1907-2007: 100 let osobních aut s pohonem všech kol

V roce 1907 spatřil světlo světa první osobní vůz s pohonem i řízením všech kol – Dernburg-Wagen. Jako zakázku pro německou správu afrických kolonií ji vyrobila firma Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG), dnešní DaimlerChrysler.

Když v roce 1907 dostala DMG objednávku na spolehlivý osobní vůz s vysokou průchodností nezpevněným terénem, chopil se jeho vývoje Paul Daimler, syn zakladatele společnosti. Důvodem byl fakt, že již od roku 1903 pracoval na vývoji pohonu všech kol a měl tak dostatek zkušeností. Přestože požadavek zněl na osobní vůz vzal za základ užitkový vůz, jelikož výsledek musel plnit spoustu protichůdných požadavků.

Vůz 4,9 m dlouhý a téměř 2,7 m vysoký, měl rozvor 4 m a rozchod kol 1,42 m. V těchto rozměrech se ukrylo téměř 3,6 tuny hmotnosti. Daimler se musel vypořádat s řadou obtíží, které výrazně ovlivnily konstrukci vozu. Snaha o utěsnění převodového ústrojí na přední hnané nápravě vedla ke konstrukci umožňující pouze malý rejd, jen 23°. Tak padla volba na použití stejné nápravy i vzadu, aby mohla být, pro dosažení požadované manévrovatelnosti, řiditelná i zadní kola. V té době neobvyklá byla také plná kovová kola a pneumatiky 930 x 125 místo běžných plných obručí. Ventilky byly pro menší zranitelnost umístěny na vnitřní straně kol. O odpružení se starala listová pera a světlá výška byla 320 mm. I přesto byl spodek vozu chráněn mohutným plechovým krytem.

Pohon vozu obstarával řadový čtyřválec 6,8 l, který při 800 ot/min produkoval výkon 26 kW (35 k). Tato síla stačila k dosažení rychlosti 40 km/h na asfaltu a stoupavost až 25 procent. Oříškem bylo také chlazení, protože provoz vozu byl plánován v jihozápadní Africe, kde panují tropické teploty. Daimler zvolil řešení se dvěma chladiči. Hlavní byl klasicky vpředu v masce a druhý ve tvaru podkovy, v přepážce mezi motorem a posádkou. Propojovaly je rozměrné postranní nádrže a i díky objemu 140 l chladící kapaliny dokázaly udržet provozní teplotu i při hodinové jízdě rychlostí 8 km/h v písku.

Vůz byl dodán v roce 1908 za 34750 Marek a do roku 1910 s ním řidič Paul Ritter ve službách správce kolonií Bernharda Dernburga, po němž byl později pojmenován, najel přes 10 tis. km. Za tu dobu spotřeboval 36 pneumatik a 27 duší, což byla daň provozu v těžkém terénu. Pokusy s pevnými obručemi nedopadly dobře, protože velké síly na ně působící je rychle trhaly.

Díky spolehlivosti a rychlosti tohoto vozu se flotila dopravních prostředků v Africe rozrostla o tři silně vyztužené sedmimístné Benzy a sedm nákladních Daimlerů. Všechny však již byly poháněny jen zadními koly. Po skončení služby u koloniální správy byl předán policii, kde jezdil až do roku 1919. V následujících pohnutých letech se jej jeho cesty zavedly neznámo kam a dodnes se o jeho konci nic neví.