Toto je šest nejzajímavějších závodních vozů BMW: Od závodního cesťáku po monopost F1

Automobilka BMW předvedla o letošním jaru v USA, v Tacomě ve státě Washington, kolekci 12 svých úspěšných, ale i méně úspěšných závodních automobilů. Z nich vybíráme polovinu vozidel, z níž mnohé jsou důvěrně známé, jiné ale již méně. Najdete zde jak monoposty, tak také výrazně upravená, původně cestovní auta. Kromě uvedené šestice tak je v Tacomě možné vidět třeba BMW 328 Roadster, BMW 1800 TI/SA či BMW 320 Turbo IMSA (E21).

March-BMW M1/C IMSA (1981)

V roce 1981 chtělo BMW vstoupit do světa závodů vysokovýkonných prototypů automobilů. Za tímto účelem spojilo své síly s firmou March Engineering a vyvinulo velmi speciální závodní vůz, postavený na základě supersportu M1. Cílem byla účast v závodech IMSA GTP v roce 1981. Technicky vůz vycházel ze zmíněné M1, ovšem jeho karoserie prodělala výrazné změny. Účelem bylo dosáhnout co nejvyššího aerodynamického přítlaku. K tomu sloužilo nejen celkové tvarování vozu, ale také například výrazné zadní „křídlo“.

Svůj debut si vůz odbyl v šestihodinovce v Riverside International Raceway v dubnu 1981, kde dojel na šestém místě. Za volantem se střídala dvojice David Hobbs a Marc Surer. K pohonu vozu měl původně sloužit upravený řadový šestiválec BMW Motorsport o objemu 3,5 litru. Problém byl, že jej nebylo možné modifikovat tak, aby měl požadovaný výkon. Proto bylo rozhodnuto v kooperaci s někdejším partnerem McLarenem NA nahradit jej přeplňovaným čtyřválcem z úspěšného vozu 320 Turbo. Jak se ale ukázalo, podvozek auta nebyl na takový výkon připraven, takže celý projekt nakonec skončil předčasně. Nejlepšího výsledku, kterého toto BMW dosáhlo, bylo 4. místo v Portlandu.

BMW 3.0 CSL Group 2 Rally (1972)

V letech 1968 až 1975 vyrábělo BMW kupé vyšší třídy označené jako řada E9, které vzešlo z modelů 2000 C a CS, které se vyznačovaly podivně tvarovanou přídí. Kromě verzí 2800 CS, 3.0 CS a CSi vznikla také v letech 1970 až 1975 série vozů označená 3.0 CSL. Písmeno „L“ znamenalo „Leicht“ čili lehký. Aby automobilka tomuto dostála, použila na výrobu obou kapot a bočních dveří hliníkové slitiny. V zájmu snížení hmotnosti ale byla zavedena i jiná opatření. Třeba tenčí skla, použití plexiskla a dále ošizená ochrana proti korozi. Proto také CSL korodovalo rychleji než výchozí verze CS a CSi.

Hlavním důvodem proč CSL vzniklo, byla homologace pro závody. V Evropě vůz jezdil velmi úspěšně mistrovství cestovních vozů, v USA, ačkoliv se tady produkční vůz nikdy nenabízel, jej BMW nasadilo do prestižní divize IMSA GT Championschip. Ale až v sezoně 1975. V Evropě vůz nakonec závodil až do začátku 80. let, kdy jej nahradily vozy řady 6 (E24).

BMW M5 Bridgestone Supercar (1994)

BMW M5 E34 je ve své sériové podobě známým vozidlem. Jeho závodní verze ale již tolik v povědomí veřejnosti není. Mezi nadšenci do tohoto modelu je známo jako M5 „Supercar“. Technicky samozřejmě vychází ze sériové M5 E34 s karoserii sedan. V sezóně 1994 a 1995 vyhrálo tohle BMW závody Bridgestone Super Championship.

TEST Poprvé za volantem BMW M5: Dálniční střela je zpět

K pohonu dvojnásobného vítěze sloužil řadový šestiválec, podobně jako u sériového vozu, ovšem v tomto případě s výkonem zvýšeným na 450 koní (335 kW). Jak uvádějí dostupné zdroje, šlo o mimořádně spolehlivý pohon. V sezoně 1994 s Davidem Donohuem za volantem tak ani jednou nedonutil svého jezdce ze závodu předčasně odstoupit.

Samo BMW pak tento vůz označuje jako stroj, který nemá na první pohled pranic společného se svými rivaly, reprezentovanými vozy značek Ferrari, Porsche či Lotus. Vždyť má čtyři dveře! Jenže ve všem ostatním se jedná o opravdu speciální vůz.

BMW M3 GT2 (2010)

BMW M3 GT2 bylo zamýšleno pro účast bavorské automobilky v sérii amerických závodů LeMans v sezóně 2009, a sice po dvouleté odmlce. Z celkem 38 odjetých závodů si vůz odnesl v sedmi případech první místo. Vůz závodil pod vlajkou týmu Rahal Letterman Lanigan Racing.

Ve svém názvu má sice označení „M3“, avšak je jasné, že se sériovou podobou tohoto vozu nemá prakticky nic společného. Jedná se o speciál poháněný osmiválcovým motorem o objemu 4000 cm³. Výkon 343 až 373 kW závisel na použití restriktoru v sání. Verze GT3 dostala zvětšený motor o objemu 4,4 litru.

BMW Z4 GTE (2013)

Závodní speciál Z4 GTE nahradil v sezóně 2013 americké Le Mans Series výše uvedený vůz M3 GT2. Vývoj vozu byl zahájen v roce 2012 v oddělení BMW Motorsport. Technicky vycházel ze Z4, ovšem celá řada věcí je na autě udělaná jinak. Motor o objemu 4,4 litru tvůrci převzali z M3 GT3, Dostupné zdroje uvádějí jeho výkon asi 500 koní (367 kW). Maximální ptáčky jsou 9000 respektive 7500 za minutu v závislosti na konkrétním voze. Tento rozdíl je údajně způsoben odlišnou aerodynamikou dvou vyrobených zástupců.

Vůz si svůj debut odbyl v americké 12hodinovce v Sebringu, a sice za tým Rahal Letterman Lanigan Racing. Obě auta se však v prvním závodě potýkala s problémy na zavěšení kol už po třech hodinách jízdy. Na vedoucí vůz následně ztratila 3 až 5 kol. Vůz sice nabízel vynikající jízdní vlastnosti v zatáčkách, avšak na nejlepší konkurenty ztrácel na rovinkách. Poprvé tak vůz vyhrál až při Velké ceně v Long Beach. Řízen byl závodníky Billem Auberlenem a Maximem Martinem.

BMW Williams FW22 (2000)

Uvedený vůz vznikl pro sezónu závodu Fromule 1. Je zároveň prvním počinem spolupráce týmu Franka Williamse a automobilky BMW, která se stala dodavatelem pohonné jednotky. V souvislosti s tímto dostaly monoposty Williams nový barvený nátěr vyvedený v modro-bílé kombinaci.

Technicky byl tento vůz považován za velmi zdařilý. Aerodynamika údajně odpovídala výkonu motoru. Zpočátku se vozu i týmu dařilo, když Ralf Schumacher skončil ve Velké ceně Austrálie na třetím místě. Ve druhém závodě, kterého se vůz zúčastnil, pak bodovali oba jezdci, kromě Schumachera také Jenson Button. Druhý jmenovaný pilot se díky tomu stal do té doby nejmladším bodujícím pilotem. V následujícím, tedy třetím závodě sezony ale již vůz tak skvěle nezajel. Dle některých zdrojů se údajně projevila určitá uspěchanost ve vývoji. Také nové motory od BMW byly málo prověřené a způsobovaly problémy. V roce 2000, kdy se tento monopost uvedl na tratích, se stal novým ředitelem týmu slavný jezdec F1 Gerhard Berger.