Žluté Husajnovo BMW 635 CSi od Gembally má pohnutý a záhadný osud

Když se řekne Gemballa, každého napadnou úpravy Porsche. Společnost, kterou v roce 1981 v Leonbergu založil Uwe Gemballa, proslula modifikacemi hlavně vozů z Zuffenhausenu. Byla navíc na začátku tuningového boomu, který v západní části Německa tehdy zavládl. Široké devětsetjedenáctky s žebry na bocích a plochými „čumáky“ se vepsaly do povědomí dokonce tak, že je Revell vyráběl jako modely v měřítku 1:18.

Jenže v 80. letech se v Leonbergu neupravovala jen porsche, ale třeba také vozy Mercedes-Benz a BMW. Z legendárního šestkového kupé série E24, které válčilo v mistrovství Evropy cestovních aut, uměla Gemballa zájemcům třeba uříznout střechu, přímo Mnichov klientele tovární kabriolet nikdy nenabídl, takže se musela obrátit jinam. Ale nás zajímá jiný exemplář...

Na zakázku

V roce 1985 si jistý bohatý muž ze Spojených arabských emirátů objednal přestavbu kupé 635 CSi. Z dílen vyjel žlutý vůz, který měl všechny atributy stylingu té doby. Hlavně bodykit se žebrováním ve stylu Ferrari a poměrně mohutné zadní křídlo. Výrazný lak pokrýval i příď, tedy negativně skloněnou „žraločí“ masku chladiče s tradičními ledvinkami (ty rovněž nebyly chromované) a čtveřicí kulatých reflektorů bez ochranných krytů. Gemballa používala vlastní nárazníky.

Líbit se vám nemusí, přesně tyto modifikace prostě tehdy frčely a klient z Blízkého východu přesně takové auto chtěl. Na technice se zřejmě nic nezměnilo, tady „léčba“ neproběhla, motory se ladily až později. 635 CSi poháněl řadový šestiválec M30 objemu 3,43 l s výkonem 160 kW (218 koní) a byla samozřejmě umístěn vpředu a nikoli uprostřed, takže výše zmíněná žebra postrádala funkci, maximálně přiváděla vzduch k zadním brzdám. Také kapota dostala „díru“. Podvozek se neobešel bez kratších pružin a tužších tlumičů.

A kola ladila s exteriérem,vpředu byla široká 9 palců, vzadu pod „nastavenými“ blatníky dokonce třináct! Vzadu trůnila čtveřice koncovek výfuku, která byla pořádně hlasitá a možná i plivala oheň. Kámen na kameni nezůstal ani v interiéru. Černé, částečně kožené anatomické sedačky Recaro typu C dostaly žluté boky a daly se plně elektricky nastavit (všechny čtyři!), nechyběla tu televize a špičkové audio, které ovládal spolujezdec.

Irácký nález

Kupující si vůz skutečně převzal a zaplatil za něj 240 tisíc marek. Co se s ním však dělo následujících skoro 18 let, to nikdo neví. Na denním světle se ukázal až v roce 2003, a to v Iráku. Objevili jej zde američtí vojáci při hledání vůdce Saddáma Husajna a jeho synů, po pádu režimu. Vlastnil jej totiž jeden z nich: Udaj, kterého zabili spolu s bratrem Kusajem 22. července téhož roku.

Auto bylo nalezeno v jeho palácové rezidenci v dosti zuboženém stavu, s vybrakovaným a zničeným interiérem a zvenčí také nevypadalo nejlépe, utrpělo i válečné šrámy. Ale na druhou stranu nijak zásadní, takže mohlo být poměrně snadno opraveno. Poté se po něm zase slehla zem, nikdo jej nespatřil a neví, co se s ním stalo. Americká armáda zabavila velké množství majetku rodiny bývalého diktátora včetně zlatých toalet, ale i dalších aut. Sázkou na jistotu tak je předpoklad, že žlutý „bavorák“ skončil v USA, ale kde přesně?

Je to smutné, určitě jde o vyhledávanou sběratelskou raritu, hlavně pro fanoušky mnichovské značky, i když tak trochu „velkohubou“ a šílenou. Možná skončila v nějaké soukromé kolekci, dávno vzkříšená, jen se majitel nechce chlubit. Zůstane její aktuální místo pobytu záhadou?

Únos a vražda

Jak to dopadlo s firmou, všichni víme. Ničemu nepomohlo ani rekordní kolo na Severní smyčce Nürburgringu, které překonalo až Porsche Carrera GT, ani neustávající popularita úprav v 90. letech minulého věku i na počátku nového milénia.

Uwe Gemballa vyrazil před sedmi lety na služební cestu do Jihoafrické republiky. Měl zde jednat s potenciálními investory a také o novém obchodním zastoupení. Zpět už bohužel nevrátil, zmizel... Pátrání po nezvěstném německém podnikateli a automobilovém fanouškovi skončilo ve chvíli, kdy byl nalezen u dálnice mělký hrob a v něm mrtvola v igelitovém pytli. Chmurné předpoklady se naplnily a identifikace těla dala jasnou odpověď, kam se ztratil, jakož i to, že jeho odchod z tohoto světa nebyl ani omylem dobrovolný. Trojici únosců a včetně vraha, který jej udusil, se ovšem podařilo vypátrat a odsoudit.

V květnu 2010 původní společnost skončila, uzavřely ji soudy, to byl její zakladatel ještě nezvěstný. O čtyři měsíce později vznikla nová se stejným oborem podnikání, práva na značku koupili Andreas Schwarz a Steffen Korbach. První jmenovaný svůj podíl druhému muži loni prodal, ale jméno Gemballa žije dál. Uweho charisma jí však chybí...