Bazar: Citroën Jumper 2.0 HDI - Záklaďák

To je tedy lenoch, nejede ani dole, ani nahoře, řekl nám kolega, kterého jsme přibrali na zkušební jízdu šestiletým pracantem. Měl pravdu, v mírném

stoupání furgon naložený cca 400 kg nezvládal požadované tempo a kromě podřazení jsme mohli na plynový pedál s nadsázkou položit cihlu. Každé „A“

však mívá také své „B“. Tím byl pohled na cenu 116 500 korun bez daně. Čtyřválec byl celkem v kondici, nepoměr jeho výkonu i točivého momentu

nevycházel z opotřebení, ale už z výroby. Necelé dvě stovky newtonmetrů je v současných poměrech podprůměr i pro kompaktní hatchback Citroën C4,

natož k pohonu minimálně dvoutunového furgonu s velkou čelní plochou.

Kupodivu drží

Možná překvapí, že jsme byli téměř zaskočeni slušnou kondicí agregátu, ale v rukách běžného řidiče musel znát jen plný plyn, nebo nic. Že motoru spíše prospívá ustálený režim, o tom nemusí být řeč, a proto jsme agregát podrobili pečlivému zkoumání. Žádná voda v oleji, relativně čisté výfukové plyny bez kouře ze spáleného oleje, rychlé nastartování, žádný svist turba a pravidelný chod ukazovaly, že slaboušek se navzdory 166 000 km na tachometru velmi statečně drží.

Průměrný měsíční nájezd cca 21 000 kilometrů neukazoval na dlouhé dálniční trasy, ale maximálně příměstské využití. V tom tedy tkvěla hlavní příčina velmi dobrého stavu čtyřválce, který pravděpodobně jen sporadicky zažil plný plyn po delší dobu. Pokud by byl používán na dálnici, podle naší zkoušky by k dosažení českého rychlostního limitu musela být „cihla na podlaze“.

Když k plné zátěži připočteme pouze pětistupňovou převodovku s krátkou pětkou (4000 min^-1 při 130 km/h), aby furgon se slabým motorem vykazoval přijatelnou dynamiku, pak nám z dálničního provozu této konfigurace běhal mráz po zádech. Po pravdě řečeno jen velmi neznalý člověk by si nejmenší jednotku pořizoval s tím, že bude brázdit Evropu. Pro tyto případy byl z roku 2006 nejvhodnější čtyřválec 2.8 HDI/107 kW, s velkým otazníkem také 2.2 HDI/74 kW.

Podvozek

Jumpery předchozí generace nebyly vyhlášené odolností podvozku. Čepy, ramena a další díly při velkém zatížení snášely běžně kolem sto tisíc kilometrů. Testované vozidlo s mnohem delší ujetou vzdáleností nemělo v posledních dvou třech letech měněný žádný díl podvozkové skupiny. Jednotná vrstva rzi ukazovala na jejich přibližně stejné stáří. Přední i zadní náprava vozidla se nacházely ve velmi dobrém stavu, vozidlo tedy bylo velmi hýčkáno, což je pro případného zájemce velmi potěšující.

Tento předpoklad podporoval stav třímístného interiéru. Přístrojová deska, sedadla ani plasty v oblasti nohou neutrpěly žádné zásadní poškození, nepříjemné byly pouze tvrdou gumou opatřené opěrky hlavy. To se však už netýká posledního vydání Jumperu, což je mu ke cti a řidiči k pohodlí.

Velké množství odkládacích prostor včetně výklopného stolečku z opěradla prostředního cestujícího doplňovala velká přihrádka pod dvousedadlem pro

spolujezdce. Do ní se slušně vešly i větší předměty a z okolí vozu na ně nebylo vůbec vidět.

Udělej si sám

Nákladový prostor byl opatřen dodatečnou plastovou ochranou dna. Na mnoha místech skrze ni vykukovala plechová podlaha. U šestiletých dodávek

často vídáme na podlaze ložného prostoru značné rezivění. Odřeniny, rýhy a zejména kotvicí oka se barvou blíží kožichu lišky. To pro jumper neplatilo, dokonce ani nejchoulostivější partie - podběhy kol – nerezivěly, navíc byly opatřeny původním lakováním.

Při prvním setkání s vozem jsme však narazili na špatně fungující dveřní zámky. Zejména ten zadní ve dvoukřídlých dveřích se nám dařilo otvírat na více pokusů.

Spousta dílů všude

Kromě špatně fungujících zámků může na budoucího majitele čekat výměna dalších dílů, kterých je však díky unifikaci řady Ducato/Jumper/Boxer na vrakovištích mnoho. Problémy nejsou ani se sehnáním nových dílů z druhovýroby.