Autopapírový virtuóz: Vyrábí neuvěřitelně přesné modely aut

9. 8. 2020 • 11:52

Třiadvacetiletý Michal Traj vytváří modely vozidel, ze kterých zůstává rozum stát. Mistr papírových zmenšenin se rozpovídal nejen o krušných začátcích, nejdůležitější radě pro začátečníky či fascinaci Černobylem.

Sálá z něj neuvěřitelný klid. Rozvážnost. Jako bychom před sebou měli prototyp trpělivosti. „To víte, že si někdy zanadávám. Ale radši do toho nepraštím, to by šlo o drahou srandu,“ vítá nás ve svém domě ve středočeských Radonicích Michal Traj. Mladý šikula, jenž volný čas na plný úvazek podřídil papírovým modelům aut. „Přítelkyně si už zvykla, nic jiného jí taky nezbývá,“ usmívá se v čerstvě dokončené dílně třiadvacetiletý Michal, živící se coby projektant.

Jak se žije sběrateli a výrobci dřevěných modelů: Dva blázny spojuje jedna vášeň

Poklad v Jeseníku

Michalův start je tradiční. Poprvé nakoukl do říše modelařiny přes časopis ABC. „Začátky? Jedním slovem bída. Na střední stavební škole se to ale úplně otočilo, a najednou jsem zvládal těžší a těžší modely,“ komentuje postupné válcování konkurence Michal. Za bod zlomu také označuje, že modely na téma architektury záhy vystřídala auta. Už v šestnácti vystřihl parádní automobilový jeřáb AD 20 na podvozku Tatra 148, jenž si zanedlouho našel kupce. Postupně přibily další kousky – paralelně s nimi i spousta ocenění. Jenže Michal chtěl posunout úroveň výš, soustředit se na konkrétní jedinečný vůz v Česku a ten co nejvěrněji přenést do papírového hábitu. „V Jeseníku jsem objevil nepojízdnou Tatru 815 s rumunskou nástavbou bagru Promex 802. Naprosto ideální důvod vrhnout do práce,“ uvádí nadějný projektant.

Svět motorů č.32

Největší dřina? Bočnice!

Zrovna před námi stojící vymazlený autobagr Tatra 815 AT-802. zabral téměř rok piplání. Nejdřív si jej Michal důkladně nafotil, následně nachystal všechny potřebné díly. Některé vzal ze sešitu, jiné vyleptal do plechu, další zas vypálil laserem do kartonu. „Drtivá většina je nicméně z papíru,“ říká Michal, „ale třeba tady u rámů oken jsem si kvůli 3D efektu vypomohl bužírkou.“ Při zkoumání detailů nenacházíme slabší místo. Které však platí za část, jež i se stoikem Michalem hne? Bočnice, sype ze sebe bez delšího přemýšlení, poněvadž se jedná o kvantum identických dílů. Zato přípravu motorů považuje za zábavu. „U nich platí, že čím náročnější, tím lepší! Hlavně to nikdy nesmí sklouznout do rutiny,“ snaží se sám sebe neukolébat Michal.

Jak se žije sběrateli zemních strojů: Diagnóza? Bagrofil!

Kontaminovaný tank

Michal patří do skupiny modelářů, která se o zkušenosti, tipy a rady dělí s ostatními na internetu. „Proto mi tvorba zabírá tolik času,“ popisuje, „ale dělám to rád.“ Na sociálních sítích tak nechává nakouknout sledovatelům „pod pokličku“. Jak sám ale vzápětí dodává, každý si stejně musí proklestit cestu na trase Pokus-Omyl. Tak zní i jeho kardinální obecná rada, jež platí rovněž pro zacházení s americkou retuší. A propos činností, která z celého procesu zhltne nejvíce peněz. „Tady s těmi graffiti jsem se crcal šíleně dlouho,“ ukazuje na posprejovaný domíchávač airbrushovou pistolí. Poslední dny ovšem dýchá pro jiný model. Pro zmenšeninu kontaminovaného tanku IMR-1, pomáhajícího s likvidací ruin po černobylské havárii z roku 1986. „Oslovili mě ze Španělska, že chystají knihu o této ukrajinské tragédii. Tak jsem si od jednoho Itala stáhl předlohu a vytvořil tohle,“ vyndává z vitríny mladý Čech model na pásech, jenž kvůli časové tísni dostal pár plastových dílů.

Prohlédněte si neskutečně vypiplané modýlky z papíru!

Inspirace Černobylem

Plánů radonickému talentu běhá v hlavě stovky. A když Michal rád vyráží do terénu, nikoho asi příliš nepřekvapí, že jeho chtíč má v merku právě Černobyl. „Pokud štěstí bude přát, na konci září se tam vypravím,“ vypráví Michal s tím, že by chtěl prubnout něco nového: uvažuje prý nad místním opuštěným dětským autodromem a nad dalšími opuštěnými místy v prostoru zóny. Pozoruhodná idea. Do podzimu se toho může udát mnoho, a tak vždy Michal počítá s náhradními řešeními, vykolíkovanými především tuzemskými hranicemi. „Někdy pomůže náhoda. Trávím víkend na chalupě a při procházce na mě z trávy vykoukl dozer CHTZ T-130, který jsem zrovna měl rozpracovaný na stole. Hned jsem věděl, že fotky se skutečným strojem budou super“ komentuje sympatický dvacátník. A na závěr dodává: „Sice si majitel nejdřív myslel, že mu jdu ukrást naftu, rázem jsme si to ale vyjasnili a vyšel mi ve všem vstříc“.