TEST Volvo XC60 T8 - Raketa do zásuvky
Design, interiér
Vysokého výkonu se dá dosáhnout mnoha způsoby. O poznání složitější je to v případě, kdy máte k dispozici nanejvýš čtyřválcové dvoulitry. Přesně jako Volvo, které udělalo definitivní tečku nejen za legendárními pětiválci, ale také šesti či osmiválcovými motory. To je u prémiové automobilky skutečně ojedinělý krok. Vždyť u přímých konkurentů můžete pořád koupit klidně zážehový osmiválec a šestiválec je běžnou věcí ve vznětové i zážehové verzi. Volvo to vyřešilo po svém, ještě než ale rozpitváme pohonnou jednotku, pojďme se podívat, co je XC60 vlastně zač.
Druhá generace navazuje na velmi oblíbeného předchůdce, kterého se po celém světě prodalo přes milion kusů. Po technické stránce nezůstal kámen na kameni, zbylo v podstatě jen označení. Stejně jako všechna nová Volva stojí na modulární platformě SPA, přičemž nejblíže má k větší XC90. Ve srovnání s ní byl podvozek dále přepracován, nejspíš i kvůli tomu, že první kousky XC90 na silnici nepůsobily zdaleka tak přesvědčivým dojmem.
Rozpačité pocity se ale rozhodně nevztahují k designu. Nová Volva řadím mezi nejkrásnější auta současnosti. Je naprosto s podivem, jak dokonalé dílo může vzniknout bez komplikovaných prolisů a zbytečných křivek. Design navíc netrpí syndromem jiných automobilek, které stejný styl ládují na modely různých velikostí a tříd. Rozlišit zezadu třeba Mercedes třídy C od třídy S se mi se stoprocentní jistotou do dnešních dní nedaří. To XC60 poznáte naprosto spolehlivě, od menší a celkově hranatější čtyřicítky ji odlišíte hravě, kvůli jinak tvarovaným světlům si ji nespletete ani s větší devadesátkou.
Zadní světla moc pěkně odkazují na minulou generaci. Ve srovnání s ní dostala novinka mnohem atletičtější proporce. Je o pět centimetrů nižší, o trochu širší a delší. Nabrala přes devět centimetrů na rozvoru, celková délka ovšem narostla jen o 4,5 centimetru. Z toho vyplývá, že došlo ke zkrácení převisů, a to je vždycky dobrá zpráva.
Švédský křišťál
Když jsem poprvé usedl do Volva „nové generace“, dostavil se kulturní šok. Tentokrát se nic takového nestalo. Ne že by interiér nebyl dostatečně okouzlující, ale už jsem věděl, co můžu od švédských návrhářů čekat. Šedesátka pokračuje v nastoleném trendu a spíš než přes gigantické displeje útočí na vaše smysly uklidňující atmosférou. Fantastické jsou materiály i jejich slícování, které snese nejpřísnější měřítka. Specialitou hybridní verze je podsvícený volič rychlostí z křišťálového skla od švédské společnosti Orrefors, váš sluch pak dostatečně nasytí úchvatný audiosystém Bowers & Wilkins se 14 reproduktory a integrovaným subwooferem. Já vím, stojí šílených 83 tisíc, ale ten zvuk je opravdu špičkový, na nic lepšího v automobilovém průmyslu nenarazíte.
suv volvo testy |
Prostornost interiéru je řekl bych standardní, na zadních sedadlech cestující strádat nebudou, a to i díky tenoučkým předním sedadlům. Navzdory tomu ale nikterak nesnižují komfort. Zavazadelník je v řeči čísel ve srovnání s konkurencí průměrný, co už ale srovnání v excelové tabulce neprozradí, je jeho pravidelný tvar a fakt, že do zavazadelníku nikterak nezasahují podběhy zadních kol. Pro nakládání těžších předmětů je možné (pochopitelně pouze v kombinaci se vzduchovým podvozkem) snížit nakládací hranu až o 50 milimetrů. To třeba pro případ, že byste chtěli do auta naložit nábytek z jistého skandinávského řetězce.
Není už příliš neobvyklé spojit se mobilním telefonem na dálku s autem. Nějaký pátek to umí už i fabie, takže u Volva by vás něco takového nemělo překvapit. Společně s autem jsem dostal zapůjčený i telefon, který byl s autem propojený. Kromě toho, že můžete zkontrolovat, jestli je auto zamknuté, případně ho na dálku zamknout nebo rozsvítit světla, funguje aplikace i jako kniha jízd. Každá cesta se zapíše do aplikace, vidíte spotřebu benzínu i elektřiny nebo i to, jak moc jste rekuperovali. Vedle toho můžete interiér na dálku vytopit, nebo naopak vychladit, a rovnou si do navigace poslat adresu, kam máte namířeno.
Bezpečnost především
Kdybych měl zmínit všechno, co souvisí s bezpečnostní výbavou XC60, asi by mi rozsah testu nestačil. Volvo a bezpečnost k sobě neodmyslitelně patří odedávna. Začíná to samotnou konstrukcí auta, kde se ve velkém objevuje vysokopevnostní ocel, a zachází to až do takových maličkostí, jako jsou speciálně konstruovaná sedadla s tlumičem, který pohltí vertikálně působící síly v případě vyjetí auta z vozovky.
Automobilka mimochodem stále počítá s vizí 2020. Počínaje tímto rokem by nikdo v žádném novém Volvu neměl utrpět smrtelné ani jinak vážné zranění. Velmi ambiciózní plán, když se ale podíváte do seznamu sériové výbavy, začnete to tomu Volvu docela věřit. Standardní balík City Safety obsahuje automatické brzdění v jakékoliv rychlosti, umí předcházet kolizím nebo detekovat velká zvířata. Vedle toho XC60 pomáhá v celé řadě krizových situací, jako je ochrana před srážkou s protijedoucím autem nebo vyhýbací manévr. V takových případech bezpečnostní systémy analyzují situaci a pomůžou ji snáze zvládnout třeba přibrzděním jednotlivých kol.
Motor, jízdní vlastnosti
Motor
Tak tedy motor, respektive pohonná jednotka, protože samotný spalovací agregát je jen dílkem z celé skládačky. Zážehový dvoulitr představuje v podstatě to samé, co verze T6. Výkonu 235 kW a točivého momentu 400 Nm dosahuje díky dvojitému přeplňování kompresorem a turbodmychadlem. Díky použití kompresoru má motor dostatek síly v nízkých otáčkách, od 3500 otáček se kompresor ovládaný elektromagnetickou spojkou odpojí, pak už pracuje jen turbodmychadlo.
Vrcholná verze T8 má vedle toho ještě dva elektromotory, ten menší je přímo spojený s klikovou hřídelí a funguje jako startér, rekuperuje energii a spalovacímu motoru může také pomoci až 34 kW a 150 Nm. Větší elektromotor pohání zadní kola výkonem až 65 kW a 240 Nm. Celá soustava produkuje celkový výkon až 300 kW a 640 Nm. A aby těch čísel nebylo málo, tak náš konkrétní kousek vylepšoval ještě balíček od Polestaru, který maximální výkon zvýšil na finálních 314 kW, tedy 421 koní.
suv volvo testy |
A to už je hodně slušná porce. Jenže celá tahle soustava taky něco váží. Místo ve středovém tunelu, kde se standardně nachází kardan čtyřkolky, vyplnily vysokonapěťové akumulátory. Ty váží víc než metrák, k tomu si připočtěte oba elektromotory a jste na hmotnosti 2,1 tuny. I tak se dokáže tenhle drobeček pěkně rozhýbat, na stovku se podívá za 5,3 sekundy a umí jet až 230 km/h. Zrychlovat s XC60 je skutečně návykové, jakmile se pustí do práce oba elektromotory v kombinaci s motorem, je to skutečně impozantní. A to hlavně nenuceností, s jakou naskakují čísla na tachometru. Intenzita přitom nepolevuje ani v dálničních rychlostech, kde musí Volvo zákonitě zaskočit nejednoho majitele prémiového sedanu.
Nejvíc oslňuje zrychlení v přímém směru a za ideálních adhezních podmínek. V podstatě je to hodně výkonná předokolka s elektromotory. Na mokru auto nedokáže využít veškerý svůj potenciál, protože přední kola začnou hrabat. V zatáčkách se velmi brzy začne projevovat vysoká hmotnost auta. V kombinaci s devatenáctipalcovými koly není přilnavost nikterak oslňující a auto začne velmi brzy přecházet do nedotáčivosti. Na Volvo XC60 T8 se proto nesmíte dívat jako na přímou konkurenci modelů AMG nebo M Performance, při sportovní jízdě jim nedokáže konkurovat.
Dokáže je však předčit v otázce spotřeby, a to skutečně razantně. V útrobách auta se nachází akumulátory o kapacitě 10,4 kWh, které vystačí až na 40 kilometrů v čistě elektrickém režimu. Pokud to tedy máte do práce pár desítek kilometrů, můžete jezdit „zadarmo“, alespoň co se fosilních paliv týče. Na rozdíl od klasického elektromobilu ale dojedete všude, kde narazíte na benzín.
Standardně jezdí XC60 v hybridním režimu, nevyužívá však elektromotory za každou cenu, ale jen když to má smysl. Spotřeba pak dosahuje úžasných hodnot, udávaných dvou litrů se mi sice dosáhnout nepodařilo, ale je to jen o tom, jak moc budete využívat energii z akumulátorů. Rozptyl spotřeby byl během týdne ohromný, ale v zásadě odpovídal tomu, jak se akumulátory v průběhu týdne postupně vybíjely. Bez nabíjecí karty si Volvo v obchodním centru nedobijete a pokud bydlíte ve čtvrtém patře jako já, tak ani doma ne. Nebylo by ale férové vyčítat to autu, cílová skupina s rodinným domkem někde za městem bude v úplně jiné situaci.
Za 0 i za 14 litrů
Řadu cest se mi podařilo absolvovat se spotřebou okolo čtyř litrů, dlouhodobý průměr auta osciloval okolo deseti. S vybitými akumulátory si pak Volvo řekne o nějakých 10-13 litrů v závislosti na tom, jak dobře se vám během cesty daří rekuperovat. Tady se sluší dodat, že ani se zcela vybitými akumulátory auto nepřijde o pohon všech kol. Snad jedině ropným šejkům je určena možnost dobití baterek prostřednictvím spalovacího motoru, o (ne)efektivitě takového procesu asi není třeba příliš spekulovat.
suv volvo testy |
Souhra všech tří motorů funguje na jedničku, chod spalovacího motoru poznáte snadno podle sluchu, elektromotory pak podle tiché síly, která auto žene kupředu. Úplně spokojený jsem nebyl s naladěním brzdového pedálu, hlavně ve fázi, kdy se k rekuperaci přidávají i klasické brzdy. Velmi špatně se v takovém momentu odhaduje dávkování, to hybridní modely od BMW jsou v tomto ohledu sladěny lépe. Stěžovat si však nemůžu na chování osmistupňové převodovky, která řadí hladce a celkově jsem neměl důvod zasahovat do její práce.
Velmi komfortně je naladěný podvozek, který dobře pohlcuje nerovnosti a je skvěle odhlučněn. Během jízdy jsem si ani náznakem nevzpomněl na zklamání, které mi přineslo svezení s XC90. Přitom technický základ je stejný, přední zavěšení se spoléhá na dvojité lichoběžníkové zavěšení, vzadu se nachází náprava Integral Link s příčnou listovou pružinou, některé prvky se však změnily a podvozek se dočkal jiného naladění.
Za příplatek může být podvozek (stejně jako v našem případě) vzduchový, takže se může světlá výška měnit v rozsahu 60 milimetrů. Výchozí světlá výška je 209 milimetrů, v off-roadovém režimu se podvozek v závislosti na rychlosti zvedne až o 40 mm, s pětadvaceti centimetry nad zemí se tedy rozhodně nemusíte bát, že zůstanete viset na polní cestě. V ostatních režimech naopak světlá výška podle rychlosti klesá, a to až o 20 milimetrů, na dálnici je tedy XC60 pěkně přikrčená k asfaltu, aby snižovala aerodynamický odpor.
Závěr
Závěr
Volvo XC60 T8 je velmi speciální auto a rozhodně není určené pro každého. Musíte ho pochopit a naučit se ho používat, abyste dokázali ocenit jeho přednosti. Bez pravidelného dobíjení ztratí svoje kouzlo jak v oblasti dynamiky, tak i nízké spotřeby. Pokud přistoupíte na fakt, že kromě chytrého telefonu musíte každý večer dát do zásuvky i svoje auto, budete nadšeni. Nadšeni způsobem, jak hybridní pohonná jednotka dokáže s neuvěřitelnou lehkostí rozhýbat tak velkou masu kovu jako je XC60.
Nesmíte ale od něj očekávat přehnané sportovní ambice. O hmotnosti už jsme mluvili a na fyzikální zákony jsou i u Volva zatím krátcí, minimálně když má auto obuté devatenáctky. Na větších kolech bude mít auto sice větší přilnavost, ale pak zase ztratí ze svého komfortu. A to by byla ohromná škoda, protože celé auto se ze všech sil snaží o uvolněnou atmosféru na palubě. Interiér vás zahrnuje neuvěřitelným komfortem, luxusním zpracováním a širokým zástupem bezpečnostních technologií, které nemají konkurenci.
Trápit vás může jedině cena, která více než dvojnásobně překračuje základ, u konkrétního kusu se vyhoupla na dva a půl milionu. Je to ale vrcholná verze, výkladní skříň automobilky, která byla zároveň ukázkou toho, co všechno jde do auta objednat. Jestli ale pro vás cena nepředstavuje problém a jste příznivci moderních technologií, budete z hybridní XC60 nadšeni.
suv volvo testy |
Nejlevnější verze modelu | 1.113.900 Kč (D3 Momentum) |
Základ s testovaným motorem | 1.784.900 Kč (T8 R-Design) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.784.900 Kč (T8 R-Design) |
Testovaný vůz s výbavou | 2.484.700 Kč (T8 R-Design) |
Plusy
- Výkonná pohonná jednotka
- Příznivá spotřeba
- Komfortní podvozek
- Luxusní interiér
Minusy
- Vysoká hmotnost a s tím spojená ovladatelnost
- Horší trakce za snížené adheze
- Kalibrace brzdového pedálu
Foto: Ondřej Lilling