Zapomenuté koncepty Škoda: Opomíjení vizionáři v proudu času

Tvarový směr automobilky Škoda, opírající se o symbolické rysy, hladkost vnějších panelů a menší ostré elementy, je již plně etablován. Během uplynulých čtyř let byl uplatněn během navrhování několika modelových řad, včetně nejnovější generace subkompaktní Fabie, předloňské generační obměny Octavie, liftbacku a hatchbacku Rapid a částečně také městského modelu Citigo. Jeho průkopníkem je studie Vision D, jejíž výstavní premiéra proběhla v roce 2011 na autosalonu v Ženevě. Nutno ale říci, že s přibývajícími realizacemi, navrženými dle nových designérských pravidel, vyvstaly otázky směřující na osobitost jednotlivých řad.

Nové tvarosloví sestává z bezproblémově identifikovatelných a srozumitelných znaků. Není tedy divu, že bylo v posledních letech aplikováno na každý nový vůz české značky, včetně modernizací pro modelové řady Yeti a Superb. Zatímco jedni tyto realizace akceptují s povděkem a fascinací jejich dílčími prvky (zejména krystalickou optikou reflektorů či zdařilými odkazy na věhlasný český kubismus), druzí je vnímají jako projev přílišného lpění na jedné estetické formě a obávají se jejího zbytnění a následného vyčerpání. Současná situace, kdy byl vybudován charakteristický – a zároveň silně unifikační – designový jazyk vybízí k ohlédnutí za tvůrčí praxí tuzemské automobily v minulosti.

Text je zaměřen na osobní automobily. Nebudeme tedy hovořit o projektech, které překračují rámec osobního vozidla, byť Škoda navrhla řadu kreativních, bohužel však nerealizovaných vizí, mezi nimiž vyniká zejména třínápravový proudnicový autobus 532 (1938), poháněný šestiválcovým motorem uloženým vzadu o výkonu 108 k. Jeho štíhlá karoserie s tvary diktovanými aerodynamikou, skrytými zadními koly či například centrovanou pozicí řidiče, dodnes přitahuje zrak pozorovatelů, teoretiků i praktiků designu a futurologů, jež fascinuje smělost a progresivita takto navrženého stroje.

skoda design

Řeč bude o vozidlech značky Škoda, ačkoli je třeba poznamenat, že Československo obecně bylo nesmírně aktivním přispívatelem do oblasti experimentálních vozidel, a to i přes četná omezení způsobená politickým zřízením. Zmínku zasluhuje například městský vůz Ema 1, první československý elektromobil, jehož vývoj započal v roce 1968 a probíhal ve spolupráci brněnského Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých a katedry spalovacích motorů a motorových vozidel brněnské techniky. Přípravy elektromobilu o maximální rychlosti 50 km/h, jehož pohon utvářely dva stejnosměrné motory (každý o výkonu 2 kW, který byl přenášen na zadní kola), byly reakcí na dobové snahy o ekologičtější formy dopravy.

skoda design

Nutno říci, že jednoprostorová karoserie městských rozměrů od Milana Pařenici působí dodnes futuristicky. Pozornost poutá zejména vzdušným interiérem, krátkou kapotou a strmou zádí s rozměrným oknem. V dnešní době se vůz nachází v depozitáři Technického muzea v Brně, kde připomíná návštěvníkům jeden z mnoha badatelských a technických úspěchů moravské metropole. Vraťme se však k vozidlům Škoda, jejichž mapování zahájíme proudnicovým experimentem z poloviny třetí dekády minulého století. Po něm přijde na řadu několik kupé, která vzbudila – byť záhy zmařenou – naději na produkci elegantního a zároveň sportovně vyhlížejícího vozu. Propast mezi koncepční a sériovou výrobou české značky ale definitivně překlene koncept, uvedený na počátku tohoto milénia ve Frankfurtu, který představil unikátní karoserii s originálně uspořádaným interiérem, jejž shora prosvětlují dva štíhlé skleněné panely.

Koncepty Škoda: Jarayův streamline, poslední práce někdejší karosárny Sodomka či naděje na rehabilitaci tudoru

Proudnicový tvar Tatry 77 z roku 1934 je zapsán v dějinách světového automobilového designu jako historicky první produkční vůz s aerodynamickou karoserií. Kromě toho jde o automobil, jehož prostřednictvím byly pečlivě otestovány vlastnosti karoserie, která náleží tehdy velmi aktuálnímu trendu s označením streamline. O rok později přispěla do globálního procesu modernizace automobilové karoserie také Škoda, a sice prototypem 935. Vůz, jemuž předcházelo kupé 932 Tudor (1934), je postavený na podvozku s nezávislým zavěšením kol a sestává z kapkovité karoserie, která vzešla z dobového bádání nad ideálním tvarem automobilu.

Konkrétně jde o celek složený ze dvou na sebe položených rozříznutých kapek, které oproti klasické karoserii s krabicovými objemy zkracují přední převis, posilují vizuální dynamičnost linie střechy a formují unikátní architekturu zádě, osazenou stabilizační ploutví, krytem kol a dvěma malými okny nad motorovým prostorem. Ten ukrýval dvoulitrovou pohonnou jednotku se čtyřmi válci a 40,5 kW výkonu. I přes značnou progresivitu exteriéru měl automobil výdřevu, přičemž hlavní výztuhu konstrukce představoval středový nosník podvozku. Na rozdíl od Tatry 77 doplňovala příď prototypu 935 centrovaná maska, k níž přiléhaly klasické kruhové reflektory.

skoda design

V roce 1956 byl v prostorách brněnského výstaviště uveden prototyp 440 Karosa, skládající se z podvozku modelu 440 Spartak a sedmidílné sklolaminátové karoserie, na jejímž zhotovení se podílel podnik Kovona Karviná. Dominantou vozu je prosklená odnímatelná kopule, proložená štíhlými sloupky a vsazená do nízkého pontonu. Pozoruhodná je také práce s detaily, jejichž ztvárnění odpovídá tomu, co dnes nazýváme retro-fututismem – jde především o koncová světla se subtilními ostrými výběžky a chromované lišty. Automobil s uspořádáním interiéru 2+2 byl vyroben Karosou ve Vysokém Mýtě, na místě někdejší karosárny Sodomka.

skoda design

Tvořivost československých karosářů se podepsala pod dvěma pozoruhodnými vozy s karoserií kupé. Oba spadají do téhož období, jsou však diametrálně odlišné – stylem, zaměřením a především užitými designérskými postupy. Jedním z nich je projekt ÚVMV 1100 GT (1970), vůz s karoserií od designéra Milana Strejčka, jenž byl dokončen v roce 1970. Model, vyznačující se elegantními tvary, jež akcentují sportovní siluetu, pohání čtyřválcový agregát o výkonu 55 kW. Exteriér byl osazen velkosériovými díly – jde především o reflektory pro osvětlení karoserie, z nichž ty zadní mají původ v modelové řadě 100. Ani toto ekonomické řešení však neubralo vozu na emocionalitě, která je dána zejména klasickou (dvakrát zakřivenou) linií profilu a zdařilým rozvržením hmoty.

skoda design

Druhým kupé je model 110 Super Sport z roku 1971, který byl navržen dle zcela odlišných pravidel. Zatímco předchozí model pracuje s tradiční proporčností (typickou pro sportovní kupé napříč rozměrovými kategoriemi), o rok mladší exemplář představuje syntézu ostře lámaných ploch a důrazu na horizontálu, která obepíná celou karoserii – zahrnuje prahové lišty a přední i zadní nárazník. Kreativním doplňkem jsou zadní kruhové větrací otvory, jež perforují lichoběžníkové zadní čelo a korespondují s šesticí předních světlometů, ukrytých ve výklopném panelu.

Takto uspořádaná příď propůjčuje automobilu jedinečný výraz, který vyniká zejména při jízdě na dálnici, po boku konvenčních sériových automobilů. Významnou roli v designu 110 Super Sport hraje ochranný oblouk, který se po odklopení dveří (propojených s čelním sklem a střechou) a mohutného krytu motoru stává ústředním motivem karoserie.

skoda design

Černé sloupky A, mající za úkol vyvolat v pozorovateli pocit propojení čelního skla a bočních oken – tedy postup, který byl součástí minulého tvarového trendu – pramení již v druhé polovině osmdesátých let, konkrétně v roce 1987, kdy se objevuje Škoda Favorit Coupé. Vůz je opatřen originální siluetou, jež skloubila objemný tvar hatchbacku s vizuální lehkostí a dynamikou kupé. Energičnost profilu, vyplývající již ze sériově vyráběného Favoritu, je zde znásobena (kromě zmíněných černých sloupků) ostrým zlomem spodní okenní linky, který vtiskuje boční části čtyřmístného prototypu vzhled dvoumístného vozu.

Sjednocení prosklení do jednoho pole patří mezi náležitosti dobového designu. Objevuje se například u Gandiniho konceptu Volvo Tundra (1979), kde takto pojatý skleněný pás – spolu s uhlazeným pontonem, ostře zakončeným v zadní části – propůjčuje střeše plovoucí efekt.

skoda design

Dominantou expozice české značky v prostorách ženevského autosalonu roku 2002 byl prototyp Tudor, skrze nějž byl rozpracován design poprvé prezentovaný formou o rok mladší studie Montreux, koncepčního předvoje sériové verze první generace novodobého Superbu. Přední partie byly v porovnání s těmi u studie moderní limuzíny puristicky očištěny, čemuž odpovídají nebývale hladké boky s velmi elegantní siluetou a záď s výraznými koncovými světly. Proporčně dobře řešený automobil skýtá interiér tvořený světle čalouněnými křesly, tříramenným volantem a přístrojovou deskou, jejíž těžiště je oproti produkčním vozům Škoda nezvykle vyvýšeno.

Jedním z nejpozoruhodnějších míst zevnějšku je však samotný střed boční části, kde dochází ke střetu mezi osvědčenou přídí a novou zádí. Namísto kontinuální spojnice mezi předním a zadním osvětlením karoserie (v designérském názvosloví též známé pod označením tornado line) zde vidíme dvě linky, z nichž jedna je napojena na beltline (hranici mezi okenní plochou a horní hranou pontonu), zatímco druhá pramení nad zadními blatníky a volně ústí do oblasti bočních dveří.

skoda design

V témže roce byl v Paříži uveden dvoulitrový koncept Fabia Paris, spočívající v modifikaci standardního karosářského provedení kombi. Exteriér doznal změn v podobě odstranění vnějších ochranných lišt a užití nového obložení spodní části předního nárazníku, s nímž korespondují 17palcová kola, která jinak elegantní a proporčně bezchybně navrženou karoserii kombi zmohutňují. Vozu je tak propůjčen vzhled, jenž neodpovídá charakteru původního modelu, je ale pozoruhodný z hlediska hledání limitu estetického horizontu první generace modelu Fabia. Tomu napomáhá zadní spoiler, snížený podvozek a modrý metalický lak Santorin.

V obdobné barvě jsou pojaty bezpečnostní pásy, modré je rovněž síťové plato nad zavazadlovým prostorem. Interiér byl opatřen tříramenným sportovním volantem (s rozdvojeným spodním ramenem) a sedadly s výrazným bočním vedením a dvěma barvami čalounění (stříbrná pro boční polštáře, černá perforovaná látka s šedostříbrným podkladem pro vnitřní část sedáku a opěradla). Přístrojová deska doznala oproti sériové Fabii Combi minimálních změn, mezi ty nejvýraznější patří použití sportovního přístrojového štítu s velkým kruhovým otáčkoměrem a digitálním rychloměrem, moderní hlavice řadící páky vsazená do kruhového pole či nahrazení dvou obdélníkových výdechů ventilace třemi kruhovými ukazateli zobrazujícími palivoměr, napětí v elektrické soustavě a analogové hodiny.

skoda design

Mezi klíčové zásady purismu patří kromě redukce výrazových prostředků designu na – zpravidla technickými a funkčními aspekty vozu vyžádané – minimum také zachování přirozených vlastností použitého materiálu. Z tohoto hlediska zasluhuje pozornost městský experiment Ahoj! (2002), postavený na podvozku první generace hatchbacku Fabia, jenž představuje hravý a klasifikačně nezařaditelný automobil, jehož případná sériová podoba (o níž se ale nikdy neuvažovalo) by mohla konkurovat vozidlům slučujícím rodinné a užitkové vlastnosti.

Samotná karoserie zaujme především hranatými kryty předních světlometů, které nezasahují do boků, čímž následují dobovou Fabii a její úhledně dotaženou příď. Maska chladiče byla minimalizována, což má za následek její zaslepení a odstranění tehdy populárního chromovaného rámu masky. Navzdory vnějším rozměrům, jež balancují mezi segmenty A a B, ukrývá automobil velkoryse dimenzovaný vnitřní prostor, na jehož velikosti má podíl umístění kol do rohů karoserie. Dojem vzdušnosti je dán bohatě prosklenou kabinou. Nutno však poznamenat, že už zde se objevují nestejně situované spodní hrany oken, které dávají tušit rozdílné pojetí interiéru – okenní tabule pro zadní řadu cestujících zasahují níže do pontonu, zatímco přední se spolu s čelním sklem nacházejí v téže rovině.

skoda design

Výše uvedené pojetí bočních oken se však naplno projevuje na designu kreace Roomster, představené roku 2003 na autosalonu v Ženevě. Vůz představil logicky definovaný karosářský koncept, jehož originální členění interiéru na dvě části se promítá do ztvárnění exteriéru. Kabina sestává ze dvou objemů, z nichž každý má odlišné pojetí. První spočívá v „řídící“ části (Driving Room), vyznačující se menšími okny a černými sloupky A, díky nimž dochází k elegantnímu optickému sjednocení čelního skla a bočních předních oken. Druhým prostorem je „obytná“ část (Living Room), jejíž prosvětlenost a vzdušnost umocňují velká okna a dva střešní skleněné pásy.

Je to právě rozvolnění klasického horizontálního pásu oken a jeho členění na dvě samostatné plochy oživené rastrem (vzniklým mezerami mezi jednotlivými okenními tabulemi), které se o tři roky později stane nejdiskutovanějším rysem sériového provedení vozu. Dlužno podotknout, že Škoda tehdy prokázala mimořádnou a dodnes nepřekonanou tvůrčí invenci, za což si vysloužila nejen obdiv, ale i nejedno pozdvihnuté obočí.

Bohaté boční prosklení, doplněné skleněnými pátými dveřmi svíranými vertikálními lampami, odhmotňuje karoserii, díky čemuž působí Roomster moderním a značně progresivním dojmem i jedenáct let od své premiéry. Hojné užití čirých panelů však není to jediné, čím vozidlo upoutalo pozornost. Automobil započal stylistickou reformu masky chladiče, která opustila souvislý obdélníkový rám ve prospěch dynamičtější podoby, jíž definuje masivní chromovaná lišta v horní části masky. S takto navrženou mřížkou korespondují výrazné kryty reflektorů a úhledné vykrojení hmoty nárazníku, pod nějž byly vsazeny kruhové mlhové světlomety.

skoda design

V roce 2006 byla na autosalonu v Paříži představena čtyřmístná kompaktní studie Joyster, která představuje atraktivní designérské cvičení, jež rozpracovává tehdy již známé tvary (poprvé prezentované výše uvedenou studií Roomster). Charakter studie, spočívající v hravosti třídveřové žluté karoserie, demonstruje snahu Jense Manskeho, tehdejší vedoucí osobnosti designu firmy, o atraktivnější a emocionálnější návrhy.

Tento německý designér se zkušenostmi ze studií firmy Mercedes-Benz a klíčový tvůrce projektu Smart usiloval o oživení tvarů a jejich výraznost, což se plně projevilo na realizaci druhé generace Fabie a rodinného Roomsteru, přičemž tvarovými řešeními z tohoto období se vyznačuje také Joyster. Jde především o svébytný optický klam, způsobený černými sloupky A a B, který budí dojem jednolitého okenního pásu. Dále jde o masku chladiče, jejíž spodní část lemuje štíhlá chromová linka, nad níž se nachází masivní plastická lišta s logem výrobce. Podobně jako tento plastický útvar, také kryty předních reflektorů a koncových světel jsou třídimenzionální – opouštějí plochost českých automobilů z přelomu milénií a experimentují s novým způsobem prostorového řešení.

Podstatnou vlastností vozu, která je určující pro jeho mladistvý charakter, je flexibilita. Ta je podepsána pod ztvárněním přístrojové desky, jejíž obě poloviny jsou pokryty elastickými textilními díly, které lze snadno vyměnit za jiné, s odlišným barevným odstínem. Krycí potahy jsou zhotoveny z pružné textilie a upevňují se do příchytek pod čelním sklem a na spodní hraně desky.

Pozornost zasluhuje rovněž víko zavazadlového prostoru, které je horizontálně dělené, přičemž spodní díl lze vyklopit ve dvou polohách. Napřed vodorovně, čímž sklopené víko utvoří rovnou linii s podlahou zavazadlového prostoru. Poté je možné z vnitřní strany víka jednou rukou vyklopit panel představující opěradlo, čímž se zadní dveře promění v lavici s nosností až 150 kilogramů, určenou pro dvě osoby. Sedáky a opěradla jsou čalouněny žlutým potahem.

skoda design