Vyzkoušeli jsme plovoucí auto Trimaran Sprinter: 6 tun na Vltavě a trocha nervozity

K určitým obavám při nastupování do opláštěné, ale jinak nevinně vyhlížející dodávky Sprinter jsme měli dobrý důvod. Hned po nástupu totiž cestující uvítá páka plynu lodního motoru Honda se sto padesáti koňmi, ukrytého v částečně průhledném boxu v zadní části prostoru pro cestující. Auto totiž vypadá nevinně jen do té doby, než si všimnete, že opláštění na bocích jsou ve skutečnosti plováky a že vzadu zpod vozu vykukuje lodní šroub.

Obojživelnou dodávku postavila na objednávku francouzského klienta pražská firma Eres Part, zaměřující se na stavbu speciálů. Během příštích několika dnů se auto podívá do Paříže, kde poslouží pro vyhlídkové plavby po Seině. Jako plavidlo je plně homologované pro komerční využití, takže je v něm možné vozit až dvanáct cestujících. Taková role kvůli absenci lodivodních zkoušek bohužel připadla i nám.

Také Škoda měla svého obojživelníka. Připomeňte si její neznámý prototyp 972

Žádné přesazování

Po krátkém popisu fungování dodávky jsme se dostali k tomu, proč jsme vlastně přijeli – konečně se budeme moci svézt na vodě. Přestože pohon zajišťují převážně spalovací motory, vjetí na vodu je spojené spíš s elektrickým bzučením ze všech stran. Kapitán totiž nejdříve musí do správné výšky nastavit lodní šrouby a boční pontony, aby se během nájezdu nepoškodily. Samotné vjetí je klidné, díky sklonu nájezdu k vodě není potřeba dodávku nijak popohánět.

Přerod ze suchozemce na plavidlo je kompletní, když se dodávka z mírného náklonu srovná do vodorovné polohy. Voda tlumí i hluk motoru mercedesu, prvních několik vteřin tak posloucháme jen šplouchání vody na schůdku pod řidičovými dveřmi. Díky pontonům je dodávka překvapivě stabilní a naše prvotní nervozita i obavy z potopení jsou rychle minulostí.

Libovolně nastavitelné pontony vznikly právě kvůli zajištění stability při nerovnoměrném obsazení. Cílem bylo, aby kapitán nemusel cestující rozsazovat. „Zákazníky nemůžete rozdělovat a přesazovat vedle cizích lidí,“ říká majitel společnosti Robert Šubík. „Je to triviální řešení, ale uskutečnit ho trvalo dlouho,“ dodává a vysvětluje, že díky systému dosahuje náklon pouze 2,5 stupně proti povoleným deseti stupňům u komerčních plavidel.

Po vjetí do vody spouští kapitán pontony i lodní motor dolů a ihned startuje. Box, v němž jsou motory umístěné, dobře tlumí a hluk není uvnitř téměř slyšet. Běžet zůstává i motor mercedesu. Díky unikátní konstrukci výfuku ho sice lze vypnout i na vodě, ale přestala by fungovat klimatizace, kterou v horkém dni oceňujeme. Obojživelník už od nájezdu do vody vzbuzuje velký zájem trénujících posádek veslic a už během prvního kolečka od loděnice k mostu Inteligence se kolem břehů objevuje spousta lidí, kteří si dodávku s úžasem fotí.

Jak vzniká obojživelník

O plovoucí auto se Šubík snažil už v minulém desetiletí. „Napadlo mě to v roce 2008, kdy jsem viděl plovoucí autobusy s turisty v zahraničí. Chtěli jsme založit podobný podnik a vozit lidi, ale zjistili jsme, že na trhu není vhodné auto. Takže jsme se rozhodli udělat si vlastní,“ vysvětluje Šubík, jak myšlenka obojživelníku vznikla.

Představený sprinter navíc není první obojživelnou přestavbou firmy. Podobná dodávka, rovněž postavená na základech mercedesu, vznikla už v roce 2017 a na plavby po Seině ji využívá stejný klient. „Byl to spíš prototyp, dnešní model už umí více,“ popisuje Šubík. Nová generace má třeba zmíněné plováky a na rozdíl od předchozí umožňuje na vodě otevřít všechny dveře a pohybovat se kolem plavidla.

Nejvýznamnější problém během výroby představovaly odlišné předpisy pro auta a plavidla, u obojživelníků jde v podstatě o protichůdná nařízení. Příkladem jsou třeba dveře, které se v autě nesmějí otevírat dovnitř, naopak na lodi se nesmějí otevírat ven. Tento zádrhel také vyřešily sklopné pontony, kde hrana otevřených dveří nepřesahuje hranu sklopeného pontonu. Otevřené dveře nenarušují obrys plavidla a obojživelník díky tomu předpisy splňuje. Veškeré úpravy probíhaly v tuzemsku a jako auto je dodávka v Česku i zaregistrovaná, coby plavidlo je navzdory tomu zaregistrovaná na Slovensku. Důvod pro pragmatické rozhodnutí je jednoduchý – slovenské úřady jsou zkrátka mnohem rychlejší.

Na silnici i do vody: Supergalerie obojživelníků (1. díl)

Nafta, benzin i elektřina

Proti předchozí generaci z roku 2017, která měla pro pohon na souši i vodě pouze motor mercedesu, hydraulicky spojený s lodním šroubem, má nynější agregátů dokonce pět. Díky jejich kombinaci jde vlastně o hybrid, protože lodní motor doplňuje menší elektromotor s 10 kW. Sloužit bude pro tichou jízdu během nočních hodin, na baterie dokáže jet až šest hodin. Plavidlo je také vybavené dvěma dokormidlovacími elektromotory v předních rozích. Malé lodní šrouby nasměrované do stran pomáhají s manévrováním ve stísněných prostorách.

Dodávka se na vodě díky nim otočí doslova na pětníku. Rotuje rychle, což není zrovna příjemný zážitek, už po chvilce totiž přicházejí náznaky mořské nemoci. S trochou šikovnosti ale díky lodním šroubům dokáže plout i do boku. Hlavní motor zvládne dodávku rozjet zhruba na 13 km/h. Díky šplouchání kolem dveří a citelnému záklonu se ale zdá, jako by se pohybovala mnohem rychleji. Na motor i pontony je třeba myslet i při vyjíždění z vody. Po kontaktu se zemí je kapitán opět zvedá do bezpečné polohy a teprve potom vyjíždí ven, abychom mohli pohodlně vystoupit na souš.

Celá dodávka je plně servisovatelná, úpravy přesto servis komplikují. Servisy ji k opravám nepřijmou kompletní. Zákazník tak musí mít někoho, kdo sundá pontony a auto k servisu přistaví.

Na silnici i do vody: Galerie obojživelníků (2. díl)

Rekreační i zásahové vozidlo

Obojživelník je homologovaný až na půlmetrovou vlnu. To umožňuje dodávce plout až do vzdálenosti jedné míle od pobřeží, případně překonat maximálně dvoumílovou vzdálenost mezi ostrovy. Materiály slanou vodu snesou, ale po plavbě na moři by měla co nejdříve následovat sladkovodní plavba, aby se vyčistily. Nejnáchylnější jsou díly náprav a ložiska, přesto může být auto ve vodě takřka neomezenou dobu. „Pokud jsou ložiska ve vodě, ale neotáčejí se, nemůže se jim v podstatě nic stát,“ vysvětluje Šubík. Problematické je brodění, kdy se kola stále dotýkají země. V takovém případě se do ložisek dostává voda a rychle se opotřebovávají.

Kvůli přidání paluby si úpravy vyžádal i podvozek, kde bylo třeba zejména rozšířit nápravy. Základ je sice choulostivější, ale jeho životnost by i v každodenním městském provozu měla dosáhnout alespoň pěti let.

I díky tomu nemusí plovoucí dodávka sloužit jen pro komerční plavby, nabízí se rovněž možnost úpravy k rekreaci. „Máme zpracovanou i vizualizaci obytné verze s širší pochozí palubou, se zábradlím a další palubou na střeše auta o délce až pěti metrů,“ nastiňuje Šubík. Zájem o podobně upravenou dodávku by prý měli i hasiči, ale není jisté, že na to budou mít dostatek prostředků. Konečná cena totiž přesahuje osm milionů korun.