Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Bílé Ferrari Dino 246 GTS po Rossu Brawnovi stojí ranec, 19 milionů korun

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 26. 2. 2017 • 18:23
13
Zobrazit náhledy (13)
Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino Ferrari Dino
V Británii je k mání bílé Dino 246 GTS z roku 1974. Má volant vpravo a kdysi jej vlastnil jeden slavný muž formule 1.

Dino 246 GT je klasickým „malým ferrari“, i když slavný emblém nikdy oficiálně neneslo. Proč? Protože mělo málo válců v uprostřed umístěném motoru motoru, jen šest. Uspořádaných do V, samozřejmě. Enzo Ferrari tvrdil, že vozy s jeho jménem mohou pohánět pouze ušlechtilé dvanáctiválce, i když u závodních byl tento fakt mnohokrát porušen. Značku pojmenoval po svém zemřelém synovi, respektive jeho přezdívce. Agregát s objemem 2,4 l (odtud označení) dával v evropské specifikaci 145 kW (198 k), což otevřenému modelu s písmenem S stačilo k dosažení minimálně 235 km/h. Pokoření kilometru s pevným startem pak trvalo necelou půlminutu, konkrétně 27 sekund...

Tvary, které navrhl Leonardo Fioravanti pro Pininfarinovo studio, nezestárly ani po více než čtyřech desetiletích... Krasavec je vlastně moderní i dnes, hřebenové řízení použili u Ferrari vůbec poprvé, takže se řídí jako motokára a mrštné a stabilní je díky excelentnímu podvozku s rozvorem delším o 53 mm než dvoulitrový předchůdce (2339 mm).

Centrálně umístěnou pohonnou jednotku měla řada 206/246 také jako první produkční model z Maranella. Navíc se motor se čtyřmi vačkami vešel napříč, stejně jako pětistupňová převodovka, ta ale byla umístěna až u diferenciálu. 246 debutovala v Ženevě 1969, přinesla větší šestiválec a komfortnější sedačky, stála však méně díky ocelové karoserii místo hliníkové. Ač se to nezdá, dalo se s ní jezdit každý den, byla uživatelsky mnohem příjemnější než velké dvanáctiválce vzešlé ze závodů. Navíc mohla sloužit patřičně bohatému nadšenci jako jediné auto...

Prostě ikona a dnes už klasika. A právě o jedno „esko“ tady nyní jde. Konkrétní kus s výrobním číslem 07776. Co je na něm tak zvláštního? Opustil Maranello v květnu 1974, pochází ze závěrečné třetí série a je předposledním vozem tohoto typu, který doputoval do Velké Británie. Možná si říkáte, že to není zas až tak velká vzácnost, ale těch s volantem vpravo existuje jen dvanáct... Exemplář navíc vlastnil jeden čas Ross Brawn. Ano, ten Ross Brawn, který za svou kariéru prožil mnohé, na voze jeho stáje převzaté od Hondy se stal Jenson Button mistrem světa F1 2009. Když tým koupil Mercedes, šéfoval i jemu. Dnes, po pauze, je jedním z nejvyšších mužů formule 1 samotné...

Auto prodávají severolondýnští Hexagon Classics, má na tachometru něco přes 38.600 km a chtějí za něj maličkost, přesně 595.995 liber. To bez několika tisícovek odpovídá v korunách 19 milionům. Cena je pevná, o aukci nejde. Atypická bílá barva Bianco Polo Park mu hodně sluší, stejně jako originální tovární balíček se sedadly Daytona a koly Campagnolo. Vozy jimi osazené měly širší rozchod a lehounce vytažené blatníky, jinak by se pod ně 7,5 palce široké ráfky i s obutím nevešly. Interiér byl znovu přečalouněn a karoserie přelakována, ovšem podle firemního vzorníku, stejný odstín mělo tohle dino původně.

Nechybí mu ani certifikát Ferrari Classiche, takže jeho autentičnost je doložená. Je k němu kompletní dokumentace včetně objednávky, faktur, korespondence dealera Maranello Concessionaires (ten jej prodal prvnímu majiteli) s továrnou, manuál a katalog náhradních dílů.

Související články

Témata
Články odjinud