TEST Jaguar S-Type R 4.2 Supercharged – Superkočka
Jakýkoli dotyk s pedálem plynu znamená výbuch výkonu a vždy znovu se bojíme putující zádi – ta ale drží. Výsledkem je jen enormní zrychlení a luxus vůkol. Kombinaci klasicky koncipovaného pohonu, zmrzlých prosincových silnic a 291 kW jsme prožívali v nejsilnějším Jaguaru S-Type.
Má-li člověk doma pruhovanou šelmu, ví proč si ji pořizuje a moc ho nezajímají náklady na maso. Pes by byl možná věrnější, kočka méně nebezpečná a kůň by utáhl vůz – ale jde-li o luxusní exotiku, s praktickými hledisky si počkáme ve třetí až čtvrté řadě.
Vzali-li bychom si k srdci slova nejmenovaného politicky protřelého zubaře, podle kterého musí do Jaguaru člověk dorůst, nestačil by v S-Type strop ani se střešním oknem. Vlastnictví Jaguaru je instituce, která s sebou přináší netušená překvapení i pro mimořádně zhýčkané ego. Jak tedy dopadne zvíře za tři miliony, vystavené pražské dlažbě?
Najít identitu pro S-Type nebylo těžké, stačilo otevřít bohatý archiv a vybrat si model jako předchůdce. Volba padla na klasickou limuzínu S-Type, uvedenou v roce 1963 jako prostřední volbu mezi luxusní limuzínou Mk X a menším sedanem Mk II, z nějž technicky i tvarově vzešla. Oba modely spojuje na první pohled patrná podobnost; ačkoli je dělí 32 roky, jedná se totiž o přímé následovníky.
Nebylo tedy těžké vybrat základní motiv pro tvary; stejně jako ve slavné minulosti, i nynější „midsize“ Jaguar zdobí zaoblené křivky, po kterých je divákovo oko doslova vedeno. Nejnápadnější je ustupující příď, zářící na pozadí dnešní konfekční produkce jako vybroušený šperk, a nejen tvarem masky odkazující na svého předka. Ačkoliv první dojem postrádá charakteristické hojné chromování obyčejnějších motorizací, po chvíli nacházíme v černo-černé kombinaci ozdobných lišt a laku sílící zalíbení, elegantně zakončené červenými typovými štítky.
První pohled do svatyně automobilové graciéznosti vyvolá silný dojem zdánlivě chladného odstupu, ovšem s doutnajícím nitrem; malý klub uvnitř působí podobně, jako správný britský gentleman. Natáhnete si jelenicové rukavičky a dovnitř nenastupujete, ale vplouváte a posléze se ponoříte do kožených fotýlků. Když vás obejmou hluboké sedačky a nasajete první doušek vůně kvalitní kůže, kterou jsou potaženy, můžete se oddávat pocitům, z nichž hned ten první praví, že uvnitř je daleko méně místa, než by se zvenčí zdálo.
Emoce se totiž uvnitř mísí s hezkými vzpomínkami na minulost a tvarování některých detailů v tom řidiče programově utvrzuje. Od rovné palubní desky s jednoduše tvarovanou středovou konzolou, přes typický elegantní volant a nápadité výplně dveří, až po tvar kulisy voliče samočinné převodovky, který pod přezdívkou „J-gate“ provází jaguary od samého počátku. Jako účinný ochlazovač vřících emocí však působí v třímilionovém jaguaru setkání s lacinými plastovými ovladači, z nichž některé známe již léta z evropských fordů. Unifikace po americku si vybrala daň na emocích evropských fanoušků.
Zavazadelník zcela odpovídá charakteru i zaměření čtyřsetkoňové sportovní limuzíny a i když je poměrně rozlehlý, zejména na výšku se do něj nic moc navíc, než obligátní golfové vaky, nevejde. Podobné je to s vnitřním prostorem celého auta – S-type zkrátka neplýtvá krychlovými decimetry, jakkoliv by rozmáchlé vnější tvary mohly budit ten dojem.
Plavnost je zákonem se silou fámy. Podvozku se daří držet kompromis mezi komfortem a motoru přiměřenou stabilitou, příkladné je překonávání dlažebních kostek. Pokud bychom neměli jako doprovod zvukovou kulisu kompresoru, šumění vozu po silnici by nebylo jen poetickým obratem. Ani dechberoucí výkon a krouticí moment ale neznamenají v kombinaci s pohonem zadní nápravy větší náchylnost k přetáčivosti, než může pud sebezáchovy dovolit. Akcelerace v táhlé zatáčce je splněna bezezbytku a i za zhoršených adhezních podmínek vůz stihne vrátit do reality ESP. Boční náklony, byť mírné, patří k této třídě jaksi samozřejmě, přesto by možná cestující na zadních sedadlech uvítali o něco výraznější podporu opěradel.
Nejlépe je vozu na rovné silnici bez ohledu na rychlost. Městské popojíždění je díky automatické převodovce a lehce nastupujícím brzdám zvladatelné i se sklenicí vína v ruce spolujezdcově, na dálnici pak potěší směrová stabilita a relativně nízká hlučnost i při vysokých rychlostech.
Pod kapotou Jaguaru burácí přeplňovaný osmiválec 4,2 o výkonu 291 kW (skoro 400 koní), který jsme již vyzkoušeli v Range Roveru Sport. Zde je jeho úloha o poznání těžší, protože veškerou svou sílu musí přenášet přes automatickou převodovku jen na zadní nápravu. Při běžné jízdě se navíc agregát chová hodně nenápadně, pravou sílu neukáže ani při běžném zrychlování. Stačí ale sešlápnout plyn trochu více a dvoutunová limuzína zrychluje tempem, které okolí nečeká a posádka nepocítí. Podrážka na podlaze pak umožní vozu zrychlení na stokilometrovou rychlost za 5,6 sekundy. Brzdný účinek lze dávkovat jemně, panické sešlápnutí levého pedálu s podporou brzdového asistenta zastaví auto na velmi krátké dráze a bez ztráty stability.
Ani jízda po městě nepřiměla šelmu k přejídání, což převedeno do strohých čísel znamená, že spotřeba v Pražském provozu nepřekročila 17 l/100 km. Dálniční provoz pak při dodržování limitu znamenal pokles na zhruba 12 l/100 km. Jakékoli hrátky s kompresorem přitom způsobují v nádrži menší vír…
Hledáme-li na voze nedostatky, je výčet relativně krátký: Určitě nejen my bychom ocenili proměnlivější účinek posilovače řízení, příplatek za vyhřívání předních sedadel u vozu za tři miliony je spíše úsměvný a ovladače stahování oken z první generace Fordu Focus bychom zde opravdu nečekali.
Špičková motorizace přijde na více než dvojnásobek základní verze se vznětovým šestiválcem, přesto se těžko najdou důvody, proč bychom měli někomu koupi právě tohoto vozu rozmlouvat.
Plusy
- výkon motoru
- jízdní stabilita
- výborné brzdy
- tlumení nerovností
Minusy
- přílišný účinek posilovače řízení ve vyšších rychlostech
- některé ovládací prvky působí lacině
- málo prostorný interiér
- objem zavazadlového prostoru
