Nejlepší a nejhorší auta roku 2021 podle redaktorů Auto.cz
A je tady zase naše výroční anketa! Jaké vozy se letos jednotlivým redaktorům líbily nejvíc? A které naopak propadly?
Byl to extrémně náročný rok pro celou automobilovou branži. Asi dobře víte, na co narážíme – stále silnější tlak na elektrifikaci, chybějící čipy… Jak se ale dočtete níže, stále jsme našli dost důvodů k tomu, abychom se do práce těšili. I když je možná pravda, že to hledání je rok od roku čím dál těžší…
No nic, zanechme nářků a pojďme se mrknout na náš už tradiční redakční přehled toho nejlepšího/nejhoršího, co letošní rok přinesl!
Martin Machala
Potlesk
Hyundai i30 Fastback N Performance
Ještě jsem asi neměl takový problém dát dohromady svoji top trojku nejlepších, nicméně pokusím se! Zato v opačném gardu, u zklamání, tady by bylo kandidátů… Stárnu.
Největší radost mi letos udělalo celkem s převahou auto, které vlastně nové není. Respektive, faceliftem prošlo, ale o žádnou horkou novinku se nejedná, vždyť poprvé jsem s i30 N jezdil už skoro před čtyřmi lety.
Hyundai i30 Fastback N Performance není nejrychlejší, ani nejvšestrannější hot-hatch, ale strašně mě baví. Při normální jízdě (není přehnaně tvrdý), při svižnější jízdě a i na tom okruhu. Těžko se vypichuje jedna konkrétní vlastnost, i když přilnavost přední nápravy je hrozně fajn. Ale v i30 N zkrátka funguje prakticky všechno tak, aby se řidič bavil. Opravdu bavil.
Kdo se někdy svezl, nejspíš chápe, co se snažím napsat. Je to zkrátka mimořádně dobře poskládaný řidičský balíček. Skvělá práce, pane Biermanne! Bohužel, jak jste si i u nás možná přečetli, Albert u Hyundaie skončil. Na tohle jeho dílko ale budu ještě dlouho vzpomínat!
BMW M3 Competition
Totální bestie. Naprosto nekompromisní. Jako daily car tohle BMW na rozdíl třeba od velebené i30 N skutečně nevidím, i v nejkomfortnějším režimu je M3 Competition dost tvrdá (ale nemlátí, jenom dokonale kopíruje povrch, super!), ale to, co má dělat, dělá ještě daleko líp, než jsem si dokázal představit.
Třikrát bych podtrhl to nekompromisní. BMW se nesnažilo v případě verze Competition o kočkopsa, který by měl umět všechno a nic. M3 Competition je zkrátka jenom brutální a absurdně rychlé. Je to auto, které neustále vyžaduje vaši pozornost, musíte ho pořád řídit. Na plný plyn i na suchu a na rovince… fakt úlet.
Velmi mě překvapilo, jak jsem si dokázal vyhrát a skutečně využíval tisíc a jednu možnost nastavení. Přizpůsobit si můžete prakticky cokoliv (motor, převodovku, podvozek, řízení, brzdy, úroveň kontroly trakce…), kombinací je nepřeberné množství. Až by to jednoho odradilo, mě tedy rozhodně, já ze všeho nejraději sednu a jedu. Ale tady ne. V M3 Competition jsem svoje ideální nastavení hledal, a to si pak mohl uložit pod dvě samostatná a červená „M“ tlačítka na volantu – jedno pro běžnou jízdu a druhé třeba pro extrém za limitem. Skvělá věc.
Jenom u sedaček bych možná přistoupil na určitý kompromis. Příplatkové skořepiny jsou nekompromisní až moc, dlouho se v nich vydržet nedá. V ničem závodnějším jsem v sériovém autě nikdy neseděl. Kupovat si je nemusíte, jenom drobná rada, pokud byste o M3 Competition uvažovali. Já bych o něm uvažoval velmi, ale tak hodný jsem (alespoň podle Ježíška) zase nebyl.
Toyota Highlander
A třetí letošní auto, které mě nadchlo… no, nadchlo, tady je to trošku nadšení s podmínkou. A taky potvrzení faktu, že třetí nominant se mi letos hledal opravdu těžko.
Highlander je v mnoha ohledech skvělé auto – nejvíc se mi líbí jeho staromilské ovládání klasickými tlačítky, byť občas je toho old schoolu až moc (na vzhledu a grafice infotainmentu měla Toyota zapracovat už asi tak před deseti lety). Pochválit určitě můžu prostorný interiér, to by vzhledem k rozměrům tohoto SUV až tak překvapit nemělo, vlastně potěšila i hybridní soustava. Toyotám dlouhodobě vyčítám agonický zvuk vytočené spalovací jednotky při akceleraci, zde je tento známý nešvar upozaděn zatím nejvíc, i když úplně se ani highlander neoprostil. Celkem spokojený jsem i se spotřebou, lehce nad osmi litry se pohybuju dlouhodobě, i v časech, kdy jsem toyotu teprve zajížděl. Vidíte, tuhle informaci vám ještě dlužím – highlander je náš nový půlroční dlouhodobák.
Jen podmínečné zařazení do výběru nejlepších nejvíc souvisí s podvozkem, respektive naladěním odpružení. Čekal bych daleko poddanější chování a hlavně větší komfort na nerovnostech. S dvacítkami si highlander dost často bouchne.
I přesto s ním jezdím velmi rád. Asi nejvíc pro tu jednoduchost ovládání a celkovou uživatelskou přívětivost – vypnu (tlačítkem na volantu, nekapacitním!!!) udržování v jízdním pruhu a vyrážím! Možná je to vlastně trošku smutné, že mi tohle stačí, abych zařadil vůz do top výběru, ale já vám to říkal hned na začátku…
Něco mezi
Toyota GR Yaris
Tohle je strašně složité. Osobně jsem byl z GR Yarisu nadšený, ale… Tahle toyota vzbuzuje nadšení v opravdu velmi úzkém funkčním okně a dostat se do něj, to chce s volantem skutečně umět. Mně se to povedlo v Mostě, který byl z části pod sněhem, zde se po chvilce snažení a přemlouvání GR Yaris předvedl v úžasném světle. Zprvu překvapivě zarputilou nedotáčivost jsem eliminoval až nekompresním plným plynem v zatáčkách, aby mi zadek z oblouku pomohl. A pak jsem si toyotku užíval. I na zimácích, které podle zkušených majitelů mají jeho nedotáčivé schopnosti ještě prohlubovat.
Ale – bylo to v bezpečí okruhu, skutečně si neumím představit, že bych takto jel na okresce. GR Yaris funguje až v brutálním zápřahu, v šílených rychlostech, na okreskách potřebuje bez jakéhokoliv přehánění absolutního profíka. Ne jen mírně poučeného laika, ale nejlíp opravdového soutěžáka. A protože já se považuju maximálně za toho poučeného laika s mírnými okruhovými schopnostmi, nejsem si jistý, že bych GR Yarise stoprocentně ocenil. Nechám Honzovi Kopeckému a jemu podobným.
Zklamání
Škoda Octavia RS TSI
Zvlášť minulou Octavii RS jsem měl rád, nejvíc pak jednu z posledních verzí. Jmenovala se RS 245 a já test zahájil titulkem „Prostě nejlepší…“ To jsem tehdy dostal v diskuzi naloženo! Bylo to ale objektivně skvělé auto – praktické (je to octavia…), příjemně svižné a naladěné tak, že mě bavilo řídit. Pomalu, cestou do práce, i rychleji, když jsem měl chuť.
Ani jedno nemůžu říct o současném benzinovém vrcholu s dvoulitrem TSI o výkonu 180 kW. Že je naftové RS příjemný cesťák, beru všemi deseti. Že je plug-in hybridní RS podivná úlitba, která se písmenům RS vzdálila zatím nejvíc, to bych taky ještě dokázal pochopit (doba to prý chce). Ale že je velmi podobně emočně plochá i vrcholná Octavia RS TSI, to zabolelo. Vyměklá, beztvará, jalová… Vůbec by mi nevadilo, že není tak sportovní jako dejme tomu GTI Clubsport, když mi ale řidičtější přišel i náš bývalý dlouhodobý Golf s obyčejnou mild-hybridní patnáctistovkou, něco je špatně. Nemůžu říct, že by současná Octavia RS TSI byl objektivní průšvih, stále je nepřekvapivě praktická, pohodlná, motor jede slušně… Jenom je to z pohledu zážitku za volantem zatím nejhorší benzinové RS. A ten umělý zvuk… Bože!
Lexus LS 500h
Pamatujete na srovnávací test Lexusu LS 500h s Audi A8? Budou to už čtyři roky nazpět a já tehdy napsal, že nepamatuju mezi srovnávanými vozy tak obrovský rozdíl. Bylo to pro mě obrovské překvapení, LS jsem do té doby vnímal jako neuvěřitelně komfortní a tiché auto, skvělá alternativa německé prémii. Ale nejnovější provedení? Hlučné, s jakousi křečovitou snahou o sportovnost a infotainmentem, který prostě nešlo používat.
Nápravu měla přinést výrazná modernizace, kterou jsem otestoval letos. Asi to bylo o něco lepší, do někdejšího vzoru kultivovanosti a pohodlí však pořád daleko. LS 500h měl navíc tu smůlu, že jsem se krátce po něm svezl s nejnovějším Mercedesem třídy S. Rozdíl to byl snad ještě větší než před čtyřmi lety v případě srovnání s Audi A8. Ve prospěch mercedesu, pochopitelně.
Ford Mustang Mach 1
Nikdy jsem nebyl fanouškem Fordu Mustang, na můj vkus je moc neohrabaný. Na Mach jedničku jsem však zvědavý byl, Ford se prý snažil o co nejkruhovější charakteristiku. Bylo mi jasné, že s těžkopádnějším základem se ani po důsledné péči nestane z mustangu mrštná okruhová zbraň, ale do Mostu jsem se těšil.
Mach 1 tady nepropadl, hlavně díky excelentním brzdám od Bremba. Nepamatuju sériovku, která by takhle skvěle brzdila. Až jsem měl problémy dobrzdit do první zatáčky po rovince – prostě jsem při všech třech rychlých pokusech vyměkl, jak jsem 1,8 tuny těžkému autu nevěřil. Respektive jeho brzdám, že skutečně můžu úplně v pohodě dupnout na pedál až na nějakých 110 metrech.
Stejně jsem však z Mostu odjížděl zklamaný. Velmi překvapivě kvůli pohonné jednotce – atmosférický pětilitrový osmiválec s výkonem 338 kW byl dost nevýrazný, až zvláštně neduživý. Trochu ožil ve vyšších otáčkách, stále to však ani náhodou nebyl zátah, který bych si u pětilitrového osmiválce představoval. Bohužel motoru nepomáhala ani jinak skvěle řadící manuální převodovka s extrémně dlouhými převody. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych v Mostě na rovince nedával pětku. Stejně jsem nikdy před rychlou hokejkou neřadil trojku. Ne, ani Mach jednička mě nenaučila mít ráda mustang.
David Bureš
Nejlepší z nejlepších
Kia Ceed SW 1.5 T-GDI (118 kW)
Jak jsme psali v úvodu, automobilová branže se mění a důkazem toho je i to, že mezi má nejlepší auta roku 2021 se dostal i vlastně úplně obyčejný automobil, Kia Ceed. Jenže v kontextu dnešního trhu je to vlastně to nejlepší, co můžete za vaše peníze dostat.
Když aktuální generace přicházela na trh, přišla mně trochu obyčejná, jenže po pár letech na trhu a provedeném faceliftu se ukazuje, jak původní recept je v dnešní době vlastně perfektní. I po letech vypadá Ceed skvěle a hlavně, má jednoduché a přehledné ovládání, které nezkouší hledat nové cesty dotykovými panely nebo skrytím všech ovladačů do displeje infotainmentu. V Ceedu se zkrátka okamžitě zabydlíte, což je něco, co se mně na autech vždy líbí a bohužel v poslední době to nacházím u stále méně novinek.
Vynikající je i letos zkoušený benzinový čtyřválec 1.5 T-GDI (118 kW), stejně jako optimální naladění podvozku. Zkrátka řečeno, když se mně dnes někdo ptá, jaké auto si koupit pro rodinu, odpovídám "Kia Ceed v kombíku". Vzhledem k ceně je to až neuvěřitelná nabídka. A co víc, Kia zvládá vyrábět bez větších omezení i v době nedostatku čipů, a tak na Ceed nebudete čekat tak dlouho jako na vozy konkurence. Jednoduše řečeno, tohle je pro mě dnes etalon kompaktů.
Hyundai Ioniq 5
I druhé auto z mého výběru nejlepší z nejlepších pochází z koncernu Hyundai-Kia, což opět dokazuje neskutečný vývoj tohoto výrobce. A přece by Ioniq 5 nemohl být od zmíněného Ceedu odlišnější.
Hyundai Ioniq 5 je totiž zástupcem nové doby, elektromobilem od základu postaveným jako auto na baterie, díky čemuž plně využívá výhod svého pohonu. Umožnilo to vytvořit neskutečně prostornou kabinu i využít nejmodernější techniku pro elektroauta, jako je možnost dobíjení externích zařízení z baterií vozidla nebo superrychlé nabíjení.
Navíc vypadá naprosto fantasticky, ať si jeho kritici říkají, co chtějí. Využívá podobného stylu jako Honda e, na jednu stylu retro, na druhou stranu futuristický styl auta budoucnosti, aniž by nutně vypadal jako raketoplán. Jen v tomto případě už opravdu využitelný. Jestli bude elektromobilita vypadat takto, vůbec mně to nevadí... Sympatické je mi i to, že se na Ioniqu 5 pracovalo bez větší mediální pozornosti a velkolepých prohlášení a přitom je výsledný produkt o tolik lepší a pokročilejší než dílo jedné nejmenované značky z Německa...
Audi RS e-tron GT
Ano, jevem dnešní doby je fakt, že se mně do nejlepší trojice aut roku dostala hned dvě elektroauta. Tím druhým je Audi RS e-tron GT, elektrické gran turismo s naprosto fantastickým vzhledem.
Ani Ioniq 5 není auto pro každého, natožpak RS e-tron GT. Lepší službu leckomu udělá osmiválcové Audi RS 7, jenže v této cenové hladině už tolik nejde o objektivní parametry, ale o subjektivní dojem a ten jsem měl z RS e-tron GT vynikající.
O designu už řeč byla, skvělé jsou také jízdní vlastnosti, hrátky na silnici navíc doprovází jedinečný umělý zvuk, který zní parádně, nesnaží však lacině a uměle imitovat osmiválcová superauta a zároveň nezní jako vymyšlený sporťáku z playstationu. Ano, při rychlé jízdě s ním neujedete tolik, zvlášť když ho chcete využívat jako gran turismo pro transkontinentální trasy, cílová klientela si už ale dovolí vícero aut, a tak RS e-tron GT bude považovat za zajímavý doplněk garáže.
I přes silné stránky auta však mě pořád hlodá, jedna, možná až "kacířská" myšlenka; jaké by asi bylo, kdyby v útrobách pracoval koncernový vidlicový osmiválec. Nepochybně by i takové Audi RS e-tron GT bylo skvělé!
Zklamání
Dacia Spring
Novinek s elektrickým pohonem bylo v uplynulém roce vážně hodně, a tak vlastně není divu, že se jeden z nich dostal i mezi to nejhorší, co jsem si za rok 2021 vyzkoušel. Jde o Dacii Spring.
Na Springu je totiž až příliš vidět, že byl původně určen pro rozvojové trhy a do Evropy se dostal jen kvůli flotilovým emisním normám, které de facto vyžadují elektromobil v nabídce. Působí zkrátka lacině, ať už je řeč o jednotlivých detailech v kabině, tak o výrazně omezené příplatkové výbavě.