Dakar 2018: Očima fotografa Mariana Chytky

Věnuje se mistrovství světa v rallyekrosu, mistrovství světa silničních motocyklů (motoGP), mistrovství světa na ploché dráze a především dálkové soutěže (cross country) typu Rallye Dakar.

Proč se stal z právníka fotograf?

Začalo to v době, kdy jsem studoval. Starší bratr Viktor jel třikrát Dakar, dvakrát v osobním autě a jednou jako navigátor v kamionu. V roce 2010 jsme jeli s ním a tátou na Dakar do Jižní Ameriky jako turisté. Já používal fotoaparát, který mi dali rodiče k Vánocům. Občas se mi podařilo něco vyfotit, ale žádné nadšení se tehdy ještě nedostavovalo.

Kdy došlo ke zlomu?

V létě 2010 jsem odjel na dva měsíce brigádničit na Island a vydělal nějaké peníze. Všechny jsem investoval do nové techniky a v létě 2011 odjel na soutěž Baja Italia. Povedlo se mi něco vyfotit, dát to na facebook a začali se ozývat lidé, kteří měli zájem o fotky. Tehdy mi došlo, že by to mohla být moje budoucnost.

Kariéra paragrafů vás nelákala?

Zkoušel jsem pracovat v advokátní kanceláři bratra, ale chtělo to více času, ale ten jsem kvůli focení neměl. A nelituji.

Musel jste někdy při své práci používat právnické znalosti?

Dvakrát. Jednou v Polsku, to už je vyřešeno. V České republice spor táhne již tři roky. V obou případech se jednalo o porušení autorských práv.

Kdo vám v začátcích nejvíce pomohl?

Měl jsem štěstí! Tým X-Raid, který nasazuje do dálkových soutěží automobily Mini. Potřebovali fotografa. Oslovili dvaadvacetiletého kluka z Česka a já pro ně začal od Abu Dhabi 2011 fotit. Jsem jim vděčný za takovou šanci. Navíc jsou spojeni s výrobcem energetických nápojů Monster, který je partnerem světových šampionátů na ploché dráze, v rallyekrosu a MotoGP. Moje fotky se líbily a z toho vyplynuly další fotografické příležitosti.

Jak se zrodila vaše práce pro tovární tým Peugeot?

Pomohla mi jedna známá. Nejdříve pracovala pro francouzskou společnost A.S.O., která je organizátorem Rallye Dakar. Později začala dělat pro tovární tým Yamaha a pomohla mi k práci pro ně. Pak začala fungovat v Peugeotu, ale ještě ne v rozhodující funkci. Když se stala hlavní PR manažerkou, nabídla mi spolupráci.

Můžeme si promluvit o hvězdách týmu?

Probereme každého jednotlivě?

Myslím, že první na řadě je třináctinásobný vítěz Dakaru Stephane Peterhansel. Co o něm řeknete?

Úžasný chlapík, který je v pohodě i po nejtěžší etapě. Ohromný pohodář a jeho manželka je důstojná paní, která je s nadsázkou řečeno, dámou světové cross country.

Kdo přijde na řadu dál?

Napadá mě Cyril Despres. Když jezdil motocykly býval namistrovaný, ale přestupem do aut a k Peugeotu se z něj stal sympatický chlapík. Nikdy nemá problém postát, zapózovat, udělat gesto a ještě se při tom náramně baví.

Co řeknete na adresu vítěze letošní ho Dakaru v kategorii automobilů Carlose Sainze?

Zvláštní typ, na můj vkus poněkud uzavřený. Závodí přes třicet let a zažil toho pravděpodobně víc, než jeho týmoví kolegové dohromady. Hlídá si všechny informace, které během závodu získá. Nepochybně zaslouží respekt, když vyhrál nejtěžší soutěž na světě v pětapadesáti letech.

Nejlepší nakonec, devítinásobný mistr světa v rallye Sebastien Loeb je jaký člověk?

Řeknu, dokonalý profesionál. A pod tím si můžete představit chování špičkového závodníka, který nemá problém udělat cokoliv, co je v jeho práci důležité. Mám úsměvnou příhodu z Marocké rallye. Při večeři po etapě seděl sám a mával na mě, abych si přisedl. Seděli jsme asi tři čtvrtě hodiny, povídali si, prohlížel si fotky a dokázal mi jednu věc.

Jakou?

Lidé z něj mají někdy zbytečný respekt, ale když se prolomí určitá bariéra nedůvěry, umí být hodně přátelský. Uvolní se a je vstřícný, povídavý a zábavný. Je fakt, že když ho vídáte v zákulisí, má skoro pořád u ucha telefon.

Jak probíhal váš pracovní den na Rallye Dakar?

Fungovali jsme ve čtyřech. Jeden fotil pouze start, cíl a atmosféru v bivaku. Já, bratr a ještě jeden fotograf jsme vstávali každý den ve čtyři ráno a vyráželi na trať.

Máte z předchozích ročníků vytypovány úseky, které jsou fotograficky přitažlivé?

Určité zkušenosti mám a navíc pořadatelé nabízí v každé etapě zajímavá místa, která jsou vyznačená v itineráři. Proti tomu stojí skutečnost, že si nemůžu vybírat.

Jak to myslíte?

Pracuji pro české i zahraniční klienty, kteří požadují, aby jejich fotky byly odeslány včas. Musím někdy opustit atraktivní místa, protože musím být včas v cíli etapy a potom v bivaku. A to jsou každý den stovky kilometrů a hodiny času, které musí člověk ušetřit.

Kolik kilogramů výbavy musíte denně nosit?

Pokud si beru s sebou dron, tak je to třicet kilo. Pokud jedu bez něj tak mám na zádech dvacet kilogramů.

Pečujete o své profesionální vybavení?

Když nesu aparáty do servisu, tak se trochu stydím. V poušti fotím s cílem získat dobrý záběr a nehledím na to, zda utrpí moje technika. Optika je pokaždé v pořádku. Připouštím, že na pohled na ní písek a kamení nějaké stopy zanechají.

Dakar 2018 – 14. etapa: Prokop vyrovnal maximum

Zvládal jste nadmořské výšky přes čtyři tisíce metrů?

Běhal jsem úplně bez problémů.

Máte dobrou fyzickou kondici?

Nepracuji na ní cíleně, protože na to není čas. V roce 2017 jsem strávil čtyřiačtyřicet víkendů na závodech všeho druhu. K tomu musím řešit účetnictví, logistiku a spoustu organizačních problémů spojených s focením a závody.

Zvládl jste celou jihoamerickou soutěž v extrémních podmínkách bez zdravotní újmy?

Bohužel ne. Stalo se to v jedné etapě, kdy jsme přijeli v noci na jedno zajímavé místo v hlubokém jemném písku, kterému se říká feš feš. Původně jsem chtěl ujít pár stovek metrů a nakonec z toho bylo sedm kilometrů. Dostal jsem se do úseku, kde byla křoviska, a šlápl na nějakou větev, která se mi zaryla hluboko do chodidla. Hodně to krvácelo a pomohl mi jeden fotograf, který mi dal na nohu igelitku, já si to ještě převázal vlastním šátkem. Kolegové mě odvezli k sanitce, kdy mi ránu vyčistili. V bivaku mě prohlédl doktor a vytáhl mi z nohy ještě několik třísek. Nestalo se mi to poprvé a ve focení mě to dál neomezovalo.

Sledoval jste průběžné výsledky?

Vůbec. Každé ráno jsem si vyfotil u pořadatelů startovky, abych věděl, v kolik pojedou závodníci a posádky, které mě zajímají.

Jaké máte zkušenosti s českými týmy?

Fotím například pro Buggyru, Martina Prokopa, Barth Racing, Gabrielu Novotnou. Se všemi funguje spolupráce bez problémů.

Jaký moment vás na letošním Dakaru nejvíce zaujal?

Pár desítek metrů přede mnou spadl v hlubokém písku italský motorkář. Za ním jedoucí Ginile De Villiers „zaparkoval“ na jeho mašině. Nakonec oba odjeli, ale nevím, zda ten Ital další den odstartoval.