Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Volkswagen Scooter (1986): Šetřílek i sportovec bez jednoho kola

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Tříkolka, která bude úsporná, ale zároveň se řidič za jejím volantem musí bavit. Úkol pro malého výrobce? Omyl, v roce 1986 vytvořil takové vozidlo Volkswagen...

Tříkolka je stará jako automobil sám, pokud za něj tedy budeme považovat vozidlo s vlastním pohonem – a jiným než lidskou silou. Její myšlenka nezapadá ani v moderní době, slouží k převozu nákladů i dopravě osob. Jejich konstrukce vycházejí jak z motocyklů a skútrů, tak i z automobilů. Volkswagen takovou myšlenku oživil v roce 1986 a nazval ji... Scooter. O jednostopé vozidlo, potažmo koloběžku však rozhodně nešlo. Zajímavé bylo už jen to, že tak učinil už tehdy velký výrobce.

Zpočátku tajně

Vývoji aerodynamického, tím pádem i maximálně úsporného vozidla, ovšem s maximální možnou manévrovatelností a slušnou dynamikou se zabývala malá skupina inženýrů VW zpočátku tajně, bez vědomí vrcholného vedení firmy, to pro Němce nebylo zrovna typické. Základním předpokladem byl také malý motor, maximálně čtrnáctistovka. Výsledek snažení musel být ale i hezký a stylový, aby zaujal mladé publikum. A ještě navíc cenově dostupný.

Nezapomínejme, že se psala 80. léta minulého věku, na závodních okruzích se proháněly monoposty F1 s patnáctistovkovými turbomotory, ve vytrvalostních kláních si to rozdávaly prototypy skupiny C a v rallye „béčkové bestie“. Nijak se nešetřilo, ropné šoky předchozí dekády byly již zapomenuty, nicméně po moderním „zlatém věku“ automobilového sportu měl přijít další útlum a šetření... Veselé časy s vůní benzinu nemohly trvat věčně a navždy, experimenty s minimální „spotřebou energie“ se tak hodily.

Volkswagen však ukázal, jak si představuje dopravu budoucnosti i z druhé stránky. Jako zábavu. Čas letí a Scooter už je dnes historickým kouskem. Kombinoval motorku a sportovní auto, ano, takových příkladů bychom našli bezpočet. Neměl klasické dveře, vyklápěly se vzhůru, tzv. racčí křídla. Spolu se zadním sklem je šlo také zcela vyjmout, takže posádka mohla jet s větrem ve vlasech, i když středová konstrukce zavěšení dveří zůstala na svém místě. Řidič a spolujezdec seděli vedle sebe, interiér se jinak od klasických osobních aut nelišil, obě místa se jen dotýkala a dvojice dospělých se spíše tísnila. 1060 mm vnitřní šířky zkrátka nebylo mnoho. Vtipný detail představoval kufřík, který se přesně vešel do prostoru před spolujezdcovou užší sedačkou. Mohl tak posloužit nejen coby zavazadlo, ale i jako odkládací schránka.

Kapesní rozměry

Design hladké laminátové karoserie se ladil ve větrném tunelu a výsledkem byl součinitel odporu vzduchu 0,25. To je hodnota srovnatelná s dnešními nejaerodynamičtějšími sériovými vozy, před třemi dekádami byla o to působivější. Nenarušovaly ji ani kliky dveří, světlomety byly plně integrovány do těla, čelnímu sklu dominoval jediný stěrač. Celé „auto“ připomínalo svým tvarem slzu a vypadalo až kosmicky, každopádně na zvyklosti VW hodně odvážně.

Navíc Scooter měl minimální vnější rozměry, byl pouhých 3175 mm dlouhý, 1498 mm široký a 1235 mm nízký. Vzadu se nacházelo pouze jedno široké kolo na speciálně vyvinutém výkyvném rameni, které zajišťovalo potřebnou stabilitu a ovladatelnost. Od dvou předních bylo vzdálené 2150 mm. Mělo patnáctipalcovou pneumatiku rozměru 235/55, zatímco vpředu bychom našli menší třináctipalcové, tenčí a s vyšším profilem o rozměru 175/60. Ráfky byly samozřejmě lité. Základ konstrukce tříkolky tvořila ocelová podlaha, přední nápravu s rameny a vzpěrami McPherson darovalo Polo. Ale nejen ji, i motory.

Čtyřválce z prcka

Pohonnou jednotku představoval známý a osvědčený příčně vpředu uložený řadový čtyřválec 1043 cm3 s výkonem 30 kW (41 koní) při 5300 otáčkách. Na něj navazovala čtyřstupňová přímo řazená převodovka, která přenášela 74 N.m/2700 min-1. Coby alternativa byl připraven, tedy alespoň podle tiskové zprávy výkonnější vstřikovací motor 1378 cm3 s 66 kW (90 k) v 6000 min-1 a točivým momentem 121 N.m/3800 min-1. Kapalinou chlazená dvouventilová jednotka s objemem 1,04 l měla samozřejmě ještě karburátor. Spaliny obě vypouštěly dvojicí výfuků po stranách zadního kola.

Teoretická maximální rychlost tříkolky s motorem 1,4 l činila 220 km/h a z klidu na stovku vystřelila během 8,5 s, zatímco slabší verzi to trvalo značně déle: 14,8 s a jela jen stošedesátkou. Poháněna byla vždy přední náprava. Scooter vážil bez řidiče 550 až 635 kg, posádka a drobnosti s sebou na cestu mohly mít dalších 210 kilo. Pro zavazadla byl určen zhruba stolitrový prostor nad zadním kolem pod průhledným víkem, pro rezervu už místo prostě nezbylo...

Stylistické cvičení

VW vyrobil dva prototypy. Jeden červeno-stříbrný, druhý modrý, který oficiálně předvedl na autosalonu v Ženevě 1986, navzájem se lišily v detailech. Pilně je testoval, jak vidno z dobového videa, a to i na sněhu a ve slalomu, aby ukázal jejich dostatečnou stabilitu. Auta spálila při zkouškách mezi 4,7 a 6,1 l benzinu na 100 kilometrů. Sériová výroba ani nebyla v plánu, i když veřejnost o netradiční „přibližovadlo“ zájem projevila. Radikální změna přepravy osob v blízké budoucnosti se tudíž nekonala, Volkswagen se obával uvést něco takového na trh. Tehdy ovšem pesimisté předpovídali, že budeme jezdit v navzájem si podobných čtyřkolových krabicích, což se naštěstí tak úplně nestalo. Proto ostatně Scooter coby tříkolová alternativa nejen jich, ale i skútrů a motorek pro přeplněné metropole vznikl.

Jednalo se o stylistické cvičení, ovšem plně funkční, žádnou nepojízdnou slupku jen na dívání. Muselo samozřejmě splňovat tehdejší bezpečnostní předpisy. Ulrich Seiffert, který šéfoval výzkumnému oddělení VW, se nechal slyšet, že spojuje zábavu motorky s bezpečím auta. O to přece šlo... Jezdci v jedné stopě jsou mnohem zranitelnější. Dnes je zajímavou připomínkou invence z doby před třiceti i více lety. Modrý exemplář uchovává tovární muzeum ve Wolfsburgu a sem tam jej vytahuje na předváděcí jízdy. VW jej přivezl dokonce na IAA 2011. Těsně předtím se v něm svezl frontman známé německé hudební skupiny, která nese stejný název. Hans Peter Geerdes alias H.P. Baxxter si stěžoval na absenci klimatizace a nefunkční zpátečku, ale jinak se mu líbil...

Moderní pokračovatelé

Volkswagen se později k podobným vozidlům vrátil, i když bez sportovních ambicí: v dubnu 2002 lehounkým konceptem se sedadly za sebou, maličkým devítikoňovým (7kW) dieselem 0,3 l a litrovou spotřebou nafty, svezl se v něm i samotný Ferdinand Piëch. Dále pak znovu dvoumístným tandemovým L1 z Frankfurtu 2009 s naftovým dvouválcem 0.8 TDI a elektromotorem, studii XL1 z autosalonu v Kataru (leden 2011) a 200 exempláři sériových vozů stejného typu z let 2014-2016, produkční specifikace s totožnou konfigurací pohonu jako L1 měla premiéru v Ženevě 2013. Ty však všechny dostaly čtveřici kol, i když kontinuita zde byla patrná pouhým okem. Nejbližším sportovním příbuzným Scooteru s jejich lichým počtem byl tak GX3, z autosalonu v Los Angeles (leden 2006) s benzinovým čtyřválcem 1,6 l/92 kW (125 k), ten však zase postrádal střechu.

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
5. 10. 2018 19:03
Vážně?
Tohle vážně někdo vytvořil? >:D Tak to už se nedivím asi ničemu >:D