Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Abarth
Abarth
Abarth
Abarth
14 Fotogalerie

Chlazení motorů vzduchem: Staré jako automobil sám. Jaké jsou výhody a nevýhody?

Aby mohl motor automobilu pracovat, vyžaduje optimální teplotu. Té je dosahováno účinným chlazením, které je v současnosti výhradně kapalinové. V minulosti však existovalo také chlazení vzduchem. Jaké mělo výhody a proč už se dneska nepoužívá?

Když se řekne motor chlazený vzduchem, ti orientovanější motoristé, případně pamětníci, si ihned vybaví například vozy Tatra, lidový Volkswagen Brouk a klasické modely značky Porsche. Právě tyto tři automobilky se vzduchem chlazeným motorům věnovaly asi nejvíce. Možná i proto, že za nimi stojí dvojice slavných konstruktérů: Hans Ledwinka a Ferdinand Porsche. Oba jsou právem považováni za průkopníky automobilismu. Pro nás mají navíc zvláštní kouzlo. Ferdinand Porsche se narodil ve Vratislavicích nad Nisou poblíž Liberce. Hans Ledwinka byl sice Rakušan, ale jelikož pracoval pro Tatru, je s naší zemí taktéž velmi spjatý.

V jednoduchosti je krása

Z čistě technické pohledu má vzduchové chlazení jednu obrovskou přednost. Je v zásadě nesmírně jednoduché a vzhledem k tomu i docela účinné. Odpadá chladič a celá chladicí soustava včetně vodní pumpy, termostatu a expanzní nádoby, které jsou nezbytné u systémů chlazených kapalinou. A samozřejmě chladicí kapalina může v zimě zamrznout, a pokud se nemění či se používá nesprávná směs, má neblahé účinky na vnitřní části motoru. Další výhodou je rychlé ohřívání na provozní teplotu. Z toho důvodu auta se vzduchem chlazenými motory v zimě rychle topila. Poslední z výhod je snížení hmotnosti a a také menší nároky na údržbu motoru.

V zásadě se rozlišují dva způsoby vzduchového chlazení: náporové a nucené. Prvně jmenované bývalo k vidění obvykle na motorech motocyklů, třeba Jawa 350. Vzduch chladil vlastně pohybem vozidla. Princip vzduchového chlazení spočívá v odvádění tepla z nejvíce tepelně zatížených částí motoru proudem vzduchu. Druhé uvedené řešení je vhodnější pro automobilový motor. Přeci jen je uzavřený v karoserii vozidla, takže možnosti vstupu vzduchu jen pouhým pohybem auta jsou velice omezené.

Nucené chlazení využívá k vyvození proudícího vzduchu v motorovém prostoru ventilátor. Umístěný býval před motorem. V takovém případě chladicí vzduch k agregátu vtlačoval pod tlakem, šlo tedy o přetlakové vzduchové chlazení. Tento způsob měly téměř výhradně auta s motorem vpředu. Třeba nedávno recenzovaný Oltcit. Ventilátor mohl být až za motorem, takže vzduch od motoru vlastně nasával. Tomu se říká podtlakové vzduchové chlazení. Příkladem jsou auta s motory vzadu – třeba Tatra 603 či 613 a dále Porsche 911 do série 993 včetně.

Zvláštní řešení je takzvané ejektorové chlazení. Používala jej závodní verze Tatry 603 B6. Je to vlastně podtlakové chlazení, ovšem bez ventilátoru. Teplý vzduch z motorového prostoru je odváděn rourou kolem vyústění výfukového potrubí. Horké výfukové plyny při výstupu strhávají teplý vzduch v motorovém prostoru. Nevýhodou je obrovská hlučnost s nemožností jej nějak utlumit. Proto se toto používalo jen u závodních aut, jmenovitě u zmíněné krásně oranžové závodní T603.

Aby mohl proudící vzduch účinně motor chladit, musí být jeho hlavní tepelně namáhané části, hlava válců a blok, k tomu přizpůsobeny. Každý válec musí být opatřen žebrováním, které zvětšuje styčnou plochu pro odvod tepla. Proto vzduchem chlazený motor poznáte na první pohled. U motorů chlazených kapalinou nic takového potřeba není.

Nevýhody převažují

Zmínili jsme výhody vzduchového chlazení. Jako každá věc má ale i nevýhody a nutno říci, že ty z dnešního pohledu na konstrukci automobilových motorů převažují. Motor se sice rychle dostane na provozní teplotu a v zimě tedy auto rychle topí, ovšem při opravdu velkých mrazech, jaké panovaly například v uplynulých dnech, je vytápění auta méně účinné.

Chlazení vzduchem má totiž v porovnání s kapalinovým mnohem menší možnosti regulace, takže musí být při své jednoduchosti navrženo tak, aby motor uchladilo i při jízdách v parnech, třeba v zemích poblíž rovníku. Tyto kompromisy se následně projeví v extrémních situacích. Že třeba Oltcit v chladné zimě málo topil vám jistě potvrdí nejeden jeho majitel.

Omezené možnosti regulace chlazení nejdou příliš ruku v ruce se stále přísnějšími emisními normami. To je také hlavní důvod, proč Porsche u řady 911 při přechodu z generace 993 na 996 přešlo na vodní chlazení. Prostě už se vyčerpal potenciál vzduchem chlazených motorů a jejich další vývoj by patrně nesplnil vytčené cíle. A nebo splnil, ale jen s obtížemi.

Dále je to zvýšená hlučnost motoru. Je to zejména tam, kde se ventilátor chlazení točil stále vázaný na otáčky motoru. Výjimkou byly vozy Tatra u kterých se ventilátor připojoval jen v případě potřeby prostřednictvím hydraulické spojky reagující na teplotu motoru.

Ještě jednu nevýhodu zmíníme. Tou jsou sklony k únikům oleje z motoru u některých konstrukcí, třeba motoru Porsche 911. Příčinou je poněkud vyšší pracovní teplota, která má za následek, že za léta dojde ke ztvrdnutí různých těsnění, které pak mazivo obtížněji zadržují.

Dnes se chlazení vzduchem u automobilů nepoužívá, u motorek v omezené míře jej však stále najdete. Posledním autem, které využívalo proudící vzduch k odvodu tepla z motoru, byla naše Tatra 700 vyráběné do roku 1999. Šlo o labutí píseň osobních automobilů z Příboru. Po ukončení produkce sedmistovky již Tatra osobní auta nevyráběla. V souvislosti s Tatrou a vzduchovým chlazením zmíníme také její nákladní auta. Měla to všechna až do typu T815.