Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Virtuální závod v Octavia Cupu: Náročnější než realita

Martin Machala
Diskuze (25)
Mám za sebou svůj první virtuální závod. Bylo to daleko těžší, než jsem si dokázal představit.

Četl jsem to i v diskuzích, že je to slušně řečeno trochu pokleslá forma závodění, kluci a pánové sedí doma u počítače, točí volantem a hrají si na skutečné závodníky. Taky jsem tohle „závodění“ vnímal právě s těmi uvozovkami, maximálně jako vítanou formu tréninku nebo zpestření. Jako už párkrát v životě jsem se spletl.

Respektive, trénink i zpestření to bezesporu je, virtuální závodění je ale daleko náročnější disciplína, než by vás napadlo. A opravdu nelze srovnávat s klasickými počítačovými hrami.

Úplně nejvíc jsem se potýkal s chybějícími informacemi, vjemy. Fakt mi přišlo těžší posouvat se po sekundách a desetinkách ve virtuálním než skutečném autě. Zatímco v opravdovém závodním autě vnímáte jízdu prakticky všemi smysly a naprosto klíčová je mez adheze, ať už na brzdách nebo v zatáčce, za počítačem se můžete spolehnout jenom na svůj zrak. Nic jiného nemáte k dispozici. A to je, kluci a holky, strašný nezvyk.

Jasná věc, řeknete si. Jenže když pak jezdíte v Mostě časy lehce pod 1:50 a snažíte se zrychlit, protože na Petra Fulína vám chybí něco přes dvě sekundy, najednou není kde brát. Jsem na brzdách pozdě? Nebo brzo? Můžu dát na výjezdu už plný plyn? Všechno tohle vnímáte právě a jenom zrakem, a to je sakra málo.

Fakt virtuální realita

Můj první simulátorový kontakt byl na „stroji“ Petra Fulína, který se skládal mimo jiné ze třech obrazovek. V plzeňské KartAreně mě ale můj kamarád Lukáš Folk usadil do na pohled jednoduššího simulátoru s jedinou obrazovkou a na hlavu nasadil brýle pro virtuální realitu. Pěkné. Prý se budu líp orientovat a bude mít větší přehled na trati.

Může být, ale s podobnými udělátky se mi vždycky dělalo blbě. „Tohle je nejnovější verze, ta by měla oči zatěžovat míň a celkově být snesitelnější,“ uklidňoval mě Lukáš. Pro jistotu jsem vysondoval nejrychlejší cestu k toaletě, první kola jsem však zvládl v pohodě. „Pokud se ti neudělalo špatně hned, teď už to bude dobré,“ věštil Lukáš. A měl pravdu. Po několika hodinách ve virtuální realitě jsem měl sice trochu vykoukané oči, špatně mi ale nebylo.

Už v prvním článku o virtuálním Octavia Cupu jsem psal, že auto by mělo svým chováním kopírovat originál. Poprvé jsem si virtuální octavii zkusil na Slovakiaringu, kde bohužel nemám porovnání, teď jsem se ale vydal do Mostu a mezi počítačovou a opravdovou octavii bych dal rovnítko. Shodovalo se všechno – brzdné body, rychlosti v zatáčkách i na výjezdech, maximálka na cílové rovince, zařazené převody. Však jsem se díky tomu docela rychle probojoval na čas kolem 1:50, který jsem v Mostě zajížděl i se skutečným závoďákem. Velice podobně si počínali i moji kolegové z Octavia Cupu, Petr Fulín, Petr Čížek a Tomáš Korený. Všichni se pohybovali plus minus na svém reálném. Já se v jednom z tréninků dokázal probojovat až na 1:49,2, v kvalifikaci jsem pak takové kolo poskládat nedokázal. A upřímně si neumím představit, že bych ještě zrychlil o nějakou tu sekundu a půl, abych se pohyboval úplně na špici. Lukáš mi sice tvrdil, že je potřeba hodiny a hodiny tréninku, v tuto chvíli ale za sebe netuším, kde bych ty necelé dvě sekundy našel.

Znovu jako ve skutečnosti

Do závodů jsem se nakonec kvalifikoval na dvacátém místě, čas byl něco kolem 1:49,5, celkově se nás v „Mostě“ sešlo třicet. Vyráželi jsme letmým startem, závody se jely dva (každý po pětadvaceti minutách), do druhého si pak prvních sedm jezdců obrátilo pozice. Vše tedy jako ve skutečném Octavia Cupu.

Pro mě ovšem s jedním velkým rozdílem – odpadly šílené nervy. Zatímco v opravdovém závoďáku jsem jako trémista od přírody trpěl před startem jako zvíře, s virtuálními brýlemi jsem cítil jen lehké napětí.

To se po několika kolech změnilo v mírnou frustraci, protože jsem po vlastní chybě spadl z těžce vybojovaného šestnáctého místa někam na pětadvacáté. Hecnul jsem se a nakonec to na chvost druhé desítky zvládl, byl to ale boj. Hlavně s koncentrací. Nezdá se to, ale udržet necelou půl hodinku soustředění jen takhle s brýlemi na hlavě… Žádná sranda. A skvělý trénink do skutečného závodění.

Do druhého závodu jsem tedy znovu odstartoval z konce druhé desítky, už po pár zatáčkách jsem se však vyhříval na čtvrtém místě! Moje radost trvala jen do té chvíli, než mi Lukáš sdělil, že jsem asi patnáct soupeřů předjel ve fázi virtuálního safety caru. Nováčkovská daň…

Vedení závodu mi můj prohřešek odpustilo, prý jsem svým ignorantstvím neovlivnil boj na čelních pozicích, a přihlédli také k tomu, že jsem virtuálně závodil poprvé. Konečnou desátou příčku tedy beru s velkou rezervou, tak vysoko svými výkony zatím rozhodně nepatřím.

Třeba se příště do desítky podívám už čistě, virtuální Octavia Cup mě opravdu dostal. Pokud byste se chtěli dozvědět bližší info, případně se také zúčastnit, mrkněte na assettocorsa.eu.

Martin Machala
Diskuze (25)
Avatar - lyon667
22. 2. 2019 16:38
Re: Zajímavé
Jo to se pokusíme dostat, jen nevím kdy, páč první půlka sezóny bude časově dost na houbeles. Koukal jsem na Martinův kalendář a na předsezónních testech v Mostě se neobjevíme, pojedeme až rovnou závod.

Nicméně se těším na tu vaši novou placku, tedy hlavně na souboj s 911kami. Kdo pojede první, bude z trati odmetat sníh ;-)
22. 2. 2019 15:09
Re: Zajímavé
No to šetři a doufám, že se objevíš i na testech. Příští týden se pokládá v Mostě na části nový asfalt, takže to bude jako na ledu ;-)
22. 2. 2019 15:08
Re: Zajímavé
Zkus ji ještě oživit, akorát jsem domluvil s M.
22. 2. 2019 14:32
Re: Zajímavé
To určitě ano, ale tak nějak ty domácí tiskárny na peníze ještě nejsou úplně spolehlivé 8-s
Avatar - lyon667
22. 2. 2019 13:59
Re: Zajímavé
Jo, auta zůstala stejná, chystáme nějaká vylepšení, ale plánujeme je nasadit až v průběhu sezóny. Do Mostu ale jedu jen jako závodní inženýr, trať tentokrát přenechám kolegům a budu šetřit síly na Slovensko.