TEST Chrysler Grand Voyager 2,8 CRD – Velká země, velké auto

Jeden ze zakladatelů segmentu se vrací do Evropy se střídavými úspěchy už přes 20 let. Nejnovější provedení je tady sice už za samostatný koncern Chrysler, ale příbuznost s některými modely německého Daimleru je přesto na detailech znát. To hlavní na Grand Voyageru je ale jeho velikost, díky které tvoří samostatnou kategorii mezi velkými MPV (jako Renault Grand Espace nebo Ford Galaxy) a malými mikrobusy (jako Volkswagen Multivan/Caravelle). Cena, ač by mohla být přímým přepočtem z levného amerického dolaru mnohem nižší, odpovídá spíše poměrům na trzích starého kontinentu.

Grand jako velký

Na úvod několik čísel. Délka 5,143 m, šířka 1,954 m, rozvor náprav přes 3 m – s něčím takovým se největší evropská MPV budou jen stěží porovnávat. Majestát nového Grand Voyageru zvyšuje funkční jednoduchý design, mohutná maska s řídkým mřížkováním, velké lampy vpředu a prosklená plocha jako u vyhlídkového autobusu.

Trend sportovních tvarů i v kategorii MPV nový Voyager nepoznamenal ani náznakem. Krabice za motorem – jako optimální tvar užitečného prostoru – byla zaoblena jen minimálně. Příď nenavazuje na předchůdce prakticky v ničem. Povědomé jsou snad jen spodní hrany světlometů, které se ovály svítilen zakusují do nárazníku. Vzadu je boční profil přiblížen PT Cruiseru nebo chcete-li klasickým malým truckům z USA. Boční posuvné dveře (standardně na obou stranách) jsou dominantním prvkem boků vozu. Jejich vodicí kolejnice pod třetím oknem je nenápadná.

chrysler testy mpv
 

Cestování po Americku

Čtyři z pěti metrů délky karoserie tvoří prostor pro posádku a náklad. Vysoká podlaha je důležitým bezpečnostním prvkem, který zvyšuje šance posádky při čelním, ale hlavně při bočním nárazu, ale jak dále uvidíme, nese s sebou také další specifické vlastnosti. V prvé řadě jde o vyšší polohu sedadel, na která se leze trochu jako do terénního vozu. Vpředu je tradičně dost místa i pro větší postavy. Pouze tady mají sedadla plnohodnotné rozměry.

Ve druhé řadě se dostáváme definitivně na americkou výsostnou půdu. Místo lavice pro tři jsou zde dvě malá sedadla. Jejich opěradla mají výšku jen 540 mm, sedáky s dobrou délkou 480 mm jsou velmi blízko podlaze, takže ani průměrně vzrostlý cestujících nebude sedět se stehny podepřenými sedákem. Rovná podlaha má zkrátka i stinné stránky. Dvoumístné uspořádání ve druhé řadě je o to více zarážející, že zde je k dispozici rekordní vnitřní šířka ve výši loktů – 1700 mm – a tedy pro tři pasažéry by zde bylo místa více než dost.

chrysler testy mpv
 

Třetí řada je paradoxně tvořena lavicí pro tři, i když zde je využitelná šířka ve výši loktů již ve třídě standardních 1240 mm. Tři dospělí se zde usadí jen s velkými problémy, nepohodlí dané rovnou podlahou se v této řadě dále stupňuje, i když ve srovnání s konkurencí na tom dva pasažéři nejsou zase tak špatně.

Všechny výtky k pohodlí jsou vztaženy k prostoru, který je v Grand Voyageru k dispozici. Interiér má i v nejnižším místě na konci zavazadelníku vnitřní výšku téměř 1 m (uprostřed je to ale mnohem více), takže je velká škoda, že sedadla končí tak nízko u země. Je to poněkud přízemní řešení.

Variabilita

Odpovědí na výtky směřující k neefektivnímu využití prostoru je mimořádná variabilita uspořádání interiéru. Do silné podlahy se vejdou nejen zadní sedadla třetí řady, ale také dvě samostatná sedadla řady druhé. Když jste ve více než dvoumístném obsazení, lze využít možností posunování nebo sklápění sedadel druhé řady. Třemi jednoduchými kroky lze vyklopit dělenou zadní lavici z podlahy do pohotovostní polohy pro cestující.

Zavazadlový prostor má i se sedmi cestujícími na palubě délku 640 mm (u mírně svažujícího se dna), šířku více než 1,2 m (mezi podběhy) a výšku 600 mm (po plato) resp. 960 mm (po střechu). Čtyřmístné obsazení s sebou nese ložnou délku více než 1,4 m, dvoumístné přes 2,5 m. Podlaha je přitom téměř vodorovná, ale v každém případě bez rušivých schodů.

chrysler testy mpv
 

Jízda

Jízdní vlastnosti auta s délkou 5,1 m, výškou 1,75 m, pohotovostní hmotností 2,2 t a užitečnou hmotností 600 kg (tj. mimochodem na sedmimístné vozidlo celkem málo) zákonitě nemohou být srovnávány s běžnými osobními automobily. Jízda s Grand Voyagerem připomíná americký truck už po startu, protože modernizovaný velkoobjemový čtyřválec je i přes špičkový systém vstřikování common-rail (vstřikovací tlaky 200 MPa) dost slyšet. Kupodivu a vyvažovacím hřídelům-dík jsou vibrace v ústraní. Razanci momentového maxima 360 Nm částečně tlumí hydrodynamický měnič momentu ve standardní šestistupňové automatické převodovce. Její reakce jsou vzhledem určení automobilu uspokojivé, řidiče pozlobí jen občasným střídáním rychlostí při jízdě do táhlého kopce.

S velkou hmotou si čtyřválec poradí, ale dává mu to hodně zabrat.Akcelerace z klidu na 100 km/h trvá přes 13 sekund i s prázdným autem, cestovní rychlosti kolem 140 km/h nejsou pro turbodiesel problémem, ale za volantem na dálnici rychle pochopíte jednání řidiče kamionu, který by sice chtěl předjíždět rychle, ale počet koní, které má k dispozici, mu to zkrátka neumožní.

Stále slyšitelná přítomnost turbodieselu naštěstí nese i pozitiva. Spotřeba při úsporné jízdě konstantní rychlostí 100 km/h znamená odběr 7,5 l/100 km, při cestovních 130 km/h je to asi o litr a půl více, ve městě počítejte se 13 l/100 km.

chrysler testy mpv
 

Perličky

Ovládání velkého Voyagera má několik netradičních specifik, která musíme zmínit. Volič automatické převodovky je na přístrojové desce hned vedle volantu. Jde o praktickou novinku, která má i polohu pro sekvenční řazení. Když potřebujete nastavit hodiny v autě, je to úkon o trojí synchronizaci – jeden ukazatel času je v rádiu, druhý (s analogovým ciferníkem) pod ním na konzole a třetí na displeji v rychloměru. Čitelnost všech displejů je dobrá i za ostrého slunečního světla, ale přítomnost dvou numerických digitálních zobrazovačů v přístrojovém štítu a třízónové klimatizaci připomíná dobu sovětských kalkulaček. Okouzlení elektronickým věkem připomínají téměř tři desítky tlačítek na autorádiu a 13 tlačítek (některé z nich jsou z portfolia Mercedesu) na řidičově loketní opěrce.

chrysler testy mpv
 

Závěr

Chrysler Grand Voyager přerostl přes všechny konkurenty ve třídě dospělých vanů. Krátká verze se již pro malý zájem nebude nabízet, takže matador třídy MPV se zvolna obrací na zákazníky, kteří chtějí spíše firemní dopravní prostředek než rodinný automobil. Kamenem úrazu bude nevýhodná čtyřmístná konfigurace provedení N1, které se připravuje.

Turbodiesel pod kapotou Američana je úsporný, je standardně dodáván s automatickou převodovkou se šesti stupni, ale tím jsou jeho pozitiva vyčerpána. Má hlučný provoz, výkon dostatečný jen pro málo dynamickou jízdu a ve spojení s automatem i celkově poněkud užitkový charakter, který si libuje v nízkých a pokud možno konstantních otáčkách. Jízdním vlastnostem není třeba nic vytýkat, vinuté pružiny na zadní nápravě konečně zvládají svůj úkol dobře i když jedete nezatíženi. Prostor uvnitř je mimořádný, jeho využití by mohlo být lepší. Variabilitou je i základní Grand Voyager zpět na špičce třídy.

Plusy

• Prostorný interiér, velká vnitřní šířka a výška
• Variabilita interiéru
• Velký zavazadlový prostor i v sedmimístném uspořádání
• Šestistupňová automatická převodovka jako standard
• Přiměřená spotřeba, velký akční radius

Minusy

• Nízký výkon motoru, vyšší hluk
• Zajímavý poměr ceny a nabízené hodnoty (výbavy)
• Pouze výškové nastavování volantu
• Množství tlačítek a ovladačů na přístrojové desce
• Malá užitečná hmotnost