Autoskla hrají větší roli, než si možná myslíte. Víte, co všechno musejí splňovat?
Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou roli ve skutečnosti hrají autoskla v moderních vozech a jaké požadavky musí splňovat? Pojďme si to rozebrat.
Moderní automobily se staly tak běžnou součástí našeho každodenního života, že často přehlížíme jedinečná a důmyslná řešení, která skrývají. Jedním z prvků, který často považujeme za samozřejmý, jsou skla. Tyto průhledné bariéry, které nás v kabině vozu oddělují od vnějšího světa, skrývají mnohem více technologických inovací a vynalézavých řešení, než si většina z nás dokáže představit.
Možná se ptáte, co se dá na tak primitivní a přímočaré součásti vozu vlastně vymyslet. Vždyť technologie výroby a legislativně stanovené požadavky zůstávají dlouhé roky neměnné a ani vizuálně nic nenasvědčuje v tomto ohledu zásadnější revoluci. Přesto nám dovolte ukázat, že všechno není tak, jak se na první pohled může zdát.
V současné době se používají vesměs dva druhy skel - jednovrstvé kalené sklo a sklo laminované. První varianta se používá výhradně u bočních oken, ale také třeba u otevíratelných částí oken střešních. „Kalené sklo se při rozbití rozpadá na malé střepy, které jsou pro posádku daleko menším bezpečnostním rizikem než velké a ostré úlomky skla,“ vysvětluje Milan Sluka, který se zabývá skly a okny v Technickém vývoji Škoda Auto.
Naopak, laminovaná skla jsou složena v podstatě ze tří částí: dvou vrstev skla a jednou vrstvou fólie, která se nachází mezi nimi. „Takové sklo se po rozbití nerozpadne a proto se bez výjimky používá u čelních skel, kde jsou přísné požadavky na to, aby sklo zabránilo průniku předmětů,“ doplňuje Sluka. Není ovšem vyloučeno, že tento druh skel bude použit také na oknech bočních a zadních. Mezi jejich vlastnosti totiž patří lepší izolace zvuku, takže přispívají ke zlepšení úrovně odhlučnění.
Jak bylo na začátku řečeno, okna fungují jako jakási bariéra a tím se pomocí oslího můstku dostáváme k věčně diskutovanému tématu - aplikace fólií na autoskla. Přestože se může zdát, že se jedná o skvělý způsob, jak zvýšit soukromí, zmenšit dopad slunečního svitu a dodat vozu trochu stylu, není to vždy nejlepší nápad.
Tuzemská legislativa hlídá hlavně průhlednost oken auta. Čelní sklo a boční okna vpředu musejí mít minimálně 70% průhlednost, jinak auto po silnicích nesmí jezdit. Vaši nadcházející myšlenku utneme hned v zárodku - ne, na tato skla si nemůžete aplikovat ani fólii, která průhlednost snižuje do oněch 30%. Určitou úroveň „neprůhlednosti“ totiž zajistí samotný materiál skla a třeba přítomnost systému vyhřívání čelního skla.
To může být realizováno vesměs dvěma způsoby: tenké wolframové drátky, umístěné ve folii mezi dvěma vrstvami skla, nebo tenká povrchová vrstva nanesená metodou napařování. Druhá metoda je poněkud pokročilejší a pro oči řidiče mnohdy o něco komfortnější.
Zatmavená skla naopak nejsou „tabu“ v zadní části vozu - okna druhé řady sedadel a zadní sklo nemají v tomto ohledu v podstatě žádné omezení. Jedinou podmínkou je, že fólie na zadním skle nesmí zakrývat třetí brzdovou svítilnu. Kromě fólie mohou konstruktéři k zatmavení okna přidat barevný pigment rovnou do roztaveného skla.
Dobrý výhled musí čelní sklo zajistit nejen řidiči, ale také případným kamerám a dalším senzorům, kterými je vůz pod čelním sklem osazen. Zároveň je dnes čelní sklo důležitou „promítací“ plochou pro moderní head-up displeje. V těchto oknech je speciální fólie, která kompenzuje rozdvojení obrazu, tzv. duchy. Také je zde důležitý tvar okna, který by neměl napomáhat zkreslování obrazu.
I přes postupný vývoj jsou okna automobilů v zásadě velmi nadčasové části, které vydrží v podstatě věčně. „Když se sklo nerozbije, je životnost v podstatě neomezená,“ vysvětluje Sluka s tím, že skla automobilů nevyžadují ani speciální údržbu. „Snad jen je dobré kontrolovat stěrače a občas vyčistit nebo vyměnit jejich stírátka tak, aby jemné prachové částice a malé kamínky sklo nepoškrábaly,“ dodává. Takové poškození je totiž u okna automobilu v podstatě neopravitelné a mohlo by být problémem při pravidelné technické kontrole vozu.
