Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Zapomenuté hot hatche ze sedmdesátých let aneb zábava z Itálie a Francie

Ondřej Pavlůsek Ondřej Pavlůsek 12. 6. 2017
48
35
Zobrazit náhledy (48)
Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Alfa Romeo Alfasud Ti Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Autobianchi A112 Abarth Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Fiat 127 Sport Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Innocenti Mini De Tomaso Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Renault 5 Alpine a Gordini Simca 1100Ti Simca 1100Ti Simca 1100Ti
Hot hatche představují velmi oblíbenou kategorií osobních automobilů, spojující zábavné svezení s použitelností v každodenním běžném provozu. V sedmdesátých letech jich na scénu vstoupila pěkná řada a některé z nich si připomene.

Hot hatch má především podle pravidel zažitých za posledních čtyřicet let v Evropě představovat sportovně laděný automobil s třídveřovou, čtyřdveřovou nebo pětidveřovou karoserií, který je zároveň nejvýkonnější verzí běžného rodinného modelu.

Pokud ovšem přistoupíme na hru některých amerických příznivců rychlých kol, označujících za hot hatch i Shelby Mustang GT 350 ze šedesátých let, který je ostrou verzí jinak poměrně mírného pony caru, pak můžeme tento typ automobilů vysledovat prakticky až do dvacátých a třicátých let.

Na našem území pak lze za takový pra-hot hatch považovat například „Silniční štiku“ Aero 1000 přímo navazující na lidové modely Aero 662 a 500, od nichž se tento vůz lišil především svou pohonnou jednotkou a jízdními výkony.

V případě, že se budeme držet výše zmíněného pravidla o počtu dveří a typu karoserie, pak zamíříme do let sedmdesátých, kdy se začaly objevovat první hot hatche, plně odpovídající tomu, jak je vnímáme dnes.

Nabídka byla v tomto desetiletí poměrně pestrá a to především díky italských a francouzským automobilkám, i když dnes si většina fanoušků ostrých hatchbacků z tohoto období jako první vybaví Volkswagen Golf GTI, který se představil na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1975. Ten ovšem rozhodně nebyl prvním hot hatchem na evropském trhu, dnes má za sebou přes čtyřicet let dlouhou a prakticky nepřetržitou linii následovníků.

Alfa Romeo Alfasud ti může právě díky své karoserii působit zařazením mezi hot hatche sporným dojmem, protože při vstupu na trh roku 1973 se jednalo o čistě dvoudveřový automobil, který vyměnil klasické víko zavazadlového prostoru ukončené pod zadním oknem za výklopnou stěnu až v rámci modernizace v roce 1981, ale dnes je i na domácí půdě vnímán jako hot hatch.

Základem pro tento sportovně laděný stroj byl malý rodinný model, který měl pod kapotou plochý čtyřválec o objemu 1,2 litru, který díky dvojitému karburátoru Weber disponoval výkonem 50 kW (68 k). Prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky byla roztáčena přední kola a Alfasud ti akceleroval z 0 na 100 km/h za 13,7 s, zatímco maximální rychlost se pohybovala okolo 163 km/h.

Od svých mírnějších sourozenců se verze ti odlišovala dvěma páry kruhových světlometů, svislými sloupky pod chromovanými nárazníky a malým zadním spoilerem. V dubnu 1977 začala Alfa Romeo nabízet Alfasud ti s motorem o objemu 1,3 l a výkonu 55 kW (75 k). Na konci své kariéry v roce 1983 pak byl tento model nabízen s patnáctistovkou o výkonu 77 kW (105 k).


Autobianchi A112 Abarth představuje nejostřejší silniční provedení stylové italské odpovědi na původní britské Mini. Autobianchi uvedlo model A112, který sdílel mechanické komponenty s vozy Fiat 128 a 127 na podzim roku 1969, tedy v době kdy již plně patřilo pod křídla automobilky Fiat.

Sportovně laděná verze A112 Abarth byla uvedena v roce 1971, v němž Fiat převzal kontrolu i nad svým dvorním ladičem se škorpiónem ve znaku. Ten pak dodal správně zvučné jméno pro maličký hot hatch a rovněž se postaral o správné naladění motoru i podvozku. Po jedenácti letech na trhu pak navíc tento model nezamířil na odpočinek, ale naopak byl na vybraných trzích nabízen pod značkou Lancia.

Autobianchi A112 Abarth při jeho premiéře poháněl čtyřválec o objemu 982 cm3 s dvojitým karburátorem o výkonu 43 kW (58 k). V roce 1975 pak došlo ke zvýšení objemu na 1049 cm3 a výkonu na 51,5 kW (70 k). Z dnešního pohledu se nejedná i nijak závratné hodnoty, ale autíčko s pětistupňovou převodovkou, hmotností pod 700 kg a celkovou délkou 3,23 m bylo pěkně mrštnou hračkou, která uměla uhánět rychlostí až 160 km/h.


Fiat 127 Sport zastupuje jednu z prvních modelových řad italské značky s pohonem předních kol a zároveň se jedná o jeden z hot hatchů, na který si vzpomenou v drtivé většině případů jen jeho skalní fanoušci a samozřejmě i ti, kteří jej vlastní nebo vlastnili.

Fiat 127 se představil v roce 1971 s dvoudveřovou karoserií a praktičtější třídveřové provedení dorazilo s ročním zpožděním. Na hot hatch si ovšem zákazníci museli počkat až do roku 1977, kdy byla uvedena druhá série tohoto modelu s přepracovaným designem i technikou, která nabídla verzi Sport.

Pohonnou jednotkou pro model 127 Sport byl standardně čtyřválec o objemu 1049 cm3 a výkonu na 51,5 kW (70 k), zatímco slabší verze byly vybaveny stejným motorem o výkonu 36,8 kW (50 k) nebo čtyřválcem o objemu 903 cm3 a výkonu 33,1 kW (45 k). Vedle výrazně výkonnější pohonné jednotky se pak 127 Sport pyšnil i atraktivnějším zevnějškem se sadou spoileru či interiérem se sportovním volantem a anatomickými sedadly.


Innocenti Mini De Tomaso kombinuje techniku, jejíž kořeny jsou u původního britského Mini s designem studia Bertone a jménem, které si i dnes řada fanoušků spojí se supersportem De Tomaso Pantera. Premiéra tohoto miniaturního italského hot hatche se odehrála v roce 1976 v Turíně.

Automobilka Innocenti v letech 1965 až 1975 montovala klasická britská Mini od základního provedení 850 až po ostrý Cooper 1300. V roce 1974 pak představila svou vlastní variaci na malý hatchback s technikou, vycházející z britských Mini a moderně střiženou karoserií, pod níž bylo podepsáno již zmíněné studio Bertone.

Sportovní verze pak dorazila o dva roky později a označení De Tomaso získala díky tomu, že automobilku Innocenti tehdy vlastnil Alejandro de Tomaso. K pohonu třídveřového vozítka s celkovou délkou 3170 mm sloužil atmosférický čtyřválec o objemu 1275 cm3, kterým disponovalo i britské Mini 1275 GT a zde byl naladěn na výkon okolo 55 kW (75 k). Vedle svého motoru a sportovního nastavení podvozku se Innocenti Mini De Tomaso od výchozího provedení 120 odlišovalo i atraktivnějším designem plastových nárazníků. Ty jej mimochodem prodloužily o 50 mm.

Innocenti Mini De Tomaso bylo v nabídce značky do roku 1982, kdy bylo uvedeno modernizované Innocenti Mini, které opustilo motory s britským původem a bylo nabízeno s dvouválci a tříválci japonské značky Daihatsu. Díky tomu se na scéně objevilo Innocenti Mini De Tomaso Turbo s agresivní vizáží a přeplňovaným tříválcem o objemu 993 cm3 o výkonu 53 kW (72 k). Vozítko o hmotnosti kolem 700 kg s tímto motorem zrychlovalo z 0 na 100 km/h za 10,8 s a dosahovalo rychlosti 165 km/h.


Renault 5 Alpine patří k zakladatelům tradice hot hatchů své značky a v době svého uvedení na trh v roce 1976 patřil k tomu nejlepšímu, co bylo možné v této kategorii pořídit. Na britském trhu byl nabízen jako Renault 5 Gordini s ohledem na skutečnost, že zde měla práva na jméno Alpine společnost Chrysler Europe, která pod nim nabízela britskou verzi modelu Simca 1307.

Třídveřový hatchback s rozvorem náprav 2419 mm a celkovou délkou 3521 mm měl pod kapotou atmosférický čtyřválec o objemu 1397 cm3, který byl naladěn na nejvyšší výkon 66 kW (90 k) a roztáčel kola přední nápravy prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky. Podle dobových testů byl schopen vystřelit z 0 na 100 km/h v čase pod 10,0 s a jeho maximální rychlost se pohybovala okolo 168 km/h.

Renault 5 Alpine vedle svých jízdních výkonů přitahoval pozornost i díky svému vzhledu. Přitom se od standardních verzí na první pohled lišil vlastně jen použitými koly, mlhovkami v předními nárazníku a stylovými proužky se jménem Alpine na karoserii. Interiér pak nabízel sportovní volant, řadicí páku, pedály i přední sedadla.

V roce 1977 došlo na zvýšení výkonu motoru na 68,5 kW (93 k) a vzhled exteriéru vylepšila hliníková kola z kupé Alpine A310. Po dalších pěti letech uvedl Renault model 5 Alpine Turbo, jehož v přídi uložená čtrnáctistovka disponovala výkonem 81 kW (110 k).


Simca 1100 TI, která byla uvedena na trh v roce 1974, patřila k prvním hot hatchům na evropském trhu a zároveň byla nejvýkonnějším zástupcem modelu 1100, jenž byl představen již v roce 1967 a představoval tehdy moderní tří- a pětidveřový rodinný hatchback, který se dočkal i proměny v užitkový model a rovněž v atraktivní crossover Matra Simca Rancho s vizáží terénního vozu.

Pohonnou jednotkou pro model 1100 TI byl atmosférický řadový čtyřválec o objemu 1294 cm3, který disponoval výkonem 60 kW (82 k) a prostřednictvím čtyřstupňové převodovky roztáčel kola přední nápravy. Simca 1100 TI s maximální rychlostí 163 km/h předběhla dobu, když byla nabízena s tří- i pětidveřovou karoserií již v polovině sedmdesátých let, kdy byla pro hot hatche běžná jen třídveřová karoserie.

Simca 1100 TI vedle výkonnější pohonné jednotky samozřejmě nabízela i rozšířenou standardní výbavu a to přesně podle dobové módy. Sportovní vzhled vytvářela přídavná dálková světla, mlhovky a litá kola. Interiér se pyšnil sportovním volantem, měřičem tlaku oleje a stavitelnými opěrkami hlav na předních sedadlech.


Foto: Alfa Romeo, Fiat, Renault, Auto.cz, Autowp.ru

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Avatar - white label
raz darmo
white label
| 13. 6. 2017
A112 je designově taková "znásilněná" 127ička. ;-)
Asi nejhezčí menší sedan z té doby byl F128 rally, navíc už tehdy s charakterem hh.
[odkaz]
[odkaz]

Avatar - euro89
raz darmo
euro89
| 13. 6. 2017
Zrovna A112 se mi nikdy moc nelibilo, zato jeho nastupce Y10 bylo po Unu druhe nejhezci male auto pro me. Od Autobianchi mam nejradsi sedan A111, ten byl a je opravdu krasny a jeho design se nikdy neokouka. :yes:
Jinak ovsem souhlasim a i ja bych mel problem dat dnes dohromady 10 aut (pet by nebyl problem, porad tu je Morgan), ktera se mi opravdu libi, zatimco co pred 30+ lety bych mel problem presne opacny. Takhle na rychlo me napada snad jen VW 411/412, Ford Anglia nebo produkce vychodniho bloku, ale jinak vesmes vznikala vsude opravdu krasna auta.
Avatar - white label
raz darmo
white label
| 13. 6. 2017
"Neskutečně krásné auto" to může být pro tebe...
Co se ti líbí je věc jedna, co je zajímavé a nápadité je věc druhá.
raz darmo
wolff
| 13. 6. 2017
Ve srovnání s dnešními auty v této kategorii je i toto Autobianchi neskutečně krásné auto. Uznávám, v kontextu doby by se dalo o tom polemizovat, ale zrovna třeba i tohle auto má pravé to zakomponování plastů pro mne povedene.

V podstatě je to dnes asi takto. Musel bych dlouho přemýšlet, abych vyjmenoval 5 aut, co se mi v ročníku 1980 a starší nelíbí, zatímco bych ještě dýl přemýšlel, kdybych měl vyjmenovat 5 aut v ročníku 2015 a mladší, co jsou zajímavá a nápaditá.
Avatar - euro89
Alfasud...
euro89
| 13. 6. 2017
Nejsem si uplne jisty, zda byl Alfasud taky ze sovetske oceli. S tou mel problemy koncern Fiat, kteremu soveti splaceli tovarnu na ziguliky prave dodavkami oceli. Ovsem Alfa Romeo zapadla pod kridla Fiatu az v polovine 80. let... takze leda ze by tu ocel ze SSSR kupovali v Alfe dobrovolne sami, ale o tom jsem nikde necetl. U Alfasudu jsem mel vzdy za to, ze to zfusovala sama Alfa mizernou antikorozni ochranou.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku