TEST Peugeot Traveller Allure Standard 2.0 BlueHDi 180 S&S EAT8 – Klidně dalších deset let

Dlouho předtím, než se francouzský koncern PSA rozhodl dát to dohromady s italsko-americkým FCA, začala jejich spolupráce na vývoji aut. Už v roce 1978 PSA a Fiat založili společný podnik Sevel, ve kterém se krátce nato začaly vyrábět dodávky. Fiat Ducato a jeho sourozence s jinými logy pak následovaly také MPV známé jako Eurovany, které byly pod čtyřmi značkami produkovány od roku 1994. Nabídka se později rozrostla o více velikostí dodávek a od nich odvozených osobních verzí a MPV naopak zmizely spolu s úpadkem zájmu. Dnešní nabídka ale kombinuje oboje. V nabídce dnešního koncernu Stellantis jsou tři velikosti dodávek, přičemž ty dvě menší je možné brát také za nástupce MPV.

Prostřední ze série dodávek koncernu Stellantis je na trhu už devátým rokem. U běžných osobních aut by to znamenalo přesluhování, pro užitkáč to ještě nemusí být ani půlka životního cyklu. Ostatně největší z trojice už slouží 19 let a ještě pár dalších vydrží. A to platí i pro střední řadu, která nedávno prošla faceliftem. 

Traveller, což je název pro osobní verzi od Peugeotu, díky tomu docela prokouknul. Přední část se změnila hodně, ačkoliv na plechové části se nesahalo. Zcela nové jsou ale světlomety, které přišly o vykrojení ve spodní části, a úplně zmizela maska. Traveller tímto dost vybočuje z nabídky osobních modelů značky a zepředu vypadá i přes svůj věk moderně. Vzadu se Francouzi také rozhodli kopírovat trendy a místo loga zde máme velký nápis Peugeot uprostřed pod oknem, s názvem modelu v menším fontu hned pod ním. 

Velké změny se odehrály i uvnitř, kde je nová palubní deska s volně stojícím centrálním displejem, nahrazujícím starší vestavěnou jednotku. Vzhledem k unifikaci s dalšími verzemi pod jinými značkami se v Travelleru Peugeot musel vzdát svého přístupu k interiéru a rozložení je zde tradiční. Na digitální přístrojový štít se tak dívá skrze volant, který je normálně velký a téměř perfektně kulatý. Zůstal i samostatný panel ovládání klimatizace a spousta odkládacích míst, včetně těch na vrchu palubní desky. 

Peugeoty Rifter a Traveller jsou v ČR: Známe ceny, diesel slaví návrat

Ondřej Šámal

Novinky

156

Software pořád není žádná velká moderna, v tomto ohledu už francouzská větev Stellantisu začíná zaostávat. Naopak perfektní je jejich systém vypínání povinných asistentů. Vedle displeje je tlačítko s ikonkou auta, po jejímž stlačení se objeví menu s výběrem asistentů. Tady se dají vybrat ty, které nám nevyhovují, a pak stačí po každém nastartování tlačítko dlouze podržet. Skoro to samé má i Renault a každá další automobilka aktivní v EU by se měla u Francouzů inspirovat. Fungování asistentů zde není úplně špatné, ale třeba hlídání rychlosti selhává na často špatně načtené značce maximální rychlosti, což dnes platí pro naprostou většinu aut.

Traveller v osobní verzi je v Česku dostupný ve dvou délkách – Standard L2 dlouhý 4,98 metru a Long L3 dlouhý 5,33 metru. Standardně má osm sedadel, ale navolit se dá také devítimístná verze, která přidává sedačku v první řadě uprostřed, nebo varianty šesti- a sedmi- místné (obě za příplatek 30.000 Kč). Šestimístná je nejluxusnější, každý cestující má vlastní plnohodnotnou sedačku. I varianty s „lavicí“ ale dopřávají každému cestujícímu stejně velkou sedačku, i když cestující uprostřed se musí obejít bez loketních opěrek. Je zde také možnost otočit druhou řadu proti směru jízdy a doprostřed dát stoleček. Rozvor obou variant je totožný, delší L3 tedy přidává zejména prostor na zavazadla, který v L2 není zrovna ohromný. Za sedadly třetí řady je v L2 objem 603 litrů, bráno po hranu opěradel, zatímco v L3 už 989 litrů. Při potřebě převážet větší objemy není ani potřeba sedadla demontovat, protože všechna opěradla lze sklopit do roviny. 

Já si Peugeot Traveller vypůjčil v osmimístné kratší verzi L2 také kvůli potřebě převážet z daleka přicestovalou rodinu, která se zde zúčastnila svatby. Při cestách po Česku jsem tedy výjimečně využil plnou kapacitu osobní dodávky. Na nabídku prostoru a komfort sedaček jsem slyšel jen chválu a překvapivě vystačil i zavazadlový prostor, kam se cestovní kufry vyskládaly jako hraní tetrisu. Cestující ocenili také výdechy klimatizace, které jsou tu na stropě podobně jako v letadle pro obě zadní řady a dají se nastavovat či úplně zavřít dle libosti. Ve druhé řadě je navíc na stropě i ovládací panel klimatizace s tradičními otočnými ovladači, takže se pasažéři mohou na teplotě dohodnout sami a nemusí pokřikovat po řidiči. Testovaný kus má podobně jako v letadle také sklopné stolečky na zadní straně opěradel, což při delších cestách také cestující ocení. 

Přístup na sedačky je velmi komfortní. Posuvné dveře jsou standardně na obou stranách ve všech verzích. Za příplatek 36.000 Kč jsou ovládány elektricky, ve vyšší výbavě Allure je toto standardem. V testované specifikaci je ve druhé řadě na pravé straně jedna individuální sedačka, kterou lze snadno sklopit a posunout dopředu. Jde to ale i s lavicí na levé straně. Všechny sedačky jsou samozřejmě na kolejnicích a lze tak měnit jejich pozici dle potřeby. Jedinou výtku jsem tak měl jen já jako řidič, tvrdý plast na přední straně řidičovy sedačky mě totiž dřel do levé nohy.

Před pár lety vyhrožoval Stellantis tím, že jeho osobní dodávky už si koupíme jako elektromobily. Na pár měsíců se tak i stalo a model Traveller tak šlo objednat pouze v bateriové verzi. Ta sice jede hezky ale velmi vysoká spotřeba spolu s nepříliš velkou baterií (50 nebo 75 kWh) zásadně omezuje jeho využití jako vozu na překonávání vzdáleností. Já se sedmi pasažéry musel během týdne zdolat 1500 kilometrů, včetně cesty do Ostravy a zpět, tudíž jsem ocenil návrat dieselové motorizace do nabídky. 

Mezitím se ale právě v tomto ohledu udála velká změna. Po modernizaci, která přišla minulý rok, pod kapotou pokračoval dvoulitrový diesel DW10 z původního vývoje PSA. Od letošního září jej však plně nahradila nová jednotka MultiJet, neboli známý 2,2 litrový turbodiesel od Fiatu. Tedy ten samý, který pohání také větší Fiat Ducato a jeho sourozence. 

Testovací kus nicméně přijel ještě s původním dvoulitrem, a to v nejvyšší verzi 180. Tedy výkon 130 kW a 400 Nm točivého momentu, což jsou totožné údaje jako u nové jednotky ve verzi 180, která je dnes v českém ceníku jako jediná. V nabídce je pořád spousta skladovek s původním motorem, v konfigurátoru už lze ale zvolit pouze ten nový.

Původní diesel má typický klapavý zvuk, ale po zahřátí se zklidní a kabina je dobře odhlučněná, takže posádku nijak neruší. Výkon 130 kW dostupný v 3750 otáčkách a samozřejmě slušný točivý moment nemá ani s plně naloženým autem příliš práce. Zrychlení na stovku prázdného auta na stovku za 9,1 sekundy je na dodávku velmi dobrý údaj a i s osmi lidmi na palubě není žádný problém se v připojovacím pruhu na dálnici rozjet na bezpečnou rychlost k zapojení do provozu, dostat se na legální limit či předjíždět v pravém pruhu. Líný navíc není ani v nízkých otáčkách a i v městském provozu mě překvapilo, s jakou lehkostí dokáže vypálit od semaforu. 

Většinu času funguje dobře i osmirychlostní, který je také novinkou nahrazující předchozí šestirychlostní skříň. Spolu s tím dostal i nový volič, který už známe z osobních modelů Peugeotu. Na hladkých a rychlých rozjezdech má nová převodovka také svůj podíl, k nějakému zazmatkování dochází naprosto výjimečně. 

Starý diesel v nepříliš aerodynamické krabici mě překvapil i přívětivou spotřebou, ačkoliv jezdil primárně po dálnicích a po městě a to vždy plně naložený. Průměrná spotřeba totiž byla jen 9 l/100 km, přičemž na dálnici samotné by se dalo dostat ještě o kus níže, městské poskakování naopak motoru neprospívá. Nádrž má objem 69 litrů, takže akční rádius je přes 700 kilometrů. 

Peugeot Polygon chce už brzy změnit pravidla hry. Klíčové prvky přenese do sériové výroby

Mario Rychtera

Design

4

Osobní dodávky za poslední dekády urazily obrovský kus cesty i v komfortu a Peugeot Traveller to jasně ukazuje, ačkoliv sám nepatří mezi nejmladší. Poznat je to už z polohy za volantem, která má blíže osobnímu autu než klasické dodávce, ačkoliv si zachovává skvělý výhled a samozřejmě dost vysokou polohu nad vozovkou. Volant je zde nakloněn v podstatě úplně stejně jako v osobáku a díky krátké kapotě je o situaci před autem mnohem lepší přehled než v průměrném SUV. 

Traveller má ve standardu kyvadlovou-úhlovou nápravu se šikmou osou kývání, což znamená, že i cestující vzadu si užijí velmi slušný komfort. Lepší než třeba v Lexusu LM za 4 miliony, jehož podvozek větší nerovnosti tlumí o kus hůře než Peugeot. Dokazuje to ostatně i fakt, že i na nekvalitních českých cestách dokázala cestující rodinka na zadních sedačkách usnout. 

Měkčí podvozek zároveň neznamená, že by auto postrádalo jízdní schopnosti. Zvykat se musí na trochu pomalé řízení, ale manévrovatelnost je stále velmi dobrá. Auto se v zatáčkách překvapivě příliš nenaklání, takže si cestující ani v serpentinách moc nestěžovali. S délkou necelých pět metrů a šířkou 1920 mm není Peugeot Traveller žádný obr. Podobný půdorys dnes má větší SUV a ty prémiové jej často i výrazně přerůstají. Manévrovatelnost je tedy velmi dobrá, s výškou 1910 mm se navíc vejde do každé standardní garáže. 

Ústup od MPV založených na osobních vozech a přechod k těm spíše dodávkovým může působit jako krok zpátky. Jenže i modely s pracovním základem se v posledních letech zlepšily natolik, že kup podobného vozu neznamená ztrátu komfortu. Peugeot Traveller po faceliftu zase působí natolik moderně, že tu jistě ještě pár let vydrží. A to snad i s dieselovým motorem, který jeho charakteru prospívá více, než nedotažená elektrická verze. 

Statusu ideálního rodinného auta asi zabrání jen vyšší cena. Základní verze startuje na 1.203.950 Kč, za delší verzi L3 je příplatek 30.250 Kč. Dříve to stejný model uměl podstatně levněji, i když svou roli na tom má vypadnutí manuální převodovky a slabších motorizací z nabídky. Třeba konkurenční Renault Trafic combi se dá koupit za ceny hluboko pod milion, zatímco ikonický Volkswagen Multivan startuje na téměř totožné částce co Peugeot.