Citroën Saxo (1996 až 2003): Pokrevní bratr Peugeotu 106

Citroën Saxo používal stejnou platformu koncernu PSA jako Peugeot 106, vyráběný v letech 1991 až 2003 a používající stejné motory. Kromě základních modelů se Saxo prodávalo ve sportovních verzích Westcoast, VTR a VTS a v celé řadě speciálních limitovaných edicí nazvaných First, Forte, Scandal, Eastcoast, Desire, Executive a dalších. V Japonsku se Saxo jmenovalo Citroën Chanson, neboť Honda měla název Saxo registrovaný. Saxo se vyrábělo na předměstí Paříže v Aulnay-sous-Bois a v portugalském Mangualde (pětidveřové modely). Supermini Citroën Saxo se vyráběl do roku 2003, kdy byl nahrazen modely Citroën C2 a první generací C3.

Pět benzinových čtyřválců a jeden diesel

Všechny používané čtyřválcové motory s rozvodem OHC patřily do série TU koncernu PSA a byly pokračováním řady PSA X, používaných v modelech Citroën Visa, Peugeot 104 a Peugeot 205. Podívejme se postupně na pětici benzinových a jeden dieselový motor, používaných v modelech Citroën Saxo. Všechny uvedené motory měly dodávku paliva vstřikováním.

Základním motorem byl v letech 1996 až 2000 řadový čtyřválec TU9 s objemem 954 cm³, nejvyšším výkonem 50 k (37 kW) a točivým momentem 74 Nm. Saxo 1.0i s ním dosahovalo maximální rychlost 149 km/h a na stovku zrychlilo za 19,1 s. O něco výkonnější byl čtyřválec TU1 s objemem 1124 cm³, nejvyšším výkonem 60 k (44 kW) a točivým momentem 88 Nm. Rychlost typu Saxo 1.1i stoupla na 162 km/h a spotřeba na 6,5 l/100 km (o 0,3 l víc než 1.0i). Od roku 2000 jej nahradil motor TU1 JP se stejným objemem i výkonem, ale vyšším točivým momentem 94 Nm. Tyto nepříliš výkonné motory postačovaly k převážně městskému provozu, pro který byl hatchback Saxo hlavně určen. Pro sportovnější verze to bylo ale málo.  

TEST Citroen Saxo 1,6 16V VTS

Sportovní ambice měl Citroën Saxo VTS (foto), někde nazývaný také Westcoast a později Furio. Poháněl jej osmiventilový čtyřválec TU3 JP s objemem 1361 cm³, výkonem 75 k (55 kW) a krouticím momentem 113 Nm (později 120 Nm). Saxo VTS s pohotovostní hmotností 935 kg dosahoval rychlost 175 km/h a ke zrychlení na stovku mu stačilo 12,8 s. Citroën Saxo VTR (nebo 1.6i) měl pod kapotou osmiventilový čtyřválec TU5 JP s objemem 1587 cm³. Jeho výkon 88 k (65 kW) postačoval k dosažení rychlosti 185 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 11,6 s. V září 2000 byl výkon zvýšen na 98 k (72 kW) a rychlost se zvýšila na 193 km/h.

Saxo VTS s pohotovostní hmotností 935 kg dosahoval rychlost 175 km/h a ke zrychlení na stovku mu stačilo 12,8 s.

Výkonového vrcholu dosáhl model VTS 16V (1.6i 16V), jehož šestnáctiventilový čtyřválec s rozvodem DOHC, stupněm komprese 10,8 a objemem 1587 cm³ měl nejvyšší výkon 118 k (87 kW). Citroën Saxo VTS 16V s ním dosahoval rychlost 205 km/h a ke zrychlení na stovku mu stačilo 8,7 s.

Pro „spořílky“ měl Citroën nachystán vznětový čtyřválec TUD5 s rozvodem OHC, vstřikováním do vířivé komory a objemem 1527 cm³, který měl výkon 57 k (42 kW) a točivý moment 95 Nm. Modelu 1.5 D dovoloval dosáhnout rychlost jen 158 km/h, ale průměrnou spotřebou 5,2 l nafty na 100 km byl nejúspornější.

Posilovač řízení: Soudruhu, nedři se!

Podvozek

Citroën Saxo měl podvozek totožný s koncernovým sourozencem Peugeotem 106. Vpředu měl vzpěry MacPherson se spodními příčnými rameny a vinutými pružinami, vzadu měl Saxo klikovou nápravu s vlečenými rameny a podélnými zkrutnými tyčemi v jehlových ložiskách. Vpředu i vzadu měl teleskopické tlumiče. Přední větrané kotoučové brzdy měly průměr 247 mm, zadní byly bubnové (u modelů VTR a VTS rovněž kotoučové).

Všechny modely byly standardně vybaveny pětistupňovou manuální převodovkou a od roku 1997 na přání také třírychlostní automatickou převodovkou (jen u modelů 1.4 VTS a 1.6i). Modely s automatem se jmenovaly Saxo Automatic a dodávaly se do března 2002.

Zapomenuté hot hatche devadesátých let aneb celkem nenápadní sportovci

Třídveřový a pětidveřový hatchback

Vcelku povedené tvary karoserie navrhl italský designer Donato Coco, šéfdesigner Citroënu, který je rovněž známý návrhy modelů Xsara a C1 až C4. V letech 2005 až 2009 pracoval pro Ferrari. Hatchbacku Saxo dal jednoduché elegantní tvary s velkými okny a dopředu se svažující přídí. Obdélníkové světlomety byly spojeny s předními směrovkami a masku mezi nimi tvořily dvě úzké štěrbiny se znakem Citroënu uprostřed (foto).

Obdélníkové světlomety byly spojeny s předními směrovkami a masku mezi nimi tvořily dvě úzké štěrbiny se znakem Citroënu uprostřed.

Zadní víko se vyklápělo nahoru společně se zadním oknem, u kterého nechyběl stěrač. Víko dosahovalo až k plastovému nárazníku, takže nakládací hrana nebyla příliš vysoko. Zavazadlový prostor má objem 280 litrů, což je o pár litrů víc než u naší Felicie. Po sklopení dělených zadních sedadel se zavazadelník podstatně zvětšil až na 953 litrů. Pětidveřové provedení (foto) mělo stejnou zadní vyklápěcí stěnu jako třídveřové. Rozměry obou verzí byly totožné: rozvor 2385 mm, délka 3718 mm, šířka 1595 mm a výška 1379 mm.

Saxo se vyrábělo na předměstí Paříže v Aulnay-sous-Bois a v portugalském Mangualde (pětidveřové modely).

V interiéru zaujala originálně tvarovaná palubní deska z tvrdých plastů s přístrojovou „kapličkou“ před volantem a vystupujícím středovým panelem. Před spolujezdcem mělo Saxo prostornou schránku na drobné předměty. Poměrně chudá výbava zahrnovala airbag řidiče a pyrotechnické napínače bezpečnostních pásů. Připlatit se dalo na ABS, klimatizaci, posilovač řízení, kazetový přehrávač, vyhřívání zadního okna, tónovaná okna, střešní okno, elektrické ovládání oken dveří, bezpečnostní pás spolujezdce, CD přehrávač, mlhovky, kola z hliníkové slitiny a další. Speciální model Saxo Open Scandal měl stahovací plátěnou horní část střechy.

Ještě o trochu hezčí

V září 1999 prošlo Saxo modernizací (foto), která se dotkla především přídě s většími a účinnějšími světlomety a výraznější maskou chladiče s větším emblémem značky. Zesílené sloupky B a střešní příčka vytvořily ochranný oblouk samonosné karoserie. U 1,1litrového motoru bylo použito vícebodové vstřikování paliva. Posilovač řízení dostaly všechny modely kromě základního.

V září 1999 prošlo Saxo modernizací, která se dotkla především přídě s většími a účinnějšími světlomety a výraznější maskou chladiče s větším emblémem značky.

Saxo Électrique

Stejně jako u modelu AX vznikl také Citroën Saxo Électrique s pohonem stejnosměrným elektromotorem ZAA s výkonem 27 k (20 kW) a rekuperací. Vůz dosahoval rychlost 91 km/h a dojezd byl zhruba 120 km. Baterie Saft s napětím 120 V a nabíjecí kapacitou 100 Ah byly umístěny v motorovém prostoru a na podlaze, takže neomezovaly vnitřní prostor. Vůz s hmotností 1085 kg měl spotřebu energie 18 kWh/100 km. Elektrické Citroëny Saxo a AX byly dohromady vyrobeny v počtu kolem 2800 kusů.

Výroba Citroënu Saxo a jeho dvojčete Peugeotu 106 byla ukončena v září 2003, kdy se už prodával praktičtější pětidveřový Citroën C3 a začal se vyrábět třídveřový Citroën C2.  Za zhruba 7 let bylo vyrobeno přes 1,65 milionu tří a pětidveřových vozů Citroën Saxo. U nás se nové třídveřové Saxo 1.1i prodávalo za 239.000 Kč, pětidveřové Saxo 1.5D SX za 337 tisíc a Saxo 1.6i VTS za 449 tisíc korun. Ojeté vozy se prodávají za 30 až 50 tisíc Kč.