Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak se žije řidičce historických tramvají: Blondýna, co tasí z kabelky kliku

Tomáš Hadač
Diskuze (1)

Třicetiletá Karolína Hubková je jedinou ženou, která v Praze řídí všechny typy tramvají. Svět motorů svezla historickou z roku 1915 kolem Hradu a rozpovídala se o zajímavostech své profese.

Masivní síle tradice se tady nedá uniknout. Právě jsme vklouzli do depa Vozovny Střešovice, kde si hoví opravdu legendární elektriky. „Třeba tahle je z první republiky a tou vás dneska svezu,“ zdraví nás třicetiletá tramvajačka Karolína Hubková. Křehká pohledná blondýna – až se divíme, že si zvolila zrovna tuhle profesi. „Jako malá jsem měla vysněná dvě povolání, která se mi zamlouvala. Buď česká prezidentka, nebo řidička tramvaje. Po funkci hlavy státu už neprahnu, zato elektriky čím dál víc zbožňuju,“ poznamenává žena, jež místo kytek dostala od manžela k MDŽ Škodu 120 L

Chlapi ji podceňovali

U pražského dopravního podniku Hubková cupitá po kolejích už osm let. „Teprve rok však mám možnost obsluhovat letité vyhlídkové elektriky,“ říká hubeňoučká Karolína. Prý jí spousta (mužských) kolegů nevěřila, jak zvládne přesun k historickým kouskům, jež obecně vyžadují vyšší fyzickou zdatnost. „Existují tři typy tramvají. Nejnovější mají ruční řadič, starší pak pedály a ty vůbec nejdávnější – s nimiž křižuju krásy hlavního města především já – kliky,“ poznamenává Hubková a vybírá dostavník na dnešní soukromou projížďku: vítězí tramvaj 349 s výkonem 24,9 kW, jež sjela z linky Ringhofferových závodů v roce 1915. 

Šoférka slavných

Než opustíme střešovickou základnu, je zapotřebí nabrat ještě jednoho člena posádky. „Průvodčí s námi v těchto typech musí být na palubě povinně,“ vysvětluje Hubková a vyráží směr Hradčanská. Na dřevěných lavicích, na nichž před pár měsíci seděli třeba herci Martin Dejdar, Jiří Lábus nebo Anna Geislerová (všichni zmiňovaní jezdí s Karolínou pravidelně), jde o úplně jiný zážitek, než který nabízejí klasické linky: a to i přes občasné kymácení či surovější rozjezdy. Překvapuje nás rovněž fakt, že valíme s otevřenými dveřmi a Karolína při šoférování stojí v pozoru. „Vůbec mi to nevadí. Přijde mi, že se tak lépe dokážu koncentrovat,“ podotýká drobná světlovláska.

Umí to jednou rukou!

Tramvaj 349 se ovládá klikou, jež má sedm stupňů řízení, přičemž zvládne i couvat. Úplné zastavení pak probíhá ruční brzdou, připomínající kormidlo. „Teď si vyzkoušíte brzdění vy,“ rozkazuje v padnoucím obleku Hubková na cvičišti nedaleko Letné. Pomalinku uvádíme červenobílý vůz do pohybu, což není zvlášť složité. Jenže stopnout ho… Točit brzdou vyžaduje vskutku svaly Martina Maxy v dobách jeho životní formy. A to jsme museli použít obě zápěstí. Naoko křehká Karolína to ale hravě svede jednou rukou, každý manévr navíc vždy doprovodí kouzelným úsměvem! Už chápeme, proč platí za jedinou ženu, která má privilegium jezdit po metropoli ve všech typech tramvají od předválečných přes socialistické až po nejmodernější.

Pepřový sprej netřeba

Karolína se s námi proplétá až k Hradu, sem tam mrkne na mávající turisty, jinak je doslova zažraná do své vášně. „Baví mě být součástí lidských příběhů. Že někoho vezu na důležité rande, večeři nebo prostě „jen“ do práce. A když mě někdo pochválí, bývá to nejhezčí pocit,“ přiznává Hubková, kterou ve volném čase baví vše, co se týká motorů. To vážně neřešila během tisíců cest žádný incident? „Táta, jenž je mimo jiné taky tramvaják, mi radil, ať si beru pepřový sprej. Možná byste to do mě neřekli,“ vypráví Hubková, „ale já si dokážu zjednat pořádek hlasem. Prostě zakřičím, a to zabírá.“ A jak to má s ostatními účastníky provozu? „Neohleduplnost některých řidičů osobních automobilů mě mrzí. Často jim nedochází, že se potýkáme s delší brzdnou dráhou. Nejvíc ale trnu u drzých chodců, kteří vkračují do vozovky, jak se jim zlíbí,“ zvyšuje hlas sympatická třicátnice. 

Tahá se za provaz

Právě se dokodrcáváme na poslední zastávku. Nikdo nenastoupil, průvodčí tak zvoní zataháním za provaz a my můžeme v klidu pokračovat na centrální střešovické tábořiště. Hubková již na kolejích vozovny sundává kliku a míří s ní na druhý konec elektriky. „Je totiž obousměrná,“ prohazuje jako by nic a putuje s „třistačtyřicetdevítkou“ do depa. Na závěr kliku sundává (tu má každý řidič tramvají vlastní) a uklízí ji spolu s reverzní kličkou do tašky. „Blondýnu, co tasí z kabelky kliku, jste ještě neviděli, co?“ loučí se s námi Karolína. To teda ne!

Tomáš Hadač
Diskuze (1)

Doporučujeme

Avatar - Barrichello
29. 3. 2020 15:22
Pěkná práce a moc sympatická kočka
pěknej oddychovej článek, sympatická Karolína, fajn holka co si šla za svým snem a práce jí evidentně moc baví. Tak hodně spokojených pasažérů a tisíce kilometrů po Praze bez problémů Kájo and have fun :yes: