TEST Daewoo Nubira 1,8 CDX – Value for Money

Ne každý motorista totiž požaduje víceprvkové nápravy z lehkých slitin, ultramoderní palubní elektroniku či paletu asistenčních systémů, zato je spousta těch, kteří potřebují o víkendu a o dovolené převézt rodinu a kvantum zavazadel a netrápí je, že nemají na kapotě prestižní značku. A to jsou vody pro asijské producenty.

Odtud pochází i předmět dnešního testu, nová generace příspěvku pro nižší střední třídu od u nás historicky nejznámější korejské automobilky – Daewoo. Šéfové této automobilky začali při tvorbě svých modelů intenzivně spolupracovat s věhlasnými italskými karosáři a nutno říci, že to byl prozíravý krok. Bezvýrazné starší modely, podobající se svým prapůvodním, mnohdy hodně starým vzorům, jsou definitivně zapomenuty a Daewoo uvádí již druhé generace pohledných vozů s vlastním vyhraněným stylem. Vybrali jsme nejsilnější dostupnou motorizaci, výrazně ušetřit lze s šestnáctistovkou (80 kW) a na skvělých 337 tisíc se dá za cenu ořezání výbavy dostat s nově nabízenou čtrnáctistovkou (69 kW). Výhradně pro nejsilnější motor je k mání i automatická převodovka.

Nová Nubira se, na rozdíl od ještě trochu šikmooké minulé, stala zcela svébytným autem s nepopiratelným půvabem. Její krása je poněkud kontroverzní, jenže přesně tak to má v dnešní unifikované době být a Nubiru v davu oblých aut nepřehlédnete. Nám se zalíbila, i když to nebylo na první pohled, zejména díky ostře řezaným tvarům. Příď ctí svými polygonálními světlomety a třídílnou maskou firemní styling, za ozvláštnění lze naopak považovat nápadité seřazení tří parabol v každém modulu podle velikosti, stejně jako výrazný prolis na kapotě. Při šikmém pohledu vyniknou osvěžující nepřehnané hrany, trochu připomínající končící generaci Astry, což vzhledem ke koncernové příbuznosti nemusí být náhoda. Výrazný horizontální prolis, společně se zvýrazněnými lemy blatníků, Nubiře nepopiratelně sluší a profil s dozadu protaženou oblou střechou dodává vyvážené proporce klasického sedanu a Nubiru opticky zmenšuje. Povedeným doplňkem jsou pohledná litá kola. Překvapivě originální je i krátká záď, do určité míry připomínající minulý model, přitom však evokující svým tvarem staré luxusní limuzíny.

Přístup do interiéru nečiní problém, dveře mají dostatečné rozměry a bezchybnou kinematiku, naznačující pečlivé zpracování. Zvláštní bonus Nubira zaslouží za víko kufru, které se po stisku tlačítka na dálkovém ovladači nejen odjistí, ale i díky svému vyvážení zpola otevře. Škoda nedostatečného úhlu otevření a jednoduchých úchytných ramen, zasahujících hluboko do prostoru. Zavazadelník je objemnější, než by se při pohledu zvenčí mohlo zdát, přesto v této disciplíně zůstává v rámci střední třídy ve slabším průměru. Body získává za dělená a sklopná zadní opěradla, i když tím vznikne jen nevelký průchod. Bohužel, tak jako drtivá většina současných sedanů, trpí i Nubira nepřiměřeně malým vstupním otvorem, i když v tomto ohledu zdaleka nepatří mezi „rekordmany“.

Pohled do interiéru přináší pozitivní šok – s radostí konstatujeme, že pomíjí doba sterilních unifikovaných korejských interiérů, které se podobaly jeden druhému díky typizovaným ovladačům z tvrdého lesklého černého plastu a ryze účelovému ztvárňování interiérů, navíc rozměrově přizpůsobovaných menšímu průměrnému vzrůstu asijské populace. Nubira udělala obrovský skok kupředu, její interiér navrhoval designér s vlastním názorem a i když konstruktéři nedořešili několik závažných prohřešků proti evropskému vkusu, rozhodně jich není mnoho a nemohou zkazit celkový pozitivní dojem. Platí to zejména o pohledné a stylové palubní desce, ale ani ztvárnění interiérových panelů není ošklivé, rozhodně se vyrovná evropskému průměru. Bohužel, volba materiálů není dosud zcela bez chyby, takže zejména obložení dolní části prostoru pro posádku působí místy hodně lacině. Dle našeho názoru by velký kus tohoto nedostatku vyřešila volba tmavšího odstínu, než nepraktické a nepříliš pohledné světle šedé barvy. Poslední vážnou výhradu adresujeme nehezkému a zbytečně velkému volantu.

Usedáme a nastává další kvantum dojmů, vesměs pozitivních. Tím hlavním je nadbytek místa na všech sedadlech ve všech směrech i pro čtyři nadstandardně vzrostlé cestující. Dalším je všeobecně komfortní pocit z dostatku světla, proudícího velkými okny, z výtvarného řešení interiéru, i z příjemného čalounění sedadel. Zabouchnutí dveří s tlumeným klapnutím zase vyvolává dojem bezpečí. Řidičovo široké sedadlo není tak vyhraněně anatomické, jak by se mohlo na první pohled zdát, akcentuje měkké pohodlí na úkor přesného vedení tělesné schránky. Je dostatečně rozměrné a až na příliš nízko umístěnou bederní opěrku reflektuje vzrostlejší evropská těla. Nechá se také v dostatečném rozsahu seřizovat. Ergonomie nemá závažnější slabiny – i v tomto ohledu zaznamenali Korejci takřka revoluční pokrok, potěšující jsou mechanické vlastnosti spínačů a takřka vyznamenání zaslouží Nubira za rozměry a umístění spínače varovných blikačů. Jen ovládání klimatizace mohlo být přehlednější, s většími tlačítky a blíže řidičově zornému poli. Odkládací prostory nepřekvapí, jako u velké části konkurenci si není kam odložit mobil, naopak pochvalu zaslouží domyšlený stojánek na kafe, který však mohl být trochu výš. Chvályhodná nová móda – přišívat malé textilní kapsičky na boky sedáků – již dorazila i do Koreje; nevytipovali jsme lepší místo pro papírové kapesníčky.

Dosud takřka jednoznačně pozitivní dojem bohužel trochu ochládá po nastartování; zážehový agregát 1,8 se slušným výkonem 90 kW je nedostatečně utlumený a do interiéru přenáší citelný hluk a vibrace. S rostoucími otáčkami se tento efekt bohužel zhoršuje, takže při vyšších cestovních rychlostech je v interiéru slyšet a cítit hlavně motor, zejména díky jinak dobrému odhlučnění. Další jeho nepříliš šťastnou vlastností je pomalé klesání otáček po uvolnění plynového pedálu, kvůli kterému je nutno k dosažení hladkého přeřazování poněkud pozměnit rytmus řazení a počkat před zařazením vyššího rychlostního stupně déle, než je obvyklé.

Řazení nepatří ke špičce kvůli svojí nevalné přesnosti a dlouhému chodu, ovšem na rozdíl od některých renomovanějších konkurentů díky zřetelně vymezeným drahám téměř vždy trefíte kýžený rychlostní stupeň a ani synchronizace neprotestuje proti prudší změně převodu, což se díky výše zmíněnému pomalému klesání otáček znamenitě hodí zejména při řešení krizové situace. Život zejména útlejším ženám zjednodušuje lehce jdoucí vstřícná měkká spojka, zabírající „po opelovsku“ na dlouhé dráze a umožňující rychlé bezproblémové soužití.

Do průměru patří i řízení; je docela přesné, ovšem má příliš lehký převod a obří volant situaci neusnadňuje, spíš naopak. Přes neustálé přehmatávání je však udržování stopy překvapivě snadné, kdo se dokáže přenést přes drobnou nervozitu podvozku při ostřejší jízdě, překvapeně zjistí, že svou oblíbenou testovací táhlou zatáčku projel suverénně stejně rychle, jako se sportovně laděnou limuzínou prestižní značky. Svůj podíl na tom má záď, balancující díky zadnímu převisu na hranici mírné přetáčivosti a celému autu nezáludně a příjemně pomáhající s udržením zvolené stopy. Dalším pozitivním faktorem je řízení, jehož degresivní posilovač má optimálně zvolený účinek. Speciální noticku si zaslouží vynikající rejd, umožňující dlouhému vozu otočit se na menší ploše, než spousta aut subkompaktní třídy a spolu s dobře odhadnutelnými hranami vozu významně usnadňující parkování. Nic pro ženské lýtko není ovládací síla brzdového pedálu, vyžaduje nadprůměrně silné sešlápnutí k vyvinutí potřebného brzdného účinku.

Jízdu činí příjemným zážitkem charakteristika motoru s téměř lineárním nárůstem síly. V okamžiku, kdy se dostane do střední třetiny otáček, získá plynule dostatek pružnosti k běžnému zrychlování takřka bez podřazování. Při polovičním zatížení je schopen hbitého předjíždění bez podřazování z nejvyššího rychlostního stupně, při plné zátěži díky pouze průměrnému kroutícímu momentu dynamika rychle ochabuje. Pružnou akceleraci nezatíženého vozu je třeba označit jako překvapivě dobrou, při svižných městských rozjezdech mezi světelnými křižovatkami za sebou Nubira nechávala některé konkurenční dvoulitry.

Okresky jsou doménou pro Daewoo. Relativně měkký podvozek si poradil i se značně nerovným povrchem bez odskakování, pružný motor zrychloval na pětku i z malých rychlostí bez protestů a motor pracující ve spodní polovině otáček hlučel pouze v přijatelné míře.

Dálnice jsou místem, které Nubira přímo nevyhledává a dává to najevo zejména hlučností motoru, ovšem při jízdě v rámci dálničního limitu se dosud nejedná o žádný závažný nedostatek. Na výlety za hranice stotřicítky má vůz dostatek síly a dočasné zrychlení při předjíždění mu nečiní problém, avšak úroveň hluku v kabině stoupá doslova s každou otáčkou a v oblastech pod červeným polem otáčkoměru je už výrazně nepříjemná.

Zvláštní zmínku zaslouží velice bohatá standardní výbava, dále vylepšující pozitivní dojem z tohoto auta. Kromě zmíněného dálkového ovládání centrálního zamykání a „kompletní elektrizace“ rozhodně stojí za zmínku automatická klimatizace, degresivní posilovač řízení, ABS s protiprokluzovým zařízením, dešťový senzor, výkonná audioaparatura s ovládáním na volantu či metalíza a litá kola bez příplatku. Běžný argument zastánců podstatně dražších evropských vozů, že tyto nabízejí podstatně vyspělejší techniku, v případě nové Nubiry platí již v podstatně omezené míře. Lze se oprávněně domnívat, že již další generace bude technicky rovnoprávná evropskému standardu a při podstatně nižší ceně přinutí mnohé výrobce k vážnému zamyšlení.

Pozitivním momentem je i spotřeba, která se pohybovala v rozmezí cca 7,5 při každodenním civilním ježdění až po 9,7 při dynamických zkouškách; zejména druhá hodnota je s ohledem na rozměry auta pozitivní.

Jako nejbližší konkurence se přímo nabízí Hyundai Elantra, jež svůj model 2,0i CVVT Elegance osazený silnějším dvoulitrem 105 kW nabízí za srovnatelných 509.000, přičemž jeho výbava je srovnatelná - obsahuje navíc palubní počítač, naopak chybí dešťový senzor a rádio.

Kia Cerato se do ČR v provedení sedan bohužel dováží pouze s motorem 1,6 l, takže jsme jej do cenové komparace nezařadili.

A konečně nejočekávanější konkurent – Škoda Octavia. Tam je cenové srovnání obzvláště zajímavé. Octavia 1,6 FSI Elegance 85 kW je sice za 607.200,- téměř o 100 tisíc dražší, ovšem nabízí kromě modernější techniky i mnohem širší výbavu, konkrétně dvouzónovou klimatizaci, palubní počítač, tempomat, výškově stavitelnou sedačku spolujezdce, CD přehrávač a řadu drobností.