Koncepty jsou automobily, kterými výrobci prezentují ať už budoucí modely, budoucí designérský směr značky nebo třeba připravovanou techniku. Zatímco některé to dotáhnou do sériové výroby, ať s většími nebo menšími změnami, jiné zůstanou koncepty. U těchto 10 superaut si myslíme, že je to škoda.
Alfa Romeo Diva
Diva vznikla v roce 2006 jako výsledek spolupráce mezi inženýrskou společností Elasis, designérským centrem Alfy Romeo a designérskou školou Espera vedenou Francem Sbarrem. Ostře a zároveň elegantně tvarovaný automobil se inspiroval někdejší Alfou Romeo 33 Stradale, přičemž pracoval jako testovací laboratoř nové techniky, třeba karbonových komponentů. Základem bylo značně přepracované šasi 159, v útrobách jen 3,9 metru dlouhého auta pracovala 3,2litrová V6 o výkonu 213 kW. Přestože Diva může připomínat pozdější sériovou Alfu Romeo 8C Competizione, vyráběnou od roku 2007, vzorem pro ní nebyla. 8C Competizione se totiž poprvé ukázalo jako koncept už v roce 2003, tři roky před premiérou Divy.
Audi Nanuk
V roce 2013 na tehdejším frankfurtském autosalonu Audi překvapilo konceptem
Nanuk, netradičním crossoverem kombinujícím praktičnost SUV s rychlostí supersportů. Tomu odpovídal i vzhled, karoserie pravověrného superauta dostala zvýšený podvozek jak nějaké SUV. Celkové tvary pak navazovaly na o půl roku starší
koncept Parcour designérského centra ItalDesign, s tím rozdílem, že příď a záď byly změněny po vzoru modelů značky Audi. V útrobách pak pracoval vznětový desetiválec 5.0 TDI o výkonu 400 kW, který nahradil zážehový desetiválec Parkouru o objemu 5,2 litru pocházející z Lamborghini Gallardo. Přestože se v minulých letech spekulovalo o tom, že nanuk nabídku Audi skutečně rozšíří, skandál Dieselgate mu podle všeho dal definitivně červenou. Na tak nejistý projekt, jakým je terénní supersport, totiž Audi aktuálně nemůže vyhazovat peníze.
Bentley Hunaudieres
V roce 1998 koncern Volkswagen Group rozšířily tři značky – Bentley, Bugatti a Lamborghini. Nový vlastník se chtěl opravdu předvést, a tak už o rok později představil dva speciální koncepty značek Bugatti a Bentley. Zatímco bugatka (EB 18.4 Veyron) se později proměnila v sériový veyron, Bentley Hunaudieres zůstalo konceptem. A při pohledu na něj je to evidentně škoda, protože elegantní příď s velkou maskou chladiče a malými kruhovými svítilnami dodnes zaujme. Základ dodalo Lamborghini, upravené šasi pocházelo z Diabla VT, proti němu však hunaudieres pojmenovaný podle rovinky na okruhu v Le Mans dostalo vyšší střechu, aby mělo prostornější kabinu. V útrobách měl pracovat osmilitrový atmosférický šestnáctiválec do W, který vznikl spojením dvou osmiválců od Volkswagenu. Motor o výkonu 464 kW a točivém momentu 760 N.m měl spolupracovat s pětistupňovým manuálem, který posílal jeho sílu na všechna kola. Není však jisté, zda tam agregát skutečně byl, podle některých zdrojů byla v konceptu jen jeho atrapa, protože tak velký agregát by se do šasi diabla nevešel.
Cadillac Cien
Cadillac je známý hlavně pro svůj luxus, v minulých letech ale chtěl zdůrazňovat i svůj sportovní charakter. V sérii to dokazoval sedan ATS, automobilkou srovnávaný s BMW řady 3, už mnohem dřív však Cadillac postavil supersport, jež jeho sportovní zaměření též naznačoval. Cadillac Cien vznikl už v roce 2002 jako ostře řezaný automobil inspirovaný stíhačkou F-22 Raptor. Cien byl poháněný 7,5litrovým vidlicovým dvanáctiválcem Northstar XV12, který dosahoval výkonu 551 kW a točivém momentu 611 N.m. Poháněná byla zadní kola prostřednictvím sekvenční převodovky. Cien měl prezentovat hlavně techniku, která v době jeho vzniku byla supermoderní. Považte sami, koncept používal systém vypínání válců, head-up displej nebo noční vidění.
Chrysler ME 4-12
Koncern Daimler-Chrysler nevzbudil svou existencí tak bezmezné nadšení, jaké jeho manažeři očekávali (ostatně trval jen devět let), proto se často snažil o vylepšení své image demonstrací svého technického potenciálu. Jednou z takových ukázek byl v roce 2004
koncept Chrysler ME 4-12, jehož jméno odkazovalo na koncepci – Mid Engine (uprostřed uložený motor) se 4 turbodmychadly a 12 válci. Šestilitrový motor původem od AMG o výkonu 634 kW a točivém momentu 1.150 N.m spolupracoval se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou od Ricarda.
Jaguar C-X75
Jaguar v roce 2010 slavil 75 let od prvního použití „kočičího“ jména (jako přídomek ke sporťáku SS 100) a právě na tuto počest postavil supersportní
koncept C-X75. Vedle moderně pojatého designu s odkazy na historické jaguary automobil překvapil svojí technikou. O pohon se staraly čtyři elektromotory pohánějící každé z kol, přičemž ke zvýšení dojezdu sloužily dvě turbíny dobíjející akumulátory. Jaguar zpočátku počítal s výrobou, a to včetně turbínové verze. Postupně ale původní elektrický koncept nahradil hybrid, kombinující dvojici elektromotorů a čtyřválec o objemu 1,6 litru přeplňovaný turbodmychadlem a kompresorem. V roce 2012 však byl
projekt ukončen, jako důvod byla uvedena tehdejší ekonomická krize. Média ale spekulovala též o problémovém vývoji. Svoji chvíli slávy si ale Jaguar C-X75 ale přece jen užil, byl totiž použit v bondovce Spectre.
Honda HSV-010
Honda letos konečně uvedla na trh novou generaci supersportu NSX, na který jsme čekali tolik let. Ta se nakonec stala hybridem kombinujícím uprostřed uložený šestiválec s třemi elektromotory, původně se ale počítalo s jinou koncepcí. V roce 2009 postavila Honda
závodní prototyp HSV-010 GT s vpředu uloženým motorem, 3,4litrovým osmiválcem, se kterým se původně počítalo jako s nástupcem prvního NSX. K tomu však nakonec nedošlo, a tak HSV-010 GT zůstalo závoďákem nasazovaným třeba v okruhové sérii Super GT. V nejisté době ekonomické krize nechtěla Honda riskovat, navíc se nakonec odhodlala místo gran turisma s motorem vpředu postavit pravověrný supersport s uprostřed uloženým agregátem.
Lamborghini Calà
Lamborghini se v devadesátých letech potýkalo s problémy, několikrát měnilo majitele a nemělo tolik financí, zákazníkům totiž vadila mizerná kvalita zpracování. Přesto se konstruktéři snažili a pracovali na rozšíření nabídky, jediný nabízený model diablo (LM 002 skončilo v roce 1992) měl doplnit menší vůz. Jak by měl vypadat, naznačil v roce 1995 koncept calà. Zatímco diablo jako vlajková loď používala pro Lamborghini typický dvanáctiválec, menší calà vsadila na čtyřlitrový desetiválec, s jehož vývojem pomáhalo Audi, pozdější vlastník italské značky. Oproti diablu mělo naprosto odlišný design, navržený studiem Italdesign. Lamborghini s výrobou caly skutečně počítalo, dokonce ji zapůjčilo novinářům na otestování. Když však Lamborghini v roce 1998 převzalo Audi, vývoj ukončilo a nové babylambo začalo vyvinout na čistém papíře. Výsledkem bylo v roce 2003 gallardo.
Lotus Esprit
Britský výrobce lehkých sporťáků v roce 2010 na pařížském autosalonu doslova
šokoval záplavou konceptů, které měly prezentovat jeho budoucí modelovou paletu. Plány tehdejšího šéfa značky Dannyho Bahara však byly příliš velkolepé a Lotus je nezvládl realizovat. Proto i zvažovaná
nová generace supersportu Lotus Esprit zůstala jen ve formě konceptu. Jeho tvary jsou přitom dodnes velice nadčasové, a tak by ostudu neudělaly, byť spíše než na italskou vášeň ferrari sázejí na strohost podobnou mclarenům. V útrobách byl umístěn pětilitrový osmiválec původem z Lexusu IS F, který byl získán díky dlouhodobé spolupráci značky s Toyotou. Prodej superauta o výkonu 405 kW a točivém momentu 720 N.m měl být spuštěn v roce 2013, dodnes k němu však nedošlo. Lotus se nadále potácí v problémech, které spíše než supersportem chce řešit SUV.
Volkswagen W12
Volkswagen sice v němčině znamená lidový vůz, na konci devadesátých let se ale tato značka rozhodla zaměřit i na mnohem dražší automobily, když postupně představila Concept D prezentující luxusní model a
koncept supersportu W12. Zatímco Concept D z roku 1999 se postupně proměnil do phaetonu, W12 vyústil jen v sérii tří konceptů, představovaných mezi lety 1997 a 2001. Vedle kupé byl postaven i roadster, oba byly poháněny 5,6litrovým dvanáctiválcem do W. Zatímco původní verze dosahovala 309 kW, ta poslední měla už 441 kW.