Evropské Automobily roku: Alfa Romeo 147 (2001)

Alfa Romeo 147 se stala nástupcem dvojčat 145/146. Výsledek projektu 937 už neměl obě karosářské varianty výrazně odlišné. Šlo o tří- a později i pětidveřové hatchbacky, 4170 mm dlouhé, 1729 mm široké a 1443 mm vysoké, s patřičnou dávkou sportovního vzhledu i jízdních vlastností. Auta to byla tedy opravdu kompaktní a hodně atraktivní. S předchůdci navíc nesdílela vůbec nic. Premiéru měla na autosalonu v Turíně. V červnu 2000 se konal jeho 68. ročník.

Kráska

Tvary navržené firemním Centro Stile, konkrétně Walterem de Silvou a Wolfgangem Eggerem, se ohlížely v historii a klasických poválečných modelech, kupříkladu 6C 2500 Villa d‘Este (1949). Třeba kapota s prolisy do V, nebo maska chladiče ve tvaru štítu, která odsunula místo pro registrační značku do strany, podobně jako v případě větší 156 o tři roky dříve.

Zaujala i přední světla s kombinací oválu a kruhu, zadní pod pětiúhelníkovým oknem dostala efektní tvar elips. Další výrazný prolis se nacházel na boku ve výši předních hliníkových klik, o umělou hmotu rozhodně nešlo. Karoserie měla součinitel odporu vzduchu 0,32.

Technika

Pod kapotou se zpočátku objevila trojice napříč umístěných čtyřventilových zážehových Twin Sparků, tedy motorů DOHC se dvěma svíčkami na každý válec. Základní motor 1598 cm³ dával 77 kW, jeho výkonnější verze měla 88 kW. Dvoulitr (1970 cm³) poskytoval 110 kW a zpočátku byl k mání jen s robotizovanou převodovkou Selespeed včetně samočinné spojky a řazením na volantu, či pákou sekvenčně nahoru a dolů. I s ní však upaloval 208 km/h.

Podvozek s rozvorem 2546 mm také vycházel ze starší a větší sestry včetně dvojitých lichoběžníkových závěsů vpředu a vzpěr McPherson s asymetrickými rameny vzadu. Z elektronických asistentů nechybělo ABS s distributorem brzdného účinku EBD, protiprokluzem i stabilizací, některé verze měly navíc kontrolu trakce. V bezpečnostní výbavě byla i šestice airbagů: čelní, boční a okenní, dešťový senzor a tempomat. Do „malé alfy“ bylo možné objednat dále samočinnou dvouzónovou klimatizaci. Tři stupně výbav nesly názvy Impression, Progression a Distinctive. Zpočátku byly na výběr rovněž tři verze interiéru (Elegant, Classic a Sporty) a čtrnáct laků karoserie.

Uvnitř

Palubní deska nepostrádala měkčené plasty. Přístroje v kapličce před řidičem byly rozděleny na tři tubusy: tachometr, otáčkoměr a uprostřed ukazatel stavu paliva s malou digitální multifunkční obrazovkou, která kromě obvyklých funkcí palubního počítače (datum, čas, venkovní teplota) uměla upozornit na rychlostní limity a nezapnutá světla.

Standardní rádio s CD, osmi reproduktory a tlačítky na půvabném tříramenném volantu mohl na středovém panelu doplnit barevný TFT displej systému Connect s případnou navigací a už s možným hlasovým ovládáním včetně telefonních hovorů. Mapy byly pochopitelně ještě na stříbrných kotoučcích. Audiofilové si přišli na své díky ještě lepšímu systému Bose se subwooferem. Poněkud menší zavazadelník se základním objemem 280 l odpovídal spíše vozům o kategorii níže. Kabina byla rovněž spíše stísněnější

V naftě

Třídveřová 147 zamířila do prodejen v závěru října 2000. Odnesla si titul evropského Automobilu roku 2001, plným právem, design vzbudil všeobecné nadšení. Získala ale i třicítku dalších lokálních ocenění. Právě po 156 to byl druhý vůz značky, který získal toto prestižní ocenění. A zatím bohužel také poslední.

Pětidveřový model, který přišel na trh na jaře 2001, si zachoval skryté černé plastové kliky v rámech zadních dveří. Spolu s ním byly uvedeny na trh i dvoulitr TS s manuální rychlostní skříní a turbodiesel se vstřikováním common-rail. Koncern Fiat byl celosvětovým průkopníkem moderních naftových motorů v osobních autech. 1.9 JTD s přesným objemem 1910 cm3 měl proměnnou geometrii lopatek turbodmychadla a 81 kW. Zakrátko jej doplnila i 85kW verze. 147 mimochodem vážily od 1190 do 1360 kg.

Ostrá GTA

V roce 2002 představila Alfa Romeo špičkovou 147 GTA. Tu poháněl vidlicový šestiválec s objemem 3179 cm³ a výkonem 184 kW, zdědila jej po ostré 156. Výhradně třídveřovému vozu umožňoval dosáhnout maximální rychlosti 246 km/h a sprint z klidu na stovku mu trval jen 6,3 s. Pevný kilometr mimochodem zvládla za 26,1 s.

Vizuálně se GTA lišila od běžných 147 hlavně přídí s chladicími otvory mezi maskou a světlomety a masivnějšími prahy a podběhy, do otvorů pro kola se musela vejít sedmnáctipalcová s pneumatikami 225/45. Do šířky narostla na 1764 mm, díky drsnějším nárazníkům byla i delší (4213 mm). Přední postrádal vodorovná žebra, zadní dostal navíc „díry“ pro přívod vzduchu. Šestistupňové manuální převodovky později doplnil Selespeed. Londýnská Autodelta uměla V6 převrtat až na 3,7 l a vymáčknout z nich 245 kW, s kompresorem Rotrex dokonce až 300 kW, tedy 408 koní.

Na úplném konci roku 2002 debutoval šestnáctiventilový Multijet 1.9 JTD se 103 kW, jen někde se prodávala od další sezóny i verze s 93 kW. Speciální model ti (2003) s tvrdším podvozkem, většími brzdami, sedmnáctipalcovými koly, zadním spoilerem a sedačkami v černé kůži poháněl běžný stopadesátikoňový benzinový dvoulitr. Pozdější série Turismo Internazionale měla motor 1.6 TS/88 kW.

Tipo 937B

Facelift (Tipo 937B) přišel na řadu na podzim 2004 a auta prodloužil na 4223 mm, ostatní rozměry zůstaly prakticky shodné. Odehrával se už čistě v režii Wolfganga Eggera a jeho týmu, de Silva odešel k Volkswagenu. Originální hlavní světla byla minulostí, stylisté přizpůsobili vzhled malé alfy ostatním modelům. Reflektory ve tvaru zaobleného trojúhelníku se natáhly a dostaly čirá krycí skla. Maska ve tvaru štítu se rozšířila a vyplnila ji čtvercová mřížka.

Zcela zmizely černé otěrové lišty z nárazníků, z předního pak dvojitá vodorovná lamela. Mlhovky už nebyly hranaté, nýbrž kulaté. Spodek víka zavazadelníku se dočkal chromovaného pásu a změnil se tvar koncových světel, ta původní byla ovšem určitě povedenější. Drobné úpravy zasáhly i interiér. Šestnáctiventilový vznětový motor 1.9 JTD Multijet 16V dával 110 kW a 305 N.m. Vozům umožňoval zrychlit z klidu na stovku za 8,9 s a jet až 208 km/h. Doplnil slabší dvouventilové JTD s výkony 74 (od června 2003) a 85 kW, standardně dostal modifikovaný komfortní podvozek. Modernizovaná sekvenční převodovka pod názvem Easy Speed měla v manuálním i automatickém módu dva režimy (Normal a Sport).

Pro přední poháněnou nápravu se pod označením Q2 začal na podzim roku 2006 nabízet samosvorný šnekový diferenciál Torsen, který zlepšil trakci na suchém i mokrém povrchu. Pohon všech kol však zůstal sériovým 147 zapovězen. Diesely dostaly filtry pevných částic a lehounce se změnila příď, která měla nově chromovanou mřížku a jiný spoiler.

Závody

Alfy 147 pochopitelně závodily. Automobilka vyvinula specifikaci Superproduzione, která se proháněla na okruzích včetně vytrvalostních podniků i v kláních do vrchu a dvakrát vyhrála italský šampionát. Existoval značkový pohár pro auta s turbodiesely vyladěnými na 118 kW, zážehové 2.0 TS měly ve skupině N 200 koní (147 kW), jako GTA Cup ještě o dvacet více. Různé varianty jezdily všude možně včetně ostrovního BTCC. Brit Steve Hill si přestavěl právě okruhový speciál na soutěžní specifikaci S1600 (177 kW), ale mohl s ním startovat pouze doma, neměl homologaci. Několik aut používali dokonce čeští jezdci, v soukromých rukách se objevovala také v rallye.

Limitované edice

Alfa Romeo chtěla se 147 navázat na prodejní úspěchy 156, která vystřelila odbyt značky na přelomu milénia zpět přes hranici 200 tisíc kusů ročně. Povedlo se jí to, vyráběla se celou dekádu až do května 2010 a za tu dobu opustilo továrnu v Pomigliano d‘Arco u Neapole na 580 tisíc aut. Nahradila ji moderní Giulietta (Tipo 940). Třídveřová verze vypadla z nabídky už na podzim 2008, nové MiTo bylo menší jen o fous...

Nechyběly limitované edice s výkonnějšími motory a bohatší výbavou, kupříkladu Linea Rossa (2004), či Ducati Corse z autosalonu v Boloni 2007, výhradně vznětovým motorem JTD M-Jet naladěným na 125 kW a diferenciálem Torsen (Q2). V témže roce přišly luxusní světle modrá Murphy & Nye s dvoubarevným interiérem a dvouventilovým Multijetem JTD s výkonem 88 kW (ten se dodával už od léta 2005). Bílá CnC měla černou kabinu a silnější turbodiesel se 150 k. Následovala Quadrifoglio Verde (zelený čtyřlístek) v sezóně 2008.

Stále dost

Vzhledem k tomu, jak si automobilka vede v posledních letech, se počet vyrobených kusů dá s odstupem času hodnotit pozitivně. I když odbyt klesal, od října 2000 do faceliftu v září 2004 si jich zákazníci koupili na 360 tisíc. Alfa Romeo 147 ještě ze silnic nezmizela, prodávala se třeba také v Austrálii, Japonsku, Argentině a Brazílii. Nabídka ojetin je stále široká i u nás. Pochopitelně s výjimkou GTA, kterých se zrodilo jen 5.029... Říká se přece, že každý, komu, obrazně řečeno, koluje v žilách benzin místo krve, by měl alespoň jednou za život vlastnit auto této značky, ne?