TEST Suzuki Alto 1,0 12V - Japonský buldoček

Pokud se dnes podíváte na aktuální nabídku Suzuki na českém trhu, když pomineme vitaru, mají Japonci pět aut v pouhých dvou třídách. Jedno malé auto, jedno terénní malé auto, jedno poloterénní malé auto a jedno auto s vyšší stavbou karoserie. A nyní nově jedno nefalšované miniauto. To určitě není náhoda, však v Japonsku je Suzuki považováno za specialistu na malé vozy, podobně jako v Evropě Fiat a na svém domácím trhu má mnohem silnější pozici, než je tomu v Evropě.

Alto je každopádně novým modelem značky na spodním okraji nabídky a operuje tak ve třídě miniaut, kde působí Fiat Panda, Renault Twingo, Chevy Spark, Ford Ka, Hyundai i10, Kia Picanto a kolínská trojčata. To nevypadá zrovna na přeplněný segment. Jenže tahle velikost aut nemá na růžích ustláno, zákazníků je totiž kvůli agresivní cenové politice v segmentech B a C dost málo.

suzuki testy minivozy  

Kabina? Smíšené pocity

Základní požadavek na silnou identitu Alto určitě splňuje bez problémů – jeho příď si obtížně spletete s něčím jiným (snad jen za určitých podmínek s Citroënem C1) a ve mně okamžitě evokovala francouzského buldočka. V obou případech se totiž dá říci, že jsou tak oškliví, až jsou sympatičtí. Pravda, nenápadný profil už tolik sympatií nevyvolá a záď je sice též originální, ale nepříliš krásná.

Poměrně slušnou práci ale odvedli designéři v interiéru. Palubní deska má současné tvary a dobrou ergonomii, kdy je vyšší posaz za volantem doprovázen příslušným rozmístěním ovladačů. Nepotěší snad jen umístění elektrického stahování oken ve dveřních opěrkách, takže se řidič, pokud jede sám, musí pro obsluhu spolujezdcova okna trochu natáhnout. Při šířce auta to ale není zas takový problém. Úzký a vpřed „ustupující“ středový tunel se postará o slušnou nabídku prostoru pro pravou nohu a i hlavice řadicí páky je dobře po ruce. Kabina s konvenčními tvary i ovladači by tak mohla mezi hračičkovitou konkurencí vypadat poměrně seriózně, kdyby…

…kdyby hlavní slovo neměli účetní, kteří dovnitř pustili snad to vůbec nejlevnější, co se dalo sehnat. Palubní deska je ohavně šedo-šedá, struktura plastů vyšla z módy už někdy před patnácti lety a různě široká spára uprostřed její horní části, z toho všeho kouká „levnota“ více, než je zdrávo. Ne, že by na tom byla konkurence nějak drasticky lépe, ale alespoň to dokázala zamaskovat hravostí, modernou, lepším zpracováním a volbou barev. V konečném důsledku tak působí kabina Alta spíš nemoderně a staře, přestože to není vina stylingu. Sedadla mají dobré rozměry, měkké opěradlo ale neposkytne téměř žádnou oporu, je ale pohodlné a nebolí z nich záda.

suzuki testy minivozy  

Zatímco vpředu je nabídka prostoru bezproblémová, vzadu už to pro dospělé opravdu není. Průměrně vzrostlý Evropan bude mít současně vraženou hlavu do čalounění stropu a kolena do opěradla předního sedadla. Děti ovšem dozadu dostanete bez problémů, a to i v dětské sedačce. Okna v zadních dveřích jsou výklopná a nikoli spouštěcí, což ale osobně považuji spíše za výhodu. Zatímco otevřená spouštěcí skla zadních oken téměř vždy způsobí hluk, turbulence a vibrace, tato ventilují kabinu poměrně tiše, příjemně a efektivně, a to i za deště.

Zavazadlový prostor lze otevřít buď zezadu klíčem nebo od řidiče páčkou (stejně jako víčko nádrže), která se majitelkám určitě naláme něco nehtů a nouze nebude ani o nějaké to přiskřípnutí, chod a provedení páček není příliš přátelský k rukám.

Výrobce uvádí velikost kufru 129 l, což je jedna z nejhorších hodnot v kategorii, ale po otevření pátých dveří (dveří, nikoli skla…) se odhalený prostor nezdá být tak tragický. Na běžný nákup postačí a jeho využitelnost je určitě větší, než v případě úzké a hluboké kapsy kolínské trojky. Opěradlo zadní lavice lze pochopitelně sklopit a zvětšit tak místo pro náklad, přičemž vznikne „sjezdovka“ s docela slušným sklonem.

Není kam spěchat

Po nastartování se litrový tříválec s výkonem 50 kW a točivým momentem 90 Nm probudí poměrně neslyšně. To, že pracuje, ale poznáte podle opravdu výrazného chvění, jak jednotky samotné, tak celého auta. Chudák, tak malý a už s „parkinsonem“. Nebo že by blešky? Pokud motor běží na volnoběh a otevřete boční dveře, jejich kmitání je opravdu působivé, jeden by se bál, že se jejich subtilní panty časem vyviklají.

Rozjezd v nízkých otáčkách a rychlostech je sice doprovázen nepříliš libým tříválcovým chrčením, ne nepodobným chroptění zmíněného buldočka při snaze o jakýkoli rychlejší pohyb, než je volná chůze, ale při vyšších rychlostech lze kabinu považovat na danou kategorii za docela tichou. Motor o sobě tehdy nedává příliš vědět a i aerodynamický a valivý hluk se drží v rozumných mezích, přičemž jsou ruchy vzájemně dobře vyváženy.

Parametry motoru odpovídají poměrům ve třídě, jednotky s litrovým objemem jsou zde vzácně vyrovnané, co se týče jízdní (ne)dynamiky a předjíždění čehokoli je třeba opravdu dobře zvážit. Podle papírových hodnot patří Alto k nejlepším sprinterům na stovku (byť rozhoduje pár desetinek), subjektivně se ale nevytáčí příliš ochotně. Vzhledem k absenci otáčkoměru (chybí ostatně i palubní počítač) nelze sledovat jeho pouť vzhůru, ale z tónu tlumeného zvuku velké nadšení nečiší, což je u jednotky Suzuki poměrně překvapivá skutečnost. To má ale i své výhody – choutky tohoto diblíka „honit“ jsou úspěšně tlumeny a tak „od oka“ ubývá benzin z 35litrové nádrže opravdu pomalu.

suzuki testy minivozy  

Motor je zkombinován s pětistupňovým manuálem, jenž naopak výrobce nezapře – má přesné a krátké dráhy i relativně malé odpory neutrálu a rozhodně tak patří ke špičce své kategorie. Je ale dobré řídit v úzkých botách, prostor mezi podběhem a spojkovým pedálem je nevelký a pokud jsme neprošlápli spojku až na podlahu, řazení se vzpouzelo.

Svižně, ale s rozumem

S miniauty už dnes rozhodně není jízda o strach a tento trend potvrzuje i Alto. Je pravda, že to není Ford Ka, ale i tak patří malý Japonec, co se jízdních vlastností týče, k těm nejlepším ve třídě. V zatáčce poměrně dlouho vzdoruje nedotáčivosti, stejně jako ostatní miniauta se ale při příliš rychlém průjezdu nakonec dostane do situace, kdy z ničeho nic přestane zatáčet a pokračuje rovně, což je téměř neřešitelný stav. Je tedy třeba mít na paměti, že tohle opravdu není Twingo RS a tomu přizpůsobit jízdní styl.

Na druhou stranu ovšem může být alto v rukách zkušeného řidiče opravdu zábavnou hračkou, protože jeho limity přicházejí v úplně jiných rychlostech, než u ostatních aut, neřkuli těch sportovních. Lze tedy v zatáčce za doprovodu citelného náklonu bez větších obtíží balancovat na hranici smyku a plynovým pedálem (s docela rychlými reakcemi) a volantem (s reakcemi poněkud mdlými) přecházet z nedotáčivosti do přetáčivosti. Ale to jsem se už nechal trochu unést.

Běžný uživatel(ka) ocení spíš to, že solidní jízdní vlastnosti jdou ruku v ruce s velmi slušným jízdním komfortem. Malá kola s balónovými pneumatikami 155/65 R 14 v kombinaci s vcelku komfortně laděným pérováním statečně vzdorují kanálovým pastím měst i rozbitým okreskám a jízda je tak pohodovější, než byste asi čekali. Alto ale nemá problémy ani se stabilitou v přímém směru při jízdě vyššími rychlostmi na dálnici. Vyhovovat určitě bude i příjemný účinek posilovače, jenž není zbytečně přeposilovaný, ani moc tuhý.

Odsouzen k úspěchu?

Jak už z testu vyplývá, Alto určitě patří mezi miniauty k těm lepším. Navíc má ve standardu prvky, za které byste jinde museli dost připlácet – autorádio, čtyři airbagy, klimatizaci, posilovač řízení, rádio s MP3, dálkový centrál a podobně. Pokud se podíváte, na kolik by se vyšplhala cena stejně vybaveného auta u konkurence, asi byste se divili. Suzuki Alto je tak zřejmě nejlevnějším autem ve třídě a tím pádem i na celém českém trhu. Jenže je otázkou, kolik lidí si dá tu práci a spočítá si to, respektive kolik lidí dá přednost základním prvkům bezpečnosti a komfortu před pochybnou úsporou pár desítek tisíc korun. My rozhodně doporučujeme si to spočítat, Suzuki Alto není dokonalé, ale je zcela jistě nejzajímavější volbou v této kategorii. Jsme velmi zvědavi, kolik českých kupců to v příštích měsících a letech zjistí.

suzuki testy minivozy  

Plusy

• Slušné jízdní vlastnosti
• Prostornost na předních sedadlech
• Přesné a krátké řazení
• Dobrý komfort jízdy
• Poměrně tichá kabina
• Hodně zajímavá cena

Mínusy

• Vibrace auta na volnoběh
• Nelibý zvuk motoru
• Neútulně působící kabina
• Málo prostoru na zadních sedadlech a v kufru