Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Alfa Romeo Tipo C 8C-35: Nuvolariho vůz se prodal za 182 milionů korun

Aleš Dragoun
Diskuze (2)
Částky za slavné závodní vozy šplhají do závratných výšek. Není ale divu, když za volant Alfy Tipo C 8C-35 sedal sám velký Tazio Nuvolari.

Tazio Giorgio Nuvolari byl přezdíván „létající Mantovan“, neboť nedaleko tohoto města, v Castel d'Ario se 16. listopadu 1892 narodil. Původně motocyklový závodník přesedlal v polovině dvacátých let na čtyři kola, nejdříve ještě jednu a dvě stopy střídal. Nosil kanárkově žlutou kombinézu, která naháněla strach soupeřům a jeho heslem bylo „Zvítězit, nebo padnout“. Většinou skutečně buď vyhrál, nebo závod nedokončil. Vavříny z brněnské Velké ceny Masarykovy mu však zůstaly navždy zapovězeny... Bylo to jediné velké evropské klání nejrychlejších monopostů, ve kterém nikdy nestanul na stupni nejvyšším. Mnohokrát utekl po zranění v tréninku v obvazech z nemocnice, aby mohl startovat! Účast v ne zcela dobrém zdravotním stavu byla pro něj typická, pro vítězství vždy udělal naprosté maximum...

Jeho automobilová kariéra je pevně spjata se značkou Alfa Romeo, byt jezdil i na jiných vozech - Chiribiri, Bugatti, Maserati, MG a ke konci třicátých let i na Auto Unionu. Nuvolari byl ďábel, který vypiloval techniku kontrolovaného smyku všech čtyř kol. Enzo Ferrari vždy tvrdil, že on je dokonce jeho vynálezcem. Od sezóny 1934 bojoval se „stříbrnými šípy“ značek Mercedes-Benz a Auto Union. Největšího triumfu dosáhl na Nürburgringu v roce 1935. Pobil celkem devět (!) německých zázraků techniky s tři roky starou Alfou Tipo B P3. Jejím nástupcem byl Tipo C.

Mechanicky přeplňovaný řadový osmiválec Alfy Romeo Tipo C 8C-35 z roku 1935 dával mezi 224 a 246 kW (304-334 k) při 5400 otáčkách. Celohliníkový agregát byl umístěn podélně vpředu, díky vrtání 78 a zdvihu 100 mm disponoval objemem 3822 cm3, měl rozvod DOHC, kompresní poměr 8,0:1, dva ventily na válec, palivo dodávala dvojice karburátorů Weber 48 BS a i kompresory byly dva. Čtyřstupňová převodovka poháněla zadní kola. Karoserie byla z hliníku, ocelový podvozek s rozvorem 2750 měl vpředu dvě dvojice vlečených ramen a torzní tyče, vzadu pak kyvadlovou nápravu a příčné listové pero. Hydraulické tlumiče doplňovaly na zadní nápravě ještě třecí. Do nádrže se vešlo 170 l benzinu. Tipo C mělo na všech devatenáctipalcových kolech s rozchodem 1350 mm hydraulické bubnové brzdy. Z 275 km/h přece potřebovalo nějak zastavit... Měřilo na délku 4200 mm bylo 1520 mm široké a 1215 mm vysoké a vážilo 750 kg, což byl tehdy maximální přípustný limit.

S tímto modelem vyhrál Nuvolari tři důležité závody: Velkou cenu Modeny 1935, o rok později ještě GP Maďarska a italský Cianův pohár. Mysleli jste si, že poprvé se jelo v zemi čabajky, paprik a vína až v sezóně 1986 a radoval se Nelson Piquet s Williamsem? Je na čase si opravit statistiky! Nezapomeňme, že Nuvolarimu bylo v polovině třicátých let už třiačtyřicet. Auto se šasi 50013 neslo v hierarchii Scuderie Ferrari číslo 65. Ano, vzpínající se koník na něm není vůbec náhodu. Tovární tým Alfa Corse totiž po sezóně 1932 svou činnost ukončil a své vozy předal Enzovi Ferrarimu, který jej od té doby ve Velkých cenách zastupoval.

Nuvolari zemřel 11. srpna 1953. Trpěl alergií na výfukové plyny, což je paradoxem, zahubila jej však mrtvice. Závodil ještě po válce, ale ve statistikách F1 jej už nenajdeme . Mistrem světa na dvou i čtyřech kolech byl jediný muž: John Surtees. A víte, kdo dosáhl stejné proslulosti, byť pouze v „evropském“ formátu, ale jen proto, že se žádný světový šampionát nepořádal? Právě Tazio Nuvolari! V roce 1925 vyhrál na Bianchi třídu třistapadesátek, o sedm let později pak titul na čtyřech kolech, pochopitelně s Alfou Romeo. Co na tom, že motocyklové ME reprezentoval tehdy jediný závod a automobilové pouhé tři?

Aukční síň Bonhams pořádala 14. září 2013 dražbu na britském mítinku Goodwood Revival. Nuvolariho závodní náčiní s výše zmíněným číslem podvozku (i motoru 50013) bylo vydraženo za 5.937.500 liber, tedy malinko přes 182 milionů korun. Červencového rekordu o dvě dekády mladšího Fangiova Mercedesu W196 (19,6 mil. liber) tedy ani zdaleka nedosáhlo, ale i tak je to dost peněz. Vždyť se Tipo C tímto „výkonem“ stalo nejdražším vozem značky s křížem a hadem ve znaku všech dob! Nový majitel bude mít ve své sbírce autentický skvost, jediný dochovaný vůz tohoto typu. A pak, že je krize. Bohatí lidé mají evidentně stále peněz dost.

Aleš Dragoun
Diskuze (2)
Avatar - Renton
22. 9. 2013 10:52
Re: Legenda...
Vdaka za odkazy :-) Viac nemam co dodat
21. 9. 2013 20:22
Legenda...
.... nic jiného k Nuvolarimu a jeho předválečným výkonům nelze napsat.... Pro mnohé nejlepší jezdec všech dob :yes:

Tipo C už na Němce nemělo (nasypali do vývoje tehdy astronomické částky) ale i tak je Tazio v některých závodech dokázal porazit (samozřejmě hlavně v těch, kde se hodně zatáčelo). Jako třeba v Maďarsku.... [odkaz]

Byl to opravdový génius volantu a ještě po válce byl druhý na Mille Miglia, kde ho zcela promočeného a vyčerpaného v otevřeném voze o objemu 1100ccm dokázal porazit jen jeden vůz Alfy s motorem 8C 2900.... a to ještě jen díky tomu, že měl Nuvolari technické problémy.....

Prostě naprostá legenda, takováhle závodní Alfa je něco jako Spitfire se kterým létalo nějaké letecké eso....

PS: [odkaz]
PSS: Sergio, neprodávej :yes: