Bezpečnostní služba místo policie? V Tanvaldu realita, ale smí se to?
V Tanvaldu na dodržování dopravních předpisů dohlíží soukromá bezpečnostní služba. Vykonává tak vlastně práci dopravní policie. Může to dělat? Našli jsme odpověď.
Přišel nám podnět od čtenáře, který často jezdí Tanvaldem. Narazil tam na soukromou bezpečnostní agenturu, která hlídá dodržování zákazu vjezdu nákladních aut, který platí, jen když je silnice kvůli sněhu nebo náledí neprůjezdná. A napsal nám, že to je divná praktika, protože to vypadá jako nějaká soukromá policie. Nás v redakci to na první pohled taky zarazilo.
Soukromá policie, to zní skoro jako popis nějaké anarcho-kapitalistické společnosti. Že by se v Jizerských horách měnil společenský řád a zatím o tom nikdo nevěděl? Začali jsme tedy telefonovat a mailovat na všechny strany, ptát se právníků, správců komunikací, starostů a hledat odpovědi. Vyrazili jsme též do terénu.
Tady nám počasí (ne)přálo. Nějaký sníh sice byl, ale silnice byla bez problémů sjízdná, takže jsme zákaz a soukromé strážce zákona nepotkali. Bohužel ani několikadenní vyčkávání na lepší, tedy vlastně horší počasí a uzavření silnice kvůli sněhu nikam nevedlo. Sem tam vločka, ale cesta zůstala sjízdná.
Kauza z Jizerek
Na Facebooku se rozjela debata o tom, jak setkání s černými šerify v roli dopravní policie řešit. Někdo se cítil pevný v kramflecích i na namrzlé silnici a konstatoval, že by se s nimi vůbec nebavil. Jiný diskutující pochyboval o takové odvaze. Další přidal námitku, že sekuriťák může, pokud ho řidič neposlechne, zavolat policii a ta si na daného šoféra počká na druhém konci města.
Jen pro úplnost dodáme, že Tanvald leží na silnici I/10 z Turnova přes Harrachov k polským hranicím. Trasa přes hory je mediálně známá. Hlášení „Silničáři pro kamiony uzavřeli silnici první třídy číslo 10“ je možné slyšet v rádiu z úst redaktorů dopravního zpravodajství každou zimu. Čím je sněhu na horách víc, tím víc slávy si tato silnice pro mezinárodní provoz užívá.
Ač je to možná nefér a příroda tak někoho diskriminuje, ne vždy tu jsou pro všechny rovné podmínky. V nevýhodě jsou hlavně kamiony. Občas se tedy nějaký dočká i pozornosti televizních štábů. Táhlá a místy taky prudká stoupání na sněhu čtyřicetitunové soupravy nezvládají a silnici bohužel leckdy blokují. Z tohoto důvodu se často komunikace zavírá právě pro nákladní auta.
Značení 21. století
Zatímco před lety musela v hustém sněžení vyrazit na špatně sjízdnou silnici četa s přenosnými značkami, od roku 2021 tu mají značení proměnné. Služba v dispečinku ŘSD klikne na počítači a na tabuli se rozsvítí zákaz vjezdu nákladních aut od určité hmotnosti. Ta záleží na vážnosti situace. Když jde opravdu do tuhého, tak může službu konající dispečer vybrat dokonce i zákaz vjezdu všech vozidel.
Bohužel, někteří řidiči kamionů zákaz nerespektovali. Mysleli si, že to projedou. Úřady včetně policie a Ředitelství silnic a dálnic se proto domluvily, že na dodržování zákazu bude dohlížet ŘSD. Tomu samozřejmě nic nebrání v tom si vzít brigádníky nebo najmout agenturu.
Zastavuj i ty
Možná to na první pohled vypadá zvláštně, že soukromá firma řídí provoz a nedělá to policie. Jenže když nalistujeme paragraf 79 pravidel silničního provozu, tedy zákona 361/ 2000 Sb., tak tu narazíme na výčet osob, které mohou zastavovat vozidla. Je docela dlouhý a jsou tam i osoby, které se podílí na údržbě silnice.
Je to vlastně stejné, jako když třeba na stavbě nebo v úseku, kde se kácí stromy na krajnici, stojí chlap se zastavovacím terčem nebo jen zvednutou rukou a pouští provoz kyvadlově.
Mohlo by vás napadnout, proč to nedělá policie. Ale podobně jako některé vojenské objekty hlídá soukromá agentura, a ne armáda, i tady zaskakuje soukromý sektor. Policisté tak můžou, alespoň tedy doufejme, místo postávání u zákazové značky řešit jiné, možná závažnější problémy, které soukromé firmě svěřit nelze. Záhada je tedy vyřešena. Některé řidiče to štve, že je „nějaký sekuriťák“ zastaví a vysvětluje jim, že do zákazu se nejezdí. Vše je ale podle zákona naprosto v pořádku, a pokud někdo neposlechne, může dotyčný zavolat policii. Zcela filozoficky si ale můžeme položit otázku, proč se investuje do proměnného značení a hlídání zákazu vjezdu, a ne do lepší údržby. Ale to už je na jinou debatu, mnohem složitější a delší. A aniž bychom chtěli končit zbytečně pesimisticky, tak dřív než dokonalou zimní údržbu budeme mít možná létající auta a pak problematické úseky prostě přeletíme.
Kdo smí zastavovat vozidla
Kromě policistů, vojenských policistů, celníků, strážníků městské policie, hasičů nebo i příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů můžou zastavovat vozidla i další osoby. Mimo jiné i účastníci dopravní nehody, pokud je to nutné k zajištění bezpečnosti v místě havárie. Dále je to vedoucí organizovaného útvaru dětí, tedy třeba učitel nebo i skautský vedoucí. Paní učitelky k tomu mohou použít i zastavovací terč. Dále smí auta stavět také třeba honák, který po silnici nebo přes ni žene zvířata. Potom dopravce, pokud je to nutné k zajištění bezpečnosti cestujících, zejména při nastupování a vystupování. Takže zastavovat vozidla může řidič autobusu nebo i taxikář. Dále má možnost vás zastavit v blízkosti přejezdu zaměstnanec dráhy. Poblíž škol má tuto pravomoc osoba, která je k tomu pověřena úřadem obce s rozšířenou působností. To jsou hlídky, které zajišťují bezpečné přecházení dětí.
Oprávnění k zastavování má i doprovod nadrozměrného nákladu a dále osoba uvedená v povolení speciálního užívání komunikace. Pokud si tedy třeba filmový štáb pronajme na dva dny ulici pro natáčení, může si na vjezd postavit ostrahu, která ohlídá, aby někdo nepovolaný nevjel nebo nevběhl do záběru. A vyzvat řidiče k zastavení může i člověk, který vykonává údržbu nebo opravu silnice. Samozřejmě že ve všech případech musí být k zastavení důvod. Není možné, aby si třeba silničář v místě, kde se zrovna nepracuje, na komunikaci jen tak pro zábavu zastavoval provoz.

Pravomoci „sekuriťáků“
Pracovníci soukromých bezpečnostních agentur, různí černí šerifové a „sekuriťáci“, se často tváří, že jsou vlastně něco jako policie. Jenže nejsou. Ač mají pracovníci ostrahy uniformy a někdy nosí i zbraně, mají jen ta samá práva jako každý jiný občan. A to i přesto, že mají na tuto činnost státní zkoušku a na provoz bezpečnostní agentury je potřeba koncese. Pokud jsou tedy sekuriťáci svědky třeba krádeže nebo jiného protiprávního jednání, musí volat policii. Na druhou stranu, každý občan může omezit na svobodě osobu, kterou přistihl při páchání trestného činu. Ihned potom ale musí vše oznámit policii. K omezení může dojít jen bezprostředně po spáchání trestného činu. To může udělat každý z nás, včetně černého šerifa. Ale pozor! Pokud zamknete do sklepa zloděje, který nakradl věci jen za 9999 korun, pak se dotyčný dopustil pouze přestupku, nikoliv trestného činu. To by musel mít u sebe lup v hodnotě alespoň 10.000 korun. Pokud dáte pod zámek někoho, kdo se dopustil pouze přestupku, hrozí vám trest za omezování osobní svobody.
Policie jako firma
V některých státech světa, třeba v USA, Kanadě, Velké Británii nebo Jihoafrické republice, fungují soukromé policie. Nemůžeme si to ale představit tak, že si někdo založí svou policii, která se bude řídit jenom pokyny svého majitele. Příslušníci těchto jednotek musí mít stejný výcvik a mají stejná práva a povinnosti jako policisté státní. Pokud ale třeba železniční společnost kvůli bezpečí svých cestujících nebo ochraně vlaků před vandaly chce mít ve vlacích a na svých nádražích víc mužů zákona, než má stát k dispozici, zaplatí si svoje oddělení. Daná policejní služebna nemůže ale hájit zájmy svého chlebodárce, pokud by to bylo v rozporu se zákony. Je to něco podobného jako u nás v ČR podnikoví hasiči. V USA mají své policejní sbory velké univerzity jako třeba Harvard nebo železniční společnosti. V Británii si takto své policie zřizují provozovatelé přístavů.
Pomocná stráž
Na sociálních sítích někteří komentující popisují počínání soukromé agentury v Tanvaldu jako práci někdejší PSVB. Tak se označovala Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti, což byli neoblíbení dobrovolníci vykonávající službu společně s profesionálními policisty z řad VB. V některých zemích ale tyto dobrovolné jednotky stále existují. Třeba v sousedním Německu, kde se označují jako Sicherheitswacht, tedy Bezpečnostní hlídka. Pokud si říkáte, že jste u sousedů byli několikrát a na „pomocníky“ jste nenarazili, je to tím, že dobrovolnou službu třeba v celém Bavorsku vykonává pouze 980 lidí, a v Sasku dokonce jen 256. Mnohem větší zájem je o takovou činnost třeba v Turecku, kde dobrovolní strážci, nazývaní Bekçi, dostávají i finanční odměnu, prochází tříměsíčním výcvikem a slouží se zbraní. Celkem jich je 28.000, z toho je pouze 69 žen. Řadou oprávnění se téměř rovnají policii, mohou dělat osobní prohlídky, zadržet pachatele nebo zastavovat vozidla a kontrolovat doklady. A to samostatně bez asistence policie či četnictva.