TEST Alfa Romeo Stelvio 2.2 JTD 140 kW – Nafta s duší

Design, interiér

Italská Alfa Romeo připravila na přelomu loňského a letošního roku modernizaci pro nový modelový rok. Pozor, nejde o tradiční facelift (ten by měl dorazit v příštích měsících), jako spíše náplast na největší bolístky, které zákazníci SUV Stelvio (a sedanu Giulia) vyčítali. Na nápravy nepovedených detailů byl nejvyšší čas, však se Stelvio prodává již od roku 2017, Giulia dokonce ještě o rok déle.

O co přesně tedy jde? Italské dvojičce byl vyčítán zastaralý multimediální systém, materiály uvnitř ani zdaleka nekorespondovaly s cenovkou vozu a pokulhávala rovněž oblast asistenčních a bezpečnostních systémů. Těm náročnějším pak (zcela oprávněně) chybí v nabídce civilní šestiválec a výbavové prvky, které dnes najdeme i ve vozech o třídu níže. Pokud patříte mezi ty náročnější, změny vás možná potěší, ale neuspokojí. Alfa totiž nedostatky zalepila pouze z části.

TEST Alfa Romeo Giulia a Stelvio 2.0 GME (206 kW) – Jedna je výjimečná

Jemná evoluce

Testované Stelvio dorazilo ve výbavovém stupni Super. Je to sice „jen“ druhá nejvyšší verze, přesto nejde o žádnou chudinku. Ve standardu dostává 18“ litá kola, paket s adaptivními bi-xenonovými světlomety (ano, vstupní verze Stelvio má stále halogeny), elektricky sklopná vnější zpětná zrcátka či zrcadlení chytrého telefonu.

Aby jí to však slušelo tak jako ve fotogalerii, je potřeba na peněženku ještě trochu přitlačit. Dostáváme tedy červený metalický lak Alfa (+13.000 Kč), obouvané devatenáctky Corsa (+27.000 Kč) a paket Komfort za 18.000 Kč s bezklíčovým přístupem a osvětlenými vnějšími klikami. Stelvio už na trhu nějaký pátek je, a jestli jste si na něj v průběhu let udělali názor, drobná modernizace na vašem mínění nic nezmění. Stejně to mám i já, přičemž tuhle alfičku považuji osobně za jedno z nejatraktivnějších SUV na trhu.

Alfa Romeo Stelvio 2.2 JTD

Výčet změn pokračuje v kabině, kde jsou inovace ještě výraznější. Použité materiály jsou kvalitnější, středová konzola nevypadá, jako kdyby byla tvořena z kusu laciného plastu, ale zanechává teď mnohem lepší dojem umocněný ozdobným dekorem. A také koženými sedadly v hnědé barvě, takže kabina jako celek vypadá opravdu skvěle.

Podtrhuje to přepracovaný multimediální systém s 8,8“ obrazovkou. Za příplatek 25.000 Kč je infotainment vybaven vestavěnou navigací (překvapivě se platí ve všech verzích), dalších 5000 Kč si připravte na bezdrátové nabíjení chytrého telefonu, 8000 Kč stojí digitální příjem rádia. Indukční nabíjení budiž, to ostatní jsme dnes ale zvyklí dostávat ve standardu i v autech, jejichž základní cena je hluboko pod 1,3 miliony žádanými za testované Stelvio. Samotný systém ale funguje svižně, má kvalitnější obraz a hlavně jej lze ovládat otočným ovladačem na středové konzole, takže zbytečně neťapkáte prsty. A vůbec nevadí, že obrazovka je z těch menších, jak ostatně dokládá naše přiložené video z Giulie:

To všechno je hezké, k dokonalosti ale přeci jen pár věcí chybí. Infotainment například neumí česky, kvalita parkovací kamery je tragická a některé prvky byste v ceníku Stelvia hledali marně. Například head-up displej je pasé, stejně tak digitální přístrojový štít. Ne že bych na něm v autě mermomocí trval, klasické analogové budíky s menší obrazovkou uprostřed fungují skvěle, dovedu si ale představit řadu zákazníků, kteří by za takové řešení rádi připlatili.

Jinak vše „alfácké“ zůstalo při starém. Startovací tlačítko najdete na volantu, pod ním zase velká pádla řazení ukotvená na sloupku. Proti Giulii je vyšší posez samozřejmostí, na rozdíl od konkurenčních SUV ale pořád máte pocit, že sedíte příjemně nízko. Zkrátka takový kompromis mezi dobrým výhledem všemi směry a pocitem sportovnosti. Stelvio možná nemá všechny ty moderní vychytávky dnešní doby, za to si ale kabina zachovává nezaměnitelného a charakteristického ducha. A to se mi moc líbí!

Alfa Romeo Stelvio 2.2 JTD

Sedáky jsou ploché a vejdou se do nich různorodé typy postav. Výraznější boční vedení mají až opěradla. S podržením při ryzím sportování úplně nepočítají, na dlouhých cestách jsou však pohodlná a nebolí vás z nich záda. Sezení vzadu pak připomíná spíše lavici, tady počítejte jen s průměrným komfortem, kterému nepomáhají ani vysoko umístěné sedáky. S výškou 178 cm mám stále dostatečnou rezervu před koleny i nad hlavou, kolegové vyšší vzrůstu nicméně hlásí stropnici nepříjemně blízko. A kdovíjak bohatý není ani nástupní prostor.

Kufr pojme 525 litrů (s dojezdovou rezervou za 8000 Kč o 26 litrů méně) a potěší pravidelnými tvary, schránkou na drobnosti či háčky pro pověšení nákupu. Sklopením zadní lavice získáme 1600 litrů a takřka rovnou ložnou plochu. Jediným nedostatkem zavazadelníku je příliš pomalé elektrické otevírání, jež je pro všechny varianty standardem.

Alfa představuje ostrou Giulii a Stelvio Quadrifoglio po modernizaci

Motor, jízda

Zlatá střední

Jste-li příznivcem nafty, máte ve Stelviu jedinou možnost o třech výkonnostních variantách. Motor 2.2 JTD je k dispozici s výkony 118, 140 a 154 kW. Jen si při konfiguraci dejte dobrý pozor, jestli je vámi požadovaný výkon kompatibilní s tou kterou výbavou. Například vstupní Stelvio „umí“ pouze základní naftu, vyšší a testované Super zase pouze prostřední. Nejsilnější je naopak vyhrazena výhradně bohaté výbavě Veloce.

Architekturu s honosným názvem Giorgio sdílí Stelvio se sedanem Giulia a její výsadou jsou motory uložené vpředu podélně a umístěné až za přední nápravou. Standardně je Stelvio zadokolkou, avšak jen s nejslabším dieselem. Ostatní motorizace už automaticky dostávají pohon všech kol a absolutně všechny se standardně pojí s osmistupňovou samočinnou převodovkou ZF. Šestistupňový manuál by autu se sportovním charakterem slušel, v Giulii se však stal obětí přísných emisních norem, zatímco Stelvio jej ani nenabízelo, byť jeho příchod slibovalo.

Jízdní dojmy: Alfa Romeo Giulia a Stelvio - Rovnání kroku

Ale zpátky k motoru. Přeplňovaný turbodiesel 2.2 JTD má objem 2143 cm3 a maximum výkonu 140 kW (190 k) dodává v 3500 otáčkách, zatímco vrchol točivého momentu 450 newtonmetrů je k dispozici již od 1750 otáček. V kombinaci s pohonem všech kol a automatem to znamená, že auto z klidu na stovku zrychlí za 7,6 sekundy a rozpohybovat se dokáže na maximální rychlost 210 km/h. Jen pro zajímavost – slabší verze přeplňovaného nafťáku je na stovce o 1,2 sekundy pomalejší, silnější naopak rychlejší o rovnou sekundu.

Alfa Romeo Stelvio 2.2 JTD

Při studených startech dá agregát vědět o svém naftovém původu, ale po zahřátí se z něj stane vcelku příjemný společník, kterého slyšíte jen jakoby někde z povzdálí. Tomu kromě jiného pomáhá i velice solidní odhlučnění kabiny, ve které vás při křižování republikou téměř nic neruší. Jednotka se ochotně zvedá z nízkých pater otáčkoměru, pod dvěma tisíci ožívá a pod plným plynem pokračuje k pěti tisícům v červeném pásmu. Tady už je akustika linoucí se z pod kapoty výraznější, pořád ale v únosných mezích.

Nepředpokládáme ale, že kupec prostředně výkonné nafty bude auto drtit v rudých číslech. Pro něj bude zajímavějších spíše 2000 otáček, které motor točí při dálniční stotřicítce. A také ocení fakt, že agregát má dost síly nejen pro mrštný odpich z místa, ale i slušnou rezervu při potřebě pružného zrychlení. Minimálně vzhledem k faktu, že pracuje s pohotovostní hmotností 1745 kg.

TEST Alfa Romeo Stelvio 2.2 Diesel Q4 vs. Mercedes-Benz GLC 250 d 4Matic – Nečekaná shoda

Líbila se mi také spolupráce s osmistupňovým automatem. „Zetefko“ si s motorem rozumí, kvalty střídá rychle a logicky, při městském popojíždění se nesnaží motor držet v nesmyslně nízkých otáčkách. Stejně tak dobře funguje i přepnutí do manuálního režimu a řazení pádly pod volantem. Jen v kolonách mi občas přišlo, že převodovka při rozjezdu z místa nezdravě cukla. Možná to byla jen vada daného kusu, protože v ostatních vozech se stejným ústrojím jsem podobný neduh nikdy předtím nepozoroval.

A spotřeba? Opravdu úspornou jízdou s lehkou nohou se mi napříč okreskami podařilo dostat na 5,5 litru. Při každodenních cestách ale počítejte spíše s odběrem mezi sedmi a osmi litry, na dálnici pak vzroste lehce pod devět.

Atletické vlohy

Asi nikdo neočekává, že by italské SUV mohlo jezdit jako sesterský sedan, přesto je až překvapivé, jak hravé a sportovní vlastnosti se Alfě podařilo z vozu vydolovat. Voličem jízdních režimů navolíte ten nejostřejší a šibalské choutky poznáte na prvních kilometrech. Řízení má strmý převod, auto se ochotně vrhá do zatáček, do poslední chvíle zůstává neutrální a nemusí se vypořádávat s náklony karoserie. Pohon všech kol upřednostňuje zadní nápravu a občas nechá zadek lehce vyvézt, brzy však zakročí stabilizační systém, který - bohužel - nejde vypnout ani omezit. Tedy nejde… jistý způsob by se našel, stačí chvilka googlení. Ale kvůli tomu tu nejsme.

Pokud vám kromě ostatních aspektů záleží i na tom, jak bude váš nový rodinný parťák jezdit, jste tu na správné adrese. Alfa je jedno z mála SUV, s nimiž si za volantem užijete ještě nějakou tu radost. To ale neznamená, že by byla orientovaná výhradně na sportovně zaměřené řidiče. Stačí adaptivní tlumiče naladit na komfortní notu, vůz se rázem uklidní a je z něj pohodlný společník na dlouhé cesty. Co na tom, že obouváte devatenáctky. Podvozek je sice tužší, rozbité okresky ale slupne jako malinu, aniž by do kabiny propouštěl nějaké pazvuky. Až velké výmoly přenesou dovnitř tupé rány, především od zadních kol. I v takových chvílích však alfička drží stopu a nehne se ani o píď. Tohle SUV mě jednoduše baví!

Alfa Romeo Stelvio 2.2 JTD

A co stejná technika v Giulii?

Shodný motor jsem vedle Stelvia vyzkoušel o týden dříve také v sedanu Giulia. Ta nám dělala společnost už nesčetněkrát, proto se teď zaměřím především na agregát. Dlužno říct, že v Julče mi přišel ještě lépe odhlučněný, tady jste o turbodieselu nevěděli ani při studených startech.

Projev motoru při akceleraci je hodně podobný Stelviu. Rychle jde z nízkých otáček, pod dvěma tisíci ožívá a pokračuje do červeného pásma. Když se však na dálnici tempo ustálí, v rychlosti 130 km/h točí nějakých 1800 otáček. To všechno při spotřebě zhruba o litr menší než v případě Stelvia. Jenže zatímco SUV bylo čtyřkolkou, Giulia zadokolkou.

TEST Alfa Romeo Giulia 2.0 GME – Navždy krásná, navždy exkluzivní

Zatímco ve Stelviu mi 2.2 JTD 140 kW přijde jako racionální volba, nemůžu si pomoct… Giulii bych mnohem raději bral s benzinem, i když ani tady nedělá naftová dva-dvojka nic špatně. Nemusel by to být nutně nadupaný šestiválec QV, klidně by stačil dvoulitrový čtyřválec s výkonem 206 kW, který pro vás nedávno otestoval Standa Švarc. Jestli vás jízdní projev Julči zajímá více, určitě mrkněte na jeho test. Zatímco já zaostřil hlavně na Stelvio, Standa preferoval svůj oblíbený sedan.

Závěr

Závěr

Musím říct, že na Stelvio jsem se těšil, protože se mi roky úspěšně vyhýbalo. Teď jsem se konečně dočkal a zjistil, že na jeho opěvovaných choutkách sportovat vážně něco je. Pobyt za volantem mě prostě bavil. A bylo jedno, jestli jsem se chtěl jen klidně přepravit z bodu A do bodu B, nebo svižně prosvištět klikaté okresky. Jasně, na Giulii to pořád nemá a pořád hovoříme “jen” o naftě, byť se slušnou dynamikou, ale… minimálně mezi SUV je Stelvio skvělé!

To samé pro mě platí (čistě subjektivně) o vzhledu. Vnější design mi padl do oka a přijde mi, že ani po třech letech nezestárl. Interiér je jednou z posledních kabin, která se orientuje na řidiče… zkrátka taková, kde si ještě člověk za volantem přijde důležitý a potřebný. Abych byl ale fér, musím se na auto podívat komplexně. A tady už ve srovnání s konkurencí vidím jisté záseky. Nemožnost full-LED světlometů v dnešní době zamrzí (o těch halogenech pro základ radši ani nemluvím), stejně jako některé absentující prvky výbavy. Vždyť zákazníci by jistě rádi utráceli! A nad chybějícím civilním šestiválcem v benzinové i naftové paletě jsme smutnili už nesčetněkrát.

Cenovkami se přitom SUV zrovna nepodbízí. Základ se pod milion zdaleka nevejde, ale po něm ani nekoukejte. Za nějakých 70.000 Kč navíc dostanete nejen silnější turbodiesel s lepším odšťuchem, ale také kopec standardní výbavy k tomu. A vzhledem k blížícímu se faceliftu by z toho mohla být i nějaká ta pěkná slevička…

Plusy

• Atraktivní vzhled
• Vylepšený interiér
• Konečně důstojná multimédia
• Jízdní vlastnosti

Minusy

• Nekvalitní kamera
• Chybějící prvky „prémiové“ výbavy
• Absence civilního šestiválce