auto.cz

Vozů značky Wartburg na tuzemských silnicích rychle ubývá. Za posledních 12 let se jejich počet snížil na čtvrtinu, tedy necelých 15.000 vozů. Vyplývá to z údajů Centrálního registru vozidel. Wartburgy se přestaly vyrábět před 20 lety.

Kdysi populární dvoutakt z bývalého východního Německa patřil do roku 1989 k nejprodávanějším značkám v Československu. Ještě v roce 1998 jezdilo po tuzemských silnicích téměř 30.000 vozů posledního typu 353, který se vyráběl od roku 1966. Tento model byl v té době 19. nejrozšířenějším vozem v Česku.

Rychlý úbytek dvoutaktních vozů značky souvisí vedle celkové zastaralosti modelu se zavedením ekologického poplatku před dvěma lety, který zvýšil náklady na pořízení vozu při jeho registraci novým majitelem o 10.000 korun.

Velká část wartburgů skončila na vrakovištích, zbytek drží většinou fandové značky, kteří se sdružují v několika klubech. Zachovalý model 353 lze nyní pořídit do 20.000 korun, tedy za podobnou cenu, jako Škodu Felicii z prvních let výroby.

Výroba značky v závodě v německém Eisenachu skončila v dubnu 1991 po nepříliš úspěšných pokusech oživit model montováním čtyřtaktního motoru 1,3 namísto tradičního neekologického dvoutaktního tříválce. Celkově továrna vyrobila téměř 1,7 milionu wartburgů, z toho přes 150.000 tvořily čtyřtakty z posledních tří let produkce.

Cena Wartburgu 353 se pohybovala zhruba na úrovni nabízených škodovek a byla zhruba o třetinu vyšší, než u rovněž dvoutaktního Trabantu. Dražší bylo provedení kombi a luxusnější verze s lůžkovou úpravou nebo výkonnějším topením.

Wartburg se oficiálně přestal do tehdejšího Československa dovážet v roce 1985 a v následujícím roce Mototechna doprodala zbývající skladové kusy. Celkem bylo do Česka dovezeno kolem 127.000 nových wartburgů.

Wartburg včera a předevčírem

Se svou krabicovitou karoserií a dýmajícím dvoutaktním motorem působily wartburgy koncem osmdesátých let jako nefalšované automobilové fosílie. Nebylo divu, že po pádu Berlínské zdi byl osud těchto vozů zpečetěn, a to navzdory pokusu o jejich modernizaci. Výroba auta, jež se spolu s trabantem stalo symbolem NDR, byla definitivně ukončena 10. dubna 1991.

Hranaté Wartburgy 353 začaly z továrny v durynském Eisenachu vyjíždět v polovině 60. let, kdy ve výrobním programu nahradily svého elegantního předchůdce s označením 311. Jako většina automobilů východního bloku i nový wartburg trpěl nedostatkem inovací, který postupem let přešel do stavu chronické stagnace. Nejviditelnějším důkazem byla karoserie, která se za čtvrt století výroby změnila jen v detailech. Přitom o nápady nouze nebyla. Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach zrodil wartburg kupé se zbrusu novou kastlí z plastu a motorem od Renaultu.

Že ze spolupráce s francouzskou automobilkou sešlo, se v dobovém kontextu dalo pochopit. Krachem ale skončil i pokus o kooperaci se socialistickým Československem, jehož výsledkem byl vůz s označením P760. Zkombinovat škodovácký čtyřtaktní motoru s předním náhonem z Eisenachu se zdálo být výhodným řešením pro obě automobilky, leč vývoj "škodburgu" byl ukončen ve fázi prototypu.

Nejzásadnější proměnou prošel wartburg paradoxně nedlouho před ukončením výroby. Přispěl k tomu zákaz registrace nových aut s dvoutaktním motorem, který z důvodů ochrany životního prostředí zavedlo několik západoevropských a skandinávských zemí. To už byl dostatečně mocný impulz k tomu, aby eisenašští začali v roce 1988 do svých vozů montovat čtyřdobé motory. Nepocházely ovšem z Mladé Boleslavi, ale od západoněmeckého Volkswagenu.

Zavržení hlučného dvoutaktu, jehož přítomnost pod kapotou neklamně prozrazovaly kotouče dráždivého šedomodrého dýmu linoucí se z výfuku, bylo změnou zásadní, ale zároveň beznadějně pozdní. Po pádu železné opony zaplavila východní část Německa vlna ojetých, ale i tak mnohem modernějších aut, proti nimž wartburg působil jako exponát z automobilového skanzenu. Nic na tom nemohla změnit už ani verze New-Line, kterou v Eisenachu navrhli ve spolupráci se západoněmeckou ladičskou firmou Irmscher.

Vysmívané wartburgy mají dodnes své zaryté fandy, byť jich není tolik, jako v případě rázovitějších trabantů. Na wartburzích jejich majitelé oceňují především obrovský vnitřní prostor. Podle dobové reklamy se do zavazadelníku čtyřdveřové verze vešlo 57 nafouknutých míčů, a ve verzi kombi se dalo za zadními sedadly snad i zabloudit. Pojmout pětičlennou rodinu i s příslušnou výbavou pro dovolenou na Rujáně zkrátka nebyl pro wartburg problém. Slabinou naopak bývala vyšší spotřeba. Jak ale zjistili někteří majitelé, tuto nevýhodu bylo možné kompenzovat tankováním levnějšího technického benzínu.

Fandové vozů z Eisenachu s oblibou upozorňují také na závodnickou minulost značky. Jakkoliv to může znít překvapivě, wartburgy se pravidelně účastnily například Rallye Monte Carlo či Rallye 1000 jezer. I přes dílčí úspěchy ale díru do světa automobilového sportu neudělaly.

Po ukončení výroby wartburgů v roce 1991 se několikrát objevily informace o možném zmrtvýchvstání této značky. Tou zřejmě poslední byla před dvěma lety spekulace německého magazínu AutoBild, že se o vzkříšení zašlé slávy wartburgů pokusí automobilka Opel se starší verzí svého modelu Corsa. Vzhledem k hospodářským obtížím Opelu, respektive jeho amerického majitele, to ale nevypadá příliš pravděpodobně.