Slavné dobové testy: Jak si vedl legendární Tatraplan?

Jeho vývoj neustrnul a neustrne. Na tento vůz, od něhož se již od jeho zrodu mnoho očekávalo, mohou být dnes hrdi vedle tvůrců i všichni jeho řidiči, a jistě jej se zalíbením alespoň pohledem sledují i ti četní motoristé, kteří dovedou ocenit vůz nadprůměrných vlastností.

Jedno je však jisté. Kdyby vůz byl vykonstruován a vyroben jinde než u nás, byl by patrně předmětem mnohem většího obdivu a uznání své výjimečné koncepce. Ale protože je dílem „pouze“ našich mozků a rukou, neumíme si ho dosud patřičně vážit.

Zvláštní dojem klidu a ticha uvnitř karoserie jsou první vjemy z první vyjížďky tatraplanem. Všimněte si dobře tatraplanu, který vás míjí. Uvidíte, že se doslova jen šine, aniž by se nakláněl nebo skákal. Řekl bych, že svou trať sleduje rozvážně, ale čile. Týmž dojmem působí i na řidiče. Pro takovouto klidnou jízdu se v poslední době užívá v cizí literatuře přiléhavý výraz „plochá jízda“. Otřesy vlivem nerovností jsou opravdu málo znatelné i uvnitř vozu. Během zkoušek jsme jeden tatraplán nešetrně proháněli po ulicích s hlubokými „lavory“ i přes chodníky, takže jsem čekal, kdy někde něco praskne, nebo kdy bude pérování dorážet. Podotýkám, že to byl vůz určený k rozlámání podobnými zkouškami, který jsme pokřtili „Černá rakev“. Pak jsme cestou do Prahy z Kopřivnice objížděli válcovaný úsek hlavní silnice po rozbitých okreskách vysokou rychlostí. Tomu, kdo je zvyklý na normálně, spíše tvrdě pérovaný a méně tuhý automobil, a kdo také z motocyklu ví, co je vymlácená silnice, připadá nepochopitelné, že si vůz tak málo dělá z děr a výmolů. To jsou nejdůležitější vlastnosti pro hodnocení vozidla po stránce jistoty řízení, bezpečnosti jízdy a jejího pohodlí.

Tatra 600 se možná vrátí. Připomeňte si slavný Tatraplan

Převody jsou nehlučné, ale za určitých okolností je uvnitř vozu slyšet slabý svist soukolí převodu z předlohy na kuželové soukolí hnací nápravy. Jinak je ve vyšších rychlostech uvnitř vozu slyšet jen svištění vzduchu okolo oken karoserie, jehož hluk závisí také na směru a síle větru, který se o vůz tříští. Kdyby toho nebylo, člověk by si ani neuvědomil, že jede skutečně velmi rychle. Za jízdy můžete mluvit zcela klidně i s cestujícími sedícími vzadu.

Lehce dosažitelná vysoká cestovní rychlost je však jednou z vlastností ošemetných pro mnohé jezdce. Tím, že si neuvědomují, že pro okolní podmínky jízdy, t. j. celkovou situaci na silnici, mají příliš vysokou cestovní rychlost, zaviňují nehody, jež rádi svádějí na vůz, který však nemůže za to, že byl řízen nevhodným způsobem. To se dálo a děje také u tatraplanů, které jsou ještě rychlejší než jiné vozy, a vyžadují, aby s nimi rychle nejezdili ti, kdo nemají jako řidiči předpoklad pro vysoké rychlosti – buď proto, že mají malou zkušenost, nebo málo potřebných schopností. Ostrost zraku, bystrost, předvídavost, rychlost úsudku a rozhodnutí jsou při řízení rychlého vozu právě tak důležité jako styl jízdy, rozvaha a jemnost při jeho ovládání.

Přicházím ke zkoušce stability. Můj obvyklý způsob – to je rozkývání vozu při rychlosti 70 km/h, při stejném plynu opakovaným vychýlením zprava doleva po ½ a ¾ otáčky volantu až do vzniku smyku – nevyvolal ovladatelný smyk ani na suché dlažbě, ani na mokrém cementu. Horší podmínky nebylo zatím třeba volit pro obvykle vyžadované vlastnosti a pro naše porovnávací zkoušky. Při takové zkoušce se ukáže i vliv rozmístění velkých hmot vůči těžišti vozu, t. j. účinek jejich polárního momentu. Ten se projevuje buď větší, či menší snahou vozu vrátit se po uvolnění volantu do přímého směru. Kývá- li kolem střední polohy, mají polární momenty příliš nepříznivý vliv. Tatraplan se sám rychle vyrovnává.

Velmi pádný důkaz stability a dobrého držení stopy podal tatraplan komisi při jedné rozjížďce na zkoušku největší rychlosti u Vranské přehrady. Betonová vozovka byla mokrá a Sojka musil asi 100 m před podjezdem žel. mostu vybočit napřed doleva, pak doprava a tím se dostal v rychlosti asi 110 km/h do levého oblouku za mostem nevýhodným nájezdem. Rychle projížděný oblouk je jezdecky těžší než ostrá zatáčka a ukáže, je-li pře-řízen

(má sklon ke smyku zadku), nebo pod-řízen (sklon k hrnutí předních kol). Odtažitě od jezdeckého umění Sojkova, které i v této situaci vyniklo jemností provedení potřebného zásahu, protože nebyla možnost zmírnění před obloukem, zachoval se plně obsazený tatraplan k uspokojení všech tak, jak se chová vůz se správně rozloženými hmotami na obě nápravy a s řízením sportovního charakteru.

Tatra začala s výrobou osobních aut před 120 lety. Připomeňte si ty nejslavnější!

Samonosná karoserie tatraplanu je při jízdě nehlučná, což je důkazem její dostatečné tuhosti. Její vnitřní prostor je skutečně postačující k velmi pohodlnému, rychlému cestování i v plném obsazení. O málokterém jiném voze se dá říci, že i po celodenní ostré jízdě vystoupí člověk z vozu neunavený, neohlušený, bez mořské nemoci, s pocitem požitku z jízdy. Jeden druh únavy přece jen může nastat, ale jen u řidiče. Tato únava je věcí však subjektivní a dá se odstranit cvikem. Jde o duševní únavu, která se může dostavit po celodenní velmi rychlé jízdě, jíž je tatraplan schopen – sám bez únavy – u řidiče, který není zvyklý na vysoké rychlosti.

Vstup i výstup z vozu je snadný, ovšem přední dveře – jako téměř u každého jiného vozu – shodí při vystupování s hlavy klobouk větší osobě s neúprosnou pravidelností. Přístup k motoru je dobrý, po zapnutí světel se při otevření kapoty rozsvítí zvláštní lampička. Karburátory, benzinová pumpa s filtrem, čističe vzduchu i zapalování jsou velmi dobře po ruce.

Řadicí páka na sloupu řízení leží právě u prstů pravé ruky, řazení je lehké a jisté, potřebné pohyby jsou krátké. Při řazení 3. a 4. převodu je třeba přemáhat odpor zpružiny, která tlačí páku proti selektoru první a druhé rychlosti. Protože se převážně řadí třetí a čtvrtý převod, předkládá pisatel k úvaze, zda by se bez velkých změn a komplikací se zpětným převodem, při němž se rovněž přemáhá zpružina, nedalo zařídit, aby řadicí páku držela zpružina ve střední poloze proti selektoru třetího a čtvrtého převodu.

Tatra 600 Tatraplan: V Kalifornii z ní udělali rat rod. Cena tomu odpovídá

Kontrolní přístroje: vlevo benzinoměr, vedle dálkový teploměr oleje, který nepřekročil 45° při chladiči oleje zakrytém ze ¾ a venkovní teplotě 15 °C, jsou dobře na očích. Jinak rozdělení přístrojů je sice úhledné, ale nevyhovuje moderním požadavkům, zejména uvážíme-li, že jde o vozidlo neobyčejně rychlé. Nemůžeme proto žádat od řidiče, aby při pohledu na přístroje musel otáčet hlavu a zaostřovat oči na různou vzdálenost po celé délce desky. Nepřímé osvětlení přístrojů je velice příjemné, bylo by však třeba montovat též světelné ručičky. Dosud totiž jsou sice světlené číslice, nechce-li si však řidič v noci osvětlit přístrojovou desku, neví, co ukazují ručičky. Spínací skříňka u levé ruky a ostatní knoflíkové spínače jsou umístěny příhodně. Je třeba říci, že největší rámus ve voze dělají stírače, jsou-li v činnosti.

Proti zahraničním vozům je bohužel vnitřní výprava poměrně chudá a na příklad jakost potahů, vylepení prostoru pro zavazadla jsou špatné. Vůz tak výjimečně dobrých vlastností si skutečně zaslouží více péče na tyto konečné práce.

Název Tatraplan je opravdu přiléhavý. Člověk má ve voze dojem z jízdy odlišný od automobilů orthodoxní konstrukce. Poměrný klid a ticho uvnitř působí dojmem rychlého klouzání letadla s bezhlučným motorem, jehož zátah je třeba jen jemně regulovat. Vůz se jakoby přenáší přes nerovnosti vozovky, čím rychleji, tím hladčeni, jako letadlo, které se právě odlepuje od země. Tento pocit dává po ukončené jízdě radostné uspokojení. Těšíte se, až opět pojedete, a vzdálenosti, které se dříve zdály úžasné, přestávají být problémem. O tom, zdali je silnice špatná, či není, už se ani neuvažuje.

Průkopnické a cílevědomé dílo Tatry a štábu jejích pracovníků je správně oceňováno a odměňováno množícími se objednávkami ze zahraničí. Dokazují, že jde o vůz, který svým pojetím i provedením předběhl mnohé značky zvučných jmen. Vytrvalé úsilí jistě pomůže k udržení velikého náskoku, případně k jeho zvětšení. Tatra si ho zaslouží.

Autor: Ing. Jar. Hausman

Tento text je zkrácenou verzí testu z roku 1951.