100 let značky Lancia (2. díl) - sportu zdar

25. června 2007 · 00:00

Automobily se znakem ve tvaru sférického trojúhelníku si i po roce 1945 udržely pověst pokrokově řešených, výkonných, ale také poměrně drahých vozidel. Na základě cestovních sedanů Aurelia a Appia a později Flaminia, Flavia...

Po skončení druhé světové války a nutné obnově továrních zařízení zahájila Lancia výrobu předválečného typu Aprilia a o něco později i jeho zmenšenou verzi Ardea s motorem V4 903 cm3/24 kW. Nelenil ani Battista „Pinin“ Farina a opět začal stavět na podvozcích Lancia originální a vysoce ceněné karoserie. Kabriolet Aprilia se od provedení z roku 1940 lišil především tvarem předních blatníků. Pro turínskou soutěž elegance (Concours d’Elegance) v roce 1947 vytvořil otevřenou Asturu, která v soutěži suverénně zvítězila. Pět a půl metru dlouhý vůz měl volant a hlavici řadicí páky z čirého organického skla.

Poválečná Aurelia

První poválečnou konstrukcí značky Lancia se stal typ Aurelia (1950) s prvním sériově vyráběným motorem V6 na světě. Pod konstrukcí tohoto pozoruhodného automobilu byl podepsán inženýr Vittorio Jano. Kompaktní vidlicový šestiválec 1754 cm3 s výkonem 41 kW (56 k) navrhl Francesco de Virgilio. Vpředu umístěný motor poháněl zadní kola, přičemž čtyřstupňová převodovka byla umístěna vzadu ve společném bloku s rozvodovkou. Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena a odpružena vinutými pružinami. Zadní brzdy byly koncipovány podobně jako u typu Aprilia a elegantní samonosná karoserie měla rovněž konstrukci bez středových sloupků, tedy s otevíráním předních dveří směrem dopředu a zadních směrem dozadu. První série (typ B10) byla později nahrazena typem Aurelia B12 s větším motorem V6 2266 cm3, se kterým tento sedan s hmotností 1200 kg dosahoval rychlosti přes 150 km/h.

Novinkou jara 1951 bylo kupé Aurelia GT s typovým označením B20. Motor V6 měl objem zvětšený na 1991 cm3, takže výkon se proti sedanu zvýšil na 55 kW (75 k). Úhledné tvary karoserie 2+2 navrhl Felice Mario Boano, designér karosárny Ghia. První stovku těchto kupé vyrobila karosárna Viotti. Zájem o vůz byl ale tak velký, že výrobu musela převzít karosárna Farina. V roce 1953 následovala druhá série s motorem o výkonu 59 kW (80 k) a jen o pár měsíců později se představila třetí série s novým motorem V6 2451 cm3 (87 kW/118 k). Rychlostí 185 km/h tehdy patřila k nejrychlejším sériovým vozům. Čtvrtá série Aurelie GT z roku 1955 měla novou zadní nápravu De Dion. Do ukončení výroby v roce 1958 se Aurelia GT dočkala ještě dalších dvou sérií s mírně sníženým výkonem.

V roce 1954 byla řada Aurelií doplněna klasickým roadsterem Spider B24, jehož mimořádně pohlednou karoserii navrhl a vyráběl Battista Farina, zvaný Pinin. Po první 240kusové sérii následovala druhá s luxusnější vybavou. Provedení Spider B24 America se lišilo panoramatickým čelním oknem a odlišnými nárazníky.

Lidová Appia

Lancia se nezaměřovala jen na bohaté zákazníky, kupující pohodlné, luxusně vybavené vozy. Model Appia, vyráběný od roku 1953 a nahrazující typy Aprilia a Ardea, byl opět poháněný vidlicovým čtyřválcem s úzce sevřenými řadami válců, zdvihovým objemem 1090 cm3 a výkonem 28 kW (38 k). Sedan Appia první série měl karoserii se splývavou zádí a dveřmi otevíranými proti sobě bez středového sloupku. Vozidlo s rozměry 3865 x 1420 x 1420 mm a pohotovostní hmotností 820 kg dokázalo zrychlit až na 120 km/h a průměrně spotřebovalo 8 litrů paliva na 100 km.

Druhá série z roku 1956 měla výkon motoru zvýšený při stejném objemu na 35 kW a karoserie dostala stupňovitou záď. Poslední, třetí série se objevila na ženevském autosalonu 1959 a od předchůdce se odlišovala především novou širokou maskou chladiče. Appia se vyráběla do roku 1963 a celkový počet vyrobených vozů se přiblížil stovce tisíc.

Rovněž model Appia se stal základem mnoha speciálních verzí stavěných v karosárnách Vignale, Farina, Zagato a dalších. Vignale vyráběl v malých sériích půvabný dvoudveřový kabriolet, dlouhý 413 cm. Pinin Farinovo kupé 2+2 mělo panoramatické čelní sklo a velké zadní okno. Na sportovní notu byly laděny vozy Lancia Appia s hliníkovými karoseriemi Zagato. V letech 1956 – 63 jich byly postaveny přes čtyři stovky s karoseriemi lišícími se v detailech. Appia GTE z roku 1957 měla například plastové kryty předních světel, další model měl na zadních blatnících malá křidélka. Většina ze Zagatových Appií měla typické „bubliny“ na střeše.

Závodní Lancie

Pod vedením Gianniho Lancii se výrazně zvýšil zájem Lancie o motoristický sport. Z tohoto hlediska byl nejbohatší počátek padesátých let minulého století. Na základě sériových modelů (hlavně typu Aurelia) byly vyrobeny závodní speciály, které dosáhly vynikajících výsledků. Od konce roku 1951 se stavěly pro kategorii Sport modely D20, D23, D24 a D25. Dvousedadlový spider D24 z roku 1953 měl podvozek z trubek malého průměru, bubnové brzdy umístěné uvnitř vozidla a karoserii od Pininfariny.

Pro závody Grand Prix byl postaven jednosedadlový monopost D50 s několika ve své době unikátními řešeními. Vůz poháněl vidlicový osmiválec 2,5 litru s výkonem 196 kW (270 k), umístěný mírně šikmo k podélné ose tak, aby spojovací hřídel procházel vedle sedadla jezdce. Monopost tak měl ve srovnání s konkurencí nižší těžiště. Palivo bylo umístěno ve dvou nádržích po stranách vozu mezi koly a v nádrži umístěné uprostřed za sedadlem řidiče. Vůz tak měl nejen nižší odpor vzduchu, ale navíc se při úbytku paliva tolik neovlivňovaly jízdní vlastnosti. Plánoval se i pohon všech kol, ale v červenci 1955 Lancia rozpustila svoji závodní stáj a závodní vozy předala zdarma firmě Ferrari, která s typem D50 řízeným Juanem Manuelem Fangiem dobyla v následujícím roce titul mistra světa ve formuli 1. Ještě dříve se tento unikátní automobil „proslavil“ tím, že s ním jezdec Ascari při VC Monaca 1955 skončil v mořských vlnách.

F jako Flaminia, Flavia a Fulvia

Po sérii modelů začínajících písmenem A se Lancia rozhodla označovat modely názvem začínajícím na písmeno F. V roce 1957 posílila nabídku v kategorii luxusních automobilů šestimístným sedanem klasické koncepce Flaminia s vidlicovým šestiválcem 2,5 litru (76 kW/103 k) a později 2,8 litru (95 kW/129 k). Vůz s elegantní karoserií (návrh Pininfarina, délka 4850 mm) si oblíbila řada známých osobností, jednu vlastnil i papež. Farina navrhl také kupé, které si navzdory vysoké ceně získalo řadu zájemců. Oběma vozům nechyběly krásné linie, ale byly poměrně těžké (sedan 1560 kg) a tak jejich rychlost (kolem 170 km/h) nebyla nijak oslňující.

Lancia se proto obrátila na karosárnu Zagato, známou návrhy odlehčených sportovních vozů. První verze, označená Flaminia Sport Zagato, byla představena roku 1958 v Turině a měla ještě přední světla pod kapkovitými kryty. V letech 1959 – 1961 se jich vyrobilo kolem dvou set. V roce 1961 dostaly tyto vozy klasické reflektory a pod kapotu tříkarburátorový motor s výkonem 103 kW (140 k). O dva roky později se objem motoru V6 zvýšil na 2,8 litru a výkon na 110 kW (150 k). Poslední verze nazývaná Super Sport se vyráběla v letech 1964-1967. Celkem bylo postaveno 526 vozů.

Senzací turínského autosalonu 1961 se stala Lancia Flavia, první italský automobil s předním pohonem, motorem typu boxer a kotoučovými brzdami na všech kolech, zkonstruovaný profesorem Antoniem Fessiem. V nové továrně v Chivassu u Turína se tyto vozy montovaly s motory 1,5 a 1,8 litru, později dostaly dvoulitry se vstřikováním paliva. Stalo se již dobrým zvykem, že brzy po uvedení sériového modelu přišly karosárny Pininfarina a Zagato se svými sportovními variantami. Zatímco Pininfarinovo kupé se vyznačovalo střídmými, elegantními tvary, Flavia Sport, navržená Zagatem měla dosti neobvyklé řešení se čtveřicí světlometů, panoramatickým čelním sklem a zadními bočními okny zasahujícími do střechy.

V roce 1963 přišla Lancia s menším sedanem Fulvia se stupňovitou zádí, předním pohonem a motorem V4. Mnohem větší proslulost však získalo malé temperamentní kupé Fulvia (1965), zejména v provedení HF. Tato zkratka pocházela z rozpisu tratě rallye a znamenala Horizon Full, tedy naplno přes horizont. Fulvia HF v soutěžní úpravě měla výkon 121 kW (164 k) a Sandro Munari s ní vyhrál Rallye Monte Carlo 1972.

Pozadu nezůstal ani Zagato, jehož Fulvia Sport měla zpočátku celohliníkovou karoserii, později byly z hliníku jen dveře a kapota. Celkem jich s motory V4 OHC 1,3/66 kW a 1,6/85 kW vzniklo do roku 1972 přes 7 tisíc.

Přes bohatou nabídku technicky vyspělých a kvalitních modelů se v druhé polovině šedesátých let vznášela nad značkou Lancia hrozba finančního krachu. Na podzim roku 1969 přišla záchrana od koncernu Fiat. Jak se Lancii vedlo pod jeho křídly se dozvíte v třetí, poslední části.

První díl naleznete v článku: 100 let značky Lancia (1. díl) - Vincenzova vášeň a druhý díl naleznete v článku: 100 let značky Lancia (3. díl) - pod křídly Fiatu.