BMW slaví 80 let výroby automobilů, prvním byl 3/15 PS DA2

Společnost totiž vznikla v Mnichově pod názvem Bayerische Flugzeugwerke, jako oficiální datum založení se uvádí 9. březen 1916. Jak již název napovídá, s automobily neměla nic společného, vyráběla letecké motory. Po první světové válce přišel ale zákaz, neboť Německo konflikt prohrálo. V roce 1923 se tak firma, která již šest let nesla název Bayerische Motoren Werke (BMW), rozhodla pro výrobu motocyklů.

Licence z Albionu

Od nich byl již jen krůček k automobilům, které přišly na řadu v roce 1929. Firma BMW totiž koupila automobilku Dixi z Eisenachu, ta tehdy vyráběla v licenci malý britský lidový vozík Austin Seven. Licenční produkt znamenal úsporu nákladů na vývoj, které by také při případném obchodním nezdaru vozu mohly být takřka zbytečnou investicí. Firma, která dnes stojí na špičce vývoje v automobilové oblasti, tak začínala trochu paradoxně licenční výrobou britského (!) vozu.

Automobil nesl typové označení 3/15 PS DA 2. Jeho rozluštění je jednoduché – trojka znamenala tzv. daňové koně, které byly důležité pro zařazení do daňové třídy. Číslo 15 značilo skutečný výkon motoru v koňských silách. DA znamenalo Deutsche Ausführung, tedy německou verzi a konečně dvojka pořadí výrobní série. DA1 vznikla od prosince 1927 do října 1928 ještě v Eisenachu pod původní značkou Dixi, ovšem majitelé vozů již se znakem BMW na zátce chladiče svým miláčkům stejně jinak neřekli.

Ortodoxní konstrukce

Výroba prvních aut s modrobílou vrtulí ve znaku se rozběhla 22. března 1929 v továrně blízko bývalého letiště Berlín-Johannisthal. Veřejnosti se pak vůz poprvé představil 9. července téhož roku. Měl pod kapotou čtyřdobý řadový kapalinou chlazený čtyřválec s postranními ventily, tedy rozvodem SV. Ten z objemu necelých 750 cm³ dával 11 kW (15 k) při 3000 min^-1, který přenášela na zadní kola třístupňová převodovka, umístěná v bloku s motorem. Podvozek byl klasické koncepce s obdélníkovým rámem a oběma tuhými nápravami, odpružení obstarávalo vpředu jedno příčné půleliptické listové pero, vzadu byla dvě podélná čtvrteliptická. Třecí tlumiče dodal Bosch, brzdy byly mechanické bubnové na všech čtyřech kolech.

Automobil byl k mání v řadě rozličných variant, zcela otevřené, uzavřené se shrnovací plátěnou střechou, či naopak úplně uzavřené. Celokovové karoserie dodávala karosárna Ambic-Budd, která sídlila také v Berlíně (byla pobočkou americké firmy Budd). Vozíky měřily na délku zhruba 2,9 m a byly schopny jet 75-80 km/h při spotřebě mezi 5 a 6 l/100 km.

Na úzkých silničkách

Existovaly i sportovní verze, které byly obdobou originálních Austinů Seven Sports a Ulster. Měly zvýšený kompresní poměr, jejich výkon překročil 20 koní. Auta s lehoučkou karoserií z tenkého ocelového plechu vážila jen 375 kg. Nebylo tedy divu, že se stala oblíbeným náčiním sportovních jezdců s malou náprsní taškou, díky muší hmotnosti mohla upalovat přes 100 km/h. Malé bavoráky uspěly i v Alpském poháru 1929, kde zvítězily ve své třídě, další triumf přišel o rok později ve slavné Rallye Monte Carlo, která byla tehdy hvězdicovou jízdou s mnoha místy startu po celé Evropě a dokonce i severní Africe.

Obchodní úspěch

Základní sériová verze modelu 3/15 PS stála 2.200 říšských marek, což bylo navlas stejně s oblíbenou Rosničkou od Opelu, další konkurent od Hanomagu byl dokonce dražší. Prodej vozů byl podpořen i možností splátek. Nebylo tedy divu, že do roku 1932 brány berlínské továrny opustilo na 16.000 kusů.

Tehdy přišel model 3/20 PS AM4, který již mnoho konstrukčních prvků s předchůdcem nesdílel. Měl zvětšený objem motoru na 782 cm³, nezávislé zavěšení vpředu a disková kola. První typický bavorák s ledvinkami a šestiválcem se coby typ 303 objevil o rok později. Začala tak tradice, která trvá dodnes, byť s menší přestávkou po druhé světové válce.