Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Víte, jak správně táhnout nepojízdné vozidlo?

Víte, jak správně táhnout nepojízdné vozidlo? Zdroj: acz

Víte, jak správně táhnout nepojízdné vozidlo?

Potřebujete nepojízdné vozidlo dopravit do servisu? Pak máte dvě možnosti. Buď si zavoláte odtah a auto necháte odvézt na „podvalníku“, nebo můžete zkusit vozidlo odtáhnout jiným vozidlem „po ose“.

Video placeholder
Víte, jak správně táhnout nepojízdné vozidlo? • auto.cz

Asi se s námi nebudete přít, když napíšeme, že přepravovat nepojízdné auto na ložné ploše vozidla určeného pro odtah je bezpečnějším a ve výsledku i efektivnějším způsobem přepravy. Má to ovšem i svá negativa. Tím nejčastěji skloňovaným bývá cena. Prostě platit odtahovou službu se řadě lidem nechce. Odtahové služby si účtují jak poplatek za naložení/složení vozidla, tak také taxu za každý ujetý kilometr. V praxi to může znamenat vydání stovek korun, a to i přesto, že se budete pohybovat „jen“ na území například Prahy. Mnozí se proto raději uchylují k odtažení vozidla svépomocí, spočívající v jeho vlečení za jiným vozidlem.

Lano, nebo tyč?

Táhnout nepojízdné vozidlo jiným autem lze buď s využitím tyče, nebo lana. V obou případech platí určitá pravidla, z nichž některá jsou součástí § 34 – Vlečení motorových vozidel, Zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. Co se v něm praví?

Bez ohledu na to, zda pro vlečení použijete tyč, nebo lano, musí být jeho délka taková, aby vzdálenost mezi tažným (vozidlo, které jede vředu a tedy druhé táhne) a taženým (nepojízdné vozidlo vzadu) nebyla větší než 6 metrů. Ale pozor, zákon stanoví také minimální vzdálenost, a ta se pro oba typy liší. V případě tyče nesmí být menší než 1 metr, při použití lana je to 2,5 metrů.

Pokud použijete tyč, mějte na paměti, že by měla být označena příčnými červenými a bílými pruhy širokými 75 mm. U lana je to jednodušší, u něj stačí červený praporek, případně štítek o rozměru nejméně 300 x 300 mm.

Vzhledem k větší dostupnosti využívá většina motoristů k vlečení vozidla lano. Při jeho koupi dbejte na to, aby bylo shodné s typem schváleným Ministerstvem dopravy ČR pod číslem schválení 24403/95-222. Pokud na obalu kupovaného lana toto nenajdete, může se jednat o neschválený výrobek.

Běžná autolana se smějí používat pouze k vlečení vozidel o celkové hmotnosti do 1900 kg. To znamená, že takové lano je nevhodné třeba pro vlečení velké dodávky. V žádném případě nelze lano určené pro tažení používat pro vyprošťování auta, třeba ze sněhové závěje. Lano je při jízdě vystaveno vlhku a nečistotám. Aby vydrželo, bývá vyrobeno z recyklovatelného polypropylenu.

Na co jsou ty kolíky?

Běžné lano určené k vlečení motorového vozidla má oba své konce opatřeny oky. Součástí lana bývají také plastové kolíky. Lano se k vozidlu připevňuje pouze za místa k tomu určená. U starších automobilů se jedná o viditelná oka, většinou přivařená k nápravnici či nosným částem karoserie. U novějších automobilů jsou použita demontovatelná tažná oka, která se po odstranění plastové krytky našroubují do závitu, vytvořeného v nosné části karoserie, většinou v podélném nosníku. Pouze za tyto komponenty lze automobil bezpečně táhnout.

A teď, jakým způsobem za oka lano upevnit. Nabízí se udělat na koncích běžný uzel. Sice by asi účel splnil, jenže problém nastane v okamžiku, kdy auto dotáhnete do cíle jeho cesty a budete chtít lano odstranit. Uzel může být natolik utažený, že s ním boj ani nemusíte vyhrát.

Mnohem lepší a vlastně správné je při upínání lana využít jejich koncová oka. U jednoho vozidla, doporučujeme taženého (vlečeného), lano provlékněte skrz úchyt tvaru oka na rámu karoserie. Druhý konec lana tvořený okem pak provlečte okem lana, které jste právě prostrčili úchytem na karoserii. Vznikne svým způsobem „liščí smyčka“, která se utahuje se silou na laně.

K čemu jsou ale ty plastové kolíky? Při připojování lana k druhému vozidlu, v našem případě tažnému, již nelze „liščí smyčku“ použít. Lano tedy protáhnete skrz úchyt tvaru oka v karoserii. A následně protaženým okem lana prostrčíte volnou část lana. A mezi tyto dvě části lana vložíte přiložený kolík. Pokud jej lano nemá, lze použít třeba montážní klíč. Po utažení, k němuž dojde automaticky po napnutí lana a tedy při vlečení vozidla, je spoj bezpečně zajištěn, i když to tak na první pohled a při montáži nemusí vypadat.

Maximálně šedesát

Výše uvedený paragraf 34 „Zákona o provozu na pozemních komunikacích“ také uvádí, jakým způsobem je dovoleno vozidlo táhnout. Předně táhnout lze pouze vozidlo s platnou technickou kontrolou. Při vlečení také nesmí rychlost soupravy přesáhnout 60 km/h. Při vlečení na laně musí mít vlečené vozidlo bez závad řízení a dostatečně účinné brzdy.

Při použití tyče platí také klauzule „o řízení bez závad“, ale současně nemusí mít auto účinné brzdy. V tomto případě ovšem nesmí okamžitá hmotnost taženého vozidla přesáhnout okamžitou hmotnost tažného vozu. Řidiči obou vozidel si také musejí předem domluvit signály, kterými se budou dorozumívat. V dnešní době mobilních telefonů je toto přirozeně mnohem snazší než v dobách minulých. Před začátkem jízdy je samozřejmě třeba vyřadit převod do neutrálu u taženého vozidla.

Pozor ale na auta se samočinnou planetovou převodovkou s měničem momentu. Ta se smějí tahat, ale pouze v omezené míře. Rychlost jízdy soupravy by v tomto případě neměla přesáhnout 50 km/h. Navíc vzdálenost, při níž je auto taženo, by neměla být větší než 30 km. Pokud totiž motor auta neběží, netočí se ani hydraulické čerpadlo v převodovce, čímž dochází k nedostatečnému mazání převodovky. Pokud byste táhli vozidlo s pohonem předních kol a ta při vlečení zvedli tak, aby se neodvalovala po vozovce, lze teoreticky vůz táhnout i na delší vzdálenost. Problém je, jak toto v amatérských podmínkách splnit. V každém případě před tažením vozidla se samočinnou převodovkou (bez ohledu na typ) doporučujeme podívat se do návodu k obsluze vozidla a postupovat pokud možno podle něj.

Obecně vzato je jednodušší a hlavně bezpečnější táhnout vozidlo s běžícím motorem. Pokud je motor v chodu, fungují autu posilovače brzd a řízení. Táhnout lze samozřejmě i auto bez běžícího motoru. V tomto případě je však třeba jistých zkušeností řidičů obou vozidel a hlavně si nezapomenout odemknout zámek volantu. Brzdy bez posilovače, zejména pokud jsou na všech kolech kotoučové, vyžadují značnou sílu na brzdový pedál.

To je pak opravdu velmi důležité, aby řidič tažného vozidla v maximální možné míře předvídal a brzdil velice jemně, případně brzdy používal co možná nejméně. Při každém brzdění musí mít na paměti, že řidič „auta na laně“ za ním to jednoduše nemusí ubrzdit. Změna směru již takový problém bez funkčního posilovače není, byť na žádné prudké manévry to samozřejmě není. Řízení vyžaduje samozřejmě největší síly u stojícího vozidlo. Jakmile se auto rozjede, je to již mnohem lepší.

Při jízdě soupravy, kdy je vozidlo vlečeno na laně jiným vozidlem, by se měl řidič vlečeného vozidla snažit jet tak, aby bylo lano pokud možno napnuté. Při jízdě z kopce je proto dobré, když řidič taženého vozidla trochu přibrzďuje. Naopak řidiči tažného vozidla by měl vše pokud možno ponechat jen na brzdném účinku motoru.

Při tažení vozidla je samozřejmě více namáhána spojka tažného auta. Mnohem lepší je, když je vybaveno samočinnou převodovku, ale pozor jen planetovou s měničem momentu. Různé „dvouspojky“, variátory či automatizované manuály jsou pro tažení méně vhodné. Důvodem je přenos síly třením. Dvouspojky a automatizované manuální skříně používají třecí spojku. Některé variátory sice mají hydrodynamický měnič, jenže na principu tření přenášejí hnací sílu s hnacího na hnaný hřídel.

A nezapomeňte na trojúhelník!

Výše zmíněný zákon dále nařizuje, že vlečené vozidlo musí být zezadu viditelně označeno. A sice výstražným trojúhelníkem. Ten lze umístit buď za sklo, nebo na zadní čelo korby (je-li vlečné vozidlo třeba malý pick-up). V žádném případě byste neměli u vlečeného vozidla používat funkci výstražným ukazatelů směru, neboť ty normálně používáte při odbočování či změně jízdního pruhu.