Pokus Citroënu o speciál skupiny B skončil fiaskem. Teď se snaží najít ztracená auta

Účast v závodech skupiny B v 80. letech požadovala vyrobit minimálně 200 homologačních aut určených pro běžný provoz. Tohoto úkolu se v případě Citroënu zhostil známý karosář Heuliez, silniční BX 4TC vypadalo na první pohled skoro stejně jako závodní speciál skupiny B. Pod karoserií s výrazně vytaženými blatníky a rozšířenými zadními bočními dveřmi se však ukrývala konvenčnější technika. Pohonnou jednotku ovšem představoval v základu stejný motor, který byl použit i u ostré závodní verze, a sice čtyřválec „Simca Type 180“ o objemu 2,2 litru. Znám je zejména z vozů Talbot Matra Murena či velkého sedanu Talbot Tagora. V BX měl navíc přeplňování, což přineslo zvýšení výkonu na 147 kW (200 koní). Naproti tomu ostrá verze pro závody nabízela přibližně dvojnásobný výkon. Pro doplnění, „sériový“ vůz se chlubil zrychlením z klidu na 100 km/h za 7,1 sekundy a maximální rychlost přesahovala 220 km/h. Ve své době šlo o vynikající výkony, zejména s ohledem na kategorii vozidla.

Supervozy skupiny B: Šílená monstra ve stínu tragédií

Plán prodat 200 kusů se však ukázal jako příliš optimistický. Dle dostupných zdrojů se do roku 1988 nepodařilo udat ani polovinu z plánovaného množství aut, nakonec se prodalo 86 aut, dnešních dnů se jich dožilo údajně čtyřicet. A právě o ně má v současné době Citroën enormní zájem. Za výlučný vůz údajně nabízí dvojnásobek původní jeho ceny. Bohužel není příliš jasné, jaký mají Francouzi s vykoupenými přeživšími speciály záměr. Dle některých zdrojů mají sloužit jako zásobárna náhradních dílů, podle jiných je chce Citroën dokonce sešrotovat. Snad aby všichni nadobro zapomněli na fiasko při pokusu proniknout do závodů skupiny B…

Těžký a s motorem na „špatném“ místě

Co bylo vlastně strůjcem neúspěchu Citroënu v závodech skupiny B? Předně auto samotné. Zřejmě i z marketingových důvodů zvolil Citroën jako základ speciálu skupiny B model BX. Ten byl až do příchodu modelu XM v roce 1989 jednoznačně nejmodernějším autem své značky a navíc i jedním z nejpokrokovějších francouzských vozů té doby. A prodával se jak housky na krámě. I přes některé nedostatky platilo BX za skvělé auto.

Seriál evropské Automobily roku: Citroën GS (1971). Tohle ještě byl Citroën!

Speciál skupiny B tak využil jeho patřičně zesílenou a upravenou karoserii, takže v základních rysech vypadal stejně jako sériový vůz BX. Bohužel toto až přílišné lpění na marketing mělo stinnou stránku v podobě techniky, která z toho důvodu musela chtě nechtě počítat s kompromisy.

Namísto koncepce s motorem uprostřed, která byla u speciálů skupiny B takřka povinností a kterou využívaly například sesterský Peugeot 205 T16, Lancia Delta S4 či MG Metro 6R4, umístili konstruktéři hnací jednotku dopředu. Sériové BX mělo motory napříč, závodní speciál jej měl umístěný podélně. Aby se do auta vešla soustava pohonu všech kol, museli technici motor posunout co možná nejvíce dopředu - podobně jako třeba u starších vozů Audi. A stejně jako v jejich případě, i tady to mělo negativní dopad na rozložení hmotnosti, BX 4TC tak bylo až příliš těžké „na předek“. Konkurenti s motory uloženými před zadní nápravou na tom byli v otázce rozložení hmotnosti nesrovnatelně lépe.

Problém představovala také hmotnost vozu. U původní verze se výrobci ani nepodařilo vejít se do limitu hmotnosti pro skupinu B. Vzniklo auto, které nemělo s představou ryzího závoďáku pro velmi náročnou soutěž skoro nic společného. Je to jako kdybyste po Boeingu 747 Jumbo chtěli manévrovatelnost stíhačky. Přitom skupina B umožňovala konstruktérům popustit uzdu technické invenci a vytvořit tak velmi sofistikovaná auta. Citroën však této „benevolence“ nevyužil. Důvodem mohla být také finanční stránka. Zadání tak mohlo znít třeba takto: „Chceme závodit ve skupině B, ale nesmí to moc stát“. Výsledkem se stalo obtížně ovladatelné či přesněji záludně se chovající auto.

Potřeboval další vývoj

Svůj první ostrý debut v závodech skupiny B si BX 4TC odbylo začátkem sezony 1986. Ve druhém závodě ve Švédsku vůz dojel na šestém místě. Toto Citroën nepovažoval za úspěch a tudíž se rozhodl další tři závody vynechat. V tomto mezidobí se technici snažili auto doladit dalším vývojem.

Vozidlo se na závodní kolbiště skupiny B vrátilo v rámci rallye Akropolis, a to se dvěma posádkami. Zpočátku závodu si BX vedlo až překvapivě dobře a mnozí již věřili, že se kýžený úspěch konečně dostaví. Nakonec ale musela obě auta ze závodu nedobrovolně dostoupit pro závadu na zavěšení kol.

Ve výsledku se tak BX 4TC zúčastnilo pouhých třech závodů. O další vývoj se již postarali jiní. Snaha o další vylepšení vozu padla, když FIA v roce 1987 skupinu B zakázala. Důvodem byly havárie, které si vyžádaly smrt třech diváků a dále úmrtí jezdce Henriho Toivonena a jeho navigátora Sergia Crestu.