Citroën DS: Avantgardní bohyně se dožívá 60 let

Revoluční Citroën DS (zkratka z francouzského Desirée Spéciale) byl poprvé představen světu na autosalonu v Paříži v Grand Palais 5. října 1955. Doslova šokoval vzhledem, který se absolutně vymykal všemu, co v té době jezdilo po silnicích, ostatní soupeři proti němu najednou působili neuvěřitelně zastarale. Za jeho osobitými tvary stál italský designér Flaminio Bertoni, mimochodem původem vystudovaný sochař. Automobilka mu ale lví podíl na konečné vizáží dlouho upírala, musel se o něj sám přihlásit. Karoserie bez vzpřímené masky chladiče měla součinitel odporu vzduchu 0,38, sloupky byly tenké, okna bezrámová, čelní sklo silně zaoblené a zadní kola z velké části zakrytá. Vysoko umístěná směrová světla byla dobře viditelná, sklon zadního okna zase snižoval nebezpečí jeho znečišťování.

O techniku se postaral André Lefèbvre, který býval pro změnu leteckým konstruktérem a inženýrem. Nutno podotknout, že vývoj projektu VGD (Voiture de Grande Diffusion) trval kvůli válečným událostem plných 18 let! Jen první den výstavy si vůz, později přezdívaný „la déesse“ (bohyně) závazně objednalo 12 tisíc nedočkavců, za týden pak prý až 80 tisíc! Také se mu podle původní podoby přídě říkalo „žralok“, případně „žába“, což ale nezní nijak lichotivě. Sériově se začal ovšem vyrábět až po roce od premiéry.

DS byl prvním vozem značky s hydropneumatickým (plynokapalinovým) odpružením, to navrhl další důležitý muž: Paul Magès. Poskytovalo doslova nebeský komfort, udržovalo stálou světlost a dalo se nastavovat ručně v pěti polohách od 90 do 260 mm. Podvozek s velkorysým rozvorem 3125 mm, ocelovým plošinovým rámem a rovnou podlahou měl nezávisle zavěšená všechna kola, přední s výkyvnými rameny, zadní s vlečenými a příčné zkrutné stabilizátory na obou nápravách. Vnější panely byly ke skeletu přišroubovány, střecha plastová a kapota hliníková. Poháněl jej zpočátku jediný motor, podélně uložený zážehový čtyřválec OHV 1911 cm³ s výkonem 55 kW, proto nesl označení DS 19. Agregát byl až na novou hliníkovou hlavu přejat z předchůdce, legendární řady Traction Avant. Technicky tedy nekorespondoval se zbytkem a trochu zaspal dobu. Samozřejmě 4,8 m dlouhému autu zůstal pro značku typický typický přední pohon. Pohodlná sedadla se dala sklopit do lůžkové úpravy, zadní cestující měli velkorysý prostor pro nohy, originální byla i palubní deska s jednoramenným volantem. Existovala rovněž levnější varianta ID s výkonem 48,5 kW (1956) s klasickou spojkou bez samočinného kapalinového ovládání. Od podzimu 1958 pak nabíhala výroba kombi s ocelovou střechou a standardním nosičem.

Na výrobních linkách vydržela DS neuvěřitelné dvě dekády. I v závěru své kariéry byla v některých ohledech modernější než konkurence, měl například kromě levnějších ID posilovač řízení i dvouokruhových brzd (vpředu kotoučových, vzadu bubnových), natáčecí světlomety a chlubil se vynikající bezpečností: motor při čelním nárazu neohrozil posádku v kabině, ale sklouzl po vůz. Jen na korozi si museli dávat majitelé pozor, pozinkované plechy byly hudbou daleké budoucnosti.

V září 1964 se začalo dodávat luxusní provedení nazvané Pallas a přesně rok na to se objevily modely DS 19 a DS 21 s novými motory zdvihových objemů 1985 a 2175 cm³ s výkony 62 a 74 kW.

Největší vzhledová modernizace celé řady se čtveřicí předních reflektorů pod společnými kryty proběhla na podzim 1967, součinitel odporu vzduchu klesl na 0,34. K dalšímu obohacení výrobního programu došlo o dva roky později, kdy měla premiéru nová (a už ne tak avantgardní) přístrojová deska. Tehdy se začaly zároveň vyrábět typy D Spécial a D Super (bez I či S v názvu) se čtyřválci o objemu 1985 cm³ a 66, respektive 73 kW. Výkonnější z obou motorů měl pod kapotou i DS 20. Od roku 1970 se montovaly pětistupňové převodovky, dále přišla na řadu DS 21 Injection se čtyřválcem 2175 cm³, který se vstřikováním paliva Bosch dával 92 kW. V roce 1972 se nakonec objevil nejvýkonnější model DS 23 Injection. Ten poháněl motor s objemem 2347 cm³ a 96 kW.

Poslední „berline“ vyjela 24. dubna 1975. Produkce kombi Break pokračovala ve staré a dnes již neexistující továrně Javel až do podzimu téhož roku a sanitky se rodily ještě v sedmdesátém šestém. Přitom už od srpna 1974 postupně DS/ID nahrazoval nový CX. Vzniklo celkem 1.455.746 vozů, o popularitě tak netřeba pochybovat, klientela se odměnila automobilce za její inovační úsilí opravdu štědře. Jeden z nich používal i generál Charles de Gaulle, který v něm přežil v srpnu 1962 atentát. Oblíbili si je herci, malíři, ostatní vládní činitelé a policisté, jezdil v něm papež a filmový Fantomas s ním dokonce létal. Francouzskou ikonu pozná snad i automobilový laik. Před šesti lety ji designéři v anketě britského magazínu Classic & Sports Car zvolili nejkrásnějším automobilem všech dob. Přesto se nikdy nedočkal šestiválce, Walter Becchia sice spojil tři vzduchem chlazené dvouválcové boxery, ale zůstalo jen u prototypu.

Soutěžní speciály se úspěšně účastnily rallye, dvakrát vyhrály Monte Carlo (1959 a 1966), jejich doménou se ale staly přetěžké vytrvalostní podniky Liège – Sofia – Liège, Rallye Bandama, Safari a maraton z Londýna do Sydney. DS se úspěšně vyvážela i do USA, tamní verze měly odlišné hlavní světlomety. Na podvozku legendy vytvořil nejvíce kreací karosář Henri Chapron, jediný kabriolet Décapotable se však vyráběl alespoň malosériově. Otevřených modelů se zesíleným podvozkem a laminátovým víkem zavazadelníku se zrodilo během deseti let (1961-1971) v Levallois jen 1.365 kusů, což je z celkového objemu opravdu mizivý počet. Ostatní kupé (Le Paris, Le Dandy), limuzíny (Majesty) a další varianty neopustily stádium prototypů, případně šlo o vyloženě zakázkovou práci. Speciálů bylo postaveno hodně, kupříkladu Ricou vytvořil zajímavé kupé se zkráceným rozvorem. Citroën sám pro propagaci hydropneumatiky používal od roku 1960 žlutý vůz na červených „balónech“, který uměl plavat. Michelin, majitel automobilky, si nechal postavit extrémně dlouhou DS Poids Lourd Rapide pro testování svých pneumatik (1972). Auto s pěti nápravami poháněla dvojice vzadu uložených V8 Chevrolet 5,7 l... Ještě daleko podrobněji se k historii vrátíme na přelomu září a října.

Písmena DS byla obnovena na konci minulé dekády jako luxusnější alternativa k levným modelům, zahrnuje několik řad. Citroën svůj Different Spirit nakonec oddělil coby samostatnou značku, v Evropě se tak oficiálně stane k 1. červnu. K významnému šedesátiletému jubileu pořádá v Paříži DS Week, který začal 20. května a potrvá čtyři dny. Jeho součástí je velkolepá výstava v zahradě Tuileries nedaleko Louvru se vstupem zdarma. Setkání více než 700 historických aut na okruhu Linas-Montlhéry v sobotu 23. května vyvrcholí cestou do metropole s projížďkou po Champs-Élysées. Kulaté výročí připomněl už v únoru na Rétromobile.