Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Retro bazar: Ojetá Škoda 105/120. Kup teď! Ale s rozvahou

Tomáš Dusil
Diskuze (57)
Asi jen málo Čechů nemělo nikdy tu čest s vozy Škoda 105/120 či jejich deriváty. Ačkoliv toto auto bylo fakticky zastaralé už v době vzniku, dnes se opět těší velké oblibě. A tomu odpovídají ceny, které se již dávno odrazily od pověstného dna.

V roce 1964 uvedla Škoda na trh model 1000 MB. Jeho vývoj začal s čistým listem papíru a výsledkem byl nebývale moderní vůz. Na rozdíl od předchůdce, Škody Octavia, měl poprvé samonosnou karoserii, která v té době nebyla samozřejmá ani u vozů západních výrobců. Koncepci někdejší novinky s motorem uloženým za zadní nápravou považovali odborníci v té době za moderní. Vždyť stejnou nabízely třeba VW Brouk, Fiat 850, Simca 1000 či Renault 8. Navíc vůz dostal i zcela nový motor, jehož hliníkový blok vznikl technologií tlakového lití hliníku. Prostě „tisícovka“ MB byla v šedesátých letech špičkovým vozem světové úrovně. A dokladem vysoké úrovně československého strojírenství.

Objektivita s léty chyběla

Nástupcem modelu 1000 MB se stala známá řada 100/110. Technika se změnila jen málo, vzhled více, avšak základ auta zůstal stejný. Škoda 100/110 ve verzi sedan vydržela ve výrobě do roku 1976, krásné a dnes nesmírně ceněné kupé 110 R se vyrábělo ještě další čtyři roky.

Původní Škoda 105/120, které se pro relativně úzký rozchod kol přezdívá úžovka, sice zdědila koncepci od svých předchůdců, ale současně přinesla celou řadu novinek. Tou nejzásadnější byla zcela nová karoserie. Dnes bychom řekli platforma. Škoda 105/120 tak v porovnání s předchůdci nabídla v měřítkách doby nesrovnatelně tužší skelet, navíc mnohem lépe řešený z hlediska ochrany posádky při nárazu.

Přitom je to právě pasivní bezpečnost, která bývala považována za jednu z největších nevýhod těchto škodovek. Ano, při porovnání s auty, jež vznikly v 90. letech a později, to byla samozřejmě pravda. Pokud však porovnáte úroveň ochrany posádky recenzované škody s dobovými zahraničními vozy podobné velikosti či ceny, zjistíte, že je plně srovnatelná. Třeba původní Austin Mini určitě nenabízel lepší ochranu posádky při nárazu, stejně jako první Renault 5.

Druhou zásadní změnou, kterou tato řada přinesla v porovnání s Š100/110, bylo přesunutí palivové nádrže zepředu dozadu, konkrétně pod zadní sedadla. Tedy na místo, které je považováno za nejméně dotčené při nárazu vozidla. Bohužel už tak nepříznivé rozložení hmotnosti na obě nápravy se tímto ještě zhoršilo. Naopak chladič našel nově své místo vpředu. Tím se podařilo výrazně snížit hluk v kabině, který u předchůdce způsoboval trvale se točící, od motoru poháněný ventilátor chlazení. Přemístění chladiče dopředu znamenalo současně použít velmi dlouhé potrubí chladicí soustavy, jejíž objem činil 12,5 litru.

Lepší a lepší

Po příchodu na trh automobil procházel prakticky neustálým vývojem a tedy většími či menšími změnami. Ta největší se odehrála v roce 1983. Šlo o výraznou modernizaci původních vozů, přičemž ty nové bývají označovány jako „typ M“. Inovace přinesla na první pohled změny na karoserii, kdy tradiční, a tehdy již poněkud archaické chromované nárazníky, nahradily plastové. Místo světlometů kruhového tvaru, které byly u verzí 120 LS a GLS zdvojené, přišly obdélníkové. Také zadní svítilny se výrazně zvětšily.

Méně změn se odehrálo v kabině. Verze 105 S měla i nadále obdélníkový přístrojový štít s horizontálně řešenou stupnicí rychloměru. Zbytek zůstal taktéž věrný čtveřici kulatých „budíků“, které bohužel byly zdrojem odrazů. Kupodivu, přístroje verze 105 S nabízely oproti těm z vyšších verzí lépe čitelné kontrolky.

Nejvíce změn se odehrálo v technice. Rozchod předních kol zvětšili konstruktéři vpředu o 135 mm, vzadu o 110 mm. S výjimkou Š105 se začalo montovat hřebenové řízení, které přineslo oproti maticovému mnohem více přesnosti a celkově zlepšilo ovládání auta.

Od roku 1984 se začala vyrábět verze Š130, poháněná motorem o zvětšeném zdvihovém objemu 1289 cm3. Výkon se zvýšil na 43 kW. Stotřicítka dostala stejně jako již v předchozím roce 120 GLS mnohem vyspělejší zadní úhlovou nápravu se šikmou osou kývání, kterou až do modernizace v roce 1983 používalo pouze kupé Garde, vyráběné od roku 1980. Tato náprava, z hlediska kinematiky nesrovnatelně lepší než původní kyvadlová, zásadně zlepšila jízdní vlastnosti a ovladatelnost těchto škodovek. Dále všechna auta dostala podtlakový posilovač brzdného účinku, který zvýšil jak komfort řidiče, tak bezpečnost. Od roku 1985 mají všechny modely s výjimkou Š105 velké celoplošné světlomety. Do kabiny se u lepších verzí dostala nová, mnohem kvalitnější palubní deska vyrobená z měkčených plastů IPUR, známá z kupé Garde/Rapid.

Do závěrečné „pětiletky“

Pro modelový rok 1987 (tedy od července 1986) zrušil výrobce nejlevnější typ 105 S, který byl nahrazen verzí 105 L, ovšem s výbavou a technikou odpovídajíc „esku“. Nově byly zavedeny verze 120 GL a 130 GL. Prvně jmenovaný typ vycházel ze 120 L, s nímž sdílel motor o výkonu 36,7 kW. Výbava odpovídala vyšší verzi GLS, přičemž na přání mohla být i pětistupňová převodovka. Naopak GLS mělo pětikvalt v sérii a dále motor odpovídající verzi 120 LS, tedy se zvýšeným kompresním poměrem a výkonem zvýšeným na 40,5 kW. To současně znamenalo nezbytné použití benzínu o vyšším oktanovém čísle, tehdy z BA 90 (takzvaný benzin Speciál) na BA 96 (benzin Super). Hřebenové řízení výrobce zavedl u všech verzí s výjimkou základní 105 L.

Aby mladoboleslavští splnili vyhlášku FMD 41/87, dostaly všechny vozy do výbavy bezpečnostní pásy také na zadních sedadlech. Navíc kromě verze 105 L byly vpředu použity takzvané automatické (samonavíjecí) pásy z Moravanu Otrokovice. Stopětka mohla mít na přání přístrojový štít s kruhovými ukazateli, spouštěcí skla v zadních bočních dveřích a dále automatické pásy vpředu. Novinkou ve výbavě palubní desky je „kastlík“ na autorádio.

Zajímavá byla verze 120 LX. Šlo o takzvaný alternativní typ vyráběný v omezeném množství. Do té doby nejmodernější stodvacítka vybavená motorem ze 120 LS, kyvadlovou úhlovou zadní nápravou a pětistupňovou převodovkou. Tehdy Škoda tento typ uváděla coby nejhospodárnější verzi celé modelové řady. Dnes se jedná o velkou vzácnost.

Vrcholu dosáhla tato řada škodovek v roce 1987 s modely 135 a 136. Hlavní změnou bylo zavedení motoru z Favorita. Tedy s novou osmikanálovou hliníkovou hlavou, což z hlediska údržby znamenalo, že již nebylo možné používat původní chladicí směs „Fridex“ na bázi glykolu, který vystřídal antifreeze (etylenglykol). Obrovskou výhodou ale bylo razantní zvýšení životnosti motoru, která se tady počítá na stovky tisíc kilometrů. Naopak končí 120 LS, GLS a LX. Zadní úhlová náprava dostala zesílená ramena, aby nedocházelo k jejich deformacím, což mělo za následek postavení zadních kol do písmene „A“ a sjíždění okrajů pneumatik.

Verze Š135 s výkonem 43 kW měla snížený kompresní poměr 8,8:1, což v kombinaci s hlavou s tvrzenými ventilovými sedly znamenalo možnost jezdit na tehdy nový bezolovnatý benzin Natural 95. Pro zahraniční trhy, kde to vyžadovala legislativa, se počítalo u této verze s montáží katalyzátoru výfukových plynů. Naopak Š136 nabízela 46 kW, její hliníková osmikanálová hlava nepoužívala tvrzená sedla ventilů, takže musela jezdit na benzin Super 96. Teprve v posledním roce 1990 byl i tento motor upraven na spalování bezolovantého benzinu. Celkově byla verze 136 úspornější, jistě i zásluhou vyšší komprese, která zlepšuje termodynamickou účinnost spalování motoru.

I přes uvedení revolučního hatchbacku Favorit na podzim 1987 vozy s motory vzadu i nadále dominovaly prodejům. Tak tomu bylo až do roku 1990, kdy se nadobro uzavřela tato dlouhá éra modelů s motory za zadní poháněnou nápravou a pomyslné žezlo převzal v plné míře již zmíněný Favorit.

Jak šel čas

1976: Představení nové generace vozů Škoda 105/120 jako náhrada za řadu Š100/110. Kupé Š110 R se vyrábí dále.

1980: Nové kupé Škoda 120 Garde ze závodu Kvasiny s motorem o zvýšeném kompresním poměru, lepší aerodynamikou a dalšími technickými vylepšeními

1983: Výrazná inovace modelu. Typ M, širší rozchod kol a další změny.

1984: Nový motor 1289 cm3. Nové kupé Škoda Rapid střídá Garde.

1986: Další vylepšení. Nové typy Š120 GL a Š130 GL. Zajímavý model Š120 LX. Končí Š105 S, místo ní Š105 L s odpovídající výbavou.

1987: Ukončení produkce modelů Š120 LS, GLS a LX. Nové typy Š135 a Š136 s motorem připraveným pro Favorit. Vyztužená ramena zadní úhlové nápravy.

1988: Příchod verze Š125 L s motorem s běžné stodvacítky, ale s pětistupňovou převodovkou.

1990: Ukončení produkce vozu. Na rozloučenou vrcholný model Š136 GL.

Přehřívání motoru a jiné záludnosti – aneb jak a proč

Za celá ta léta klasické škodovky sloužily, ovšem stejně jako jinde, ani tady to nebylo bez problémů. Asi nejlegendárnější je přehřívání motoru při jízdě v koloně. Jistě si mnozí vybavíte scénu běžně vídanou ještě v 90. letech, kdy na krajnici podél zácpy stály škodovky s linoucím se kouřem z otevřeného motorového prostoru. Přehřívání agregátu mělo u těchto vozů hned několik příčin.

Tou nejčastější bylo vodním kamenem ochromené teplotní čidlo, na základě kterého došlo k roztočení ventilátoru chlazení. Mnozí si proto dodělávali jeho ruční ovládání spínačem. Dlouhé potrubí a celkově objemná chladicí soustava také vyžadovala pečlivě odvzdušnění, což ne každý uměl správně. Pohon vodní pumpy zajišťoval klínový řemen. Opravdu klínový, jaký najdete třeba na zahradní míchačce na beton. Řemen současně poháněl také alternátor, kterým se současně napínal. Vodní pumpa navíc vyžadovala pravidelné mazání plastickým mazivem.

Když už jsme u mazání, musíme zmínit další typický rébus pojící se s přední nápravou vozu. Ta je lichoběžníkové konstrukce, přičemž na ní nenajdete dnes obvyklé kulové čepy, ale starší svislé, lidově přezdívané svisláky. Mají maznici, do níž je třeba alespoň jednou ročně vtlačit plastické mazivo (tuk). Pokud se to nedělá, čepy časem zatuhnou, čehož průvodním jevem je ztuha jdoucí řízení vozu. A to pak nezbývá, než je vyměnit.

Do třetice, při větším počtu kilometrů docházelo k opotřebení kužele hnací poloosy. To pak kolo začne znenadání kmitat. Nejprve jen trochu, časem ale stále více, až může jednoho dne doslova upadnout. Jde o velmi nebezpečnou závadu, pojící se s kyvadlovou (tedy jednodušší) nápravou těchto aut.

Motory

105 S/105 L/33,1 kW: Základní motor o objemu 1046 cm3 stačí na jízdu z bodu do bodu B, ale nic víc. Už v době své největší slávy byla jízda zejména po dálnici problematická, neboť rozjet auto na rychlost 100 km/h vyžadovalo opravdovou trpělivost. A dlouhou rovinku. Maximální rychlost 130 km/h je přesně na hranici současného dálničního limitu. Je třeba si ale uvědomit, že v době vzniku byl tento limit pouhých 110 km/h.

120/120 L/120 GL/125 L/36,7 kW: V porovnání se stopětkou již tato verze jela o dost lépe. Na rychlost 100 km/h se tak dostávala snáze a nečinil ji ani problém udržovat na rovince rychlost přes 100 km/h. V kopcích ale vůz rychle ztrácel na rychlosti a to i v nezatíženém stavu. Verze 125 dostala pětistupňovou převodovku s lehčím čtvrtým převodem a naopak docela těžkou „pětkou“. Ta vzhledem k charakteristice a výkonům motoru přišla ke slovu opravdu jen při jízdě po rovině. Už v malém kopci bylo třeba podřadit na čtyřku.

120 LS/GLS/LX/40,5 kW: Verze motoru 1174 cm3 se zvýšeným kompresním poměrem působila v porovnání s výchozí variantou motoru jak pokropená živou vodou. Pocitově výrazně lepší dynamika jízdy také zásluhou později nabízené pětistupňové převodovky. Varianty GLS od roku výroby 1984 a LX měly dokonce lepší úhlovou zadní nápravu známou z modelů Garde/Rapid. Verze LX žila velmi krátce.

130 L/130 GL/43 kW: Vrcholná motorizace nabízená od roku 1984 s motorem o objemu 1289 cm3. Standardně pětistupňová převodovka, úhlová zadní náprava a také přední čtyřpístové brzdy, převzaté z kupé garde/rapid. Delší stálý převod pětistupňové skříně 3,90:1 oproti 4,22:1 u verzí 120 LS/GLS a LX znamenal, že nárůst dynamiky oproti nim nebyl tak výrazný, jak si možná tehdy mnozí představovali.

135/136/43/46 kW: Od roku 1987 se pod zadní kapotu vozu dostal nový motor připravený pro Favorit. Zejména verze se 46 kW a tedy vyšším kompresním poměrem jede už velmi dobře a je i úsporná. Hlavně se ale násobně podařilo zvýšit životnost motoru, který tak již nežádá generální opravu po ujetí 100.000 km jako dříve, ale z hlediska mechaniky celý vůz přežije. A navíc tyto poslední verze mají zdaleka nejlepší výbavu.

Servisní rady

Olej měňte po ujetí 10.000 km nebo po jednom roce. Co se týče specifikace SAE, postačí olej 15W-40. Jednou ročně je třeba mazat svislé čepy přední nápravy, pozornost vyžaduje také vodní čerpadlo.

Závady a problémy

Závady chlazení:Od termospínače ventilátoru, přes zavzdušněný chladicí systém až po vadný termostat.

Koroze karoserie: Od předních blatníků přes prahy až po zrezlé takzvané šlajsny, což jsou zadní podélníky, na nichž spolu s příčkou kulatého tvaru „sedí“ motor.

Opotřebené poloosy zadní kyvadlové nápravy: Může vám upadnout zadní kolo.

Nefunkční parkovací brzda: Vinou opotřebení bubnů.

Ztuha jdoucí řízení: Vinou zatuhlých svislých čepů přední nápravy

Vůle v rozvodovém řetězu: Je velmi krátký a tudíž levný. Při větším počtu ujetých kilometrů. Pak lze velmi obtížně seřídit předstih zapalování.

Ohnutá ramena zadní úhlové nápravy: verze 120 GLS a LX a 130 L do roku 1987

Vysoká spotřeba oleje a celkové opotřebení motoru: Všechny motory vyjma 135 a 136.

Škoda 105 L/33,1 kW, rok výroby 1985, asi 80.000 km, cena: není na prodej

Tentokrát nám auto nezapůjčil náš partner Auto ESA, ale získali jsme jej přímo z depozitu automobilky Škoda. Druhý nejzákladnější model 105 L ještě nedávno sloužil svému majiteli. Přesto se dochoval ve skvělém technickém i optickém stavu.

Jaké to je po mnoha letech usednout za volant stopětky? Přiznám se, že jsem svoji řidičskou kariéru začínal s vozem Škoda 120 L rok výroby 1985. Tedy ještě se čtyřstupňovou převodovkou, ale už s velkoplošnými předními světlomety, posilovačem brzd a hřebenovým řízením. Zkoušená Š105 nabízela z daného výčtu pouze ten čtyřkvalt.

Je to možná zvláštní, ale až dosud jsem Škodu 105 nikdy neřídil. Byla to současně moje první zkušenost s tímto vozem vybaveným starším maticovým řízením. V porovnání s hřebenem to byl doslova šok. Volant šel nezvykle ztuha a hlavně se řízení zdálo dost nepřesné. Na rozdíl od hřebenového typu tady dochází s ujetými kilometry ke vzniku vůlí v převodce řízení, což se v praxi projevuje volnou střední polohou. Majitelé starších bavoráků s tímto typem řízení (třeba řada 5 E34) jistě vědí, o čem je řeč. A stejné to bylo i tady. Prostě k tomu aby začala příď měnit směr, jste museli za „kormidlo“ pořádně vzít. Rovněž směrová stabilita při přímé jízdě nám přišla slabší. Opět ostrý kontrast s mojí Škodou 120 L, která dokázala bez problémů udržovat přímý směr, aniž k tomu bylo potřeba větších zásahů do řízení.

Druhým negativním překvapením byly brzdy. Pamatuji se, že moje stodvacítka s posilovačem brzd nabízela vcelku rychlý nástup brzdného účinku. Rozhodně ne horší než třeba malá auta z 80-90. let. A ani mi tehdy nepřišlo, že by auto nějak špatně brzdilo. Spíše naopak. Navíc ovládání brzdové soustavy bylo podobně komfortní jako na mnohem mladších autech.

Chybějící podtlakový posilovač u zkoušené Š105 znamenal, že při jízdě v koloně jsme si museli nechávat větší odstup od před námi jedoucího auta. Pokud by do vozu sedl dnešní mladý řidič, zvyklý řídit nová auta se všemi těmi systémy, patrně by byl tak trochu v šoku. A jistě by řekl, že to vůbec nebrzdí. Škoda 105 samozřejmě brzdila. Jen bylo třeba si zvyknout na větší ovládací sílu na pedál a také na to, že u zkoušeného vozu se očekávaný brzdný účinek dostavil, až když byl pedál takřka u podlahy. Trochu jako kdyby byla zavzdušněna brzdová soustava, či opotřebené přední brzdové destičky. Ze slov pamětníků ale víme, že to byla vlastnost.

A do třetice dynamika jízdy. Motor vozu poskytoval opravdu skromný temperament, výrazně subjektivně zaostávající za mojí někdejší stodvacítkou. U ní nebyl problém udržovat rychlost přes sto kilometrů v hodině, na níž se vůz vcelku ochotně rozbíhal. Tady však rozjet auto na pouhých devadesát ve snaze udržet krok s ostatními vozidly v kopcích za Mladou Boleslaví se ukázalo jako hotové martyrium. To pak ještě více smekáte před našimi otci a dědy, kteří v Š105 běžně vozili rodinu na chalupu či dovolenou, samozřejmě zatíženou skoro na hranici její užitečné hmotnosti. A jelo se!

Abychom ale jen nehanili, vůz nabízel na svoji dobu vcelku prostornou karoserii. Také podvozek pracoval komfortně, neboť dlouhé zdvihy kol dokázaly žehlit i ty největší prohřešky silničářů. Prostě auto zjevně stavěné na špatné cesty, o něž nejen tehdy nebyla nouze. A dvourychlostní ventilátor topení fungoval tak, jak si to pamatuji ze svého vozu. V první poloze spínače běžel na vyšší rychlost, ve druhé, trochu proti logice věci, na nižší.

Návrat do 80. let byl přesto krásný. Ukázal nám, jak moc se auta změnila a také odhalil, jak propastné rozdíly byly mezi někdejší produkcí naší automobilky. Do Škody 105 jsme totiž přesedli z někdejšího vrcholu, modelu 135 Rapid z roku 1990 a věřte, že tak velký rozdíl v jízdním projevu, hlučnosti, vybavení a jiném jsme vážně nečekali. O úžasném a dodnes krásném kupé Rapid si povíme někdy příště.

Škoda 105 L- vybrané technické údaje
Motor zážehový řadový čtyřválec
Zdvihový objem 1046 cm3
Největší výkon 33,1 kW při 4800 ot./min
Největší točivý moment neuvedeno
Převodovka čtyřstupňová manuální
Zavazadlový prostor neuvedeno
Rozvor náprav 2400 mm
Vnější rozměry 4200 x 1610 x 1400 mm
Maximální rychlost 130 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h neuvedeno
Průměrná potřeba paliva 7,35 l/100 km

Klady

Ceny již začínají růst – může jít o dobrou investici, nostalgie, nízké provozní náklady, verze 135/136 s velmi odolným motorem, solidní jízdní vlastnosti verzí s úhlovou zadní nápravou a hřebenovým řízením, vynikající trakce zadních poháněných kol na kluzkém povrchu, velká světlá výška, relativně komfortní pérování.

Zápory

Jízdní vlastnosti verze Š105, v omezené míře také Š120 s kyvadlovou zadní nápravou, náročnější údržba vozu, mnohdy nízká kvalita současných náhradních dílů (pocházejí často z Číny či Turecka), značná hlučnost (základní verze), rezonance od hnací soustavy při vytáčení motoru, pomalý náběh topení, relativně drahá výměna chladicí kapaliny (velká náplň), sklony ke korozi, řada aut různě upravená a pozměněná, téměř žádná moderní výbava (centrální zamykání, elektrická okna aj.), jízdní dynamika verze 105, v omezené míře i 120 L/GL či 125 L, pozice za volantem (výrazně vpravo vyosené pedály).

Foto a video: David Rajdl

Tomáš Dusil
Diskuze (57)
29. 10. 2019 00:55
105 L
Zajímavý... měli jsme 105 L z roku 87... a asi byla nějaká prémiová :-)) měla hřebenový řízení, velký světlomety, posilovač brzd, 4x stahovatelný okýnka a 4x samonavíjecí pás a popelník :-))
14. 7. 2017 08:16
Re: NEJVĚTŠÍ KRAKSNA VŠECH DOB :))) NA ZÁPADĚ ve VYTRÍNÁCH k
Měl jsem 2x 120L a od té doby škodovku nechci.... Fuj
Avatar - Ronault.
8. 7. 2017 17:53
Re: Příšerná kraksna.
Jestli to ty génie nebude tím, že žigulík měl motor vpředu, takže šlo motorem točit hůře
Avatar - Zetti
8. 7. 2017 10:48
Re: Příšerná kraksna.
Pamatuju si jak si ji kolega koupil funglofku v roce 1979. Privez ten skvost ukazat do prace. V ohybu zadniho cela byla dira jak hrom, asi chybka lisu. Nekdo to celo musel vylisovat, nekdo nastrikat, pak to proslo vystupni kontrolou a bolsevickym autosalonem Mototechna. Krasne bylo vsem vsechno u zadele
Avatar - Đawson
8. 7. 2017 07:53
Re: katalyzátor?
kat byl na těch přívodních trubkách, samozřejmě neřízený, západní pozdější 120cky měli už slušnou výbavu, centrál, vstřikování, lepší odhlučnění, R13 kola normálního rozměru atd..
Já měl bohužel užovku, startovala dobře, v létě vařila a v zimě pokud sem jel kratší trasu tak sem vůbec nic neviděl.
Favorit byl proti tomu enterprise !