Aero 50 (1936–1941): Předválečná krása, která se s karoserií od Sodomky právě dražila

Leteckou továrnu Aero založili v roce 1919 pánové Tusar, Kouřil, Merta a Kabeš. V roce 1922 byla dokončena stavba nové továrny v pražských Vysočanech a o rok později JUDr. Vladimír Kabeš vyplatil svoje společníky a továrna dostala dlouhý název Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany. V roce 1928 bylo založeno automobilové oddělení a byla zahájena výroba malých automobilů Aero 500, poháněných jednoválcovými dvoutaktními motory a později Aero 662 a 1000 s pohonem zadních kol dvouválcovými dvoutakty. Tato malá a levná vozítka si získala značnou oblibu, ale ve srovnání s novými modely od domácí konkurence (Praga Baby, Škoda Popular, Tatra 57, Z4) byly jejich motory slabé a prostor pro cestující malý.

V roce 1931 byl proto zahájen vývoj nového, většího vozu. Konstruktér Ing. Břetislav Novotný navrhl prototyp vycházející z dosavadních vozů Aero a používající výkonnější dvouválcový motor. Autorem druhého návrhu byl Josef Bašek, vedoucí konstruktér automobilky Aero. Jeho návrh měl novou koncepci s nízkým plošinovým rámem a pohonem předních kol. Karoserii navrhl Ing. Josef Voříšek. Vedení firmy se rozhodlo pro Baškův návrh a jeho vývoj pokračoval až do jara 1934. Vůz nazvaný Aero 30 byl poprvé vystaven na 24. autosalonu v Praze ve dvoudveřových verzích roadster a limuzína. Nové „aerovky“ vzbudily velký zájem návštěvníků a továrna Aero získala řadu objednávek. Aero 50 navazovalo na konstrukci podvozku a tvary karoserie modelu Aero 30, bylo však komfortnější a výkonnější.

Aero 50 Dynamik: Zbyly jen dva a jeden z nich je na prodej

Dva dvouválce = čtyřválec

Motor typu Aero 50 (foto) vznikl spojením dvou motorů z modelu Aero 30. Vznikl tak zážehový, kapalinou chlazený dvoudobý řadový čtyřválec s objemem 1.997 cm³ (vrtání x zdvih: 85 x 88 mm). S kompresním poměrem 5,2:1 a karburátorem Solex nebo Amal měl nejvyšší výkon 50 koní (37 kW) při 3.500 otáčkách. Motor mazaný směsí oleje a benzinu v poměru 1:40 byl uložený podélně za přední nápravou a přední kola poháněl přes třístupňovou manuální převodovku se synchronizací druhého a třetího stupně a rozvodovku, umístěné před motorem.

Motor typu Aero 50 vznikl spojením dvou motorů z modelu Aero 30. Kapalinou chlazený dvoudobý řadový čtyřválec měl objem 2 litry.

Aero 50 mělo všechna čtyři kola nezávisle zavěšena na kyvadlových nápravách (poloosách). Přední kola byla odpružena jedním příčným listovým perem s olejovými tlumiči a zadní dvěma příčnými poloeliptickými listovými pery s třecími tlumiči. Bubnové brzdy měly zpočátku mechanické ovládání, později kapalinové. Přestože se v Československu před válkou jezdilo vlevo, měly všechny vozy Aero 50 hřebenové řízení s volantem umístěným vlevo.

Aero Minor 1949: Hrdina z Le Mans. Druhé místo komunisté tajili

Roadster

Otevřený roadster Aero 50 (foto) měl za sedadly řidiče a spolujezdce třetí nouzové sklápěcí sedátko umístěné napříč, takže cestující na něm seděl bokem ke směru jízdy. Roadster připomínající dlouhou přídí a blatníky anglické sportovní vozy (například Jaguar SS 100 z roku 1935), měl rozvor náprav 2.592 mm a byl dlouhý 3.880 mm. Přední okno bylo sklápěcí a boční plexisklová okna sledovala výřezy ve dveřích.

Otevřený roadster Aero 50 měl přední okno sklápěcí a boční plexisklová okna sledovala výřezy ve dveřích.

Roadster s pohotovostní hmotností 950 kg dosahoval rychlost až 120 km/h a v průměru spotřeboval kolem 12 litrů směsi benzinu a oleje na 100 km. Benzinová nádrž umístěná vpředu za motorem měla objem 45 litrů, takže dojezd překračoval 400 km. Roadster Aero 50 se prodával za 37.500 Kč.

Aero Minor – malý velký automobil

Kabriolet

V roce 1937 rozšířil nabídku modelů Aero 50 čtyřmístný kabriolet, postavený na podvozku s rozvorem 2.790 mm. Od kabrioletů s karoserií Sodomka (viz dále) se lišil odlišným tvarem předních blatníků, klasickou maskou chladiče se svislým mřížováním a odlišným větráním motorového prostoru dvěma otvory na každé straně. Přední blatníky sahaly jen do poloviny dveří, vůz tedy neměl prahy. Stahovací plátěná střecha měla kovové výztuhy složené za zadními sedadly (foto) a náhradní kolo bylo umístěno na zádi. Malý zavazadlový prostor byl přístupný jen zevnitř.

Stahovací plátěná střecha měla kovové výztuhy složené za zadními sedadly a náhradní kolo bylo umístěno zvenku na zádi.

Limuzína

Dvoudveřová čtyřmístná limuzína (foto) měla rozvor prodloužený na 2.790 mm a délka narostla na 4.200 mm. Stejně jako roadster měla limuzína závěsy dveří vzadu, takže se otevíraly proti směru jízdy. Změnu směru jízdy indikovaly ručkové směrovky za dveřmi. S hmotností 1.050 kg a kratším stálým převodem v rozvodovce dosahovala limuzína (někdy nazývaná tudor) maximální rychlost 110 km/h. Do roku 1937 se limuzína nabízela standardně se shrnovací horní části střechy od firmy Webasto. Dvoudveřová limuzína se dala koupit za 39.800 korun českých. Za příplatek nabízela firma Aero automatickou spojku ovládanou podtlakem v sání, která se dala vyřadit páčkou na přístrojové desce.

Dvoudveřová čtyřmístná limuzína (tudor) měla rozvor prodloužený na 2 790 mm a délku 4 200 mm.

Na pražském autosalonu, konaném v říjnu 1937, představila automobilka Aero vozy Aero 50 pro modelový rok 1938. Měly rozchod zadních kol rozšířený na 1.240 mm a prostornější karoserie. Dvoudveřová limuzína měla rozvor 2.790 mm, na délku měřila 4.400 mm, šířku měla 1.550 mm a výšku 1.500 mm. Pohotovostní hmotnost vzrostla na 1.110 kg. Bubnové brzdy dostaly kapalinové ovládání ATE Lockheed a novinkou byla automatická volnoběžka.

Zapomenuté značky první republiky. Připomeňte si vozy Gatter nebo Start

Aera 50 s karoserií Sodomka

V modelovém roce 1937 se začal vyrábět čtyřmístný kabriolet (foto), používající podvozek s rozvorem 2.790 mm. Karoserie kabrioletů vyráběla karosárna Sodomka z Vysokého Mýta, ale hotové kabriolety se prodávaly v prodejní síti automobilky Aero. Luxusní kabriolet měl širokou lištu procházející středem kapoty až do masky, chromované kryty světlometů a houkačky. Základní cena luxusního kabrioletu s karoserií Sodomka byla stanovena na 44.500 Kč. Na pražském autosalonu 1937 si mohli návštěvníci prohlédnout luxusní čtyřmístný kabriolet Aero 50 se zakázkovou karoserií Sodomka, určený pro Hanu Benešovou, manželku tehdejšího československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Stál ji 62.000 Kč, ale užila si jej jen jeden rok. V říjnu 1938 odjel prezident s manželkou do Anglie a vůz zůstal v Československu.

Čtyřmístný luxusní kabriolet s karoserií od firmy Sodomka z Vysokého Mýta. Tento vůz byl vystaven na srazu veteránů Legengy 2015 v pražských Bohnicích.

V roce 1939 postavila karosárna Sodomka několik kusů aerodynamických automobilů Aero 50 Dynamik (foto) s kapkovitými blatníky a zakrytými koly. Přední světlomety byly „uklizeny“ do blatníků a široká přední maska měla zvýšenou střední část. Při návrhu těchto osobitých karoserií se Josef Sodomka (1904–1965) pravděpodobně inspiroval módními předválečnými francouzskými vozy, například Delahaye 135. Jeden dvoumístný kabriolet Dynamik dostal v lednu 1939 k narozeninám syn majitele továrny Aero, Vladimír Kabeš junior. Dynamik si také zahrál v českém filmu Valentin Dobrotivý, kde jej řídil Oldřich Nový.

Dochovaly se jen dva kusy kabrioletu Aero 50 Dynamik. Tomuto se říká Arizona, podle místa nálezu po letech.

Vzhledem k událostem kolem vynuceného mnichovského diktátu a postoupení Sudet Německu se pražský autosalon v říjnu 1938 nekonal a továrna Aero představila modely 1939 až na konci roku. Všechny vozy Aero 50 dostaly novou příď se zaoblenou maskou chladiče. Víko motorového prostoru se odklápělo směrem dozadu.

Paleta modelů byla obohacena o čtyřdveřový čtyřmístný sedan (foto) s rozvorem náprav prodlouženým na 2.940 mm. Sedan měl vnější rozměry 4.665 x 1.600 x 1.510 mm (délka x šířka x výška) a vážil 1.190 kg. Stejnou délku měl i nový čtyřmístný kabriolet. Sedan měl přední a zadní okno rozdělené středovou příčkou a vodorovné mřížování masky chladiče, nahoře protažené až do boků motorového prostoru. Sedany měly 16palcové ráfky s pneumatikami 5,75-16 a dosahovaly nejvyšší rychlost přes 120 km/h.

V roce 1939 měl premiéru čtyřdveřový čtyřmístný sedan Aero 50 s rozvorem náprav prodlouženým na 2 940 mm.

I po okupaci Československa německými vojsky se vozy Aero 50 dál vyráběly. V roce 1939 jich Aero vyrobilo kolem 400 a v letech 1940 a 1941 další stovku, včetně sanitky pro zdravotníky továrny Aero. V letech 1936 až 1941 vyrobilo Aero přes 1.200 „padesátek“. Poslední opustila bránu továrny koncem července 1941.

Zdroje: Jan Tuček – Dvoudobý luxus (Automobilrevue.cz), Wikipedia