TEST BMW M2 Coupé – Manuál jako řidičská nirvána?
Ačkoliv automatické převodovky už dnes bereme jako samozřejmost i u vyloženě řidičských aut, najdou se i tací, kteří nedají na tři pedály dopustit. Ne vždy je to však trefa do černého.
Design, interiér
První generace nejmenšího modelu BMW M je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších aut. Poprvé jsem tohle sportovní kupé řídil v roce 2016 na Hungaroringu, následně jsem s ním strávil několik tisíc velmi příjemných kilometrů. M2 pohodlně odvezlo mě i další tři cestující na jižní Moravu a zpátky do Prahy se spotřebou 8,5 litru na 100 kilometrů.
Verzi Competition, která na rozdíl od výkonově slabšího provedení s motorem N55 z běžné produkce dostalo ušlechtilý agregát S55 pro ostrá BMW M3 či M4, jsem měl ještě raději. Zachovala si totiž přívětivý charakter, ke kterému přidala tak akorát velkou špetku ostrosti. A na rozdíl od větších sourozenců M3 a M4 dokázala zadní kola na silnici přenášet sílu mnohem plynuleji. Kdo chtěl zábavnou zadokolku s větším motorem vpředu, pravděpodobně skončil u kompaktního kupé z Mnichova.
BMW M2 Competition i dnes považuji za skvělé auto, které sice modernější konkurence při měření dynamiky porazí, otázkou ovšem zůstává, zda jsou všechny hodnoty měřitelné. Příkladem je nástupce. Toho totiž můžeme pokládat spíše za pokračovatele minulého BMW M4 Coupé. Německá automobilka se totiž musela vypořádat s absencí kompaktní platformy s pohonem zadních kol. Nejmenší modely tuhle koncepci opustily a přepřáhly na běžnější a pru tuhle třídu i objektivně mnohem vhodnější pohon předních kol.
