TEST Drift Challenge: Češi proti Slovákům k oslavě čtvrtstoletí Mazdy MX-5 (+video)

Jak nejlépe oslavit čtvrtstoletí vozu, jehož úkolem je v prvé řadě projasnit majiteli každý den, bavit jej ať už při pomalé jízdě městem či svižnější na zapomenuté okresce, a tak celkově dělat svět veselejším místem k životu? Jasně, chce to něco zábavného, nějakou akci, po které budou mít všichni účastníci úsměv od ucha k uchu.

To se českému a slovenskému zastoupení Mazdy povedlo na sto procent, uspořádali totiž drift challenge, tedy souboj v jízdě řízeným smykem. Účastníci jsme pak měli být my, novináři z kdysi jednotných zemí. Přiznám se, že jsem do poslední chvíle netušil, co mě vlastně čeká, dostal jsem se k této akci jako slepý k houslím a ještě za pět minut dvanáct.

Z ničeho nic na mě tedy před domem čeká kolega z konkurenční redakce v bílé Mazdě 3 a vydáváme se podstoupit boj o přežití zvaný dálnice D1. V podvečer máme být na okruhu Slovakiaring, který se nachází necelých padesát kilometrů východně od Bratislavy. Následný boj s kolonami na nejznámějším českém staveništi ale zapříčinil, že jsme to tak tak stihli na večeři, již při příjezdu nás ale před hotelem čekaly dvě MX-5 s dvoulitrovým motorem o výkonu 165 koní a samosvorným diferenciálem vyvedené velmi slušivě v národních vlajkách České a Slovenské republiky. Takže závodní stroje máme, teď co s nimi?

Další ráno dostáváme pokyny, že proběhne krátká prezentace. Tam nám zástupci Mazdy taktně řekli, že by sice mohli detailně probírat historii Miaty, ale že hlavní je, ať si dnešní den užijeme a ať Slováky porazíme. Nuže, jdeme nato.

Náš pětičlenný tým je složen jak z ostřílených závodníků, tak z naprostých amatérů, kteří ještě nikdy nedriftovali, podobně jsou ale síly rozloženy i u soupeřících bratrů. Konečný výsledek je tedy otevřenější, než další směřování Ordinace v růžové zahradě. Soutěžit se nakonec bude na třech stanovištích, z nich dvě jsou tvořeny kluznými plochami. Začínáme na kropeném kluzkém půlkruhu. Ten dokázali na Slovensku vyrobit tak, aby měl dokonce proměnnou adhezi, auto tak v druhé půlce najednou začne klouzat ještě o kousek více. Spolu s kužely, které vyznačují trať a kolem kterých by měl člověk projíždět spíše blíže, než dále, je tak i úvodní zkouška poměrně náročná.

mazda jizdnidojmy reportaze sportovni roadster

Dále následuje zatáčka do kopce, kde je důležité udržet slušnou rychlost a zároveň protáhnout smyk co nejdále ke kuželům, přehodit auto na druhou stranu a je to. Poslední etapa je zároveň i ta nejsložitější – na dlouhé rovince se jede až na vytočenou trojku, v té chvíli je ale potřeba jít na plné brzdy, podřadit na dvojku a v nájezdu do levotočivé zatáčky provést věc, kterou drifteři nazývají „shift lock“. Jde o to, že podřazením na jedničku bez použití meziplynu se autu zablokují zadní kola a když v tu chvíli řidič otočí volantem, dostane se auto do smyku. Dále je třeba „pouze“ kontrolovat úhel a projet zatáčku co možná nejdále bokem.

Začínáme tréninkem, takže naskakuji do Mazdy a okamžitě si vybavuji, proč je vlastně tenhle roadster natolik oblíbený. Jde už jen o to, jak skvěle v autě sedíte a jak vás malé rozměry Miaty obklopují. Najednou se cítíte součástí stroje, sedíte pouze pár centimetrů od kardanu a mysl pomalu srůstá s mechanikou auta. Na veškeré vaše pokyny Miata (jak se MX-5 jmenuje třeba v USA a jak jí říkám raději) reaguje bleskurychle a navíc si s vámi povídá. Řidič vždy ví, co bude následovat, cítí v celém svém těle, kolik ještě zbývá přilnavosti jednotlivým kolům a jízda na limitu je tak radost snad pro všechny smysly. A vůbec nevadí, že MX-5 nemá stovky koní, zábava je jednoduše ždímat ji a ona to navíc vydrží a občas i pobízí, že chce ještě.

Musím říci, že klouzání na půlkruhu mě opravdu bavilo a auto se v té chvíli dá řídit pouze konečky prstů, zbytek obstarává pravá noha, která určuje jak úhel smyku, tak směr jízdy. Přesouvám se tedy na kluzkou zatáčku s přehozy auta ze strany na stranu. Tady je to již složitější, začátek je velmi uklouzaný i pro přední nápravu, a tak k vyvolání smyku využívám lehký spojkový kop, kdy pod plynem na krátko vyšlápnu spojku, čímž se motor vytočí a následně protočí zadní kola. Jsem tedy spolehlivě v driftu a nyní je hlavní udržet rychlost či nevyjet z kluzné plochy, stejně jako dotáhnout smyk co nejdále a netrefit kužely. Na závěr přichází trénink driftu na suchu a zpočátku jsem bezradný. Zkouším to projet na dvojku, ale na to Miata nemá výkon a nedaří se mi ani rozhodit auto hned před zatáčkou. Dostávám však dobrou radu jet na jedničku a rozhodit si auto již v nájezdu. Z dalších tří pokusů se mi dvakrát podaří projet oblouk zcela ideálně a efektně, potřetí se však v nájezdu dostávám zadním kolem na trávu a končím v hodinách. No snad to ve finále půjde lépe!

Určovat, kdo tohle klání vyhraje, budou tři lidé z Mazdy, kteří dostanou číslice od jedné do desíti, maximálně tak můžeme za průjezd získat třicet bodů. Ve finálových jízdách se pojede vždy dvakrát a hodnotí se nejen délka smyku, ale i plynulost pohybu vozu. Je to něco jako krasobruslení na kolech, dojem z průjezdů je tak čistě subjektivní, byť porotci byli řádně proškoleni trenéry týmů. Nebude to nic jednoduchého, výkony jezdců kolísají a může se stát, že v důsledku nervů skončí Miata v hodinách a bodový příděl tak bude řádně zmenšen.

Je tady finále a přiznám se, že i já jsem mírně nervózní. To jde poznat hned na úvodní jízdě, kdy auto nejelo bokem tak plynule, jak bych si představoval a zároveň jsem si zapomněl zapnout stěrače, což jsem zjistil až v půlce jízdy. Ostatně můžete to vidět i na videu, které je dosti úsměvné – nejsem zvyklý, že na mě při řízení míří kamery, a tak se v zápalu boje tvářím jako vánoční kapr hozený do vany.

mazda jizdnidojmy reportaze sportovni roadster

Přiznám se, že ani netuším, co jsem dostal za bodové hodnocení, byl jsem okamžitě odhodlaný zajet to lépe. A opravdu, druhá jízda na půlkruhu již vypadala zcela podle mých představ – auto se klouzalo rozhodně, ale hladce a plynule, a to od počátku až do konce. Voilà, je z toho plný počet bodů! A vzhledem k tomu, že se mí kolegové i soupeři rovněž činili, po prvním kole je skóre nerozhodné. Přejíždíme tedy na další překážku, kluzkou zatáčku do kopce. První jízda se mi opět nepovedla podle představ, soustředím se tak na další průjezd. Tam mi auto popojede velmi blízko okraji kluzné folie, což by znamenalo naprostou ztrátu plynulosti a navíc po zkušenostech z tréninků není podobnou věc schopen zvládnout samosvorný diferenciál, který následně již nesvírá až do doby, než se otáčky zadních kol opět nesrovnají. Naštěstí však auto balancuje na hraně a podaří se mi i následné přehozy, takže zdárně dojíždím do cíle. Výsledek? Nevěřím svým očím, ale opět maximální počet bodů! Navíc se Slovákům úplně nezadařilo, a tak se český tým ujímá vedení.

Náskok ale není velký a poslední disciplína může vše změnit. Stačí chyba jednoho z jezdců a vše může být jinak. Bohužel přesně to se stalo. Ačkoliv mnozí zvládli i dobrý drift, shodili při tom kuželky, což se samozřejmě nesmí. Bodový příděl tak byl skromný a já jakožto poslední účastník bych musel opět dostat plný počet třiceti bodů, abychom alespoň vyrovnali již zajetý výsledek našich východních bratrů. Rozjíždím se tedy na rovince, podřazuji s meziplynem z trojky na dvojku a následně bez meziplynu i na jedničku. Zatáčím, ale již nájezd se mi nepovede ideálně a následné chycení smyku, snad z obav před kužely na vnitřní straně zatáčky, je dosti amatérské. Na videu jde vidět i špatná práce s volantem. Je z toho tak pouze 24 bodů. Zkouším to podruhé a tentokrát pokazím nájezd ještě více nemluvě o tom, že se nechám vynést až do malého ostrůvku s kačírkem. Chudák pravé zadní kolo schytalo spršku kamenů, takže je nyní navždy poznamenáno drobnými ďolíčky. Znovu 24 bodů.

Ano, je to tak! Smutná toť novina, naši slovenští soupeři tohle driftovací klání vyhráli. Nějakou zvláštní shodou náhod jsem však získal první místo v počtu bodů. Ať už je však výsledek jakýkoliv, neznáme lepší oslavu narozenin, zejména takto zábavného roadsteru. A již nyní slibujeme čtvrt století staré Miatě, že příště na takovou driftovací párty rozhodně přijdeme taky. Gratulace vítězům a poděkování Mazdě za tu zábavu a hlavně za MX-5!