Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Pět ojetých miniaut do 100.000 korun: Co v autě není, nemůže se pokazit?

Tomáš Dusil
Diskuze (211)
Kdo hledá co možná nejmladší auto a má na něj maximálně 100.000 korun, největší šanci má logicky v segmentu nejmenších vozidel.

Na rozdíl od aut segmentu B jsou nejmenší vozidla skutečně určená převážně pro jízdu městem. Ne že by mimoměstský provoz nezvládla, ovšem jejich primární zaměření je jiné. Pokud máte v úmyslu používat takto malé auto i k delším cestám, doporučujeme zvolit některý z větších motorů, je-li tato možnost.

Malá auta mají z pohledu kupujícího ojetiny minimálně jednu obrovskou výhodu. Jejich výbava bývá dost omezená a technická úroveň v porovnání s většími vozy nízká. Oboje dohromady vytváří předpoklady pro spolehlivý provoz. Prostě tady více než kde jinde platí známé rčení, že co v autě není, nemůže se pokazit.

Horší to ale může být s odolností některých komponentů. Třeba podvozkové díly obecně vydrží méně než u větších aut, byť i tady záleží na konkrétním modelu. V daném případě se však většinou jedná o levné položky, ale i tady existují výjimky. Které mini auto tedy vybrat?

Citroën C1/Peugeot 107/Toyota Aygo – Kolínská trojčata jsou spolehlivá

Od roku 2014 je v nabídce druhá generace kolínských trojčat. V porovnání s předchůdci jsou tato auta o poznání dospělejší a snad i stylovější. Na to se dneska hodně sází. První vydání však ctilo hlavně účelovost. Ač se vůz vyráběl pod třemi různými značkami, odlišnosti se týkají pouze detailů. Že měla vývoj na starosti Toyota, je věci trochu znalým jedincům jasné na první pohled. Třeba z řešení kabiny, které se vozům PSA v ničem nepodobá, ale také použitou technikou.

V nabídce byly na začátku dvě pohonné jednotky. Zážehový litrový tříválec a vznětový přeplňovaný čtyřválec 1.4 HDi. Jak je zřejmé už z názvu, druhým jmenovaným motorem přispěla svoji troškou do mlýna skupina PSA. Motor 1.4 HDi z řady DV považujeme za spolehlivý a odolný, ovšem v kolínských trojčatech se vykytuje pouze sporadicky. Na auto této třídy se jednalo o zbytečně velký a složitý motor. Navíc s dieselem „kolíňátko“ stálo o poznání více. V roce 2010 v souvislosti s příchodem normy Euro 5 tento motor vypadl z nabídky a zůstal tak pouze benzinový tříválec.

A ten vám také doporučujeme volit. Technicky vzato se jedná o motor 1KR-FE a kromě kolínských trojčat jej najdete také pod kapotou větší Toyoty Yaris. Motor je to spolehlivý a veskrze robustní. Ještě v průběhu produkce řešily servisy různé anomálie v chodu motoru. Příčinou byl vadný kabelový svazek řídicí jednotky. Buď se upravoval, nebo se měnila celá jednotka. Občas se zadřelo ložisko vodní pumpy poháněné plochým řemenem. Dnes spíše drnčí výfuk. Příčinou hluku od něj je prasklina mezi potrubím výfuku a jeho tlumičem. Tedy nic, co by nebylo možné levně vyřešit. Že je tento motor opravdu spolehlivý, dokazují i zkušenosti majitelů. Když si pročtete tuzemské fórum věnované Aygu, majitelé tam řeší různé drobnosti, avšak na motor si nestěžuje snad nikdo.

Spíše jsou uváděny problémy se spojkou. Ty mají příčinu v nevhodném řešení ovládacího mechanismu přítlačného talíře. Uvedená část prošla konstrukční úpravou. Rovněž se zvětšil průměr třecího kotouče spojky (lamely) ze 180 na 190 mm.

Motor využívá k pohonu rozvodů řetěz, který je tady spolehlivý. Každých 90.000 km by se měla kontrolovat ventilová vůle. Podobně jako na celé řadě jiných motorů, nejsou ani tady použity vymezovací segmenty. Vačka tak ventily ovládá přímo přes hrníčková zdvihátka, která se při potřebě vymezení vůle mění vcelku. Docela nákladné řešení, ovšem v praxi se vůle takřka nevymezuje.

Trojčata potěší nečekaně robustním podvozkem. Třeba ramena přední nápravy vypadají, jako kdyby je konstruktéři vzali ne z aurisu, ale rovnou z avensisu. Trochu záhadná je politika týkající se rozebíratelnosti přední nápravy. V originále lze koupit pouze rameno jako celek. Jednotlivá uložení či spodní čep samostatně nedodává PSA ani Toyota. Druhovýroba naštěstí nabízí vše v rozličné kvalitě a ceně.

Spíše než podvozek trápí majitele kolínských aut některé zbytečně laciné detaily. Hodně si lidé ztěžují na řešení víka zavazadelníku, které je pouze sklem. Také ovladače v kabině mají svá omezení. Některá tlačítka nejsou v noci podsvícená a od řidiče nelze elektricky ovládat sklo spolujezdce. Klimatizace byla naštěstí k dispozici za příplatek.

V roce 2008 prodělal vůz modernizaci, ale pozor, pouze auta s logem Peugeotu a Citroënu! Aygo následovalo o rok později. Druhá, o něco výraznější inovace, se odehrála v roce 2012 a ta se již týkala všech tří modelů, aby o dva roky později výrobu první generace v Kolíně ukončili.

Nejčastější závady

  • Obtížné řazení převodů (Motor 1.0 VVT-i. Příčinou je předčasné opotřebení spojky z důvodu nevhodně vyřešeného ovládacího mechanismu.)
  • Zadřená vodní pumpa (Motor 1.0 VVT-i. Spíše sporadicky. Hrozí přehřátí motoru.)
  • Tuhnoucí posilovač řízení (obyčejně to vyřešila výměna řídicí jednotky za modifikovanou)
  • Anomálie v chodu motoru (měnil se kabelový svazek motorového prostoru, případně řídicí jednotka motoru)
  • Svítící kontrolka airbagu (řešila svolávací akce XVQ, v rámci níž se měnila řídicí jednotka airbagu)
  • Vadný spínač varovných světel (Ukrývá se v červeném tlačítku s trojúhelníkem.)
  • Těžký chod spínací skříňky (řešením je doplnění plastického maziva do jejího tělesa)
  • Nižší účinnost brzd (měnil se hlavní tandemový brzdový válec)

Plusy

Vzhledem k velikosti slušná pasivní bezpečnost, neošizená mechanika, robustní podvozek, velmi dobré jízdní vlastnosti, solidní komfort odpružení, vynikající brzdy, vzhledem k rozměrům velký vnitřní prostor, pohodlné nastupování, velmi nízké fixní i provozní náklady, zážehový motor má rozvody poháněné řetězem, spolehlivost, všestranně vynikající zážehový motor, skvělý vznětový motor, snadné ovládání, solidně tuhá karosérie.

Minusy

Malý zavazadelník se skromným vstupním otvorem, místo zadních výklopných dveří je pouze sklo, některé až příliš laciné detaily (elektrické ovládání oken), absence uzavřeného odkládacího prostoru uvnitř vozu, jen průměrné řazení, funkce vnitřní cirkulace jen s klimatizací, spoře vybavená přístrojová deska (v základu jen rychloměr a palivoměr).


Citroën C2 – Sportovnější a zároveň menší „cé-trojka“

Zatímco kolínská trojčata jsou k vidění jak v tří-, tak i pětidveřové karoserii, byla C2 k dispozici pouze jako třídveřový hatchback. Klasické výklopné víko na zádi ale u něj nenajdete. Místo toho je použito řešení, které starším motoristům připomene život se Škodou/TAZ 1203. Těm mladším zase třídveřovou Hondu Civic 5. generace. Víko kufru je tak u C2 horizontálně dělené. Spodní část se otevírá dolů, podobně jako „sajtny“ u korby valníku, vrchní klasicky vzhůru, jak je běžné u hatchbacků. Co tím chtěl básník říci, nám však není zcela jasné. Snad usnadnit otevírání v omezeném prostoru. Nebo ulehčit nakládání hmotných zavazadel, která tak můžete před naložením položit na „sajtnu“.

Druhou zvláštností je pouze čtyřmístná kabina. Namísto zadní lavice je použita dvojice samostatných sedadel, která lze navíc nezávisle posouvat. Tím lze změnit prostor v podélném směru vzadu na úkor objemu kufru a obráceně. Výrobce uvádí jeho objem 166 až 879 litrů (po sklopení sedadel). Prostor je však v každém případě omezený rozvorem pouhých 2315 mm. To je méně, než kolik měl opravdu malý Peugeot 106/Citroën Saxo. A jen o málo více, než stará miniatura značky, model AX. Přesto vpředu je v C2 místa dostatek, navíc kabina působí docela dospěle, zejména v porovnání s C1. Technika včetně palubní desky je totiž převzata z větší C3.

To platí samozřejmě také o podvozku. Vzadu je sice odolná torzní příčka, ovšem s věčně klepajícími tlumiči na nerovnostech. Přední zavěšení vydrží tak 50.000 km, pak se mění čepy i silentbloky. A na rozdíl od C1 je vše k dispozici samostatně, i coby originální součástky.

Nabídka motorů je u C2 podstatně širší než v případě kolínských trojčat. Motor 1.4 HDi je tady k dispozici taktéž, ovšem zbytek motorů je samozřejmě úplně jiný, výhradně od PSA. Z nich doporučujeme volit osmiventilovou 1.4 (TU3) s výkonem 55 kW. Narazíte na ni asi nejčastěji, je spolehlivá a odolná.

Ještě lepší by byla 16ventilová 1.4. Jde o motor ET3, který vznikl evolucí starších agregátů řady TU. Jízdně skvělý motor, spolehlivý, s dobrým průběhem točivého momentu, byl v C2 nabízen výhradně s vrtošivou automatizovanou manuální převodovkou Sensodrive. Základem je manuální pětistupňová skříň MA5, kterou používá osmiventilová 1.4 a také menší 1.1.

A této převodovce se obloukem vyhněte. Že řadí trhavě, možná kupující ojetiny za uvedenou částku skousne, ovšem zvýšené servisní náklady a riziko vzniku drahé závady už nikoliv. Jen výměna spojka je drahá, neboť je časově náročnější než u výchozí manuální převodovky. Stejnou převodovkou je téměř výhradně vybavena také zajímavá sportovní verze VTR s motorem 1.6 16V o výkonu 81 kW. Naopak pouze manuál má vrcholný model VTS. Jeho motor 1.6 16V je stejný jako ve VTR (řada TU5 JP4), ovšem četné modifikace, třeba jiné výfukové svody, které ale bohužel rády praskají, přinesly zvýšení výkonu na 92 kW. Dynamika je skvělá, jízdní vlastnosti také, ale pouze na hladkém povrchu. Na rozbitém podvozek neustále poskakuje, což není úplně bezpečné. Běžnému používání brání rovněž extrémně krátké převody, kdy na pětku točí motor při 130 km/h asi 4400 otáček za minutu.

A na co si dát pozor? Problémy s moduly páček pod volantem, či nepřesnými palivoměry, se už běžně nevyskytují. Výrobce to podchytil ještě v průběhu výroby. Pokud vám volant při otáčení tuhne nebo řízení vykazuje různé podivné anomálie, může být příčinou vadný snímač momentu v řízení, který je ale bohužel součástí řízení, takže to znamená drahou opravu. Obrovským kladem C2 je tuhá karoserie a skvělá antikorozní ochrana.

Nejčastější závady

  • Úniky oleje z motoru 1.1 8V a 1.4 8V (vinou vadného těsnění hlavy válců, olej teče bud do chladicího okruhu nebo ven)
  • Vadná vstupní lambda sonda (zážehové motory, je to ta, co je vidět po otevření kapoty)
  • Občas vyšší spotřeba oleje a zanesená hydraulická zdvihátka (motor 1.6 16V, za studena pak obtížně startuje)
  • Závady servořízení (často má příčinu ve vadném snímači momentu, který je ale součástí řízení, stejně jako elektromotor posilovače)
  • Prasklé svody výfuku (motory TU)
  • Prasklé přední pružiny (řešila to svolávací akce)
  • Závady ABS/ESP (systém ATE MK60/70, většinou je příčina ve vadném snímači tlaku uvnitř hydraulické jednotky)
  • Závady převodovky Sensodrive
  • Ventilátor topení běží pouze na nejnižší rychlost (mění se reostat, verze bez klimatizace nebo s manuální klimatizací)

Plusy

Dynamický vzhled, na hladkém povrchu solidní jízdní vlastnosti, pasivní bezpečnost, zajímavé sportovní verze VTR a zejména VTS, nezávisle posuvná dvojice zadních sedadel, brzdy s rychlým nástupem, přesné řízení, vpředu dostatek prostoru

Minusy

Prostor vzadu, je jen pro čtyři, malý zavazadelník s podivným vstupem, světlomety s jednoduchou odrazovou plochou a žárovkou H4, motor 1.4 16V a většinou i 1.6 16V pouze v kombinaci s vrtošivou a jízdně podivnou převodovkou Sensodrive, jízdní vlastnosti na rozbitém povrchu, přední sedadla takřka bez bočního vedení (s výjimkou VTR a VTS)


Renault Twingo II – Praktičností zklame, jízdně potěší

Předlouhých 14 let se vyrábělo původní Twingo. Geniálně navržený vůz, který jako první skutečně balancoval na pomezí mezi segmentem A a tehdy ještě neznámou kategorií mini MPV. Kritika omezené pasivní bezpečnosti dopadla na úrodnou půdu v roce 1998, kdy prodělal skelet vozu zesílení, takže ten si mohl v testech Euro NCAP odnést slušné 3 hvězdičky za čelní a boční náraz. Na auto původem z roku 1993 skvělý výsledek.

Nástupce tohoto kdysi revolučního Twinga již tak progresivní nebyl. Na rozdíl od originální koncepce přijel „jen“ malý třídveřový hatchback, jehož výrobou byl pověřen závod ve Slovinsku. Twingo II je možno chápat coby přímého konkurenta Citroënu C2. Jak vnějšími proporcemi, tak i uspořádáním kabiny se obě auta hodně podobají. I twingo, stejně jako jeho slavný předchůdce, nabízí posuvnou dvojici samostatných zadních sedadel. Objem zavazadelníku tak začíná na 165 litrech a vrcholí na 950 litrech. Jde tedy o podobné hodnoty jako u C2.

Technicky vzato je twingo postaveno na modifikované platformě Clia II. Jistě i z toho důvodu nebylo toto auto nikdy nabízeno s elektronickou kartou. Stačit musí klasický klíč. Podobu se staršími renaulty lze najít i u podvozku. Při řešení závad je dobré se obrátit spíše než na druhovýrobu na program levnějších náhradních dílů Motrio.

Když opomeneme vzácně se vyskytující ostrou verzi R. S. s motorem 1.6 16V, která ale do 100.000 korun beztak není a pak vznětovou 1.5 dCi, která je v tomto autě skoro zbytečná, pak může zájemce o Twingo narazit na tři zážehové čtyřválce 1,2 litru. Základní osmiventilový motor dobře jede od nejnižších otáček, avšak vytáčení se dost urputně brání. Navíc se lze celkem často setkat i s auty, obranými o posilovač řízení.

Výkonnější 1.2 16V má posilovač vždy a navíc mnohem lépe jede. Spolehlivému motoru kazí pověst nesourodá montáž elektroniky od dvou výrobců. Zatímco francouzský Sagem běžně nezlobí, italské Magneti Marelli občas ukáže drápky tím, že mu selže řídicí jednotka. Je totiž dost nevhodně umístěna a tedy vystavena účinkům vyšší teploty od motoru. Sporadicky se pak vyskytuje ještě přeplňovaná verze 1.2 TCe.

Čtyřválec 1.2 16V byl standardně nabízen s manuální pětistupňovou skříní. Alternativu k ní tvořila automatizovaná manuální převodovka Quickshift. U ní platí to stejné, co pro Sensodrive Citroënu C2. S léty může vykazovat různé anomálie a opravy mohou být drahé. Výroba Twinga II byla ukončena v roce 2014, když o dva roky dříve prodělalo modernizaci patrnou hlavně na přední části. Stejnojmenný, ale technicky opět výrazně odlišný nástupce, je spřízněný se Smartem.

Nejčastější závady

  • Selhávající řídicí jednotka motoru 1.2 16V (pouze Magneti Marelli)
  • Problémy v komunikaci klíče s imobilizérem (zkraje produkce)
  • Snížená účinnost mazání (motor 1.2 8V při velkém proběhu)
  • Hlučná vodní pumpa (motor 1.2 16V)
  • Hluk (cvakání) z oblasti hlavy válců (Příčinou může být nevymezená ventilová vůle. Jsou zde vahadla se šrouby a maticemi, takže vymezení není obtížné. Nechte udělat při výměně rozvodů ve 120.000 km.)

Plusy

Skvělé jízdní vlastnosti (na rozdíl od C2 se podvozek twinga lépe popasuje s výmoly), přesné řízení, jednoduchost, úporné a spolehlivé motory, vzhled, posuvná sedadla ve druhé řadě (s výjimkou základní verze), spolehlivost.

Minusy

Málo originality, je pouze pro čtyři, základní verze nemá posilovač řízení (jezdit s ní však jde), volant stavitelný pouze výškově, pozice za volantem, budíky uprostřed ne každému vyhovují, malý výběr ojetin, malá sedadla, světlomety s jednoduchou odrazovou plochou a žárovkou H4.


Kia Picanto – Věrný sluha, který zpravidla nic nechce

Původní Picanto coby nástupce u nás málo známého modelu Pride, spřízněného ještě s ranou hranatou Mazdou 121, vyjelo v roce 2004. Ve výrobě se s jednou modernizací v roce 2007 udrželo do roku 2011. Na rozdíl od výše uvedených vozů byla v nabídce pouze pětidveřová karoserie nepříliš atraktivních tvarů. Picanto je ještě z doby, kdy Kia nevyráběla tak výrazná auta, jako je tomu dnes. Prostě typická asijská šedá myš.

Toto přirovnání však neberte nijak zle. Kdo nehledí na okázalost a potřebuje hlavně přepravit z bodu A do bodu B, toho Picanto zaujmout klidně může. Již léta platí, že asijská auta jsou většinou spolehlivá a odolná. Jistě i proto, že jsou oproti evropským autům často jednodušší. V případě Picanta toto platí beze zbytku.

Třeba přední náprava vyniká odolností a kupodivu i roztíratelností, snad jen s výjimkou čepu. Ten stejně jako obě uložení koupíte i v originále samostatně. Že je picanto ještě autem tak trochu ze staré školy, dokazuje hydraulický posilovač řízení. Řízení je tady překvapivě přesné a takové přirozené. Kdo by to u takového auta čekal.

V době uvedení měla všechna Picanta na všech kolech kotoučové brzdy. Důvodem byla standardní montáž ABS, které se tehdy u značky Kia s tímto pojilo. Později si tlak na cenu vynutil vůz ochudit o ABS, s čímž přišly vzadu namísto kotoučů bubny. Avšak v roce 2005 vstoupily v platnost nové normy, kdy všechna auta prodávaná v zemích EU musela mít ABS. Kotouče se dozadu vrátily, ovšem po čase opět ustoupily, když se ABS začalo pojit rovněž s bubny.

Překvapivě poctivé je Picanto i z pohledu motorů. Oba zážehové agregáty o objemu 1,0 a 1,1 litru (liší se vrtáním i zdvihem) z řady G4H jsou čtyřválce. Rozvod OHC a 12 ventilů pohání ozubený řemen. Ventilová vůle se i tady vymezuje mechanicky vahadly. Kontrolu Kia předepisuje po ujetí 30.000 km, vymezovat je však třeba většinou až po trojnásobku.

Alternativou byl tříválec 1.1 CRDi, který vnikl odvozením z většího čtyřválce 1.5 CRDi. Snižovat vibrace pomáhá vyvažovací hřídel ve spodní části motoru. Což o to, motor je to zajímavý a jízdně skvělý, avšak stejně jako výše i tady je otázkou, komu se v tomhle autě vyplatí.

Picanto je opravdu mimořádně spolehlivým autem. Třeba ve Velké Británii bylo v roce 2010 v anketě časopisu „Which Car“ vyhlášeno nejspolehlivějším malým autem. Asi nejdiskutovanější závadou byl v minulosti selhávající závit šroubu spodní řemenice. Bylo to řešeno v rámci svolávací akce, a to v květnu 2006. Vzhledem k tomu, že součástí řemenice je i snímač klikového hřídele a pozice horní úvratě prvního válce, byla závada doprovázena anomáliemi v chodu motoru a rozsvícením kontrolky elektroniky motoru.

Nejčastější závady

  • Selhávající závit šroubu spodní řemenice (do roku 2006, dnes by již mělo být vyřešeno)
  • Klepající tyčky předního stabilizátoru
  • Vůle v čepech přední nápravy
  • Ošoupané obložení dveří (není moc kvalitní)
  • Selhávající pohon čerpadla posilovače řízení
  • Koroze podvozkových částí (ochrana proti korozi je slabší než u evropské konkurence)

Plusy

Vynikající spolehlivost, jednoduchá technika, překvapivě přesné a citlivé řízení, může mít i vzadu kotoučové brzdy, vzhledem k rozměrům prostornost, vždy pětidveřová karoserie, živé a úsporné zážehové motory, nezájem zlodějů, výrazné barevné ztvárnění karoserie i kabiny

Minusy

Laciné uvnitř, levné detaily, světlomety s žárovkou H4 (nižší účinnost), nízká trvanlivost obložení dveří, strohý přístrojový štít (základní verze), chybí výrazná verze (sportovní varianta), chování vozu na rozbitých silnicích, méně aut ke koupi


Volkswagen Fox – Brazilská „liška“ Evropu nezaujala

Modelem Fox nahradil Volkswagen v roce 2005 Lupo. Sice drobné, avšak překvapivě technicky vyspělé auto s některými zajímavými verzemi. Ty jsou v zásadě dvě: varianta 3L je se spotřebou 2,99 l na 100 km v evropském měřícím cyklu je jedním z nejúspornějších aut. Na opačném konci stálo ostré Lupo GTI s motorem 1.6 16V s 92 kW a později šestistupňovou převodovkou. To Fox byl od samého začátku braný jako vyloženě levně pojatý automobil. Třeba estetické ztvárnění kabiny se Lupu snad ani nepřiblížilo, natož aby jej překonalo.

Technicky vzato je Fox postavený na platformě Pola z roku 2002. Sice je kratší, ale na druhou stranu o značných 15 mm vyšší než Polo. Na první pohled tak Fox jako malý vůz ani nevypadá. Na délku měří 3828 mm, ovšem rozvor náprav je značných 2464 mm. Od začátku až do konce se Fox vyráběl pouze s třídveřovou karoserií. S tvary, které sice evokují příslušnost ke značce VW, ovšem zajímavé příliš nejsou. Že auto vychází z Pola, prozradí třeba posilovač řízení elektrohydraulického typu, jaký známe také z první a vlastně i druhé Škody Fabia a také obdobné řešení přední i zadní nápravy. To znamená, že i tady je zadní silentblok ramene součástí hliníkové konzoly. Rameno má v tomto místě pouze čep, který se do něj zasune.

Nabídka pohonných jednotek byla u Foxe docela omezená. Základem se stal kontroverzní tříválec HTP. Ve Foxu existoval výhradně v šestiventilové verzi OHC, které je zdaleka tou nejhorší ze všech. Ten si rozhodně nekupujte.

Zatímco tříválec byl převzatý z Pola (a Fabie), větší čtyřválec 1.4 o výkonu 55 kW byl ve Foxu novinkou. Oproti očekávání se tedy nejedná o motor 1.4 16V o stejném výkonu, opět známý z Pola či Fabie, ale o podivný motor z řady EA111 s osmi ventily, rozvodem OHC a jeho pohonem ozubeným řemenem. Vrtání sdílí se známým osmiventilem 1.6 SR, zdvih má zkrácený z 86,5 mm na 75,6 mm. Posledním motorem byl tříválec 1.4 TDI-PD, ten je opět převzatý z Pola.

Když opomeneme problémy s motorem 1.2 6V v čele s podpalováním ventilů z části z důvodu uvolňujícího se jádra katalyzátoru, která následně tvořilo špony a tím docházelo k ucpáním hydraulických zdvihátek ventilů, pak zkušeností s tímto autem mnoho není.

V minulosti tak servisy řešily třeba stále běžící ventilátor chlazení, takže se motor vůbec nedostal na provozní teplotu. Navíc se to stávalo při teplotách od mínus pět stupňů a méně.

Příčinou byl údajně vadný snímač vysokého tlaku. Dále selhával snímač vačkové hřídele, což ale řidiči signalizuje svítící kontrolka elektroniky motoru.

Nejčastější závady

  • Závady mechaniky motoru 1.2 HTP 6V (uvedeno v textu)
  • Trvale běžící ventilátor chlazení (při nízkých teplotách)
  • Vadný snímač vačkového hřídele (svítí kontrolka elektroniky motoru)
  • Vůle v zadním uložení ramene přední nápravy (je jako u Fabie součástí hliníkové konzole)
  • Hlučná ložiska hřídelů v převodovce 02T

Plusy

Velký vnitřní prostor, nízká spotřeba paliva, 4 hvězdičky v Euro NCAP, plynule pracující řízení, spolehlivý motor 1.4 8V.

Minusy

Velmi omezený výhled přes sloupky A (široký „trojúhelníček“ v rozích), nezajímavý vzhled, lacině provedená kabina, pouze třídveřová karoserie, ergonomické nedostatky (ovládání topení a rádia je příliš nízko), nevzhledné tvrdé plasty v kabině.


Tomáš Dusil
Diskuze (211)
24. 2. 2017 19:18
Re: Smysl
Přesně jak píšeš kufr na tak malý auto nemá chybu ale je potřeba si to vyzkoušet.
24. 2. 2017 18:12
Re: K miniautům
Nekto im nakukal - blbosť , väčšina z dospelých je svojprávna
Nzmyselný strach - prečo nie, vidím to vo svojom okolí, pričom aj decentný škrabanec na väčšiom aute znamenal úvahu typu mám predtým rešpekt atď
Držgroši - sám tu adoruješ na nízku cenu tvojich amerik, namiesto jednej pandy si môže zobrať dve alera a ešte mu zostane na benzín :-! .Takto sa môžeme krútiť dookola, ty nepoznáš takých , ja áno, nič viac a nič menej....
Avatar - MANDALORIAN 66
24. 2. 2017 16:25
miniauta
kdybych jsi musel vybrat tak si vyberu C2.
24. 2. 2017 15:00
Něco trochu z ekonomie ...
Na trhu ojetých automobilů vzniká problém, že nelze dobře a relativně levně odlišit dobrá auta od aut skrývajících vážné závady. V důsledku této asymetrie informací vzniká u kupujících nedůvěra k ojetinám a ceny ojetých automobilů jsou podstatně nižší, než by odpovídalo jejich stáří a fyzickému opotřebení. Důsledkem této situace je negativní výběr spojený s tím, že vlastníci dobrých aut, pro něž jsou takové nízké ceny nepřijatelné, auta raději provozují. Na trhu ojetých aut pak převažují auta se skrytými závadami.
Avatar - wakantanka
24. 2. 2017 14:48
Re: K miniautům
Chceš mi povedať, že si naučil šoférovať v autoškole? Mňa niečomu priučili, niektoré zlé návyky opravili, ale robil som autoškolu kedy ešte autoškola učila šoférovať. V dnešnej dobe ťa naučia to auto ovládať, teda urobia z teba cvičenú opicu.