4H Most s Hyundaiem i30 N Performance: Absolutní vstupenka!
Tentokrát jsem se v Mostě zúčastnil závodu se sériovou technikou. Jak chutnala tahle motorsportová vstupenka? A vydržela nezávodní technika čtyřhodinový zápřah?
Láká vás závodění, ale nemáte přístup k závodní technice? Řešení možná existuje, zúčastnil jsem se absolutního výchozího bodu motoristického sportu – čtyřhodinovky v Mostě se zcela sériovými auty.
Ohrnujete nos? Pokud jste zvyklí na pravé závoďáky, kroužení po okruhu v normálním autě pro vás asi nebude představovat středobod vesmíru. Najde se ale určitě dost nadšenců, okruhy spíše nepolíbenými, pro které bude i závod sériovek velkým zážitkem. Mostecká čtyřhodinovka koneckonců nabízí kompletní závodní zážitek, jak se dočtete níže, s jediným, již zmíněným rozdílem – po novém mosteckém asfaltu jsme se všichni (zúčastnilo se dvacet posádek) pohybovali v autech homologovaných pro silniční provoz bez jakýchkoliv dodatečných úprav.
Známá technika i tým
Naše čtyřčlenná posádka usedla do Hyundaie i30 N Performance, který si vzal pod palec tým kolem Vaška Janíka. Šternberského specialistu na Ecce Homo znáte i z Auto.cz, v jeho týmu jsem si vyzkoušel už naprosto zběsilou placku Norma a o něco civilnější KTM X-Bow. O profesionální zázemí jsme tedy měli postaráno! A o svižnou techniku pochopitelně taky – Hyundai i30 N Performance (vůz dodalo české zastoupení značky) jsem zařadil do svého loňského top výběru, ačkoliv se o novinku skutečně nejedná (byť tedy prošla faceliftem).
Ještě kolegy z posádky vám dlužím – do i30 N usedl kromě mě ještě Vláďa Kadera z Autorevue.cz a pak světomotorácká dvojka, Jiří Baborský a Leoš Káňa.
Samotný závod měl klasickou podobu, jakou znáte prakticky ze všech okruhových disciplín – trénink, kvalifikace a konečně samotný závod. Zde byla celá tradiční struktura vměstnána celkem pochopitelně do jediného dne, i proto jsme si však zajezdili víc než dost. Nejdřív hodinový trénink, pak hodinová kvalifikace a nakonec čtyřhodinový závod. Tohle by byl zápřah i pro závodní techniku, natož úplně sériové auto. Ještě s klasicky přemotivovaným Machim za volantem… to skutečně nechcete být brzdami v neupravené sériovce.
Na druhou stranu, alespoň se mi povedlo v kvalifikaci zajet druhý nejrychlejší čas (za nedostižným BMW 135i), i30 N Performance jsem na prokřehlém asfaltu dotlačil na 1:59. Na letních pneumatikách, zimní byly – byť se teploty pohybovaly jen lehce nad nulou, na jinak suchém asfaltu naprosto nepoužitelné (vyzkoušeno v tréninku).
A do závodu!
Stokrát si můžete říkat, že je to jenom závod se sériovými auta a spíš taková oddychovka, ale když pak najedete do zaváděcího kola za safety carem (helmu pochopitelně na hlavě), stejně se to ve vás slušně vaří. Alespoň ve mně tedy určitě.
Start jsem zvládl mimořádně, zde bych se pochválil, s dovolením. Asi na to mám cit, ale těch pár letmých startů, co jsem ve své „závodnické kariéře“ absolvoval, vždy znamenalo úprk s mírným náskokem do první zatáčky (nebo pár pozic k dobru). Tu první zatáčku jsem však – jak by řekl kolega z posádky Jiří Baborský, prodal. Věděl jsem, že bavorák je rychlejší, zhruba o šest sekund na kolo, s ním se nemělo cenu přetahovat o vedení. Raději jsem si chtěl budovat náskok na druhém místě, v zákrytu za nejrychlejším účastníkem. Což se mi taky nepovedlo… na v kvalifikaci třetí caterham jsem sice pravidelně najížděl metry na rovinkách, v zatáčkách a na brzdách byl ale neporovnatelně rychlejší. Časy jsme zajížděli plus minus stejné, ale udržet jej za sebou jsem nedokázal.
Hlavně kvůli tomu, že jsem od začátku jel opravdu ostře, kola jen lehce nad dvěma minutami. A to pro kondici naší sériovky úplně dobré nebylo. Zvolnil jsem, caterham pustil před sebe a jel si to svoje – jak by řekl kolega Jiří Baborský, na třetím místě.
Po necelé hodince mi došlo palivo a já si to z třetího fleku namířil do boxů. Stejně jsme se chtěli zhruba po hodince střídat, hodinková výdrž na jednu nádrž se tak hodila velmi.
A pak to přišlo…
Jirka absolvoval svůj stint ještě velmi dobrém tempu, Vláďa Kadera však už dorazil po své jízdě s prakticky nefunkčními brzdami. Ano, tohle jde z velké části za mnou. Můj přepálený začátek závodu brzdy více než načal a mechanici z týmu Vaška Janíka museli brzdy vyměnit. Operace zabrala zhruba čtvrt hodinku a my mohli na bednu zapomenout.
Nakonec z toho bylo šesté místo, druhá posádka, která brzdy na rozdíl ode mě pošetřila, dojela na bramboře. Vidíte, to jsem vám neřekl ještě. Kromě našeho hyundaie se Vašek Janík staral ještě o druhou, nenovinářskou i30 N Performance. Chlapci jeli stabilně, víc vyšli vstříc sériové technice a bylo z toho zmíněné čtvrté místo. Gratuluji, ale o to víc mě štve, že jsem nezvolil ohleduplnější tempo, bedna to mohla být úplně v pohodě.
Pojeďte taky!
Speciálně bych pochválil všechny účastníky za rozumný přístup, až překvapivě gentlemanský. Popravdě jsem se obával, jak se dvacítka nijak zvlášť zkušených posádek v Mostě vedle sebe poskládá. Naprosto zbytečně. I když byly mezi auty velké výkonnostní rozdíly a podle stopy jsem identifikoval i pár vyložených začátečníků, na trati jsme se všichni chovali slušně, předvídali, koukali kolem sebe… Velké a příjemné překvapení!
A jak asi předpokládáte, nejde o nijak zásadně předraženou záležitost. Vlastně celodenní účast (trénink, kvalifikace a samotný čtyřhodinový závod, končili jsme něco po čtvrté odpolední) vás přijde na necelých patnáct tisíc. Hodně si za tyhle peníze zajezdíte! Jenom ty brzdy byste měli pošetřit…
