TEST Volvo XC90 a S60 s novým turbodieselem D5 (jízdní dojmy)

Od roku 2001, kdy Volvo představilo první turbodiesel vyrobený vlastními silami ve vlastních závodech, už nějaký pátek uplynul, sláva a především parametry první D5 ve světle moderních vznětových jednotek konkurence poněkud vybledly, a tak severská automobilka vytáhla na dotírající konkurenci účinnější zbraň – novou generaci D5, neboli vlastního vznětového pětiválce.

Snaha Volva o prosazení se v oblasti vznětových motorů vychází z mnohokrát opakované a statistikou potvrzené rostoucí popularity naftových jednotek na evropských trzích a předpovědí o dalším prohlubování tohoto trendu. Přestože se cena nafty a benzínu vyrovnala, v segmentech střední, vyšší střední a luxusní třídy dieselové motory nadále posilují.

Za oblibou naftových motorů stojí mnoho faktorů, v segmentech působnosti Volva jde zejména o příznivou spotřebu (aneb proč jezdit za 18 litrů, když můžete jezdit za 12) a také úctyhodný kroutící moment spojený s dostatečným výkonem, jenž poskytuje i obrovským limuzínám výbornou akceleraci a dobrou dynamiku. Rovněž interní statistiky automobilky hovoří jasnou řečí.

Zatímco v roce 2001 činil podíl vznětových motorů na celkových prodejích Volva něco málo přes 20 procent, v roce 2004 překročil 50 procent. Pro zajímavost, nejvíce mají naftové motory v oblibě Rakušané, Belgičané či Francouzi, v jejichž vlasti podíl prodaných vznětových motorů překročil hranici 70 procent, naopak nejméně sympatií projevují Švédové a Řekové. Tam dosahuje podíl naftových motorů pouze deseti procent.

Velmi zajímavá jsou i další čísla. Od představení v roce 2001 Volvo osadilo první generací D5 305 000 modelů, druhá generace má načrtnuty mnohem odvážnější cíle, a to přes 600 000 modelů. V roce 2006 automobilka očekává prodej 85 000 vozů s vznětovým pětiválcem. Produkce odstartovala v polovině května v továrně v Skovde.

Co je nového?

Stalo se téměř pravidlem, že s novou generací vznětového motoru přichází u většiny značek větší výkon, točivý moment, často i kultivovanější projev, příznivější spotřeba a menší dopady na životní prostředí. V otázce výkonu má Volvo jasno: Pouze 16 procent zákazníků požaduje motory s výkonem nad 135 kW, a tak nebyl důvod, aby se vypravilo s novou D5 do nebeských výšin.

Původní maximální výkon 120 kW vzal mnoha technickými inovacemi (viz. níže) za své, upravená D5 se prezentuje nejvyšším výkonem 136 kW. Nárůst výkonu ovšem nepředstavuje nejdůležitější změnu, daleko citelněji se na dynamických vlastnostech touto jednotkou poháněných modelů podepisuje zvýšení točivého momentu o 60 Nm, tedy z 340 Nm na rovných 400 Nm.

Volvo nezůstalo pouze u nejvýkonnější varianty D5, vedle toho přepracovalo i verzi 2.4D, jež místo 96 kW a 280 Nm poskytuje 120 kW a 340 Nm, nejslabší „Déčko“ posílilo z 85 kW a 280 Nm na 92 kW a 300 Nm. Výrazné změny potvrzují slova Jörgena Svenssona, hlavního inženýři programu, jenž říká: „Na motoru jsme zlepšili prakticky vše“. Ono vše zahrnuje především systém vstřikování a turbodmychadlo.

Elektronicky řízené turbodmychadlo umožňuje rychlejší a přesnější regulaci plnícího tlaku, větší oběžné kolo kompresoru zase vyústilo ve vyšší točivý moment. Inženýři si pohráli rovněž s geometrií lopatek a vsadili na vodní chlazení turbodmychadla. Pro dosažení vyššího výkonu a nižších emisí se zvětšila spalovací komora a zdokonalil systém vstřikování.

Ten nyní obsahuje vylepšené vstřikovače se sedmi menšími otvory proti pěti u předchozího motoru. Tato změna vyústila v jemnější rozprášení palivové směsi a účinnější spalování. Vstřikování se uskutečňuje ve třech fázích: předvstřik, hlavní vstřik, a dostřik. Poslední krok je nový a přispívá nejen k čistšímu spalování, ale také k regeneraci filtru pevných částic.

Díky novému elektronicky řízenému systému rychlého žhavení se podařilo snížit dobu žhavení a usnadnit startování v chladném počasí. Jednotka se může pochlubit nižšími emisními hodnotami (emise oxidů dusíku byly sníženy na polovinu), ekologické aspekty posílil i standardně dodávaný filtr pevných částic s intervalem spalování částic 500 – 1000 km a dobou spalování cca 20 minut.

D5 je standardně spojena s šestistupňovou manuální převodovkou, tato převodovka se nabízí rovněž v kombinaci s motorem 2.4D. V průběhu roku slibuje Volvo představit šestistupňový automat. Nová jednotka je zatím určena pro modely XC90, V70, XC70 a S60.

Nová D5 na vlastní kůži

U příležitosti představení nové generace D5 pozvalo Volvo vybrané zástupce redakcí českých motoristických médií na prezentaci motoru do německého Frankfurtu. Redakce Auto.cz na akci nechyběla, a tak vám můžeme zprostředkovat dojmy, které jsme z nové jednotky usazené v SUV Volvo XC90 a Volvo S60 společně s kolegy (např. Honzou Koubkem z CarAuta) nabyli.

Volvo XC90

Volvo XC90 není žádný drobeček (se starší D5 vážil 2046 kg), a tak potřebuje pořádný motor, aby v provozu nepřipomínal neohrabaného dinosaura. Nechci tvrdit, že XC90 poháněna první generací D5 postrádala veškerou svižnost, ale nikterak šokující točivý moment a koneckonců i standardní výkon 120 kW dával občas pocit, že se XC90 přece jen zbytečně loudá. Není divu, že jsem s napětím očekával, co provede s XC90 o 60 Nm vyšší točivý moment a 16 kW vyšší výkon.

Bez jakýchkoliv příkras musím konstatovat, že především točivý moment učinil z dieselové XC90 jiné auto. Jednotka projevuje už od 1500 otáček chuť do života, na 1700 otáčkách velkoryse rozdává točivý moment a postrkuje veliké SUV vpřed. V celé kráse se točivý moment (400 Nm) projevuje od 2000 do 2700 otáček.

Právě tam má jednotka a s ní XC90 nejvíce síly, kterou ovšem nedemonstruje nepříjemným „nakopnutím“.

Místo toho přebírá iniciativu výkon, což se v praxi projevuje zcela plynulým nárůstem síly. Ačkoliv větší výkon na rozdíl od točivého momentu není v maximální poloze tolik citelný, při správné volbě rychlostních stupňů ve spojení právě s točivým momentem poskytuje XC90 skutečně dobrou dynamiku. To znamená, že Volvo XC90 podstatně lépe akceleruje, což dává řidič pocit silného vozu (ten jsme před tím trochu postrádali), svižněji předjíždí a výborně zvládá rychlý dálniční sprint, i když na šestku se žádné zázraky nedějí.

Na první pohled podivná kombinace D5 s manuální šestistupňovou převodovkou nepůsobila problémy, řazení se vyznačovalo přesným a hladkým chodem, bez znatelných přechodů mezi stupni a náznaky odporu. Kromě dynamiky se zlepšila i zvuková kulisa agregátu. Tradiční naftové projevy jsou potlačeny na minimum a slyšitelné v podstatě pouze při startování, v průběhu jízdy posádku neobtěžuje dunění, vibrace ani klapot. Při vytočení v pětiválci diesel poznáte, ale neodnesete si z tohoto poznání poškozené bubínky. Kultivovanost a odhlučnění jsou zkrátka na vysoké úrovni.

S Volvem XC90 jsme v průběhu prezentace ujeli asi 130 km (většina trasy vedla mimo město po zakroucených silnicích okolo Frankfurtu), průměrná spotřeba se pohybovala mezi 9,2 – 9,5 litry. Na šestý převodový stupeň točí jednotka ve 160 km/h 3000 otáček, ve 130 potom 2300 otáček.

Volvo S60

Všechno, co bylo řečeno u XC90 (vyjma kultivovanosti), znásobte u S60 dvěma a získáte výsledek druhé zkoušky. Lehčí S60 se stala s novým turbodieselem pod kapotou podstatně agilnějším vozem, který překvapuje silou v nízkých otáčkách, ale nezklame ani v druhé polovině spektra, v otáčkách vysokých. Jako u XC90 jednotka začíná zabírat od 1500 otáček, kvůli nižší hmotnosti se zátah jeví citelnější, a to zejména na hranici 2000 otáček.

Tah odspodu si troufám označit za impozantní, na úrovní nejlepších vznětových jednotek podobného objemu.

Agregát nezklame ani chováním v oblasti maximálního výkonu, za jehož hranící naštěstí neztrácí dramaticky dech a nechá se hladce vytočit na úroveň červeného pole. Jízda samotná může probíhat v dynamickém i poklidném tempu, na turbodiesel poměrně široký rozsah využitelných otáček a mohutný točivý moment umožňují bezpečné předjíždění a také rychlou jízdu na dálnici.

V S60 proudil výkon a točivý moment na kola skrze šestistupňovou manuální převodovku, i zde točila jednotka ve 130 km/h 2300 otáček. Testovací trasa rovněž měřila cca 130 km a průměrná spotřeba se v tomto případě pohybovala okolo 6,5 litru. Odhlučnění za XC90 pochopitelně trochu pokulhávalo (to je dáno rozdílnou stavbou karoserie a dalšími faktory), v první polovině otáček se jednotka chová kultivovaně, ve vyšších otáčkách nezapře naftový původ a nad 3500 otáček docela hlučí.

Do kabiny naštěstí neproniká nepříjemné dunění a jednotka se uvnitř neprojevuje ani vibracemi v pedálech či volantu, a to jak na volnoběh, tak při vytočení. Automobil jako celek jsme několikrát hodnotili v testu, a tak nezbývá, než vystavit Volvu za novou generaci D5 konečné vysvědčení. Nuže, povedlo se. Motor je silnější, kultivovanější i ekologičtější a testované modely s ním chytily druhý dech.