TEST Volvo XC40 - Malé jen na pohled
Design, interiér
Je obdivuhodné, s jakým tempem švédská automobilka Volvo sype jednu novinku za druhou. Tím posledním kouskem, který se nám dostal do rukou, je kompaktní model XC40.
I když kompaktní… Je to sice nejmenší Volvo z rodiny švédských SUV, ale malé rozhodně není. Větší modely mezigeneračně narostly, takže je čtyřicítka jen o trochu menší, než byla první generace XC60. A že to byl pořádný kus auta.
Svým větším sourozencům se XC40 vzdaluje i technikou. Přestože by to tak mohlo vypadat, nejde o zmenšenou šedesátku s adaptovaným designem. Dalo by se říci, že jde o zbrusu nové auto. Minimálně z pohledu platformy, ta totiž vznikla ve spolupráci s mateřským koncernem Geely a označuje se zkratkou CMA.
Od pokročilejší platformy SPA, kterou využívají větší modely XC60 a XC90, se v mnohém liší. Vpředu se nenachází lichoběžníkové zavěšení, ale jednodušší McPherson. Vzadu pak za všech okolností najdete víceprvkové zavěšení.
Líbivá krabička
Designérům se podařilo dosáhnout v dnešní době něčeho hodně neobvyklého. Na první pohled totiž jasně rozpoznáte, že jde o Volvo. Tvary jsou o poznání hranatější, stále však minimalistické, nenajdete tady žádné zběsilé křivky ani nadbytečné detaily. Světla mají tradiční světelný podpis Thorova kladiva, zezadu se auto ke švédské příslušnosti hlásí svisle orientovanými svítilnami. Jenže stejně tak je na první pohled jasné, že máte tu čest právě s XC40. S jiným modelem značky si ji nespletete, a právě to se mnohým automobilkám úplně nedaří.
Má prostě svébytný design se zachováním typických prvků pro švédskou automobilku. A nutno dodat, že i tady se návrhářům podařilo autu vtisknout velmi přitažlivé křivky. Ty mohou být dále umocněny štědrými možnostmi individualizace, takže bílá střecha kupříkladu může být sladěna s bílými disky. To je ale jedna z těch kombinací, která bude slušet spíš něžnějšímu pohlaví. Náš kousek brnkal na trochu ostřejší strunu, dorazil totiž ve sportovně laděné verzi R-Design, která má detaily včetně střechy vyvedeny v leskle černé. A v kombinaci s bílou metalízou pak vypadá XC40 opravdu výtečně.
Sportovní elegance pokračuje uvnitř, ze všeho nejdřív váš zrak zcela jistě upoutají nevšední oranžové koberce, které se nachází i ve výplních dveří. Sice jsem si na to v průběhu času zvykl, ale k celkovému pojetí auta mi to příliš nesedělo. Je to ale příplatková výbava, takže to není třeba hlouběji rozpitvávat, pokud se vám to nelíbí, prostě si místo toho představte černý koberec. Zaslouží si však zmínit, že Volvo k výrobě použilo příměs z recyklovatelných plastů, takže ani ekologický aspekt nezůstal opomenut.
Interiér je velmi vzdušný, a to nejen pocitově. Obestavění prostoru je na výborné úrovni, takže se osobně nedivím lidem, kteří místo XC60 skončí právě ve čtyřicítce. Sedadla jsou u Volva již tradičně skvělá, pohodlná na dlouhých cestách, s širokými možnostmi nastavení.
volvo testy crossover |
Dobře známý je také displej infotainmentu orientovaný na výšku, který má velmi jednoduché ovládání a veškerou potřebnou konektivitu. Většina funkcí se přesunula sem, jsou zde tři základní obrazovky a jen jedno tlačítko, kterým se vrátíte na domovskou obrazovku. Na pochopení i ovládání je to velmi příjemná záležitost. Navíc se celý systém dá poměrně snadno ovládat i při jízdě. Naštěstí vám pořád kryje záda celá armáda bezpečnostních systémů připravených zasáhnout.
Z interiéru nikde nemáte pocit, že by Volvo vnitřek jakkoli ošidilo oproti větším modelům, prakticky všechny komfortní prvky zůstaly zachovány. A kamkoli vaše prsty zabrousí, tam najdete hodnotné materiály - měkčené plasty, kůži nebo kov.
Pokud jde o místo vzadu, je na tom XC40 velmi slušně. Prostoru pro kolena je královsky, stejně jako pro hlavu. Toho však inženýři docílili nižším ukotvením sedáků. Přesto si myslím, že na nedostatek komfortu si stěžovat nebudete.
Obecně je interiér hodně inovativní a onen oranžový koberec byl jen malým příkladem. Například reproduktory se přesunuly ze dveří do palubní desky (kvalita zvuku tím rozhodně neutrpěla), takže tady vznikly opravdu obří kapsy. Vejde se sem notebook nebo klidně tři velké lahve na vodu. Pod sedadlem řidiče je schránka na dokumenty, mezi předními sedadly se nachází odpadkový koš a z přihrádky před spolujezdcem můžete vysunout háček na tašku s nákupem.
V honbě za praktičností Švédi nepolevili ani v zavazadlovém prostoru. Se svými 460 litry nabídne kufr dostatek úložného prostoru, navíc nepostrádá šikovnou zarážku pro případ, že ho zcela nezaplníte. Naopak při převozu velkých předmětů můžete zavazadlové plato snadno umístit pod dvojitou podlahu. Sedadla se samozřejmě sklápí jednoduše prostřednictvím tlačítka rovnou z kufru, pak XC40 nabídne až 1336 litrů.
Motor, jízdní vlastnosti
Motor
Kromě vznětových pohonných jednotek, které se automobilka pomalu chystá zaříznout, je tady hned několik zážehových motorů. Nabídku otevírá tříválcová patnáctistovka s označením T3, my jsme ale měli motor z opačné strany spektra. Až do příchodu hybridní verze je to provedení T5, které sestává z čtyřválcového dvoulitru přeplňovaného jedním turbodmychadlem. Jeho výkon činí 182 kW (247 koní), což vůbec není špatné. Křivka točivého momentu, který vrcholí hodnotou 350 Nm, je rovná jako stolová hora, k dispozici je od 1800 do 4800 otáček.
Ještě lépe to ilustruje zrychlení z 0 na 100 km/h, které se odehraje za 6,5 sekundy. Něco takového bylo ještě před nedávnem vyhrazeno sportovním autům a dnes si to můžete dopřát v kompaktním SUV, se vším tím komfortem na palubě. Výkon je na kola přenášen vždy prostřednictvím osmistupňové automatické převodovky, pohon všech kol obstarává mezinápravová spojka BorgWarner páté generace.
volvo testy crossover |
Chod motoru je i zastudena nevtíravý, má příjemně jemný chod a nadto je výborně odhlučněný. Teď už jenom stačí chytit do ruky miniaturní volič automatu a rozhýbat auto vpřed. Volič je ale nutné vždy vrátit do výchozí pozice, mezi krajními polohami nejde přeskočit najednou, typicky tedy ze zpátečky do „déčka“ a naopak. Hlavně při parkování tak uděláte spoustu zbytečných pohybů navíc, což je skutečně hodně otravné.
Rozjezd je na moje představy možná až příliš zbrklý, ve výsledku se mi osvědčilo nastavit úsporný režim motoru, který jeho reakce trochu zklidnil. Pak už všechno fungovalo na jedničku, výhrady jsem neměl ani k celkovému sladění motoru a převodovky, tady vývojáři odvedli skutečně dobrý kus práce.
Výkon něco stojí
Motor nabídne příjemně plynulý zátah v širokém spektru otáček a pod kapotou XC40 rozhodně nepůsobí utahaným dojmem, spíš budete překvapeni, kolik dynamiky má auto ještě v záloze a s jakou lehkostí je schopné ji nabídnout. Rychlost auto nabírá jakoby mimochodem za jemného odfukování turbodmychadla. Nikdy bych nevěřil, že to dokážu napsat, ale ve výsledku mi to přišlo trochu obtěžující. Být to u nějakého sportovního modelu, určitě bych mluvil jinak, ale u kompaktního SUV to narušovalo jinak dokonale uvolněnou atmosféru na palubě. Kabina je výborně odhlučněná a audio systém Harman/Kardon odvádí navzdory velmi netypické konstrukci výbornou práci.
Ona důstojná dynamika znamená také adekvátní nároky na přísun paliva. Čím více si budete zátah přeplňovaného motoru vychutnávat, tím vyšší hodnoty na digitálním displeji pochopitelně uvidíte, ono hýbat s 1,7 tuny těžkým autem není jen tak. Ve městě se spotřeba pohybovala okolo 12 litrů na sto, jízda po dálnici z nádrže odčerpala v průměru deset litrů, plynulou jízdou po okreskách jsem se dokázal dostat na hodnoty lehce pod devět, o moc níž už bych to ale nesvedl.
A to nemluvím o chvílích, kdy se s autem budete chtít trochu svižněji projet, to spotřeba rázem vyskočí na hodnoty přes dvacet litrů. To všechno jsou mimochodem hodně podobná čísla, jaké mělo nedávno testované BMW M5. Tady se ale bavíme o větším a těžším autě s osmiválcem a více než dvojnásobným výkonem. Ze spotřeby Volva jsem tedy příliš nadšený nebyl, dokázal bych si představit klidně o nějaký ten litřík nižší hodnoty.
Když dvacet není moc
Dvacetipalcové disky bývají moc pěkné na pohled, ale s jízdou už to bývá horší. To ale není případ téhle XC40. Obecně velmi komfortně naladěný podvozek potvrzuje, že mu nevadí ani takhle velká kola. Neoznačil bych ho za výjimečně pohodlný, k tomu budete muset skutečně sáhnout po kolech s větším profilem, ovšem ani s dvacítkami není cesta po městě utrpením. Podvozek dokáže pohlcovat nerovnosti bez tvrdých rázů, větší výmoly už karoserií zatřesou, ale kola neodskočí.
Jakmile necháte město za zády, oceníte výhodu těch velkých kol. Auto má ohromnou míru přilnavosti, takže se s ním dají zatáčky projíždět velmi rychle, vysoké stavbě karoserie navzdory. Zábava to ovšem není. Volvo je projíždí s až nudnou samozřejmostí a zapojení do děje nepřináší ani lehké řízení s minimem zpětné vazby. Pokud za volantem hledáte řidičský prožitek, pátrejte jinde než u Volva, to už ale pravděpodobně dost dobře víte. Jízdně je zkrátka XC40 příjemně rychlé a za všech okolností maximálně stabilní, zábavné však nikoli.
volvo testy crossover |
Je to logické. Odpovědí je bezpečnost. Na té si automobilka zakládá, psal jsem to už u testu XC60 a platí to i u jeho menšího sourozence. Dokládá to už jen soubor asistenčních systémů, které dostanete v základní výbavě. A tím to pochopitelně nekončí, maximální ochraně posádky odpovídá celá konstrukce auta včetně třeba i sedadel, které chrání pasažéry například i před hyperflexí krční páteře.
Závěr
Závěr
Švédské automobilce Volvo se podařil další zářez na pažbě povedených modelů. Z hlediska hierarchie značky jde možná o juniorské SUV, ale z hlediska jízdních projevů za svými většími (a dražšími) sourozenci nikterak nezaostává. O něco jednodušší konstrukce podvozku se nepodepsala na kvalitě jízdy, která je i s dvacetipalcovými koly příjemně komfortní a zároveň přináší velkou míru přilnavosti.
Designérům se navíc podařilo novému modelu vtisknout svébytnou tvář s typickými prvky pro značku Volvo, která i u kompaktního SUV funguje na jedničku. Svým interiérem v žádném myslitelném ohledu neslevuje z kvality materiálů nebo nabízených technologií, naopak přidává celou řadu praktických prvků, které se u (mezi)městského SUV budou hodit.
S vrcholným zážehovým motorem po dynamické stránce rozhodně nestrádá a společně s jistým podvozkem dokáže být rychlé nejen na rovinkách. Motor si pak ale řekne o dost paliva, což v kombinaci s nepříliš velkou nádrží představuje omezený dojezd.
Základní cena modelu sice začíná hluboko pod milionem, pokud se však rozhodnete pro nějaký temperamentnější motor a lepší výbavu, může se suma snadno vyšplhat i na dvojnásobek základní ceny - podobně, jako tomu bylo v našem případě. Konkrétní testované auto tak přišlo na 1,6 milionu…
Volvo však stejně jako jiné automobilky nabízí možnost operativního leasingu Flexi Care, díky němuž se o nic nestaráte. To znamená servis, dálniční známku nebo i výměnu kol. Měsíční pronájem modelu XC40 začíná na částce 12.999 Kč bez DPH, cena se ale odvíjí od délky pronájmu, zvolené motorizace a výbavy.
volvo testy crossover |
Nejlevnější verze modelu | 757.500 Kč (T3 Base) |
Základ s testovaným motorem | 1.097.500 (T5 Momentum) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.182.500 (T5 R-Design) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.614.350 Kč (T5 R-Design) |
Plusy
- Komfortní podvozek
- Dynamický motor
- Prostorný a promyšlený interiér
- Praktický zavazadelník
Mínusy
- Vyšší spotřeba
- Cena příplatkové výbavy
- Ovládání automatické převodovky
Foto: Ondřej Lilling