Pražské Národní technické muzeum představilo vzkříšenou černou Tatru 77a

Když kopřivnická Tatra představila 5. března 1934 v pražské centrále novinářům poprvé nový model 77, vyvolala naprostou senzaci. Působil jako zjevení, vymykal se tehdy běžné automobilové produkci ve všech směrech. A jeho vývoj probíhal v naprostém utajení. Konstrukci s nosnou centrální rourou a výkyvnými polonápravami vzadu už díky Hansi Ledwinkovi používala od roku 1923, stejně jako vzduchem chlazené motory.

Jenže tentokrát se zážehový vidlicový osmiválec s objemem 2,97 l a suchou klikovou skříní nacházel za zadní nápravou. Stačil mu jediný vačkový hřídel mezi hlavami, ovládal obří ventilová vahadla. Kliková skříň i čtyřstupňová mechanická převodovka byly vyrobeny z elektronu, konstruktéři se snažili co nejvíce zredukovat hmotnost, která nakonec ležela na hranici 1700 kg. Zmíněný podvozek byl vpředu doplněn příčnými závěsy, v době tuhých náprav šlo o velmi pokročilé řešení. Podlaha musela být rovná, neomezoval ji ale středový tunel pro hnací hřídel. Listová pera také nebyla tradičně podélná, nýbrž příčná. Baterie se spolu s chladičem oleje a rezervou nacházely v přídi.

Premium

Královy klenoty aneb Nádherná sbírka, kterou jinde…

Jako poradce při tvorbě konečného tvaru proudnicové karoserie byl přizván geniální aerodynamik Paul Jaray. Ten také stvořil první model v měřítku 1:10. Jeho vizi převedl do „životní velikosti“ Erich Übelacker, vídeňský rodák a vystudovaný inženýr na pražské technice. Zaměstnancem kopřivnické automobilky byl dvanáct let (1927-1939). Po maketách v měřítku 1:5, které se ofukovaly v aerodynamickém tunely, následovala šestice funkčních prototypů, na kterých se ladila konečná podoba. Základní tvar kapky zůstal. Pouhých 44 kW (60 koní) stačilo k dosažení rychlosti 145 km/h. Tehdejší běžné vozy k ní potřebovaly dvojnásobně výkonné motory… V případě velké tatry pomáhala i středová ploutev na zádi a zapuštěné kliky dveří, vyčnívaly jen panty. Zadní kola nepostrádala aerodynamické kryty.

Automobily sklidily pozitivní ohlasy i jinde v Evropě, krátce po pražské prezentaci zamířily na veletrh do Vídně a později na autosalony do Berlína a Paříže. V roce 1935 se objevila modernizovaná Tatra 77a, kterou poháněl větší osmiválec 3,38 l s výkonem 55 kW (75 k). 1,8 tuny vážící auto se bylo schopné rozjet až na 150 km/h. U původního provedení se objevily připomínky k nestabilitě ve vysokých rychlostech, rozvor se tedy natáhl o deset centimetrů, z 3,15 na 3,25 m. Na příď dostala třetí částečně zapuštěný světlomet. Ten se neovládal mechanicky pomocí volantu a nepohyboval tedy s předními koly, systém byl elektromagnetický.

Pro majitele papíren

Jednotlivé exempláře aerodynamických tater se od sebe více či méně v detailech lišily, vznikaly s velkým podílem ruční práce, prostě malosériová produkce. Zrodilo se jich nejvýše 255, z toho 101 původních „sedmasedmdesátek“. Jednu z celkem 154 postavených Tater 77a si v roce 1937 koupil podnikatel Evžen Porák, majitel papíren Vltavský mlýn v Loučovicích nedaleko Vyššího Brodu, takřka na hranicích s Rakouskem. Konkrétně šlo o kus výrobního čísla 35690 s karoserií 7735 a motorem 201712.

Po druhé světové válce, v padesátých a šedesátých letech vůz střídal majitele a procházel opravami, ale i úpravami, které si vynutila pozdější legislativa. Šlo kupříkladu o dodatečnou montáž předních směrovek. Náhradní díly už samozřejmě nebyly po takové době většinou dostupné… Známý sběratel historických automobilů Stanislav Karger ji v roce 1974 prodal Národnímu technickému muzeu za 12 tisíc korun.

Tatra investuje 700 milionů. Chce vyrábět až 2500 aut ročně

Vůz měl už tehdy svá nejlepší léta dávno za sebou, až na centrální světlomet byl však kompletní. Kvůli němu byli majitelé „tříokých“ tatrovek často pokutováni příslušníky Veřejné bezpečnosti, úřední šiml si vymyslel, že je nelegální. Výdřeva karoserie věky nevydrží, přírodní materiál časem prostě a jednoduše shnije. Od té doby odpočívala v depozitáři. Počínaje 1. lednem 2006 však byla zařazena na seznam národních kulturních památek coby součást souboru pěti vozů NW a Tatra ze sbírek muzea. Jde konkrétně o NW Präsident, Tatru 11, prezidentský landaulet typu 80 T. G. Masaryka a stříbrnou T87 cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.

Zmrtvýchvstání

O vzkříšení černé krásky se postarala kopřivnická Ecorra, která ovšem běžně renovuje hlavně mladší T87 a T603. A zvládla ho v šibeničním termínu 19 měsíců tak, aby byla připravená na oslavy kulatin. Celkové náklady dosáhly 6,35 milionu korun, 85 procent prostředků, tedy 5,4 milionu poskytla Evropská unie v rámci dotací. Unikát je zpátky ve stavu, ve kterém opouštěl kopřivnickou továrnu.

Premiéra zrestaurovaného vozu se odehrála ve čtvrtek 21. března 2024 v 10:00 přímo v dopravní hale. Zajímavé je, že se muzeum rozhodlo jej odhalit za provozu, takže si mohli klenot prohlédnout rovnou i návštěvníci. Přesouvá se do Centra stavitelského dědictví NTM v Plasích. Zde bude k vidění od 28. března v nové expozici „Tatra 77a – od zázraku k vraku a zpět“, která našla své místo v historické garáži z roku 1912 v hospodářské části kláštera. Výstava zahrnuje i životopis Tater 77 a 77a od počátku vývoje.

Vzácná MTX Tatra V8 v Kopřivnici! Muzeum vystavuje všechny tři vyrobené kusy

Na své nové místo určení se ovšem nedostane po vlastní ose, to by bylo velmi nebezpečné. A hlavně: nepohybuje se vlastní silou. Cílem renovace bylo uvést vůz do co nejlepšího esteticky atraktivního stavu při zachování dobové věrnosti a autenticity. Samozřejmě, i historické auto – a dokonce mnohem starší – má jezdit. Ale černá tatra je určena jen k vystavení, proto nebyla zprovozněna, mechanické části se nedočkaly oprav, ani případné výměny dílů, lhostejno na tom, jak byly léty opotřebeny. Prioritou je zachování dokumentační hodnoty.

„Sedmasedmdesátek“ obou provedení se dochovalo do dnešních dnů něco málo přes dvacet. Ve sbírkách pražského NTM se nachází ještě jedna Tatra 77a, velmi známý stříbrný vůz, který si koupil v roce 1937 pražský stavitel Radim Matolín. Jeho stavební firma byla jednou z těch, díky níž současná budova muzea vůbec vznikla.

Zdroje: Tisková zpráva NTM, Auta 5P, Wikipedia

Foto: NTM