VW Golf Country (1989-1991): První crossover? Kříženec hatchbacku a teréňáku věštil budoucnost

Osmdesátá léta minulého věku nebyla ještě tak zvrácená jako moderní doba. Zkratka SUV neexistovala a když někdo uvedl na trh oplastované osobní auto se zvýšeným podvozkem, mělo vždy pohon všech kol a nezaleklo se ani drsnějšího terénu. Hodně zajímavý byl AMC Eagle (1979-1987), který vlastně v tomto směru předběhl všechny, jenže zámořský koncern padl. „Orel“ se nabízel v mnoha karosářských variantách, ale Chrysler, jenž American Motors Corporation po krachu převzal, už nechal produkci pouze doběhnout.

Z evropských výrobců si na něco podobného troufl později Volkswagen, pomineme-li maličký Fiat Panda 4x4. Pokud náhodou potkáte dnes v běžném provozu vysoký pětidveřový Golf druhé generace vybavený ochranným rámem vpředu a náhradním kolem pod krytem na zádi, vězte, že to není výtvor pološíleného tunera, nýbrž automobilky samotné. Vyráběl se krátce na počátku 90. let, pouhý rok a půl a říkali mu Country.

Montana

Premiéru si tmavě zelený prototyp pod světly reflektorů odbyl už v Ženevě 1989. Na bocích však ještě nesl nápisy Montana. Prakticky totéž auto, jen doplněné o přední hranaté mlhovky a s černými pětipaprskovými koly místo „stříbrných“ se skvělo na frankfurtském stánku o půl roku později. A ještě jednu odlišnost mělo: název Montana nahradilo jméno Country. V obou případech rozhodně nešlo o studie vzdálené budoucnosti, nýbrž předprodukční vozy, i když původní Montanu rozhodně neměl VW v úmyslu vyrábět. Klientela byla ovšem tak nadšená, že se Volkswagen rozhodl ohledně „drsné“ verze přesně opačně.

Globální prodeje celé řady mu umožnily si takový luxus dovolit, i když bylo jasné, že půjde jen o kapku v moři... Marketingový manažer Volkswagenu Berthold Krüger předpokládal prodej asi 15 tisíc jednotek. Co se do série změnilo? Hlavně přední klec, která byla protažena do boků a v masce se objevila ještě další dvojice přídavných kulatých reflektorů.

Pod kapotou bychom našli zpočátku jediný motor: klasický zážehový čtyřválec OHC 1781 cm³ s výkonem 72 kW (98 k) v 5400 otáčkách. Křivka točivého momentu vrcholila 143 N.m ve třech tisících. Agregát byl spojen s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou. Volkswagen u Golfu Country uplatnil svůj systém stálého pohonu všech kol Syncro s viskózní spojkou. Plnila funkci mezinápravového diferenciálu, který jinak chyběl a při prokluzu kol dokázala „krouťák“ rozdělit na polovinu. Tohle nebyl žádný moderní Cross, který zabíral jen na předek, kdepak!

Steyr

Produkce se rozjela v dubnu 1990, krátce po ženevské přehlídce. Probíhala ovšem zajímavým způsobem. Volkswagen modifikace a finální montáž svěřil rakouskému Steyru. Do Štýrského Hradce (Grazu) putovaly úplně normální Golfy Syncro CL, které dostaly navíc jen sportovní sedadla a čtyřramenný volant. Teprve až zde zvedli podvozek se standardním rozvorem 2480 mm o šest centimetrů a celou karoserii o dalších dvanáct. Namontovali zesílené pružiny a tlumiče, také trubková klec („Rambügel“) včetně ochranné desky pod pohonnou jednotkou si našla své místo až tady, o náhradním kole na odklápěcím nosníku nemluvě. Jeho schránka zůstala jako u prototypů černý. Výklopná zadní stěna pátých dveří se poté ovládala klasicky. Světlost vzrostla na 21 cm, zadní diferenciál byl uložen v pomocném rámu. Rakušané přidali celkem 438 (!) nových dílů.

Golfy Country používaly standardně montovaná patnáctipalcová litá kola s pneumatikami rozměru 195/60, která byla od sebe mimochodem vzdálena 1435, respektive 1443 mm. Vzadu byly stále jen bubnové brzdy jako u běžných modelů. Terénní schopnosti limitovaly kromě absence uzávěrek obou diferenciálů a redukce spíše použité pneumatiky než nájezdové úhly 29 a 22 stupňů. Hřebenové řízení mělo posilovač, zavazadelník se smrskl stejně jako u obyčejného Syncra na nějakých 230 l.

Auta měřila na délku 4255 mm, byla 1705 mm široká a 1555 mm vysoká. Vážila minimálně 1245 kg, z klidu na stovku dokázala zrychlit během 12,3 s a rozjela se na 155 km/h. Švýcarský časopis Automobil Revue naměřil ve svém testu na konci roku 1990 dokonce 164 km/h, ale akceleraci o půlsekundu horší. Pevný kilometr auto zvládlo dle měření redaktorů za 34,8 s. Během zkoušek vykázali velmi nízkou průměrnou spotřebu 9,3 l/100 km, VW uváděl o dva litry více. Při akceleraci se dostali až na litrů čtyřiadvacet, ale to byl opravdu extrém.

Zeleň a chrom

Zelená edice Allround z července 1990 čítala plných 160 vozů, měla kola v barvě karoserie a sedadla potažená koženkou místo látky, ale chyběla jí elektrická komfortní výbava. Volkswagen chtěl nalákat klientelu na lidovější model... Nepoměrně zajímavější byl „Chrompaket“. Ten vznikl prakticky na závěr produkce v roce 1991 v 558 kusech. Označení odpovídaly blyštivé doplňky: rám, kola, kryt rezervy i podélné střešní nosiče nad druhým párem dveří. Jejich praktická využitelnost byla ovšem sporná, protože tato limitovaná série měla elektricky shrnovací plátěnou střechu Webasto!

Výhradně černé vozy dostaly béžové kožené čalounění a nezávislé topení. Stály však enormních 42.060 DM, zatímco základ přišel při uvedení na trh na 33.225 DM, později cena o 950 marek klesla. Za Allround si VW účtoval 31.825 marek, takže snížení ceny na úkor komfortu nebylo nijak markantní.

Nejvzácnější padesátikusovou GTI alias Wolfsburg Edition si rozebrali zaměstnanci automobilky, ti, kteří se na projektu podíleli. Tyto vozy měly zvýšený výkon na 79 kW (107 k), některé dostaly i ještě silnější osmnáctistovku s 85 kW (115 k). Několik speciálních kusů pak poháněl dokonce turbodiesel GTD 1588 cm³ /56 kW. Steyr-Daimler-Puch Spezialfahrzeugtechnik vyrobil poslední auta v říjnu 1991, celkem jich vyjelo z jeho bran 7.735. Původní odbytové plány se tedy naplnit nepodařilo, překročily sotva polovinu, takže šlo o komerční propadák.

76 tisíc i desetinásobek

Golfů Country se dochovalo poměrně hodně, i když jde samozřejmě o vzácnost, jejich koupě není ani dnes pro normálního smrtelníka nereálná. Určitou popularitu si získaly v alpských zemích, tedy hlavně doma, ve Švýcarsku a v Rakousku. Německý server mobile.de jich nabízí poměrně hodně. Nejlevnější se dá pořídit už za 2.800 eur (cca 76 tisíc korun), je pojízdný, servisovaný, ale samozřejmě bude vyžadovat další investice. Opačný extrém představuje kus, který najel sotva 29 tisíc kilometrů a je v naprosto špičkovém stavu. Nizozemský dealer Gina Collector Cars za nej požaduje ovšem takřka desetinásobek: 27.500 eur (743 tisíc Kč). To je samozřejmě opravdu hodně, více než slušné exempláře pořídíte kolem 10.000, tedy 270 tisíc našich.

Biagini Passo

Mezi šestadvacítkou vozů ale nalezneme i Biagini Passo, které stojí 8.000 eur (přes 216 tisíc korun). Zdánlivě vypadá jako kabriolet první generace, otevřená „dvojka“ přímo z továrny, respektive od Karmanna přece ani neexistovala, maximálně coby přestavby od externích karosáren a úpravců. Jenže z něj pochází pouze modifikovaná karoserie včetně jiné masky a zádě. Vysoká stavba prozrazuje modernější terénní „vnitřnosti“, právě z modelu Country. Italští ACM, kteří toto zajímavé vozidlo od prosince 1990 do stejného měsíce sezóny 1993 vyráběli, dodávali motory 1,78 l s výkony 65 a 72 kW. Za své služby se odvděčily průměrnou spotřebou 10,5 l.

Od roku 1991 nabízeli i modely s katalyzátorem, výbavy nesly názvy L, L Plus a LX. Hlavní reflektory daroval Fiat Panda, na něj navazující blatníky a kapota pocházely stejně jako mřížka chladiče z vlastní produkce. Boční plastové nástavce měly původ pro změnu v Ritmu. Zadní část se vyklápěla směrem dolů, zde opět nechybělo ani náhradní kolo připevněné na rámu. Svislá koncová světla se dříve uplatnila na Opelu Kadett řady D. Palubní deska pocházela rovněž z jedničkové generace Golfu, spolujezdec měl před sebou navíc madlo.

Tedy tak trochu garážový slepenec, ale nesporně zajímavý. Za tři roky takto vzniklo pouze 65 těchto kříženců, společnost ACM následně zkrachovala. Jde tedy opravdu o exotiku, jenže zmíněné vlastní karosářské díly přídě dnes už prostě neseženete. Mnohé vozy navíc kvůli špatné antikorozní ochraně zahubil hnědý mor...