Abarth není jen ostrá pětistovka Fiat. Toto jsou výjimečné vozy se štírem
Abarth je většinou vnímán jen jako úpravce vozů značky Fiat v čele s malými pětistovkami z padesátých a šedesátých let i současnosti, ale ve skutečnosti se může pochlubit velmi pestrou paletou vozů, z nichž řada pocházela z vlastního vývoje.
Společnost se štírem ve znaku založil v březnu roku 1949 v italském Turíně vídeňský rodák Karl Alberto Abarth (15.11.1908 – 24.10.1979), bývalý motocyklový závodník a jeden ze zakladatelům společnosti Cisitalia. Nejslavnější období pro jeho vlastní značku Abarth představovala padesátá a šedesátá léta.
Popularita společností Abarth připravovaných závodních vozů na základem modelů 500 a 600 značky Fiat tehdy dalece přesahovala hranice Itálie. Dodnes je právě díky tomu Abarth spojován právě s malými vozy Fiat, i když se věnoval i jiným modelů z produkce této značky a malosériové výrobě svých vlastních sportovních automobilů.
Abarth ostatně vznikal na troskách již zmiňované značky Cisitalia, když Karl Alberto Abarth od jejího majitele získal místo finančního vyrovnání několik závodních vozů a proměnil je v první zástupce své vlastní značky.
Abarth 204A Spyder Corsa patří mezi pětici prvních vozů své značky a zároveň mezi pětici vozů, které její zakladatel získal při ukončení činnosti značky Cisitalia. Základem těchto automobilů byly její vlastní modely, které byly ovšem natolik upraveny, že došlo k jejich přejmenování na Abarth. Čtyřválec o objemu 1090 kubických centimetrů, pocházející z produkce značky Fiat a samozřejmě náležitě upravený, umožňoval lehkému vozu jízdu rychlostí kolem 190 km/h.
Abarth 205A Berlinetta byl představen v roce 1950 a vznikl v počtu pouhých tří exemplářů. Pod nádhernými liniemi hliníkové karoserie jsou podepsáni Giovanni Michelotti a Alfredo Vignale. V přídi kupé byl uložen čtyřválec o objemu 1090 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 56 kW (76 k), roztáčející prostřednictvím čtyřstupňové převodovky zadní kola dvoumístného vozu s celkovou délkou necelého 3,5 m a hmotností kolem 800 kg.
Abarth 850 Coupe Scorpione z přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století patří mezi modely, které jsou výsledkem těsné spolupráce značek Abarth a Fiat. Samotné označení odkazuje na dárce orgánů, jímž byl Fiat 850, i když motor i podvozkové skupiny Abarth důkladně přepracoval. Karoserii navrhl Giovanni Michelotti a pro výrobu adaptoval Allemano. Veřejnosti se tento model se čtyřválcem uloženým za zadní nápravou představil ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1959. Motor o objemu 833 kubických centimetrů a výkonu 38 kW (52 k) poskytoval 3,6 m dlouhému kupé o hmotnosti 600 kg slušnou dynamiku s maximální rychlostí kolem 160 km/h.
Abarth Mono 1000 GT je zástupce rodiny sportovních a závodních automobilů z první poloviny šedesátých let, jejichž základem byl podvozek z vozu Fiat 600 D. V elegantním silničním provedení GT s karoserií Sibona & Basano vznikla v letech 1963 až 1965 pouze čtyři kupé, která do jisté míry sdílela techniku se svými pro závody připravovanými příbuznými Mono 1000 Scorpione. Za zadní nápravou měla díky tomu čtyřválec o objemu 982 kubických centimetrů s výkonem kolem 44 kW (60 k).
Abarth O.T.R. 1000 Berlinetta se představil v roce 1965 jako člen rodiny závodních a sportovních vozů na základech modelů Fiat 850 a díky své karoserii, kterou ve studiu Bertone navrhl Giorgetto Giugiaro, patřil k nejelegantnějším zástupcům značky Abarth. Samotné linie vozu přitom odhalují, že vlastně došlo prakticky jen k nasazení pevné střechy na Fiat 850 Spider, pod níž je Giugiaro rovněž podepsán. V zádi uložený litrový čtyřválec o výkonu 54 kW (74 k) stál spolu s nízkou hmotnosti a pečlivým naladěním podvozku za vynikající dynamikou a na druhou polovinu šedesátých let pro silniční vůz vysokou maximální rychlostí 172 km/h.
Fiat Abarth 2000 Scorpione 1969 Pininfarinavznikl na základech modelu Abarth 2000 Sport Spider SE pro závody do vrchu a na okruzích. Premiéra futuristické studie na podvozku závodního speciálu se odehrála na autosalonu v Bruselu. Dvoumístný vůz s rozvorem náprav 2085 mm, celkovou délkou 3780 mm, šířkou 1780 mm a výškou jen 970 mm ohromoval svými liniemi i některými designérskými prvky v čele s výklopnou světelnou rampou na přídi, přístupem do interiéru po odklopení střechy s čelním a bočními okny či viditelnou pohonnou jednotkou. Použitá závodní technika v podobě dvoulitrového čtyřválce Abarth s výkonem 162 kW (220 k) a pětistupňové manuální převodovky spolu s hmotností pouhých 670 kg stojí za schopností dosáhnout rychlosti kolem 275 km/h.
Autobianchi A112 Abarth představuje nejostřejší silniční provedení stylové italské odpovědi na původní britské Mini. Model A112, který sdílel mechanické komponenty s vozy Fiat 128 a 127 byl představen na podzim roku 1969, tedy v době kdy již plně patřilo pod křídla automobilky Fiat. Sportovně laděná verze A112 Abarth byla uvedena v roce 1971, v němž Fiat převzal kontrolu i nad značkou se štírem ve znaku a ta se postarala o správné naladění motoru i podvozku. Autobianchi A112 Abarth při premiéře poháněl čtyřválec o objemu 982 kubických centimetrů s dvojitým karburátorem o výkonu 43 kW (58 k). V roce 1975 pak došlo ke zvýšení objemu na 1049 kubických centimetrů a výkonu na 51,5 kW (70 k). Malý automobil s celkovou délkou 3,23 m a hmotností pod 700 kg uměla uhánět rychlostí až 160 km/h.
Fiat 124 Abarth Spiderpatří mezi nejslavnější vozy, které se mohou pochlubit znakem se štírem a zároveň se svou popularitou téměř vyrovnají i oblíbeným modelům 500 a 600 v úpravě Abarth. Na proměně krásného roadsteru s liniemi ze studia Pininfarina v ostrý sportovní a závodní vůz osobně podílel zakladatel značky Abarth. Výsledkem byl v roce 1972 představený model Fiat 124 Abarth Spider, který charakterizovala černá přední i zadní kapota, odnímatelná pevná střecha, rozšířené lemy blatníků a malé černé pryžové bloky namísto nárazníků. Pod kapotou sériového provedení pracoval čtyřválec DOHC o objemu 1,8 l naladěný na 94 kW (128 k), který však u soutěžních vozů mohl disponovat výrazně vyšším výkonem. V případě sériového provedení z let 1972 až 1975 pak byla uváděna akcelerace z 0 na 100 km/h za 9,2 s a maximální rychlost 190 km/h.
Abarth 2000 SE 027 patří mezi nejvýkonnější a nejrychlejší závodní automobily své značky. Premiéra tohoto vozu se odehrála na autosalonu v Ženevě v roce 1974 a Abarth 2000 SE 027 zde zaujal již jen díky své karoserii vytvořené ve spolupráci se studiem Pininfarina. Pod ní pak ukrýval před zadní nápravou podélně uložený atmosférický řadový čtyřválec, který z objemu 2,0 l poskytoval nejvyšší výkon 206 kW (280 k) při 9000 otáčkách za minutu. S pětistupňovou manuální převodovkou Hewland FG400 mohl dosahovat rychlosti kolem 280 km/h. Na vývoji se podílel i zakladatel značky Abarth, ale změna pravidel pro třídu, v níž měl model 2000 SE 027 startovat, se postarala o ukončení továrního vývoje a následný prodej vozů soukromníkům. Podle dostupných informací byly vyrobeny tři vozy, z nichž první údajně nikdy nezávodil.
Fiat 131 Abarth Rally na základech dvoudveřového sedanu Fiat 131 se představil na podzim roku 1975 a stal se základem pro úspěšný soutěžní speciál. Na první pohled se tento model liší od výchozího modelu absencí nárazníku a především agresivními spoilery a rozšířením blatníků. V přídi provedení určeného pro běžný silniční provoz pracoval dvoulitrový čtyřválec s nejvyšším výkonem 103 kW (140 k), který prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky roztáčel kola zadní nápravy. V soutěžním provedení pak mohl být motor naladěn až na 177 kW (240 k). Kvality tohoto vozu nejlépe dokumentuje trojice titulu mezi značkami v mistrovství světa v rallye z let 1977, 1978 a 1980 spolu s řadou dalších vítězství.
Fiat Ritmo Abarth vstoupil na evropský trh na počátku osmdesátých let a dnes patří do skupiny téměř zapomenutých zástupců značky Abarth, přestože se může pochlubit zajímavým designem i atraktivními jízdními výkony. Fiat Ritmo Abarth 125 TC se představil veřejnosti na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1981 s dvoulitrem DOHC o výkonu 92 kW (125 k) a pětistupňovou převodovkou. Akceleraci z 0 na 100 km/h zvládal tento model za 8,7 s a jeho maximální rychlost byla 190 km/h. Vedle své techniky a jízdních výkonů se od svých slabších sourozenců odlišoval i atraktivnější vizáží, za níž staly černé plastové spoilery spolu s litými koly. Modernizace modelové řady Ritmo provedená v roce 1982 přinesla výrazné přepracování předních i zadních partií s novou maskou chladiče a přinesla i ostřejší sportovní verzi Abarth 130 TC uvedenou v roce 1983. Dvoulitr tohoto modelu měl výkon 96 kW (130 k). Zrychlení z 0 na 100 km/h pak zabralo jen 7,8 s a maximální rychlost vzrostla na 195 km/h.
Abarth Punto Evopředstavuje poslední evolucí modelu, s nímž se Fiat v roce 2007 rozhodl oživit v zapomnění pomalu upadající Abarth a proměnit jej opět v samostatně vystupující značku, kterou dnes zastupují deriváty modelů Fiat 500 a 124 Spider. Kariéru tohoto modelu zahajoval vůz s označením Fiat Grande Punto Abarth, který se představil na autosalonu v Ženevě v roce 2007 s motorem 1.4 T, s nímž byl následně nabízen s výkony 114 kW (155 k) nebo až 134 kW (182 k). V rámci modernizace a přejmenování výchozího modelu Grande Punto na Punto Evo se pak sportovní derivát dočkal přejmenování na Abarth Punto Evo a zvýšení výkonu základního provedení na 120 kW (163 k).
Foto: FCA Automobiles, RM Sotheby's, Wheelsage.org, Auto.cz
