Nové modely Mercedes-Benz: testovány na lidech

Automobilka Mercedes-Benz vždy patřila k elitě automobilové branže. Její vozy byly a jsou považovány za měřítko vyspělosti. Aby byla značka schopna dál držet krok na špičkou, vyvíjí nové způsoby, jak vozy testovat, aby byly co nejpohodlnější, nejbezpečnější a nejkvalitnější.

Aktuální je to právě dnes, kdy se do automobilů dostává stále větší množství elektroniky, která má řidiče podporovat, pomáhat mu a zvyšovat jak radost za volantem, tak bezpečnost. I když to tak na první pohled nevypadá, jedním z ústředních témat zadání je aby nové systémy odpovídaly požadavkům řidičů, protože jen to je způsob jak jejich používání úspěšně rozšířit v praxi. Na rozdíl od mnoha inženýrských problémů, které mívají obvykle jedno nebo více správných řešení, je sladění moderních systémů v jeden plně funkční celek značně problematické. V centru všeho dění je totiž člověk, tak různorodý element s mnoha proměnnými a minimem konstant. Tomu se musí přizpůsobovat i výzkum a vývoj.

Novinkou ve vývoji vozů Mercedes-Benz je výzkum ergonomie, optimálního návrhu pracoviště řidiče a podpůrných systémů řidiče za pomocí počítačové simulace. Testování ovládacích prvků v kokpitu probíhá už ve fázi samotného zrodu modelu. Kromě testování vozu v reálném provozu se nové modely zkouší především s použitím virtuální reality.

Pomocí simulování běžného městského provozu nebo jízdy po dálnici se zkouší, nakolik se funkce snadno a intuitivně ovládají a nakolik přitom odvádí pozornost řidiče od řízení. V praxi to znamená, že se vybere skupina dvaceti až třiceti dobrovolníků rozdílného věku, rozdílných zájmů a s rozdílnými řidičskými schopnostmi. Tito „testovací piloti“ se posadí do vozu, který má před sebou plátno, na němž se promítá simulovaná jízda.

Testy mají propracovanou metodiku, založenou na zkoumání objektivních a subjektivní kriterií. Mezi ta první patří plnění různých úkolů, souvisejících s ovládáním vozu nebo palubních systémů. Vyhodnocuje se, jak se každý subjekt zachoval a nakolik byla jeho pozornost odpoutána od řízení, kolik času bylo potřeba ke splnění úkolu, kolik chyb řidič udělal, než dosáhl požadovaného výsledku. Často se měří také fyziologické funkce lidského těla. Tato data se propojí s výsledky písemného psychologického testu a dotazníkového šetření, kterým projde každý dobrovolník před simulací i po ní. Zkoumá se řidičské umění, zkušenosti a jednání za volantem, ale částečně i inteligence. Důležité jsou také pocity subjektů z ovládání vozu, rychlost seznámení se s ovládáním funkcí a celková spokojenost a jistota za volantem.

Takovýmto způsobem získávají vývojáři data potřebná k tomu, aby mohli vůz přiblížit všem zákazníkům a přístroje rozmístit tak, aby jejich ovládání bylo co nejméně rušivé. Bez nadsázky se tyto experimentální metody dají přirovnat k postupům, používaným při vývoji ovládání složitých vojenských systémů, jakými jsou například stíhací letadla.