Cobru zná každý, pamatujete si ale AC Aceca V8?
Britský malovýrobce AC Cars je známý hlavně pro svojí Cobru vzniklou díky Carrollu Shelbymu. V její historii ale vznikly i mnohé jiné zajímavé vozy, třeba model Aceca.
Britové milují sportovní automobily, a tak na britských ostrovech mohlo vzniknout množství malovýrobců sporťáků. Dnes se mezi ně řadí i AC Cars, jejíž historie se datuje až do roku 1901 - patří tak mezi vůbec nejstarší dosud fungující britské automobilky.
Nepochybně nejslavnější dílem firmy je AC Cobra, která v roce 2020 dokonce debutovala v čistě elektrické verzi. Začínala jako lehoučký sporťák AC Ace, do něhož se Carroll Shelby rozhodl na počátku šedesátých let namontovat místo původních kompaktních řadových šestiválců obří vidlicový osmiválec, což dalo vzniknout bestiálnímu vozu a hlavně neskutečné legendě. Ta se prodávala jako AC Cobra, respektive v USA jako Shelby Cobra nebo AC Shelby Cobra.
Jenže přestože se AC Cobra ve velice omezených sériích vyrábí dodnes, léta ubíhala a firma nabídla i jiné projekty. V devadesátých letech se tak na scénu opět vrátilo AC Ace a od něj odvozené kupé AC Aceca.
Tento projekt se datuje do doby, kdy práva na používání jména AC padla do rukou Briana Anglisse, který vedl společnost Autokraft zabývající se restaurování historických vozidel AC Cobra. Tens e rozhodl slavné jméno AC Cars oživit, a to právě novodobým modelem Ace. Konec osmdesátých let díky rostoucí ekonomice přál sporťákům a supersportům, a tak tento segment lákal jen zavedené výrobce s větším renomé.
Jméno historického sporťáku představeného v roce 1953 a vyráběného do roku 1963 však nebylo použito pro nějaký retro model, ale pro moderně pojatý vůz podle tehdejší módy.
Myšlenka novodobého Ace se dá datovat až do roku 1986, kdy vznikl koncept Ace of Spades (Pikové eso) využívající množství komponentů Ford, včetně platformy s pohonem všech kol ze Sierry XR4x4. Design se ale moc nepovedl, a tak zůstalo u jediného postaveného kusu.
U automobilu nakonec oficiálně pojmenovaného AC Brooklands Ace (pro odlišení od originálu) nápad použití techniky Fordu zůstal, ostatně s americkou automobilkou AC Cars spolupracovalo dlouhodobě, jinak se ale vůz představený v roce 1993 oproti tehdy sedm let starému konceptu zcela proměnil.
Design byl podle poslední módy, příď leckomu může evokovat Aston Martin DB7, ten se ale představil až později. Opuštěna byla i myšlenka pohonu všech kol, takový sporťák by byl podle tehdejších představ příliš těžký. I proto se základem stalo šasi z nerezové oceli nesoucí lehké hliníkové panely, tvarované ručně.
V průběhu vývoje se měnilo také pohonné ústrojí. Ace of Spades využíval vidlicový šestiválec Ford o objemu 2,9 litru, který však v pozdějším prototypu nahradil mnohem silnější třílitrový vidlicový šestiválec Ford vyladěný Yamahou. Ten se ale ukázal jako příliš nákladný, a tak byl nakonec v sériové verzi použit osvědčený vidlicový osmiválec Ford o objemu pěti litrů.
Bohužel AC Brooklands Ace nakonec na trh dorazil v době, kdy se ekonomická situace rychle zhoršila a místo růstu nastal pád. I proto mezi lety 1993 až 1996 bylo postaveno jen 46 automobilů (a dva prototypy).
Navíc se ukázalo, že vývoj auta firmu finančně vyčerpal. Angliss dokonce financoval společnost tím, že prodal svoji rozsáhlou sbírku motocyklů. Ani to však ale nestačilo, konstrukci s šasi z nerezové oceli a hliníkovými panely karoserie bylo drahé nejen vyvinout, ale také následně vyrábět. Mluví se tak o tom, že výrobce na každém postaveném autě ve výsledku prodělával. AC Cars tak v roce 1996 zbankrotovalo, vlastně už poněkolikáté ve své historii.
To ale neznamenalo konec AC Cars a vlastně ani AC Brooklands Ace. Firmu totiž v roce 1997 koupil podnikatel jihoafrického původu Alan Lubinksy, který ve výrobě tohoto roadsteru pokračoval.
V roce 1997 dokonce debutovalo modernizované provedení, nově nazvané AC Ace V8. Design se kompletně proměnil díky přepracované přídi s novými světlomety, maskou i nárazníkem. Změnila se i výrobní technologie, což mělo snížit náklady na výrobu, část komponentů dokonce pocházela z Jižní Afriky. Šlo třeba o kompozitovou kapotu a nárazník nahrazující hliníkové díly.
V nabídce se dokonce objevily různé motory. Pětilitrový osmiválec Ford tu byl ve dvou výkonových verzích se 179 kW a 239 kW. Doplnil ho i kompresorem přeplňovaný vidlicový osmiválec Ford o objemu 4,6 litru a výkonu 239 kW, stejně jako 3,5litrová V8 Lotus se 187 kW.
Vedle roadsteru navíc debutovalo kupé, nazvané AC Aceca V8. I v tomto případě šlo přitom o historické jméno. Název Aceca totiž už mezi lety 1954 až 1963 neslo kupé provedení původního otevřeného AC Ace.
Design kupé se proti roadsteru neodlišil jen uzavřenou karoserií, ale také zakrytými světlomety. Novinka navíc byla navržena tak, aby pojala čtyři dospělé, díky čemuž se kabina stala mnohem prostornější než třeba u konkurenčního Porsche 911 nebo Astonu Martin DB7. Automobilka totiž viděla tržní prostor pro plnohodnotně čtyřmístné gran turismo. Výsledkem byla karoserie prodloužená o 250 mm proti roadsteru.
Ani tyto změny však AC Ace a Aceca nezajistily úspěch. Automobil musel zdražit, aby se jeho výroba vůbec vyplácela. Navíc trh se sporťáky byl na konci devadesátých let pořád zasažen prodejní krizí a vozu nepomohly ani nepříliš kladné novinářské recenze. Byť po letech majitelé tvrdí, že je Ace nečekaně ostrý a zábavný na řízení.
V roce 2000 tak byla výroba automobilu definitivně ukončena. Proti původnímu autu přibylo jen 12 kusů roadsteru Ace V8, kupé Aceca V8 vzniklo údajně jen nanejvýš ve dvou exemplářích.
