si ale připlatil i za pravé.

Zlověstně černá barva, která nadupanému vozu opravdu slušela, prý ve své době ještě nebyla u muscle cars tak populární. Ostatně Chrysler se prý pokoušel během šedesátých let zaujmout širokou paletu zákazníkům divokými a pestrými barvami. Černý lak karoserie pak doplňuje černá vinylová střecha s dekorem kůže aligátora, která prý ale byla tak trochu dílem náhody.

Gregory Qualls, syn Godfreye, ve videu pro Hagerty Drivers Foundation zmínil, že jeho otec si původně objednával vůz s jednoduchou černou vinylovou střechou a sáním motoru ve stylu Shaker. Někdo v automobilce to prý ale popletl, vůz dostal kapotu s decentním dvojitým sáním a střechu s dekorem aligátora. Nutno však dodat, že i specifická střecha pomohla dotvořit jedinečný vzhled stroje.

Kabinu pak kromě speciálního madla převodovky a dekorů Special Edition nechal Godfrey vylepšit ještě volitelným čalouněním sedadel a příplatkovým rádiem. Podle webu Legend Lines se v daném roce vyrobilo asi jen 23 kusů modelu Challenger R/T SE s motorem HEMI, tahle konfigurace se všemi volitelnými doplňky pro výkon a styl však měla být naprosto jedinečná. Ostatně Qualls si prý připlatil i montáž pro tažné zařízení, aby sebou mohl tahat vlek se svým motocyklem Norton Commando z roku 1968.

Godfrey Qualls dostal vůz někdy v průběhu jara 1970, s příchodem května a června pak prý začal kosit soupeře během silničních závodů, jak ve videu pro Hagerty vypověděl jeho nejlepší přítel Curtis Neal, který přitom často seděl na místě spolujezdce. Qualls často jen korzoval ulicemi a závodil v klasickém sprintu k dalšímu semaforu. V těchto závodech se často vystřídaly tři rychlostní stupně a za dalším semaforem byl konec závodu. Qualls ale prý často pokračoval dál.

Jeho Challenger přitom na ulicích trápil pestrou paletu sportovních aut. Modely jako Corvette, Chevelle 396, 375, atd. Ve své době mělo být tohle auto skutečným králem ulic. Nejčastěji se přitom závodilo na ulici Stucker Street, která vedla průmyslovou zónou. Nebyly zde domy ani moc křižovatek, díky čemuž měli závodníci klid a policie jim nevěnovala pozornost. Jednalo se zkrátka o zábavu, kde všichni dodržovali nepsaná pravidla, závodilo se na ¼ míle a všichni se dobře bavili.

Téměř všichni přitom vůz přezdívaný jako Black Ghost znali, skoro nikdo ale nevěděl, kdo ho vlastně řídí. Qualls si totiž po vyhraném závodě dával pauzu. Díky své práci u policie navíc nejspíš dobře věděl, jak se vyhnout nevyžádané pozornosti nejen svých kolegů. Legendu o tajemném autě navíc umocnilo jeho zmizení v roce 1977, kdy se auto přestalo objevovat. Důvod byl přitom jednoduchý. Godfrey Qualls totiž opět narukoval do armády a stal se součástí jednotky Zelených Baretů. Vůz tak na tři roky zaparkoval do garáže a nikdo s ním nejezdil.

O tom, kým vlastně Godfrey Quallas byl, nevěděl dlouho ani jeho syn Gregory. Jako malý sice měl pár vzpomínek na auto, o závodnické kariéře otce ale nevěděl. Ve videu nicméně vzpomíná na momenty z dětství, kdy startující automobil rozvibroval celý dům. Do paměti se mu také zapsal moment, kdy jeho otec přilepil na palubní desku bankovku o hodnotě 100 dolarů. Tu si mohl malý Gregory nechat, ovšem jen pokud si jí dokáže vzít. Když se pro ni ale natáhl, šlápl jeho otec na plyn a mohutný osmiválec ho zarazil zpátky do sedačky. To auto ho prý dokonce děsilo.

O autě a jeho příběhu se Gregory dozvěděl víc až v roce 2014, kdy ho otec pozval na posezení a následně mu v garáži ukázal zaplachtovaný vůz, který dal po návratu ze služby u armády opět dohromady. Odbornou pomocnou ruku mu přitom tehdy podal jistý Dean Herron, mechanik a nadšenec do produktů MOPAR, který se také objevil ve videu Hagerty. Herron se tak stal jedním z prvních „cizinců“, který rozkryl legendu kolem Black Ghosta.

Godfrey Quallas bohužel zemřel během vánoc roku 2015, ještě předtím však přepsal svůj milovaný vůz na svého syna, kterému prý důrazně řekl, že nemá jeho auto prodávat. Ten přání otce vyslyšel a vůz nechal opravit do plně funkčního stavu, s čímž mu opět pomohl Herron. Black Ghost si přitom ponechal původní patinu i nedokonalosti, které během let nasbíral. Gregory Quallas navíc plánuje předat vůz vlastnímu synovi, aby zůstal v rodině. Black Ghost se navíc stal součástí amerického National Historic Vehicle Register.

Na původní Challenger Black Ghost a jeho tajemného řidiče se však rozhodla navázat i samotná automobilka Dodge, která mu vzdala hold velmi nevšedním způsobem. V rámci loučení s motory HEMI totiž připravila sedm speciálních edicí (označovaných Last Call), přičemž jedna nese označení právě Black Ghost.

Základem znovuzrozeného tajemného přízraku se stal Challenger SRT Hellcat Redyey Widebody, jehož 6,2litrový kompresorem přeplňovaný motor V8 posílá na silnici 818 koní. Vůz je černě lakovaný, má kapotu s dvojicí nasávacích otvorů, střechu s dekorem kůže aligátora, chromované dekory exteriéru i bílý „čmeláčí“ pruh na víku zavazadelníku. Na tajemného předchůdce tak navazuje téměř dokonale.

Doporučujeme

Témata
Avatar - lordlord
24. 11. 2022 16:04
kup
Vánoce se píší s velkým V.
Avatar - Stejsn
24. 11. 2022 08:31
Jo, podobný kovboje
má městská policie v Lázních Bohdaneč. Tam mají taky silné ameriky a místní střelci si hrajou na Detroit.