Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

V roce 1920 jezdilo v ČSR 3400 osobních aut, loni 5,5 milionu

redakce AUTO.CZ
Diskuze (2)
Kromě nárůstu počtu osobních aut se samozřejmě rozšiřovala i silniční síť. I když tady je progres o dost menší.

Automobilová doprava

První samohybné vozidlo v českých zemích, které ještě poháněla pára, sestrojil v roce 1815, tedy více než sto let před vznikem Československa, Josef Božek. Prvním osobním automobilem byl Präsident z roku 1897 z kopřivnické továrny Ignáce Šustaly, za jehož duchovního otce je označován český vynálezce Leopold Sviták. Tento první osobní automobil ve střední Evropě s dvouválcovým motorem Benz byl předvojem dlouhé řady úspěšných osobních vozů značky Tatra. Později již začala žezlo ve výrobě automobilů přebírat firma Laurin & Klement, předchůdce škodovky, která začala vyrábět automobily v roce 1905.

V roce 1920 čítal vozový park ČSR podle údajů Sdružení automobilového průmyslu 3372 osobních, 2143 nákladních, 194 speciálních vozů a 1676 motocyklů a tříkolek. V roce 1925 jezdilo na území ČR podle jedné z výzkumných zpráv Masarykovy univerzity již 12.580 osobních automobilů, do roku 1930 narostl počet motorových vozidel na asi 100.500 a v roce 1936 jezdilo v ČSR celkem 200.282 motorových vozidel. Relativně vysoké tempo růstu v 60. a 70. letech se v další dekádě zpomalilo, po roce 1990 se ale počet motorových vozidel začal zvyšovat. V roce 1961, to bylo přes 1,3 milionu vozů, o deset let později 2,9 milionu, o dalších deset let později 3,4 miliony a v roce 1990 to bylo již přes čtyři miliony. Tyto údaje jsou do roku 1970 za celé Československo, poté za území ČR. Počet osobních automobilů stále stoupá, zatímco v roce 2010 jich bylo podle ministerstva dopravy zaregistrováno 4,496.232, loni to bylo již 5,538.222.

S rozvojem automobilismu se rozšiřovala i silniční síť. Jestliže v první polovině 19. století bylo na území ČR 3835 kilometrů státních silnic, v roce 1918 to bylo již 49.208. V současné době je v ČR v provozu asi 55.740 kilometrů silnic a dálnic, z toho připadá 1240 kilometrů na dálnice, jejíž první úsek mezi Prahou a Mirošovicemi byl otevřen v červenci 1971.

Železniční doprava

První železnicí se na území Česka se stala v roce 1828 koněspřežná dráha, která vedla z Českých Budějovic do rakouského Kerschbaumu. Záhy však začala vytlačovat koněspřežku pára, první parostrojní železniční přepravu na území dnešní ČR začala provozovat společnost Severní dráha císaře Ferdinanda v roce 1839, následovaly další.

Mezníkem v historii železniční dopravy byl vznik Československa v roce 1918, kdy byly založeny Československé státní dráhy, které převzaly téměř celou železniční síť bývalých c. k. Státních drah a Maďarských státních drah (jejich části, které se nacházely na území nově založeného Československa). Mimo nově vzniklou společnost zůstaly samostatně pouze velké soukromé železniční společnosti - Košickobohumínská dráha (do roku 1945), Ústeckoteplická dráha a Buštěhradská dráha (obě zestátněny roku 1923). V roce 1925 vyšel zákon (156/1925), kterým se zestátnilo a začlenilo do sítě ČSD celkem 48 místních drah. V té době se také měnily názvy stanic na české a slovenské. Po roce 1948 byly dráhy kompletně zestátněny.

Od počátku 20. století začala rychle růst délka železniční sítě. V roce 1906 dosáhla 6490 kilometrů a roce 1918 délka tratí dosahovala podle různých zdrojů 11.000 až 13.000 kilometrů, z toho v českých zemích téměř 9500 kilometrů. K loňskému roku byla délka železničních tratí v Česku podle ročenky Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) 9408 kilometrů.

Dalším milníkem byl rok 1962, kdy byla zahájena elektrifikace železnice, což byl také jeden z důvodů ukončení parní trakce v roce 1980. Ojediněle se parní lokomotivy udržely v provozu až do roku 1981. Nyní je v Česku elektrizována zhruba necelá třetina tratí.

Smutným mezníkem železniční dopravy v Československu byl listopad 1960, kdy se u obce Stéblová na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Následky čelní srážky byly děsivé, celkový počet obětí dosáhl čísla 118 a více než stovka lidí byla odvezena do nemocnic.

Městská hromadná doprava (MHD) a autobusová doprava

Historie MHD v Česku sahá již do roku 1869, kdy byla v Brně jako v prvním městě na území dnešní ČR zahájena tramvajová doprava - do ulic vyrazila kolejová vozidla tažená koňským spřežením (jednalo se o třetí koněspřežnou dráhu v Rakousku-Uhersku po Vídni a Budapešti). Až v roce 1875 zahájila provoz první pražská tramvaj - koňka na trase od Národního divadla do Karlína.

V červenci 1907 zahájila provoz trolejbusová linka z Českých Velenic do Gmündu (nyní v Rakousku). Do ulic hlavního města Československa trolejbusy vyjely v srpnu 1936 a dvojité troleje patřily až do 60. let nerozlučně k obrazu Vinohrad, Karlova náměstí nebo Strahova. Na podzim 1972 ovšem vyjel nadlouho poslední pražský trolejbus a pražské ulice místo nich ovládly autobusy. Nyní se ale situace pomalu mění, letos v červenci se po téměř 46 letech otevřela nová trolejbusová linka.

V současnosti je MHD v Česku tvořena pražským metrem, sedmi tramvajovými, čtrnácti trolejbusovými a mnoha autobusovými provozy. Rovněž lze do ní započítat minibusy, skibusy nebo například přívozy. V provozu je celkem přes 800 kilometrů elektrické trakce MHD, z toho patří 385 kilometrů na trolejbusy, 351 na tramvaje a 65 na metro.

O autobusovou dopravu se Praha poprvé pokusila v roce 1908 na trati z Malostranského náměstí na Pohořelec. Bylo to odůvodněno tím, že v Nerudově ulici je příliš velký sklon a tramvaje by ho nezvládly. Pokus ale v následujícím roce zkrachoval, protože autobusy byly technicky nedokonalé. Autobusová doprava v Praze byla obnovena v roce 1925.

Za první autobusovou linku v českých zemích je považována doprava, kterou v roce 1907 provozoval soukromník z Frýdlantu nad Ostravicí do Horní Čeladné. První dvě autobusové linky na našem území byly zřízeny poštovní správou z Pardubic do Holic a z Pardubic do Bohdanče v květnu 1908. Po několikaleté přestávce, způsobené první světovou válkou, se provozovatelem linkových autobusů opět stala poštovní správa. Od konce roku 1927 k nim začaly přibývat autobusy Československých státních drah a po pěti letech souběžného provozu jimi byla od 1. ledna 1933 autobusová doprava Československé pošty zcela pohlcena. Kromě linkové autobusové dopravy zajišťovala poštovní správa v několika velkých městech MHD.

V roce 1929 bylo podle Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů citované serverem wikipedia v Československu v provozu 1377 autobusů různých dopravců. Nyní jezdí po České republice nejen v městech na 20.700 autobusů.

Letecká doprava

Již v roce 1919 tehdejší ministerstvo veřejných prací ČSR zřídilo "vzduchoplavecké oddělení", později odbor civilního letectví, který vydával licence k provozování letadel a k provádění přepravy osob. V roce 1923 byl zřízen podnik Československé státní aerolinie (ČSA) a k pátému výročí vzniku republiky zahájily ČSA provoz na lince Praha - Bratislava. V krátké době pak byla letecky propojena řada dalších měst v ČSR. Letecké linky do zahraničí zajišťovala od roku 1927 nově založená Československá letecká společnost (ČLS) spolu s dalšími zahraničními společnostmi.

Slibný vývoj československého letectví v období první republiky byl zmařen německou okupací Čech a Moravy a vypuknutím druhé světové války. ČSA i ČLS byly zrušeny již v dubnu 1939 a podle údajů společnosti Řízení letového provozu České republiky postupně byly likvidovány společností Deutsche Lufthansa. Na Slovensku byla roku 1940 vytvořena Slovenská letecká spoločnosť, která provozovala dopravu na lince Bratislava - Sliač - Prešov. Postupujícími válečnými akcemi však bylo civilní letectví likvidováno ve prospěch vojenských účelů nejen v českých zemích, ale i na Slovensku.

Po obnovení ČSR v roce 1945 bylo čs. civilní letectví svěřeno ministerstvu dopravy, na kterém byl vytvořen letecký odbor. V září 1945 československá vláda zřídila podnik Československé aerolinie (ČSA), jako jediného celostátního provozovatele letecké dopravy.

Vodní doprava

Vodní doprava v ČR je provozována hlavně na největších řekách Labi a Vltavě a splavnost těchto řek byla prioritou již v době Rakouska-Uherska. V roce 1875 byly zahájeny rozsáhlé regulační práce a v roce 1899 byla zahájena stavba prvního jezu se zdymadlem na Vltavě a následovaly jezy i na Labi mezi Mělníkem a Střekovem v letech 1903-1936. Jezy postavené proti proudu řeky, nad Mělníkem, vznikaly postupně. V letech 1975 - 1977 byly tyto jezy a plavební komory, mezi Mělníkem a Chvaleticemi, modernizovány a plavební dráha byla prohloubena a rozšířena, aby tak byla připravena na plánovanou přepravu energetického uhlí z Lovosic do Chvaletické tepelné elektrárny.

I Vltava byla už v dávné historii hojně využívanou vodní spojnicí měst zakládaných při jejím toku. Plavbě na Vltavě definitivně zamezila výstavba Vltavské kaskády, soustavy devíti vodních děl od Lipna po nádrž ve Vraném poblíž Prahy, která se začala budovat v 30. letech 20. století. Poslední vor proplul rozestavěnou Orlickou přehradou 12. září 1960. Loni v květnu byla otevřena nová plavební komora na Hněvkovickém jezu u Týna nad Vltavou, čímž byl opět obnoven lodní provoz pro menší lodě po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy a dál do Evropy.

Vodní doprava v Česku se využívá kromě vyhlídkových plaveb (jsou i na řadě dalších řek) k přepravě nákladů. Vodní dopravou je přepraveno podle jedné z výzkumných zpráv Masarykovy univerzity asi dvě až pět procent objemu vývozu a dovozu. Délka využívaných vodních cest na území ČR je podle ročenky ministerstva dopravy 720 kilometrů, z toho pro dálkovou je využitelných 315 kilometrů souvislé labsko-vltavské vodní cesty.

Důležitým milníkem vodní dopravy v českých zemích bylo zřízení Československé plavební akciové společnosti labské v roce 1922. Dnešní ČSPL založil stát s pomocí bank pod názvem Československá plavební akciová společnost labská. Firma se postupně propracovala mezi deset největších vnitrozemských lodních dopravců v Evropě. Po roce 1989 a následné privatizaci se však propadla do finančních problémů a skončila v konkurzu, nyní funguje pod názvem ČSPL a. s.

V roce 1919 se také začala psát historie námořní plavby Československa, tehdy bylo republice přiznáno svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně. Od roku 1924 se potom domovským přístavem československých námořních lodí stala Praha. V roce 1948 byla založena československá akciová společnost Metrans s monopolním postavením v oblasti mezinárodního zasilatelství a námořní plavby a o čtyři roky později byla agenda Metransu zabývající se námořní přepravou převedena do nově vzniklého podniku Čechofrach. Na dalším rozvoji československé námořní plavby se nejvíce podepsalo embargo uvalené na Čínu, jejíž lodě tak jezdily pod československou vlajkou. Na Čechofracht a Metrans navázala Československá námořní plavba, která byla založena v dubnu 1959. Námořní plavba pod českou vlajkou zanikla v 90. letech poté, co ji ovládly firmy spřízněné s podnikatelem Viktorem Koženým, které všechny lodě rozprodaly.

redakce AUTO.CZ
Diskuze (2)
12. 12. 2023 15:17
Nesmyslné srovnávání
V roce 1920 bylo v ČSR podle údajů Sdružení automobilového průmyslu 3372 osobních, 2143 nákladních, 194 speciálních vozů a 1676 motocyklů a tříkolek. do roku 1930 narostl počet motorových vozidel na asi 100.500. A co se cen týká, teprve v roce 1931 bylo vyrobeno první cenově dostupné auto, totiž Tatra 57 (Hadimrška), jež se prodávala cca za 31 tis. Kč, přičemž průměrná mzda v ČSR byla 789 Kč. I zmíněná Tatra 57 byla dostupná jen nejbohatším politikům, průmyslníkům. Běžný občan buď chodil pěšky nebo si šetřil na kolo, děti jezdily na koloběžce. Autor "zapomněl" napsat, že dotaci na nákup dostane jen podnikatel a baterie tvořící většinu ceny auta na baterky vydrží nejvýše 7 let. To Tatra Hadimrška jezdila 20 a více let.
21. 8. 2018 08:36
auta
dřív taky trvalo trochu dýl ty auta vyrobit než dnes :-)